Manžel nechce druhé miminko. Nevím, jak dál
Nevím ani jak začít...je toho moc. Největší bolest mi však způsobuje myšlenka, že jsem si strašně přála druhé miminko a to už zřejmě nebude. Mám už jednu dcerku, od jejího narození jsem si přála pro ni sourozence, ale manžel stále nechtěl (prý ať může studovat a je zabezpečená-přitom na tom nejsme špatně, že bychom neutáhli studia dvou dětí).Po čase z něj vylezlo, že jde spíš o jeho pohodlí-mít klid. Je přece jen starší (40). Nechala jsem tomu průběh, netlačila na něj až po 2 letech mu vysvětlila všechna "pro" a konečně ho přemluvila. Vyšlo to hned na poprvé 🙂 Jenže mi to pak vždycky předhazoval, že to tak nechtěl. Nakonec to nedopadlo a skončila jsem v nemocnici s mimoděložním ☹ . Těšila jsem se, že do toho půjdeme znovu, ale je přesvědčen, že už nechce. Dokonce tak, že by mě prý opustil (myslím, že to řekl v afektu). Všichni mi radí, ať zase počkám a dělám jakoby nic. Začala jsem tedy prodávat věci po dcerce, ale s každou snahou dát to pryč, mi to urve kus srdce, že je to definitivní. Prý se mám bavit a užívat si, ale není noc a ráno, co bych nebrečela. Přece jen už mi tikají hodiny (mám 36) a navíc jsem se k němu přestěhovala z dálky, tak jsem chtěla navázat na mateřskou a až pak hledat novou práci. Odejít nechci-jsme spolu 19 let, vybudovali jsme společně dům, dcera ho miluje, on ji...jen nevím, jak dál. Nutit se do "užívání si života" mi prostě nejde...
@marecekavendulka silou nikdy ničeho nedosáhneme.....dlouhodobě....chce to po dobrem, pozvolna....ale tady bych to přestala řešit, nemluvila o mimču a není všem dnům konec že .-)
Ale abych tak nějak uzavřela, to co píšu 🙂
Určitě bych počkala, netlačila. Touhu po druhém dítěti samozřejmě chápu. Ale chápu i manžela, že nechce.
Takže zkuste mezi sebou zklidnit emoce. Třeba o dítěti chvíli nemluvit. Vraťte se do práce, počkejte třeba 1-2 roky a uvidíte...
Netlačte na něj a ani sama sebe netlačte do nějaké pozice mučednice.
Užijte si, že máte teď krásnou, zdravou dcerku, manžela, rodinu a nechtě tomu volný průběh.
Nestíhám odpovídat všem zvlášť, tak to napíšu najednou. Ne, že by mě nenaplňovalo být jen s jedním dítětem, užívám si jí-je dravá, krásná, hrozně šikovná...jen jsem vždy toužila po více dětech. Je to náročné např. dělat kolem domu nebo na zahradě, když si nemá s kým hrát a stále mě vyžaduje. Nejde o to, že si s ní mám hrát-to dělám moc ráda. Ale občas musí člověk něco udělat a pak mě mrzí, že ji musím odmítnout a ona je smutná a sama se nezabaví. Když má u sebe sestřenice nebo kamarády našich známých, užívá si to. Vztah s mužem máme celkem pěkný (teď momentálně ne, to dá rozum). Ale pokud si chci užít svých zábav, obvykle ne s ním-má jiné koníčky než já. Nevadilo mi to (až tak moc), nějak jsme se naučili s tím žít-on své záliby a já své a pak doma spolu. Jasně že to nechci zahodit-to pěkné mezi námi. Navíc jsme spolu tak dlouho. Mám ho ráda, vážím si ho-momentálně se na něj zlobím, protože se snažím vyjít mu vstříc ve všem, nenutím ho ke svým zálibám, ale toto je můj životní sen-mít víc dětí. A pro dceru taky by to bylo lepší. Nejvíc mě ranilo, že už s tím souhlasil a když to nevyšlo, tak je se vším konec. Možná se bojí, že to dopadne i příště špatně, ale spíš i to nahrává na myšlenku, že to nechtěl, i když už se zadařilo (i když špatně). Jen mu to přihrálo. Možná tomu nechám chvíli čas, ale už mě to dost vyčerpalo, že jsem čekala tak dlouho jednou. Asi si řeknete: ona neví, co chce. Chce dítě i chlapa - všechno mít nejde...Jsem jen teď smutná a sama nevím, jak postupovat.
@michaelamisa držím palečky at se chlap umoudří a máš obojí...
@michaelamisa naprosto ti rozumím, šla jsi do vztahu s tím že budeš mít větší rodinu a ne jen o 3členech, myslím že byste si měli hodně promluvit otom co pro vás to vše znamená, budoucnost a potřebě 2hého dítěte, protože pokud zase vše odkýveš tak v manželtví nebudeš spokojená, to bude jen tvůj muž protože zase vyhrál, vyhověla jsi mu, já bych to nezahazovala, mluvila s ním, zkusit si otom promluvit s manželským terapeutem, třetí pohled na věc je taky dobrý, může mu otevřít oči..já bych byla taky nešťastná když bych toužila po druhém dítěti a manžel mi předhazuje že už nebude..pokud jste byli od začátku domluveni na větší rodině tak je sobec
@denousek děkuji, snad ano 🙂
@denousek Toho jsem si vědoma, ale někdy není pozdě mít dítě i ve 40ti 🙂
Ta situace bych řekla, že vyžaduje netlačit na pilu a prostě počkat...
@michaelamisa Chápu vás a je mi to líto. Ale zkuste tomu dát čas a netlačit. Jak píšete. Teď se na sebe zlobíte, není to mezi vámi ideální. Ve vzteku pak říkáte a děláte věci, které tak třeba ani nemyslíte.
Dejte si třeba minimálně půl roku čas na rozmyšlenou. Rozdýchat to, počkat a pak opatrně začít znovu. Ale po dobrém. Říct mu, že ho chápete...
Víte můj manžel je nejmladší ze tří dětí. Jeho tatínek (můj tchán) ho nechtěl. Chtěl, aby jeho manželka šla na potrat. Ona si ho prosadila a dodnes svému muži vyčítá, že se o syna nestaral, s ničím jí nepomohl a byl mu ukradený. A on na ní naopak nasazuje, co po něm jako chtěla, protože on ho nechtěl...
Po mém manželovi přišlo ještě jedno dítě-už šla na potrat...
Nemyslím si samozřejmě, že by vás manžel posílal na potrat, nebo že by se o druhé dítě nestaral.
Jen prostě musíte mít promyšleno a rozhodnuto, že jste schopna se postarat i úplně sama za sebe a jste ochotna podstoupit i to riziko, že tatínek o dítě nebude jevit zájem...
Je to hrozná situace, ale sama vím, že se tak děje ☹ Bohužel
@alisek no, zkusím s ním ještě promluvit, ale asi to nebude k ničemu. Uvidíme, naděje umírá poslední, že?
@tifanyt Děkuji, taky si říkám, že tomu nechám čas - toho půl roku jsem si taky "naordinovala" 😉 Nebudu na něj naléhat a uvidí se. Ono takové silácké řeči mám vždy přes den, ale večer a ráno si v posteli pěkně pobulím. No, třeba jste mi tady dodaly sil a nebudu mít pocit, že to tak vidím jen já. Jsem teď možná o něco silnější.
Vidíš to já bych si moc přála třetí ale manžel chtěl mít dvě ať má klid ať si hrají spolu a když se zmíním tak jen řekne že až budou větší. Ono celkově všechno co kdy řekl že bude dělat s klukama tak nikdy nejde a vždy řekne až budou větší.
Jsem z toho taky smutná a občas si říkám že jsem si měla nechat jedináčka ať s ním můžu dělat všechno to co bych chtěla a co říká on že bude dělat a nikdy nedělá.
Miluji oba kluky stejně ale šťastná doopravdy nejsem.
