Manžel mne již nemiluje
Ahoj,
jsme s mužem 7,5 let, 3 roky po svatbě, máme dceru 16m. Celkově náš vztah kolotoč kolem dítěte vyčerpal, a tak když si manžel jel v srpnu odpočinout na pánskou jízdu, zamiloval se tam do 20 leté slečny (on 33 let, já 32). Když přijel, hned se mi ke všemu doznal. Tři týdny jsme se v tom plácali, já začala zlepšovat věci, které mu vadily, ale přesto mi sdělil, že si oním flirtem se slečnou uvědomil, že mě asi nemiluje, nechce se mnou trávit čas, netěší se na mne z práce, má mě rád, ale nejsem na prvním místě. Jelikož si s tou holkou stále psal na FB, navrhla jsem 3 měsíční odluku, během které si má uvědomit, kde je jeho místo. V úterý se odstěhoval k bratrovi a jelikož jsem na tom byla velmi psychicky špatně, v pátek jsem zašla k psychologovi. Ten mi řekl, že manžel neměl odcházet, že mu musím dát najevo, že ho potřebuji. Paradoxně jsem v pátek dostala i střevní chřipku a jelikož mi bylo moc zle, zavolala jsem mu, ať se vrátí na víkend postarat se o malou. Opět jsme si popovídali a já ho požádala, ať se vrátí, že zkusíme tomu dát čas, že se nechci odcizit ještě víc a hlavně ho potřebuji (dělám si dálkově ještě VŠ). On se na to moc netvářil, ale že teda jo, příští týden se zpět přestěhuje, minimálně tomu dá 2 roky, dokud si nedodělám školu a nevrátím se do práce. Ale znovu zopakoval, že mě nemiluje a momentálně ke mně cítí lítost. Já chci minimálně rok docházet na terapie, posilovat sebevědomí, ať se od něj citově odpoutám a pokud se náš vztah neobnoví, ať mě jeho odchod nesemele jako teď. Možná jsem stále naivní, ale věřím, že ten náš vztah zase dáme dohromady, když na něm budeme pracovat a říkám si, že teď je pod vlivem hormonů k oné slečně, že až se vyplaví, zase se to utřepe. Se slečnou to nemá budoucnost, bydlí 50km od nás a studuje 170km od nás. Máte některá podobnou zkušenost? Dá se cit i po letech vzkřísit?
Díky za novinky. Vývoj Vaší situace není zrovna podle tvých původních plánů. Ale určitě Ti to hodně dalo. Víc si věříš a víš, že pokud to nakonec nevyjde, tak to s dcerkou zvládnete. Ostatně, on z Vašeho života jen tak nezmizí. Je vidět, že mu na dceři záleží, takže na péči o ní nebudeš sama. Jde jen o to, nehrát si na hrdinu a dostatečně ho zapojit o starání se o dceru. Pak i Ty budeš mít volnější ruce.
Jen se tedy ptám, jestli by Vám už nebylo lépe každému samotnému? Proč se vzájemně trápíte a dusno tak přenášíte na dceru? Sama mám 2letou dceru a i jenom malá důraznější diskuse s manželem je na ní znát. Tvůj muž se Ti vrátil. Možná mu někdo z blízkých domluvil, ale přesvědčený o návratu a životu s Vámi asi zřejmě dle jeho chování není. Chová se jako někdo, kdo dělá něco z donucení. Takhle se chovají malé děti, když je k něčemu nutíš. Pokud by už byl smířený s návratem a měl vše v hlavě srovnané (i on měl dost dlouhou dobu si věci utřídit), věř, že by se choval jinak. Tohle není ideální pro nový začátek.
Čas si/Vám můžeš dávat jak dlouho budeš chtít, radit se také, ale signály od muže dostáváš už dlouho dost jasné. A jak se teď cítíš Ty? Ještě ho chceš zpátky? ☹
@kajdus2013 Po tak krátké době to může mít těžko srovnané. A co se týče toho tebou předpokládaného donucení - znám muže, co se podobně pitomě chovají prostě protože jim je trapně. Někdy, protože se stydí za to, jak druhým ublížili. A jiný případ byl, že byl uražený, protože jak časem vyšlo najevo, zjistil, že tu mladou už neutáhne. Respektive mu pak dala kopačky.
@mkaj Psycholog ví, co radí - na možnost se rozejít máte ještě celý život před sebou.
Ty se teď zlobíš. Právem.
Otázkou je, jak oba ustojíte tvůj výbuch.
