Změna názoru manžela na druhé dítě

Jasný, rozumím. Jde o to, že by mi na to teď kývnul ale necítil by se na to. Měl by nás rád, ale nebylo by to ono. No dám čas, nic jiného dělat nechci.

U nás je to naopak, jsem rozhodnuta , že jedno stačí a popravdě tvého manžela chápu.

Zažila jsem něco podobného. Přžed prvním dítětem to bylo tak, že já po dítěti toužila celou bytostí, on zatím nechtěl. Vysvětlila jsem mu, jak moc je to pro mě důležité a proč. Tehdy bych se s ním i rozešla, kdyby fakt nechtěl, i když bych asi umřela, ale nechtěla jsem být bez dítěte. On mi na to řekl, že rozejít se rozhodně nechce, že tedy dítě bude, ale potřebuje to rozdýchat a připravit se, ať mu dám čas. To bylo někdy v létě a jedním z dárků pod stromeček bylo oznámení, že chce začít pracovat na miminku. Na druhé začal tlačit, když bylo malé osm měsíců a na další dítě jsem neměla ani pomyšlení. Tehdy jsem si zase o čas požádala já, bylo to v červenci a začali jsme na druhém pracovat v listopadu. Třetí dítě jsem původně, v začátcích vztahu, chtěla jenom já. Když na něj došlo, manžel by klidně zůstal u dvou, ale nebránil se ani trochu. Už věděl, že litovat nebude.
Podle mě je důležité mluvit otevřeně a nebát se přiznat, jak moc je to důležité. Podle mě v pevném vztahu se rozhoduje podle toho, pro koho je to životně důležité. Takže dokud se nepotkají dvě protichůdné priority, tak prostě ustoupí ten, kdo vidí, že to pro něj není tak zásadní jako pro toho druhého. Ono to zní asi hnusně, ale když jde o dítě, nevěřím, že nakonec reálně jde brát to jako kompromis a ústupek. Spíš to byly obavy a nejistota, ale nad pozitivním testem jsme vždycky byli šťastní oba, po porodu ani nemluvím.

A když jste spolu rodinu plánovali, tak více dětí chtěl??
Protože pokud ano, pak je to vůči tobě strašně nefer 🙈
Jako, podle toho co popisuješ, mluví rozumně, takže spolu evidentně adekvátně komunikujete - což je skvělé!
Ale tohle je strašně těžká situace, pokud jeden z partnerů změní názor až takhle později :(

Osobně bych s tím měla velký problém - vždy jsem chtěla velkou rodinu, pokud bude zázemí a vše okolo. Pokud by manžel změnil názor po prvním miminku, vůbec nevím, jak bych to řešila ....

Jinak tedy chci ještě říct, že je od tebe strašně hezké, že ho do ničeho nechceš tlačit - to nemyslím ironicky, ale opravdu.
Jen si tak říkám, podle čeho se vlastně v otázce dalšího dítěte rozhoduje? Pokud už jste rodina, dítě mate....vždyť takhle se zase budeš trápit ty :(
Říct ti, ať si uzivas volného času ...copak tohle pomůže, pokud člověk chce další dítě?
Já bych mu asi narovinu řekla, že to pro mne JE hodně důležitá věc. A mluvila s nim o tom, z čeho konkrétně má strach....finance atd.

Docela důležité je kolik vam je let a jak stare dítě máte doma.. Pokud je vám do 30let a máte malé dítě, pod 3r,ani se nedivím, že manžel zatím po dalším netouží, doprala bych mu čas.. Jestli je vám 35let, tak moc prostoru na úvahy není.

Partnerovi je 29, mě 25. Času máme dost, proto mu ho také dopřeji. Dítě máme dvouleté.
@izz76

@michaela_2 děkuji. 🙂 prostě je hodně v práci, skoro nás nevidí. Chce práci měnit aby byl s námi více, tak neví jak to dopadne. Rozumné to je, ale hormonům neporučím. Ale chápe mě a vždy to probereme

Jste ještě mladí, tak bych mu dala čas. Chápu tvého muže, a můžu říct ze své zkušenosti, že když by mě někdo tlačil do dalšího dítěte (i jen lehce, narážky atd.), tak bych se sekla úplně a měl by na 100% smůlu.

@mishka87 ja se moc omlouvam, ze se vtiram, ale zazivam stejnou situaci jako ty. Jestli se ptam nevhodně, tak odpovidat samozřejmě nemusis. Zajima me, jestli muz zna tve duvody proc uz nechces, popripade co na ne rika... Nebo je to proste jen o tom "ja chci další bez ohledu na to jak to vidi druha strana". Dekuji ti

@veronika_aki ano ví. Prakticky do 2 let se o kluka sám nepostaral a když jsem si v klukových skoro třech letech dovolila odjet na víkend za kamarádkou, tak měl kecy a na pomoc si zavolal maminku. On totiž odmítal přebalovat svého syna a pomoct mi s učením na nočník taky nechtěl. Navíc syn je tak trochu jiný než jeho vrstevníci. Jeho období "vše kolem metra a autobusů" se stupňuje a když není po jeho, tak je na mě agresivní. Je to pro mě dost psychicky náročné a chlap to samozřejmě vidí. Neumím si představit, že bych do toho měla mimino, co chce každou chvíli nakojit, přebalit atd. Já js ráda, že chodím do práce, jelikož si tam odpočinu. I když zákazníci umí taky pěkně naštvat. Ale nejsou moje rodina a tak mě to netrápí. Chlap na mě tlačí i kvůli změně zaměstnání, abych mohla vodit kluka nejen do školy, ale i z družiny. Jenže já jsem spokojená ve své práci a nechce se mi měnit. On změnil práci bez porady se mnou a od září nastupuje jinam. Jenže domů se dostane v 18 hodin a družina je do 16:30. Jenže já vím, že kluk to hodinu doma sám vydrží bez problémů. Jen se musí vyměnit zámek v bráně, který pak dokáže odemknout. A ještě dostane hodinky a já uvidím jeho polohu. Kdyby něco, tak je u mě v práci za 10 minut. Kluk je šikovnej, i když má svůj svět

@mishka87 dekuju za odpoved. Sice to asi moc nepomohlo, ale tvuj muz tedy duvody alespon zna. Toho meho zajima jen to mit dite, i presto, ze se poradne stara o to nase dvouleté tak necely rok. Takze i pro me je predstava dalšího ditete naprosto silena. Jsem rada, ze jsem si "odbyla" to jedno miminkovsky období. A jak pisu, toho meho ani moje duvody nezajimaji, jen si přijde ukrivdene, ze to druhe proste nechci. Tak preju hodne stesti, dekuji ještě jednou za odpoved a hezky zbytek vecera 🙂

Já nevidím moc k řešení. Je ti teprve 25, není kam spěchat, za pár let si to rozmyslí a bude to oboustranné přání, ne jen jednostranné 🙂

Ahoj já taky ne o takové prožila .. já chtěla dítě druhé on nechtěl teď já nechci on chce 😀😀😀😀 ale nejde nám to už 😀😀 ale necháváme tak raději co bude bude ..

@ankaa25 i mě je 25 chlapcovy je 27 😀😀😀😀

My jsme vždy mluvili o tom, že chceme dvě. Po prvním ale manžel začal říkat, že by mu jedno stačilo. Mě ale opravdu ne, první jsem měla spíš tak, že už mi bylo 31, manžel to navrhl, tak jsem si řekla proč ne, ale druhé jsem si opravdu přála. A to zase manžel spíš akceptoval, že ho budeme mít. Takže ano, chlap může změnit názor 🙂

@michaela_2 tak plánování počtu dětí, dokud žádné nemáš versus co už nějaké máš, je jako nebe a dudy. Stejně jako v jiných závažných životních situacích je běžné a přirozené měnit názory na základě zkušeností.

@michaela_2 já třeba vždy chtěla 2 děti a nejlépe páreček. Ale člověk míní... Kdybych věděla, že moje dítě bude s věkem čím dál náročnější, tak si nikdy takové věci neplanuji.

@la_amanita S tím souhlasím. Já původně chtěla tři, nakonec chci zůstat u jednoho 🙂

@klokanka31 lepší je mít 2 než 1 .. aspoň nebude sám .. víte jak to myslím větší rodina lepší 😀😀

Vekovemate opravdu cas...jedine, co bych resila (a byl by pro me trosku argument) je vekovy rozdil deti... Jasne ze vse muze dopadnout jinak, ale pokud touzis mit deti co nejbliz od sebe, tak i ten cas hraje roli... tim nerikam tlacit, ale treba to zkusit nadnest v rozhovoru

Ano zazila a cekala sem 8 let nez se rozhodl pro druhe a ted uz pres dva roky se snazime a neprichazi

Chlap má tři děti z minulého vztahu a spolu jsme vždy mluvili o jednom - od sám chtěl ještě jedno (kdyby se nerozesel s ex, adoptovali by) a já chtěla vždy jen jedno. Jenže pak se narodil nemocný syn, nemocný na celý život a mě najednou přišlo neskutečně líto, že nikdy nezažiju zdravé dítě. Bavili jsme se o tom už tak 4m po porodu s chlapem, ale z jeho strany opravdu konečná. Já to naprosto respektovala, Protože takto jsme se opravdu domluvili a navíc už nám není 20 (teď je nám 35 a 45, tohle se událo před rokem a půl). Ale neskutečně mě to bylo lito. Pak zasáhl osud a po půl roce jsem otěhotněla téměř zázračně (opravdu to žádný podraz z mé strany nebyl). Tři týdny jsme uvažovali, jestli si to necháme - teda spíš chlap, já v koutku duše byla jistá, že chci, že to dítě bude určitě zdravé! I když jsem se bála, jak zvládnu děti tak brzo po sobě bez pomoci. Nakonec se chlap rozhodl pro nechat a myslím, že se hodně rozhodl kvůli mě. Že to na mě poznal. Během těhotenství se postupně začal těšit a když malá vylezla na svět, bylo vidět, že je zcela upřímně hrozně rád. 🙂 Teď bude mít půl roku a dceru bere úplně stejně jako ostatní plánované děti. 🙂
Takže i tak to může být. 🙂 Ale vy jste mladí. 🙂 Je fajn, že o tom takhle mluvíte, že jste upřímní a že na sebe nechcete dělat podrazy. 🙂

@la_amanita jo, to asi jo. Ale pokud ten názor změní jen jeden, je to pak problém no :(

@mishka87 já asi ještě víc dovedu pochopit, když ten názor změní ženská - ktera bývá s tím ditetem první roky přeci jen non stop (většinou, až na par výjimek)
Ale pokud není nějaký konkrétní vážný důvod (zdravotní stav, náhlé finanční problémy atd), pak změnu názoru zrovna na druhé dítě, bych brala od chlapa hodně těžce. Chápu, že se k dítěti vůbec (tomu prvnímu) může někdo odhodlávat složitěji, chápu, že ne každý chce děti 3-4 a taky i chápu, že se mu do toho druhého chtít nemusí, ale pokud jsou rodina a on vidí, jak je to pro partnerku důležité, je divné, se takhle seknout.

@fifinka2020 k tomu vekovemu rozdílu, ono hlavně čím je dítě starší, tak je to jednodušší a člověku se tuplem chce méně vracet do miminkovskeho období 🙂
Já taky mezi naším 2 a 3 zpohodlněla a premyslela tehdy, jestli vůbec jo.
Dětem už bylo 7 a 5 a člověk už žil zase v trochu jiném životním tempu.
Manželova příbuzná měla podobnou situaci, která se tady řeší. Po narození holcicky najednou od manžela slyšela, že další dítě už ne. Dala mu několik let, jestli nezmění názor a pak si teda šla za tím, že ještě jedno dítě chce (a teď ho má s někým jiným). Ale tam byly podle mě i další problémy v tom vztahu.
Tohle má každý jinak. Já bych asi ustoupila z vyššího počtu nad 2 děti 🙂 pokud by manžel najednou změnil názor. U toho jednoho by to pro mne byl velký problém ...

Tohle je téma pro mě…. 😂
Když jsme se bavili o dětech, manzel chtěl vždy dvě a ja jedno…
Kdyz přišel čas, tak se nám zadarilo - na první dobrou… a teď máme skoro 3leteho syna… jenže… došlo ke změně názoru… ja chci druhé… a manzel chce zustat u jednoho 🤷🏻‍♀️
Je to složité, sice ho do ničeho tlačit nechci, ale zas nevím, zda se smířím s tím ho nemít… navrhla jsem kompromis, dat tomu 2-3-4 (podle dohody) pokusu a když se nepovede, tak prostě nic no… jenže problém je, ze díky tomu, ze se syn zdařil napoprvé, tak má dojem, že to bude zase tak a tedy muj kompromis nebere jako kompromis 🤷🏻‍♀️
Řekla jsem mu, ať se rozhodne podle sebe a že ja se pak zaridim podle svého (být třeba tak, ze půjdu hledat o dům dal) 🤷🏻‍♀️
U nás je problém, ze se krátí čas.. protože se mám vracet do práce a pokud se vrátím, už znovu zpět nepůjdu.. jenže rozhodování mu trvá věcnost, plus teď nastaly okolnosti, které těhotenství vylučují, takže pokus pak bude max 1 a už s nervy, protože bych se vracela do práce těhotná a první těhotenství stalo cele za prd a ja se bojím, ze to bude stejně a zas se budu akorat nervovat 🤦🏻‍♀️🤷🏻‍♀️
Uf, sorry za výlev… dlouho to držím v sobě, dlouho jsem měla problém přiznat, ze to dítě fakt chci (už jen proto, ze sotva zvladam jedno a chtít druhé nedává logiku) 🤦🏻‍♀️🤷🏻‍♀️

@viki999 Ty mateřský hormony jsou hrozné, taky mi dlouho trvalo, než jsem si připustila, že bych chtěla třetí, i když ty dvě zcela nezvládám.
Jinak zakladetelce, názor změnit může. Když jsme se poznali, mluvil manžel o 4 dětech, po prvním hlásil, že mu jedno stačí a teď provokuje se třetím, které 2 roky rozumově odmítám ( vyhodila jsem i všechny věci), a teď zjišťuji že chci, ale nedala bych ho.

@syslounek přesně, ty hormony jsou zlo 🤦🏻‍♀️

Vždycky jsem chtěla 3 děti a můj manžel taky. Máme 2, protože třetí už nakonec nechtěl. Netlačila jsem na něj, ale přece jen je mi někdy líto, ze to třetí ditko nemám. Takže jsem si pořídila stěně 😉