Tvá holčička má obrovské štěstí že má maminku která má v srdíčku lásky pro více děti a kterou může dostat jen ona 🙂
Jsem ráda že ji máš 🙂
@michaelamisa Ja to mela podobne, na druhe dite manzel pristoupil az v synovych temer 6letech, 2x nam to nevyslo, tak se druhy narodil az v 10,5letech prvniho a za dalsi 3roky jsem porodila tretiho, ten nebyl v planu, ale jsem rada, ze nemame dva jedinacky. Je to ale zahul, babicky 400km a manzel hodne pracuje, jsem na ne prakticky sama a nekdy si rikam, zlate jedno dite🙂
Ale ty stavy, kdy jsem brecela a litovala sebe i syna, ze bude sam, znam moc dobre. Ale nechala bych tomu cas. Nam bylo u prvniho 25, tak to bylo trochu jednodussi.
já si myslím že než vlítnout do vážného vztahu/manželství s tím že už do něj chci přivést děti,prostě mám s partnerem jasno co a jak,mně říct partner že nehce víc jak jedno dítě,kor už když má on věk,neberu to na lehkou váhu,sama jsem vždy chtěla minimálně dvě děti.Zkrátka tohle je lepší mít vyřešené hned,já bych prostě jedináčka nechtěla za nic a kdyby mi to chlap řekl,nemám s takovým ani jedno dítě.........
@kyti75 Děkuji, aspoň vidím, že nějaká šance možná ještě je 😉
Moje švagrová si tak strašně přála třetí miminko, ale její manžel na to neměl uši. Dopadlo to teď tak,ze si našla mladšího přítele, a s manželem se.rozvedla, teď čeká to vysněné třetí a je hrozně šťastná, to by s tím prvním nikdy nebyla a je řada,ze to vše podstoupila
@saminomimino Nevím, ale před vztahem se všichni neptají, kolik chce ten druhý dětí. Já to brala tak nějak automaticky, že bude víc než jedno. Nenapadlo mě, že s tím bude později problém. Byli jsme spolu dlouho, tak jsme si řekli, že už by jsme mohli mít děti. Přišla dcera, měli jsme obrovskou radost, ale také nastaly starosti, které bezdětný člověk nevidí (probděné noci, starosti při nemocech nebo hodně omezení, jelikož nemáme poblíž příbuzné, kteří by byli ochotni či schopni pohlídat malou). Teď vím, co vše mateřství obnáší, proto jsem na druhé i připravená (víceméně). Muž naopak nechce znovu prožívat vše od začátku. Vidí, že je malá svým způsobem samostatná a už chce jen tu pohodu. Tak to podle jeho řečí vidím já. Asi sám nepočítal, že by jsme měli jen jedno, nevím, nezjišťovala jsem to před narozením malé, ale zřejmě chce už svůj klid.
Za sebe musím napsat, ze bych nechtěla, aby mě dítě bylo jedináček, nejsme tu věčně a sourozenci si pak vzájemně pomáhají,prostě kdyby něco, nezůstane úplně samo.já dodnes když je mi mizerně žhavým dráty segram, manžel svoji taky, kolikrát mě někam vezla s miminkem, kolikrát nám půjčila auto, když naše bylo v servisu... Sourozenci jsou fajn nejen v dětském věku, ale i opora v dospělosti
nezoufej,dej mu čas... a ty chvíli ještě čas máš...mně je 41 a zrovínka máme tříměsíční dvojky a stará si vůbec nepřipadám...neboj ,to půjde,jen mu dej vydechnou
@michaelamisa Nevím, jestli to tu už někde přede mnou zaznělo.. ale chlapi jsou hodně uzavření a málo se svěřují. Třeba druhé dítě tvůj chlap skutečně chtěl, ale když to pak bylo mimoděložní těhotenství, moc se o tebe bál.. třeba tě má tolik rád, že nechce riskovat tvoje zdraví.. mimoděložní těhotenství je hodně nebezpečné. Já jsem třeba měla hodně komplikované těhotenství, hodně jsme se báli, aby byl malý v pořádku, až se narodí, a manžel se moc bál o mě, že už také druhé dítě nechce.. nechce riskovat, že by něco nedopadlo. Jinak ještě chci dodat něco k sourozencům. Dost mě překvapuje, kolik je tu názorů, jak chudáček jedináček bude sám až tu rodiče nebudou a jak si chudinka nemá s kým doma hrát.. Já můžu za sebe říct, že v okolí mám jen mále kamarádek/dů, kteří v dospělosti vycházejí se svými sourozenci (pokud se rovnou nesnášejí anebo nedohadují kvůli majetku a darům od rodičů, tak se v lepším případě ignorují).. a taky mám v okolí hodně maminek, které jenom řeší sourozenecké rozepře, děti si spolu nehrají (hlavně pokud je větší věkový rozdíl (víc jak tři roky) anebo jsou různého pohlaví).. Argument aby mělo dítě sourozence je úplně zcestný!
@irennn toho se bojím, nedovedu si představit odejít pomalu po 20ti letech vztahu. Jsem zbabělec ☹
@michaelamisa
Michaelo, ráda bych Ti napsala svůj příběh - je tolik podobný tomu tvému.... vezmi si z něj, co uznáš za vhodné...
Stalo se to před dvěma lety. Našim dcerkám bylo tehdy 5 a 7 let, já byla třetí rok zpět v práci a do toho jsem lehce začala podnikat, táhlo mi na 35. rok. S manželem jsme vždy chtěli dvě dětičky a měli jsme je, život šel krásně, milovali jsme se, nic nám nechybělo, zdánlivě. Nevím, co se se mnou začalo dít, nevím, odkud to vzešlo, ale začala jsem toužit po třetím miminku. Řekla jsem to manželovi, smál se, nechtěl o tom ani slyšet. Chtěl už začít žít a užívat si, ne řešit plínky, řev atd. O penězích to u nás není, patříme mezi střední třídu, máme zázemí i rezervy. Nenaléhala jsem na něj, ale on na mě poznal, jak moc bych třetí dítko chtěla. Ale trvalo mu to dlouho, rok, pro mě nekonečných 12 měsíců. Pak jsem ho jednou večer načapala na netu s otevřenou stránkou "Jak na kluka" a bylo rozhodnuto, beze slova - stačil pohled a úsměv - že to ještě jednou zkusíme.... povedlo se v druhém cyklu a my jsme byli oba šťastní. V 10 tt jsem začala masivně krvácet a 27.3.2014 jsem potratila. Byl to šok, nic nenasvědčovalo tomu, že by bylo něco špatně. Srazilo mě to na kolena, ale ještě v nemocnici po kyretáži jsem začala přemýšlet nad tím, co vše nakoupím za vitamíny a co vše udělám proto, aby se tento nezdar neopakoval.
Doma jsme to s mužem oplakali a já začla hned povídat o tom, jak se po šestinedělí začneme snažit znovu a co jsem nám objednala za vitamíny atd. atd. Zarazil mě, podíval se na mě a řekl mi něco, co mě v tu chvíli dostalo na úplné dno. Řekl, že už do toho znovu nejde, že to tak mělo být a že naše rozhodnutí zkusit třetí dítko bylo špatné, že nám to příroda dala jasně na jevo.... čím víc jsem se snažila argumentovat, prosit, brečet, tím víc byl zatvrzelý, odmítal se o tom bavit. Nechala jsem toho, přestala to řešit. Dvě krásné zdravé holčičky máme, miluju ho a na jednu stranu jsem byla schopná jeho rozhodnutí pochopit. Rozum říkal, buď ráda co máš, srdce bylo rozervané na kusy. Musela jsem něco udělat, něco změnit. Odešla jsem z práce, začala se na plno věnovat částečně rojetému podnikání, holčičkám, rodině a našemu domu. Můj muž mě plně podpořil ve všem, co jsem rozjížděla. Začínala jsem být opět šťastná a spokojená, o třeťátku jsem už nepřemýšlela, snažila jsem se s tím smířit a dařilo se mi to. Byly to sice jen dva měsíce po revizi, ale můj život jsem tak radikálně překopala, že se až divím, jak málo času na to stačilo. Jednoho dne ráno jsme se milovali, vždy si bral ochranu až ke konci (já jsem odmítla brát znovu hormony - nechtěla už jsem si nechat zaneřádit tělo), tentokrát si jí nevzal.... a od té doby už si jí nevzal nikdy, beze slova, bez jakékoliv debaty na téma třetí miminko, nic.
Otěhotněla jsem okamžitě v prvním cyklu, bude to kluk, jeho vysněný syn, narodí se cca za 5 týdnů a on je tak hrdý a šťastný.
Dodnes jsme to neprobrali, nemluvili o jeho rozhodnutí to ještě jednou zkusit. Mám tolik otázek, na které nemám dodnes odpověď. Až se malý narodí, až ho na porodním sále bude mít prvně v náručí, tak se ho na to zeptám a taky mu povím všechno to, co jsem v tu chvíli cítila - zmatek v duši; pocit, že je se mnou manipulováno; zahrávání si s mými city, s mým já.....pak tento příběh dopíšu.....
Michaelo, jednu radu ti dám, nech ho teď být, přestaň o miminku mluvit a snaž se žít jako předtím a možná i lépe a aktivněji. Dej mu čas, on truchlí, jen to neumí popsat. My ženské se z toho potřebujeme vypovídat, chlapi si to musí v sobě srovnat sami. Dej mu čas, ten ukáže.
Katka
Holky, jen bych ráda napsala, že život jedináčka není tak hrozný a to jsem vyrůstala jen s mamkou. Což o to, pouto máme silné a až máma nebude, z nejbližší rodiny nebudu mít nikoho, ale přece mám ještě partnera a třeba jednou budou i ty děti. A u nás v rodině opravdu silně fungují dobré vztahy, takže mi zůstane i sestřenice s bratrancem a jejich rodiny a děti.
@michaelamisa Mojí šéfovou nekompromisně poslal její muž na potrat, když neplánovaně čekala druhé dítě. Zůstali spolu, ona se plně věnuje té jediné, teď už skoro dospělé, dceři a navenek vypadají jako dobře fungující rodina.
@primaska To byl jeden z argumentů mého muže-že se sourozenci v dospělosti hádají nebo nemluví spolu kvůli majetku. Já jsem však toho názoru, že je to víceméně ovlivněno výchovou a tím, jak rodiče dělají/nedělají rozdíly mezi dětmi. Možná se mýlím...
@michaelamisa A ještě mě napadá - pokud by manžel druhé dítě nezkousl opravdu nikdy - co se naplnit prací s dětmi jako profesí?
@katerinap1978 Uf, to je tak krásně napsaný ! Hodně štěstí a zdraví přeji. 🙂
@smirda jsem profesí učitelka ve školce 🙂 Proto bych ráda víc dětí 😀
@michaelamisa Ano, mýlíš se... bohužel mluvím z vlastní zkušenosti. Mám milující rodiče, přistupovali k nám oběma stejně, do cca 12ti let jsme spolu vycházeli a pak jak když utne.. Projevily se naše naprosto odlišné povahy (jsme totální protipóly) a vůbec si nerozumíme.. nemáme si co říct, totálně jsme se odcizili.. Jednou budu sama, i když někde bude můj sourozenec...
Já bych prostě jednala jinak. Ale každá vedeme prostě jiný život, máme jiné vztahy a jiné povahy.
A řešíme to v jiné situaci. Je mi jasné, že to není úplně lehké se do té situace vcítit.
Ale např. moje kamarádka má roční mimčo. Plánovali si po dvou letech druhé. Ona nechce, nicméně její manžel by hrozně rád. Pořád se jí vyptává, chtěl by druhé miminko, nechce jedináčka. A ona řekla, že druhé nechce. A hotovo.
Prostě ženy mají právo na život...já to chápu. Dávají ho, nosí ho, porodí, starají se, jsou s ním doma. Ale bez chlapa by to prostě nešlo 🙂 Takže dle mě má stejné rozhodovací právo, jako ta žena.