Přeji hodně sil.
Je fajn, že přes to všechno kolem vám prvořadě záleží na dceři.
To už se dnes vidí málo kde.
@brunetka11 Naprosto souhlasím, taky to tak cítím, že je to jeho póza, protože omluvit se za něco tak neomluvitelného je pro chlapa velmi těžké. Ano, ustávám to jen kvůli dceři, ale samozřejmě děláme vše pro to, aby to pocítila co nejméně. Před ní normálně komunikujeme, to jen až usne je to mezi námi nijaké. Děkuji, síly jsou teď potřeba.
@mkaj hlavne mu nelez do zadku...nedelej naschvaly ale zadne uspechane zavery. Komunikovala bych jen ohledne dcery nebo deti a nechala ho at se snazi....casem. Do poradny bych nesla. On tam pujde z donuceni navic mu tim jen ukazes ze ho chces zpet a ty sama ted nevis co chces..
@mkaj je to nepříjemná situace, drž se. Nějak nevím, pokud se vrátil ale né k tobě a jen kvůli dceři a tlaku okolí, měl zůstat tam kde byl. Ty máš nárok na víc. Rozvod bych zatím nehrotila. ALE komunikovala bych striktně jen kvůli dceři a důležitým věcem, pokud je to možné oddělila bych spaní. Prala a vařila bych mu jen po vzájemné i finanční dohodě, né jako samozřejmost a taky bych po něm chtěla peníze, na jaké by jsi měla nárok po rozvodu, není důvod mít společné peníze a asi nemáte ani společné plány. Není v pořádku, aby jsi utrácela všechny tvoje peníze a on se jen vezl. Tak si můžeš dávat nějaké peníze stranou, kdyby nakonec odešel úplně. Domluvila bych se také na tom, že se v hlídání malé budete střídat aby jsi mohla i ty chodit mimo domov a mít svoje aktivity. Musí to být nepříjemné, ale situace pro tebe není tím, že je doma, příznivější. ON udělal botu, všechno zničil a těď ještě trpí, že se musel vrátit. To raději ať jde, ať můžeš začít žít zase normálně a třeba s někým jiným, takhle to jen blokuje a nic netvoří...
Zdravím vás opět po čase, byly jste na mě všechny tak milé a hodné, udělaly jste si čas na napsání rady nebo povzbuzení v dobách kdy mi bylo opravdu ouzko, že cítím potřebu vás informovat, jak to všechno (zatím) dopadlo.
Manžel se vrátil na začátku prosince. Víceméně kvůli dceři, ale náznak, že našemu vztahu chce dát šanci tam byl. Začátky byly poměrně kostrbaté, chodili jsme kolem sebe po špičkách, ale pomáhalo to, že jsme se k celému incidentu vůbec nevyjadřovali. Vánoce proběhly v poklidu, ale on moji a já jeho rodinu nenavštívili.
V lednu jsme si našli společnou aktivitu, začali jsme sledovat seriál Hru o trůny. Každý večer, jeden díl. Měli jsme zase nový impulz spolu trávit čas (mimo péči o dceru) a i téma hovorů. Postupně se manžel se mnou zase začal smát, déle si povídat i o jiných věcech než dějová linka seriálu, začali jsme chodit více na společné procházky, sem tam mě pohladil, později přišly opět pusy, když přišel z práce. Intimnosti zatím neprobíhají, manžel se vymlouvá, že by to chtělo, abych trochu zhubla, že sexuálně atraktivní pro něj ještě stále nejsem. Trápí mě to, ale není to nic, co bych nesvedla změnit.
Svoji srpnovou aférku nazval "epizodkou" a důsledkem předčasné krize středního věku, a potvrdilo se, že takové vzplanutí nemá dlouhého trvání a milenky by si to měly uvědomit, než někomu naruší vztah. Odluka nám každopádně prospěla, jak jsem tu již psala, osamostatnila jsem se, dospěla, začala si sebe vážit a našla v sobě sílu, o které jsem nevěděla. Samozřejmě můžou přijít další aférky, ale ty už mě nedostanou do kolen. Konečně znám svou cenu, konečně o sobě nepochybuji.
S jeho rodinou jsem se poprvé viděla koncem února, doufám, že budeme udržovat politicko-korektní vztahy. S manželem se baví pouze můj táta, který je přirozeně velký diplomat, maminka ne, u sestry má dveře zavřené dokud se veřejně neomluví. Omluvit se má ne proto, že byl nevěrný, ale proto, jak se ke mně týdny krutě choval, když se to provalilo.
Takže takto moje patálie probíhá dál, doufám, že jsem si ty zvraty vybrala na hezkou dobu dopředu, protože až v takových chvílích si člověk uvědomí, jaký je luxus žít v klidu a stereotypu 🙂
Mějte se všechny moc hezky a ještě jednou děkuji, že jste mi byly virtuální oporou.
Ahoj
Dej si otázku. Jestli je tobě a dceři v tomto vztahu dobře, tak je vše v pořádku.
jestli máš červíka a nejsi si jistá, tak musíš přijít proč?
Jinak držím palce. Jestli se s tebou manžel nechce milovat,kvůli tvé postavě, tak si tě neváží.
Já mluvím ze zkušenosti. Byla to krize, ale u něho, ale ten svůj problém házel na mě, že jsem moc hubená, já mám opak. Trvalo to dlouho, už jsem měla vše vyřízené, ale pořád jsem si ho vážila. Nakonec to pochopil, ale stále to nejde, jak bychom chtěli, ale chováme se k sobě hezky, intimnosti nejsou až tak důležité. S pozdravem Monika
@peggy2 Ahojky, to je mi líto. Drž se! U nás už dobré (ťuk ťuk). Máme opět hezký vztah, s rodinami se stýkáme, manžel se šel mým rodičům s kytkou a whisky omluvit. Oba jsme se změnili, já asi víc, ale ku prospěchu věci. Samozřejmě si uvědomuji, že kdykoli může přijít cokoli, ale jsem na to připravená. Nicméně, kdybychom spolu zestárli, v klidu, úctě a s láskou, bylo by to fajn. Uvidíme, jak je to ve vesmíru už rozhodnuto 🙂 Ty vydrž, nejlepší je v takové situaci vyčkat a nedělat unáhlené kroky. Podívej, jak rok posunul s naší krizí, která na první dobrou vypadala jako okamžitý rozchod. Hodně je to individuální, samozřejmě. Jak jsem tu už hodněkrát napsala, věnuj se sobě, citově se od něj odpoutávej a zabezpeč se finančně. To je v takové situaci nejdůležitější. Pokud v tom nejsou děti, skvěle.
@mkaj To je hezké,že u vás to tak pokračuje 😉 Sleduji tvůj příběh od začátku a jsem ráda,že to tak u vás dopadlo. Myslím že u nás to dopadne jinak... Nepochopím jak někdo může vyměnit fungujíci rodinu s malými dětmi za vyš*kanou téměř důchodkyni 😠 Čerti by mě braly 😒 Je to těžké,do hlavy chlapům nejde vidět a ještě horší když rozum má v kalhotech)
@mkaj Jak se to vezme - zkušenosti z okolí - nazvěme to upřímně - jsou mnohem lépe manipulovatelní...
Na stranu druhou - pokud jsou vdané, je snadnější je zvládnout přes jejich partnera, prostě vytáhnout věc na veřejnost.
Ale je fakt, že už jsem zažila několik manželství, která se takto rozpadla. Protože ty "paní" opravdu neznaly hranice, které neradno překračovat.
@mkaj To přesně nevím,on pořád všechno popírá,říká,že já si něco domýšlím.Přesně tak je to něco nového,neohleděného,mít nasazené růžové brýle.... Je jednodušší si s ní užívat a já se s dětma užírát.Nepřeju to nikomu zažit,protože kdo to nezažije nepochopí jaké to je ☹ Prosila ho ať nás opustí,tak jí asi zobe z ruky.... on se nechá lehce zmanipulovat,opít rohlíkem 😖
Ahoj, píšu další pokračování... Manžel se po 3 měsících vrátil k nám. Ne že by chtěl, ne že by si uvědomil, co si měl uvědomit. Vrátil se kvůli dceři, možná mu jeho rodina promluvila do duše, nevím. Je chladný, odměřený, krize je hluboká. Napsala jsem do manž. poradny a čekám na termín, snad ho přesvědčím tam jít se mnou. Funguji s dcerou tak jak jsem se naučila, on mi občasně pomůže, ale nepotřebuji to jako dřív. Ty 3 měsíce mně úžasně pomohly se osamostatnit a citově odpoutat. Nevím, co by bylo lepší. Jestli vytrvat a čekat na zázrak nebo už ho konečně kopnout do pr*ele se vším všudy. Ta mateřská mi ale svazuje ruce finančně ☹ Psycholog radí to ještě nechat posunout v čase, aspoň do dubna.