• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Manžel nechce druhé dítě. Jedináček stačí

23. srpna 2017 
aurelia, já bych mu taky ještě dala čas, i když trošku ten věk tlačí, ale myslím, že to ještě není taková hrůza...jinak co se týče těch ekonomických důvodů, tak když jsou děti malé, tak to asi není zas takový rozdíl jedno či dvě děti, ale třeba když už jsou školou povinné, tak už to může být finančně náročnější (školní potřeby, kroužky, atd,)...

jinak já teda dokážu pochopit i lidi, co se se rozhodli dítě nemít nebo mít jen jedno dítě, nemyslím si, že jedináček by byl nějaká tragédie, jasně, že je lepší, když má sourozence, ale na druhou stranu mám kolem sebe dost lidí, kteří se třeba ze svými sourozenci vůbec nestýkají, ani v dětství k sobě blízko neměli, je to prostě individuální...můj manžel je vlastně taky takovej jedináček, má sice dva nevlastní sourozence skoro o 20 let starší :sweat_smile: , ale nežil s nimi, stýká se s nimi sporadicky a není rozmazlenej, ani mi vlastně nedokáže říct, jestli mu sourozenec v dětství chyběl, měl hodně kamarádů...já bych chtěla mít dvě děti, ale musím se na to druhé opravdu cítit :wink:
7. led 2010 v 15:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte, tak koukám, že jste se do sebe hezky pustili :grinning: :grinning:

co se týká žanet, tak já s ní v mnoha věcech nesouhlasím, v některých zase ano, ale mám to jako pepi - také mám takovou kamarádku a velmi dobře si uvědomuju, že sem taky ženská, ne jenom máma :wink:

ale jen mě tak trochu potěšilo, že rejpete taky někdy do někoho jinýho, většinou se totiž tady rejpe do mě :grinning:

aurell - nechala bych tomu čas a rozhodně na něj netlačila :wink:
7. led 2010 v 18:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Muži občas neřeknou svoje důvody a možná to ani nemyslí zle, jen se třeba bojí, jestli to po ekonomické stránce zvládnou atd.
Můj taky napřed říkal ano, pak zase né a protože je to celkem uzavřený člověk, tak dýl trvalo, než to nějak přiznal, že má strach, ale pak jsme si o tom jednou povídali, říkám, víš, ale za pár let se třeba rozhodneme, budeme na tom finančně líp (nouzí ale rozhodně netrpíme) a pak to třeba nepůjde...
Výsledek naší debaty je vidět v mém pase - čekáme druhé :dizzy_face:
7. led 2010 v 18:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahoj. Moc děkuji za názory. Slovní přestřelky jsou kořením, pokud jsou v mezích slušnosti. Každá máte ve svých příspěvcích hromadu pravdy. A teď si to přebrat. Hodně myslím na to že, až odejdeme bude jediná blízká osoba právě sourozenec. Ale zaručený to není. Stejně tak může mít krásný vztah se svýma sestřenicema se kterýma vyrůstá. Když se zdržím na mateřské další tři roky tak o to dýl budeme žít z ruky do huby. A dál by to bylo taky natažený. Jak jste to tu některá napsala školní potřeby, kroužky, boty, zimní bundy. Všechno dvakrát. Často myslím na to, jaký to bylo, když jme byli malí, jak jsme nosili oblečení po kdekom, na nový nebylo. Spolužáci se mi smáli,že chodím v obnošených věcech, nemám nic moderního, nemáme video ani kazeták a podobný cipoviny. Teď je to nedůležitý mám se sestrama hezký vztah, ale ta příkoří z dětství si pamatuju a nechci, aby to podobně zažilo moje dítě či děti. Sakra pořád se snažím nějak zdůvodňovat proč ne a nehledám důvody proč jo. Sama nevím co chci. Ach jo.
7. led 2010 v 19:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Aureliaaa, ja mam sestru, zije uplne nekde jinde nez ja, ma svou rodinu a vidime se jen jednou do roka na vanoce. Takze sourozence mam i nemam. Ja mam taky jen jedno dite (8mesicu) a taky to tak zustane. Je mi 37, a bohuzel to driv nebylo mozne, byla jsem financne zatizena z predesleho vztahu. Krome toho, mit jedno dite uz neni nic zvlastniho, v nasem okoli maji vsichni po jednom. Nedokazu si predstavit, ze bych sedela dalsich par roku doma, nikoho na hlidani nemam a nikam se nedostanu. Nekdy citim, ze tim trpi i nas vztah. Tak doufam, ze az bude mala vetsi, tak zase budeme vic cestovat, pojedeme na lyze, k mori, atd.
7. led 2010 ve 21:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ano Moravanko. Jeden z důvodů mého muže proč ne je ten, že nemáme nikoho na hlídání. Moje míma je po těžkým infrktu a je ráda, že je ráda. Tchýn ěsice bydlí v sousedství, ale děti nehlídá. To už má 6 vnoučat. Sama bych měla strach jí dítě svěřiz obzvlášť malé. Kdykoliv se u báby najedla její 3 letá sestřenice tak do druhého dne zvracela. Bába vaří z prošlých potravin levně koupených schovává přepálený tuk na pozdějšá smažení a tak ppdobně prostě levně. A je toho víc. Prostě dát děti ke tchýni i kdyby třeba chtěla, by bylo o strach a zdraví dítěte. Prostě bych s každým bacilem ze školky byla pořát doma a kdo ví jak by to snášel zaměstnavatel.
8. led 2010 v 07:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
To hlidani je fakt problem. Bydlime na vesnici, mi rodice na jinem konci republiky, tchyne po operaci srdce, takze hlidat nemuze.
Pokud chci k lekari, nakoupit, proste nekam ven, musim jet autem! A jak bych to delala s dvema detmi? To bych je musela tahat porad s sebou. Manzel byva dost dlouho v praci, a kdyz je doma, tak musi hlidat, abych si zajela aspon ke kadernici. Kdyz me bolel zub, tak jsem jela k zubari i s malou, a byl to tam fakt zahul, ale jinak se nedalo. A jak bych to delala s 2? A to nemyslim na to, kdybych musela treba do nemocnice.
S malou jsem 24 hodin denne. Kdybych mela aspon rodice pri ruce, ale bohuzel. Uz ani nevim, kdy jsme byli s manzelem naposledy v kine nebo na veceri.
No a ty finance taky hraji urcitou roli.
8. led 2010 v 09:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
aurelll - no sem ráda, že sme aspon trochu pomohli, ale ty musíš vědět co chceš, ano jistě budeš dýl doma budete se muset uskromnit atpod..... ale co je špatnýho na tom, že dítě nosí věci po někom jiném - já to měla stejně, můj syn také a má po synovi mé kamarádky vážně moc pěkné věci - jsou jako nové - takže o tom to vážně neni - prostě bud´chceš a nebo nechceš a podle toho se zařídíš a to samé i u tvého manžela - jen je třeba jej nenutit :wink:

s hlídáním je problém, to ano já jsem moc vděčná, že nám pohlídá jak moje maminka, tak i tchýně - samozřejmě v rámci možností - ale holt když potřebuju pohlídat, tak se musim smířit s tim, že u tchýně to prostě neni tak jak si představuju - dost malýho rozmazlovala a ted´dává pro změnu přednost jeho sestřenici :stuck_out_tongue_closed_eyes: no ale holt když je to třeba, tak to Jiřík musí vydržet atpod......... :wink:

k sourozencům - sama mám 2 sestry cca o 10 let starší než já, vpodstatě sem od 6 let, kdy se vdaly vyrůstala jako jedináček, taky se přes rok kromě různých rodinných sešlostí a návštěv nevidíme, takže taky můžu vpodstatě říct, že sestry mám i nemám :grinning:, ale jsem moc ráda, že je mám, protože když na to příde a opravdu tu pomoc potřebuju, tak u nich ji vždycky najdu, at´se děje cokoli a o tom to přece je :wink:
8. led 2010 v 10:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
p.s. - moravanka - když bylo třeba tak malej chodil od jakživa všude se mnou, umim si představit, že bych to dělala i s dvěma dětma ------- ono když se chce všechno jde :wink:
8. led 2010 v 10:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Aureli,jak píšeš s tím oblečením a videem,kazeťákem...Já jsem jedináček a taky jsme na to neměli a děcka se mi smály.Ono je to stejně hodně o kolektivu a o tom,jak se to dítě nechá.Vím,že tam bylo víc dětí,které neměli super moderní oblečení a neměli doma všechny vymoženosti a nebyli terčem posměchu.Děti dokáží být kruté a když budou chtít,najdou si na tobě jiné chyby...
8. led 2010 v 10:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, tohle je o tom, jaký hodnoty vám vštípí rodiče do doby, než jdete do školy - jinými slovy jak bude ten 6,7letej človíček reagovat na posměch. U nás to bude zase tak, že děcka budou říkat "já byl ve Španělsku, já v Itálii, já támhle, a naše děti budou hlásit "Beskydy," "Jeseníky," ale musíme jim vysvětlit že zatímco spolužáci budou znát akorát tak pláže, tak ony se budou moct pochlubit že sbíraly borůvky, houby, vylezly s dědou na hrad... Aby to zkrátka nebraly jako hendikep, ale přednost.... A na to máme čas do doby než se do tý školy dostanou, protože děti vážně uměj být krutý.
8. led 2010 v 10:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
A ještě jsem chtěla jednu věc napsat.Naši chtěli druhé-já jsem byla "nehoda".Mamča měla 18,taťka 22,když se brali(nemuseli se brát),já jsem se narodila 8m po svatbě.Taťka na 2.nechtěl spěchat,protože přestavovali,mamča šla v mém 1/2 roce makat do kravína.V době,kdy chtěl druhé i otec,už to nešlo :frowning2: Ve svých 36.šla mamča na operaci a ani pak to nešlo.Ono je třeba uvažovat,že když už se chlap
8. led 2010 v 10:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
rozhoupe,může být už pozdě.Když teď uvažujeme o druhém,tak chci navázat mateřskou na mateřskou a v době,kdy půjde Terka do školy už budu v zaměstnání.Zase může 2.dítko"dědit"knihy po prvním a budeme kupovat jen sešity,psací potřeby.Navíc kdysi neexistoval MMB a pod.Jaký je problém prodat oblečení po prvním a druhému koupit starší,ale jako nové...Dnes jsou jiné možnosti,než byly tenkrát...
8. led 2010 v 10:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pepi,mluvíš mi z duše :wink:
8. led 2010 v 10:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Brumdinka, ano kdyz se chce vsechno jde.
Ale za jakou cenu, za rozpad manzelstvi?
Ja utahana, nevyspana, k lekari (tam plno kaslajicich lidi),do obchodu pul hodiny autem po dalnici a mala mi rve v kolikach vzadu v sedacce?
Muz druhe dite nechce, ja bych si to nekdy dokazala predstavit, ale pak se vratim do reality. Radsi budu mit jedno a budem v pohode.
8. led 2010 v 11:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
moravanka: Taky to tak začínám vidět. Lépe jedno dítko a rodiče v pohodě... než dvě dítka... a rodiče od sebe. Asi to nemá cenu hrotit a nějak lámat přes koleno. Rozhodně je dobrý si o tom popovídat, dát si čas... třeba se i snažit přesvědčit partnera... ale pokud nechce, nechat to být. Pro mě jsou děti důležitý. Ale jedno máme. A chci mu dopřát úplnou rodinu, pokud to jen trošku půjde. Myslím si, že je to pro dítě důležitější než sourozenec. Pokud je to jen trošku možné...
8. led 2010 ve 13:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
No, ale pokud dvě děti znamenají rodiče od sebe, tak je cosi shnilého ve státě dánském, ne? :sweat_smile: :confused:
8. led 2010 ve 13:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nevim, jabber co nechapes. Ze s dvema detmi nebudu mit cas na manzela a ani na sebe a budu padat hubou na zem? Zijeme skoro na samote, ja nemam nikoho na hlidani a pro rohliky musim jet pul hodiny autem? Co je problem, ze chci zase nekdy do kina treba i na detske predstaveni?
Vis, moje byvala spoluzacka taky nechape. Ale: ona dava malou na hlidani k mamce, chodi tam i na obedy, jeji starsi ditko si tam chodi psat ukoly atd. Ja toto nemam, tak si na druhe netroufam.
8. led 2010 ve 13:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
jo a taky si precti temu dite ma utuzit vtah, jo to bych chtela videt.
kazdy ma met tolik deti, na kolik se citi
8. led 2010 ve 13:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
moravanka - no však, když ani ty nechceš druhé dítě, tak je to ok, ale já myslela, že jsme v tématu, že druhé dítě nechce jen manžel, ne? Bože, já tě přece nenutím, pro mě za mě, měj jedno nebo třeba deset :wink:
8. led 2010 ve 13:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
jabber: Dítě dokáže narušit vztah velmi dobře. Bohužel... vím, o čem mluvím. Je to prostě změna... nic není takové, jako dřív. A ne každý pár to ustojí... - o tom jsou, myslím, i ty statistiky... zkus se někdy podívat, jaké procento rozvodů činí rodiče dětí do 2 let věku... :wink:

Já si prostě myslím, že pokud se s tím partneři obtížně srovnávají, byť třeba jen jeden z nich (a myslím si, že u nás tomu tak rozhodně je), tak je lepší prostě druhé dítě nemít (nebo mít až později, až se to srovná)... než to ještě "zhoršovat" druhým dítětem.

My na sebe s manželem rok neměli vůbec čas (už jsem tu psala, malej nám plakával až 18 hodin za den, hlídání veškerý žádný...), padali jsme na hubu... a než si povídat nebo si spolu jen tak sednout k filmu a přitulit se, raději jsme se snažili spát, protože jsme nikdy nevěděli, jesti se malej vzbudí za 20 minut nebo nás nechá spát celé úžasné 2 hodiny... :unamused: Náš vztah tím rozhodně utrpěl, začali jsme žít vedle sebe, ne spolu... a jak jsem se už zmínila... zdá se mi, že manžel si to celé (chápej rodičovství) představoval malinko méně náročně... dodnes se smějeme, když si vzpomeneme, jak u nás tady v baráku mají o půl roku mladší holčičku... a když jí byly asi 3 měsíce, tak manžel přišel z balkónu, kde zalíval kytky, a smál se a říkal mi, ať se jdu podívat na jejich balkón... maminka i tatínek tam seděli, pokuřovali a popíjeli kávičku, kolínko přes kolínko :grinning: a povídali si, zatímco malá spokojeně ležela v košíku a koukala do nebe... oba jsme se tomu pak doma v kuchyni v zoufalství smáli, protože tohle jsme my nikdy nezapsali... :confounded:

Prostě kdo neprožil, nepochopí... :sweat_smile:
8. led 2010 ve 13:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tak každopádně je fakt,že na děti musí být dva,ale taky je fakt,že takové věci by si měli partneři ujasnit už před svatbou,nebo než si začnou zakládat rodinu.Určitě se to jednou jednomu z partnerů rozleží v hlavě a buď se shodnou na jednom nebo na více dětech.Myslím,že jsme zde dala každá z nás kousek sebe-své názory a zkušenosti a je jen na Aureli,jak si to přebere a co si z toho vezme :wink:
8. led 2010 ve 13:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
jiste, chtela jsem jen poukazat na to, ze kdyz nekdo nechce, tak nechce a nema cenu ho nutit. asi ma sve duvody.
8. led 2010 ve 13:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky,ale stejně tak dokáže narušit vztah,že jeden druhé chce a druhý ne.Sestřence takto "padlo" manželství.Manžel druhé nechtěl,prvnímu bylo 5 a sám už chtěl sourozence.Pak sestřenka otěhotněla,jenže bohužel potratila a víte,co jí řekl manžel?Že je to dobře,že stejně druhé nechtěl,že mu vyhovuje jedno!Manželství vydrželo už jen 2 roky a pak šlo do kytek.
8. led 2010 ve 13:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Moravanka,to víš,že jo :wink: Nikdo ti tvůj názor nebere :wink: Jabber to zle nemyslela :wink:
Je tady hodně témat,na kterých je těžké,aby se všichni zhodli a to je možná i fajn,když to nepřejde v hádku.Můžeme pak vše vidět z více pohledů :wink:
8. led 2010 ve 13:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja jsem vzdycky deti chtela a jsem rada, ze aspon to jedno mam. Ale jsou muzi, kteri nechcou zadne!!! A zenska prosi aspon o jedno! A takovych je cim dal vic.
8. led 2010 ve 13:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já to, holky, všechno chápu, já jen nerozumím tomu, proč jste vlastně v tomhle tématu - když druhé nechcete ani vy, ani manžel, to je celý :sweat_smile: Jinak ať má samozřejmě každý dětí kolik chce a na kolik se cítí, to je snad samozřejmý :wink:

moravanka - jenže až půjdeš do toho kina, tak to hlídání budeš muset řešit i pro to jedno dítě, jestli mi rozumíš. A pro rohlíky pojedeš taky i když dítě bude jen jedno a ne dvě. Prostě jestli bydlíte na samotě, tak to bude všechno stejný a je jedno kolik máš dětí. Naopak co vidím u kamarádek s dvěma dětma, tak si i menší děti vyhrají spolu a rodiče na sebe mají času daleko víc. Když jsou děti větší, tak už můžou jít klidně i do toho kina a děti jsou doma. Ale tak to vidím já a nikomu to rozhodně nevnucuju :wink:
8. led 2010 ve 14:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Moravanko, v tomhle máš pravdu, čím více dětí, tím méně času na sebe, na vás dva, zvlášť, když nemáš hlídání. Ale na druhé straně si myslím, že mít sourozence za tohle "příkoří" stojí...... Taky nemáme nikoho na hlídání, všude musí holky s námi, na nákupy, když je jedna nemocná a jsem sama, tak musím k lékaři s oběma, do školky vodím Barunku i s Markétkou, když něco zařizujeme, jeden je s dětma a druhý zařizuje, když je tatík v práci, zařizuju i s holkama, to se nedá nic dělat... už jsem si na to zvykla... Zase se mi to kompenzuje tím, když vidím, jak si holky spolu rozumí, jak se jedna na druhou těší, když jsou chvíli od sebe, jak si pomáhají, ale samozřejmě i vyvádějí.. Prostě se mají rády a jedna bez druhé nedá ránu.... Takže určitě další dítě znamená určité omezení, ale myslím že to stojí za to :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:

Ale s ohledem na to, že jsme na všechno sami, už třeba nechci dítko třetí, které hrozně moc chce ještě manža.... :sweat_smile:
8. led 2010 ve 14:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jabber, máš pravdu ... jedno nebo dvě už je pak jedno :wink:
8. led 2010 ve 14:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
kozimura - přesně tak, to je teda docela síla s tou sestřenicí....prý že je to dobře :sweat_smile:

Se silvikem taky souhlas, vždycky je to něco za něco a je jen na nás, jak se rozhodneme :wink:
8. led 2010 ve 14:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek