Manželské trable
Zdravím všechny, kteří si mou zpověď přečtou a napíšou svůj názor popřípadě poradí 🙂 nevím, kde se svěřit, mamince a sestře sice povykládám ale tak nějak to není to pravé ořechové. Tak doufám, že když to hodím na celkem navštěvovanou stránku a uslyším víc názorů nebo rad, tak zjistím, že nejsem na světě sama, kdo to má stejně nebo podobně a tak mě dokáže co nejlíp pochopit.
Kde začít? Asi úplně od začátku. S manželem jsme 5 let ale manželství prožíváme druhým rokem. Máme rok a půl starou holčičku Lilianu. Já pocházím z menšího města a manžel z vedlejší dědiny. Manžel má jednoho sourozence vlastního a dva nevlastní, které si do vztahu přivedla nyní už tedy má nevlastní tchýně. Já mám 3 sourozence vlastní, všichni už ženatí a vdaná a každý svou rodinu.
S manželem to byla láska na první pohled 🙂 chodili jsme spolu do jedné třídy na nádstavbové studium. Je to strašně chytrý a chápavý chlap. Troufám si říct, že v něm mám nejen manžela ale také skvělého kamaráda a milence :D Hrozně mě podporuje v mých rozhodnutích, snaží se mě ve všem pochopit, je vtipný, milý, ALE. To slavné ale. Jakmile se jedná o jeho rodinu nejsme za jedno a bohužel se i dost hádáme. Nevím, možná je chyba ve mě ale na druhou stranu si říkám, nikdy není chyba jen na jedné straně. A to je vlastně ten důvod proč sem píšu. Asi chci prostě slyšet si hloupá, važ si toho co máš moc si to bereš a nebo nejsi hloupá tohle není normální.
Teď k věci. S manželem jsme chtěli letos v únoru začít rekonstruovat dům u mých rodičů. Zůstala jsem tam jen já jakožto nejmladší z dětí mých rodičů. Manžel souhlasil. Řekl tedy, raději bych byl u našich ale chápu, že Vaši jsou tu sami a tak tady chceš zůstat, zatímco u našich je plný barák lidí. Vzhledem k tomu, jak už jsem zmiňovala, že máme dcerku, nedá se tam rekonstruovat a zároveň tam bydlet. Rekonstruujeme ale zároveň si stavíme vlastní bytovou jednotku s vlastním vchodem.
A tak jednoho dne ještě před rekontrukcí za mnou přišel manžel, že po dobu opravy bychom šli bydlet k jeho rodičům, že oni teda půjdou do přízemí i s jeho třemi sourozenci a nám nechají první patro, kde je kuchyň, obývák a jeden pokoj na spaní. Koupelnu nám tchán přistavil provizorní těsně před nastěhováním. No radost jsem z toho stěhování tam neměla. Ne, že bych s rodičama od manžela měla vztah na bodu mrazu ale stačilo mi je vidět každou neděli když jsme jeli na návštěvu.
Tatínek manžela je takový všeználek, hodně vnucuje své názory a nevlastní maminka má bohužel schyzofrenii. Takže když s ní člověk vede rozhovor, na konec zjistí, že snad celou dobu mluvil do zdi. Je hrozně roztěkaná a taková jakoby duchem nepřítomna.
No nic méně odporovat asi nemělo smysl protože v tu ránu by mi tchán bušil na dveře ať to zvážím, že u nich po dobu rekonstrukce nemusíme platit nájem a tak ušetříme spostu peněz a tak dlouho by do mě asi hustil, až bych stejně musela souhlasit. A do toho manžel klavíroval, jak do konce života budeme jen u nás a tak chce aspoň chvíli být doma.
No a tak jsme tady. Jenže čím déle jsme tady, tím víc zjišťuji, že si začínám jaksi tvořit na tchýní nějakou averzi. I na manželovi bratry. Oni toziž jsou to mladí kluci bez závazků, svobodní a manžel na nich docela lpí. Tom je jméno jednoho z bratrů, je docela sportovně založený a manžel tedy taky ale Tom chodí v trenkách po dvoře, tak manžel taky, Tom posiluje na dvoře, tak manžel taky, Tomovi leze zadek :D z tepláků, manželovi taky :D druhý bratr se jménem Franta, ten je tedy vlastní, vždycky vymyslí nějakou hloupost a manžel hned jde a udělá a vůbec nebere v potaz, jestli se semnou na něco nedomluvil. Jako třeba domluvím se s manželem, že posedíme u mých rodičů s mojí sestrou na kterou je naša malá totálně fixovaná, on řekne ano. Odpoledne mu na barák dojde pomoct Franta a řekne mu, Martine co kdyby jsme dnes s Tomem pogrilovali u nás a Martin jako manžel hned ano možem. A pak se většinou kvůli tomu pohádáme protože já jsem samozřejmě naštvaná. Nebo jeden den mě manžel řekne, dneska na Vás nebudu mít vůbec čas, je hodně práce na baráku a pak za mnou přijde v 7 večer, že asi pojede s Frantou na florbal. A opět se hádáme. 3 měsíce říkám manželovi, nezajdem si i s malou třeba na oběd? Dlouho jsme spolu nikde nebyli. Odpověď je: mě se dneska nechce, kdyžtak si můžem objednat domů. A ještě ten den v podvečer, když jde i s Frantou z baráku si zajdou do hodpody , že Frantu pozval na topinku.
Nejhorší na tom všem je, že už se nemůžu ani škaredě podívat nebo něco podotknout. To jsme ihned v sobě a už to lítá. Tvoje rodina je taková, moje je maková a naopak.
Na posledy to vygradovalo tak, že jsme se zase pohádali skrz jeho bratra a byla jsem dost naštvaná. Přišli jsme na horu a chtěla jsem dát malé oběd. Manžel malou vzal a ptal se jí jestli chce jít dolů za babi a dědou. Tak jsem samozřejmě hned vyletěla, jestli to dělá schválně, že teď má obědvat a spat. Protože jsme se nebavili, vzal prostě malou a zanesl ji dolů rodičům. Což jsem jaksi nerozdýchala a utekla z domu. Manžel mě pak hledal po dědině. Jediné co mě na tom všem mrzelo, byla Lily. Celou dobu co jsem chodila po dědině a plakala ale jen kvůli ní protože mě štvalo, že jsem ji tam nechala.
Ráno když vstanem netrvá ani 5 minut a tchýně už pod schody na mě volá, "ahoj Soňo" a jde po schodech na horu. Já třeba ještě s holým zadkem :D nepřevlečená.Tak co jí mám říct? Nechoďte sem? To asi ne. Holky ona za dopoledne takto dojde na horu i 5x.
Manžel chodí na směny a to i o víkendu a má volný víkend 1x do měsíce. Když na to konečně přijde a nemusí být na baráku, říkám si konečně jsme spolu všichni 3 jako rodina po hromadě. V tu ránu už je na schodech jeho taťka a skončí to tak, že Martin jde za ním dolů kde si povídají a nebo jdou spolu něco dělat.
Neříkám, taky jsem na svou rodinu fixovaná. Každý den vezmu malou jak se vzbudí po obědě a jedem k mým rodičům a večer zase zpět. Ale už teď vím, že až bydlení bude hotovo, dojdem z venku a prvně půjde malá na horu " domů", vysléct se, povečeřet a podle času třeba půjde ještě dolů za babi. Ale tady přijdem večer domů a když je s námi manžel, malou drapne a hned ju vrazí k babičce. A když s námi není a přijdem sami dvě, snažím se jít honem na horu a že dolů může jít později ale v tu ránu se otevřou dveře a babi i děda už ji lákají k sobě. A když ji chci vzít na horu a vysvětluji jí, že prvně převléct a pojíst, tak samozřejmě začne plakat a já ji nechci násilím tahnout pryč. Jak by to vypadalo že. Tak ji tam tedy nechám ale pak jsem naštvaná a podrážděná a už se to veze.
Manželovi nechci říkat protože se hned hádáme a předháníme čí rodina je lepší a s kým je malá víc. A tak to držím. Jenže pak mi stačí prkotina a to je pro mě třeba už konečná a jsem v pasti. Nic se mi nelíbí, jsem protivná a na konec sedím někde sama a brečím jak želva a do konce jsem se přistihla, že přemýšlím, jaká smrt je nejmíň bolestivá. 😨🙈 Pak jsou zase dny, kdy jsem šťastná a pyšná na svou rodinu a vše beru s nadhledem a říkám si jak to tady není hrozné a že to tady v klidu vydržím. Holky nejsem magor? Já už si tak občas připadám.
Omlouvám se za sloh ale já už toto potřebovala hodně dlouho dostat ze sebe ven. Děkuji za Vaše názory a odpovědi.
Hezký večer 🙂
jděte do podnájmu hodně daleko od manželovy rodiny, ty peníze za ten klid stojí, to vám říkám z vlastní zkušenosti...
Vicegeneracni bydleni vyva velky problem. To bych mohla vypravet. Akorat uprimne si myslim, a mam obavy, ze ten problem budete mit i u bydleni s tvymi rodici, protoze to bude zase narocne pro manzela. Vim ze finance a situace lidi nuti bydlet s rodici, ale je to hodne velky zahul. My teda zijem v hodne mini starem domku, misto skoro zadne, jsme v jedne mistnpsti, ale sakris ten klid, ten je k nezaplaceni, psychicky jsem se dala tak do poradku, ze uz ani AD nepojidam.
Rychle pryč do nájmu, nebo se s nim rozvedes... Bydlení s rodiči je často zabijákem vztahu.
Bohužel, až budete bydlet u tvých rodičů, může se situace opakovat, ale obráceně. On může mít problém s bydlením u tvých rodičů.
Zkusila ses podívat na věc jeho očima? Užívá si svou rodinu dokud může. Až se odstěhuje, celý život se mu převrátí naruby, a nejspíš bude on ten nešťastný...
Vy dva musíte nejdřív bydlet sami, najít si své životní tempo, navzájem se přizpůsobit bez zásahů jiných lidí. Pak budete schopni sdílet dům s jinými členy rodiny.
Jděte do nájmu, kaslete na peníze, naučte se žít spolu sami dva (tři)
vzhledem k tomu, že máte podivný vztah ke svým rodinám oba bych ani nezvažovala bydlení pod jednou střechou s kterýmkoliv z nich. Přijde mi jak kdybyste soupeřili mezi sebou, což je dětinské... nechali jste to zajít do slušného extrému a myslím si, že problém bude i když se přestěhujete k vašim. Nedělala bych to. Jdete si žít svůj život někam doprostřed.
@zuzineckah bohužel už není cesty zpět, dům je rozestavěný.. Vím, že není dobré dvě rodiny v jednom domě a proto jsme se rozhodli udělat si úplně vlastní bytovou jednotku. Budeme mít vlastní vchod, všechno. Společné budou jen vrata od ulice. Za nimi už se dělíme. Kdežto tady vše slyšíme, schody máme společné, zrovna kde se všichni nejvíc scházejí.. Když si chceme s manželem něco důležitého říct, musíme počkat az budem někde pryč aby nás nikdo neslyšel.
@sonickan já to chápu. Bohužel si myslím, že bydlením, které máte teď si tak rozhasíte vztah, že ani pak nebude klid. Řekla bych, že manžel bude hledat chyby a hádky budou tak či tak. Jestli to ustojíte tak možná časem stejně dospějete k závěru, že byt u vašich radši pronajmete a půjdete úplně mimo... Řeknu ti to takhle, já mám tchány super, fakt jsou to ti, co pomůžou a zároveň se do ničeho nepletou. Ale bydlet bych s nimi nešla. Nikdy. A důvod je jeden jediný - já si těch úžasných vztahů prostě natolik vážím, že bych se bála, že je to zkazí. Dobře zvažte jestli vám to za ty peníze stojí.
@zuzineckah no mě nestojí ale manžel je spokojený.. Vždycky když na to dojde tak říkám však já jsem sem jít nechtěla. Šla jsem jen kvůli tobě. Kdyby bylo jen po mém, pronajali bysme si tehdy po dobu té rekonstrukce jen byt.
Napadá mě pár věcí - vydržet přechodné bydlení u tchánovců, nejsi tam doma, necítíš se tam dobře, to rozhodně přispívá k Tvé naštvanosti. Další věc, ve které si udělejte jasno - nenavážet se jeden druhému do rodiny - ať jsou to třeba kriminální živly, nenavážet se do nich, to prostě nedělá dobrotu a je to zbytečný.
Uprimne...nedelej si iluze ze s tvymi rodici to bude lepsi...mas averzi vuci jeho rodine...je to zcela normalni jev a muzes byt s nimi zadobre a stejne by to nedelalo dobrotu...zarlis na jeho rodinu. Ale take se to muze obratit az budete bydlet u tve rodiny...predstava je vetsinou jina nez skutecnost. Ja osobne bych nebydlela ani s jednou rodinou...nikdy. znam tolik pripadu...co spolu vychazeli a nakonec se radeji odstehovali. Asi bych se s manzelem zbytecne nehadala..popremyslela bych a pak se domluvila s manzelem. Jinak stavet se proti jeho rodine neni reseni...on to nevidi stejne jako ty. No a uvidis sama co prinese cas.
@sonickan ale to je právě to co se ti snažím říct - manžel by se cítil dotčený, protože pak budete bydlet u vašich. Tím, ze mu teď řekneš, ze si tam jen kvůli němu tomu nijak nepomůžeš, jen to celé ještě zhoršíš. Výtky nejsou na místě. On to zcela jistě vidí jinak a pokud nejste schopni tohle vaše soupeření, nebo jak to nazvat, mít pod kontrolou, tak je velmi pravděpodobné, ze po přestěhování to bude ještě horší. Nedělej si iluze, že vše bude najednou v pořádku jen díky oddělenému vchodu...
Hlavne je dulezite nestavet se proti jeho rodine...nemluvit o nich spatne...jinak to bude boj a on ti to bude vracet tvou rodinou...bud nad veci..zatni zuby..rekni si ze to nebude vecne a vydrz!!!!
@sonickan
Ja osobne bych byla schopna odejit s dcerou k rodicum, alespon prechodne, aby mi nehrablo. Mozna by byl i manzel potom vice komunikativni a dokazal by te pochopit a vyslechnout. Tim ti nerikam, sbal se a utec. Vse stejne zalezi na tobe, jak to budes chtit resit,ale nebylo by asi od veci, dat malou na hlidani a vy si zajit na veceri a vse si prodiskutovat, tobe to hodne pomuze, manzel snad popremysli co je spatne a aspon budete chvilku bez cele familie. Hodne stesti.
@sonickan musíš si uvědomit, že on je tam doma, a chová se jak je zvyklý, jako puberťák. Vůbec mu nedošlo, že teď má vlastní rodinu. Proto je důležité bydlet sami, a sžít se, nastavit si pravidla domácnosti. Až když vytvoříte vlastní samostatnou oddělenou rodinu, budete schopni bydlet s jinou rodinou pod jednou střechou. Běžte do bytu aspoň na půl roku, jinak to nebude fungovat ani u vašich. I když to bude samostatný byt, on ti bude pořád vyčítat, že se mu u tvých rodičů nelíbí a že doma to měl lepší. On musí dospět...
On musí pochopit, že teď má novou rodinu a od svých rodičů a sourozenců se musí odpoutat, ne přerušit vazby, ale vyletět z hnízda...
@sonickan až s ním o tom budeš mluvit, neříkej mu že ti vadí jeho rodina, ale jeho chování když je se svou rodinou. Že se cítíš jako vetřelec v cizí rodině a vy dva vůbec rodinu netvorite, protože on nefunguje jako hlava rodiny...
Musíte si vyzkoušet jaké to je bydlet úplně sami, abyste byli schopni si uspořádat soužití s rodiči a nastavit vlastní pravidla, a to ještě před tím, než se nastěhujete že k vašim. Trvej na tom, že než půjdete k vašim, chceš bydlet nejdřív půl roku sama jen s ním...
@sonickan řekni mu, že sis uvědomila, že byla chyba bydlet od začátku u rodičů. Že potřebujete vytvořit vlastní domácnost, vlastní pravidla, vlastní režim. Ne se přizpůsobit domácnosti rodičů...
Doufám že jsi z toho pochopila co chci říct, a nějak mu to přeložíš do vlastních slov...
Nezakazujes mu styk s rodinou, to v žádném případě, jen chceš oddělit domácnosti, založit vlastní samostatnou, nové hnízdo...
@sonickan hlavně se vyvaruj slovům, jako tvoje rodina.
Mluv o tom, že sis s někým promluvila, a získala úplně jiný úhel pohledu. Že sis uvědomila, že kdybyste bydleli hned u vašich, on by se nejspíš cítil stejně jako ty, že by to také nedělalo dobrotu. Že ho chápeš. Že vy oba potřebujete být sami. Že bys měla problém bydlet u jakékoliv rodiny, nejen u té jeho, a stejně tak i on by měl problém bydlet u cizí rodiny.
Že až teď sis uvědomila, jak moc pro něj bude těžké bydlet u vašich, i když to bude odděleny být, pořád budete sousedi. Že si ho za tuto oběť velmi vážíš. A právě proto chceš jít teď do bytu, abyste vy oba poznali, jaké to je mít vlastní domácnost, tuto samostatnou domácnost si potom vzali do nového bydlení a byli schopni odkázat tvé rodiče do jejich části...
@sonickan taky mu řekni, že sis uvědomila, že až budete bydlet u vašich, bude on na tvém místě. Že když něco v baráku udělá po svém, tvůj otec nebo matka hned začne mrcet. Že sis tuto skutečnost uvědomila až teď, díky tomu, že bydlíte u jeho rodičů, a jsi za tuto zkušenost vděčná. Mnohé jsi díky tomu pochopila, mnoho názorů změnila. Až budete bydlet u vašich, a dojde ke konfliktu, vzpomeneš si na to a postavíš se za něj.
Ale TEĎ je čas naučit se, jak si uspořádat rodinu po svém...
@sonickan vicegeneracni bydleni je zlo. Myslim,.ze kdyz se pak prestehujete k vasim, bude to z deste pod okap, ale naopak, ty budes spokojenejsi, manzel bude "nadseny". Ale.to, co jsi popsala, je hrozne. Hned na zacatku je treba urcit hranice a v tech hranicich Te musi manzel podporovat. To, co prozivas, speje ke zdarnemu konci manzelstvi
@sonickan my měli trošku podobný problém... rozhodli jsme se s manželem pro stavbu domu. Jelikož jsme bydleli v krajském městě, nechtělo se nám dávat moc peněz za pozemek. Manželovo rodiče, kteří bydleli v menším městě, měli vedle sebe větší pozemek a jelikož půlka jejich domu patří manželovi, tak jsme si přivlastnili 😁 zahradu a že si postavíme. Nevím už ani jak k tomu došlo, ale také jsme u nich začli bydlet.
Tchýně chodila za námi imrvere. I kvůli blbosti. Tchána jsem u nás viděla asi jen dvakrát a to na dvě minuty. Kolikrát jsem byla po noční službě a ona přišla v 10dopoledne mi oznámit, že jede do práce. No a mě to samozřejmě nezajímalo 😄 začala jsem pomalu ale jistě hustit do manžela, že to takhle nejde! Vtrhla k nám při milování, když jsem byla ve vaně, když jsem se převlíkala. Nezájem prostě. Jediné co mě uklidňovalo, tak byla myšlenka, že domek už se staví a nebude trvat dlouho a odejdeme od nich. Sice budeme sousedi přes plot, ale lepší než nic. Btw.máme mezi sebou dvoumetrový plot 😄
Můj manžel si toho začal taky všímat, že takhle to dál nejde. Naštěstí. Takže svojí matku od nás vždy vyhazoval. Nejhorší bylo, že v baráku bydlela ještě babča. Schizofrenní, která chodila po chodbě, mlátila do zdí, ječela pořád sprostý slova, každý den si volala záchranku, jakože umírá. Podotýkám, babka je teď v důchoďáku a je nejzdravější ze všech...
Nakonec jakmile jsme se odstěhovali do baráčku, tak je klid. S manželovými rodiči máme ty nejlepší vztahy a mohu říct, že mám bezva tchýni, která pro nás udělá první poslední. Chtělo to fakt jen, až si každý začne hrát na svém písečku 😊😁
U vás v domácnosti mám zas obavu, že až se nastěhujete k tvým rodičům, tak se role obrátí a bude nešťastný manžel... já prosazuji názor, že čím dál je rodina, tím se máme raději 😁 ale chápu, že to občas fakt nejde.
Držím palce, ať to dopřežiješ a vydrž. Až se odstěhujete bude líp. Já jsem si poslední měsíce společného bydlení skoro trhala vlasy, že už to nevydržím. Ale my ženy jsme silné, ono nám vlastně nic jiného nezbývá...
@sonickan možná si říkáš, že přesně tohle všechno jsi manželovi řekla. Omyl, neřekla. Ječela jsi na něj rozčilená, on byl také naštvaný z toho že na něj kricis, a nejspíš ani neposlouchal, urazil se a zatvrdil.
Problém v komunikaci mezi ženou a mužem je, že žena myslí A, říká B a myslí si, že chlap si domyslí A, ale chlap slyší C.
Psaný projev je mnohem srozumitelnější pro všechny. Tak mu to dej přečíst 😁
My, se snoubencem bydlíme patro nad jeho rodici a nemůžu si stěžovat 🙂 vidim je tak jednou týdně :D a nejčastěji tchýni, která ma jen dva syny (snoubence a jeho bratra) a me si chodí "pomazlit " :D teď čekáme zrovna miminko, tak se snaží, tchán mi klade na srdce, ze kdykoli mu bude zle, odveze me k doktoru (měla jsem nedávno autonehodu, takže čekám na oprávněni auta + jsem na rizikovém těhotenství). Nojo rodice bydlí 100km daleko a vidim je tak jeden víkend v měsíci a stačí nám to :D chce to dát hranice- tchýně ze začátku k nám taky stále chodila, ale bohudík přítel sám od sebe zakrocil v moment kdy běhal nahý po byte a hledal trenky na spani a ona k nám vlitla :D od té doby píše sms, klepe na dveře pod schody a pak ještě na jedny od našeho bytu a čeká na vyslovne pozvaní :D
Tchán byl u nás za rok asi dvakrat :D chce to dát limity a je to v klidu 🙂
Jeho rodiče jsou hodní lidi, rozkrajeli by se aby pomohli. Než jsme tady začali bydlet a přijeli na návštěvu, tak super. Dali jsme si kafe, povykladala jsem si s tchyni. Ale jak říkáte společné bydlení nedělá dobrotu. Manžel říká že to chápe a v hodně věcech už mi ustoupil a třeba řekl rodičům že malá bude z venku prva chodit na horu prevlect se a pak dojde za vama dolů. Ale jak tady někdo psal jak je ve společnosti svých bratrů tak je z něho v momentě 17ti lety puberťák. Ale co se dá dělat. Já doufám, že bydlení bude rychle hotovo protože odtud do bytu už ho nedostanu už jen kvůli jeho otci. Ten o tom nechce ani slyšet. Tak snad to tu nějak vsichni doklepeme a pak sem zase budeme jezdit na návštěvy a budeme si všichni vzácní.
@sonickan myslím že už toho bylo řečeno hodně jenom ještě dodám jedno. to že se s bratry chová jak pubertak je "normální " . v tom smyslu,že dlouhý roky zaujímal v rodinný dynamice určitou roli,která je mu bližší a prirozenejsi než role manžela a otce (pochopitelně, do té se nenarodil, je v ní poměrně krátce a musí se ji teprve naucit - jako vsichni). no a kdyz je s brachama tak do ty role zase přirozeně " zapadne". je to vic podvedomy nez cokoliv jinyho. chce to taky trpelivost (hlavne z tvy strany) - určitě v tom není žádná zla vůle te zanedbávat nebo tak něco 🙂 určitě to chce samostatne bydlení, ale zvlášť když píšeš že jsou to hodní lidi, tak prostě zatni, vydrž a v klidu ;).
Resis titalni kraviny. Nechapu proc bys nwmohla rict tchyni jeste nechod, ted jsme vstali. Ze si zajdw manzel s brachou do hospody? Nech ho dychat
@barulina ano taky si kolikrát říkám vždyť je to kravina podzvedni se na to.. Ale když už to tchyni řekneš několikrát a stejně přijde v nevhodnou dobu. Nechci na ni být zlá, nechci aby se urazila nebo jsme tady byli nějak na noze. Přece vidíme se každý den 10x a chodit kolem sebe napapuceni tak jsem pořád jak gramofonova deska a prosím jo aby přišla za chvilku. Že se třeba jen oblecu a nachystám snídani. Alw každý má svůj pohár trpělivosti a ten někdy bohužel pretece. A stl tím volným dýcháním. Ty ani nevíš jak může manžel volně dýchat. Hrával fotbal to jsme ho neviděli skoro vůbec, když přišel z práce hned utíkal na trénink, přes víkend zápasy. Do toho běhat a v zimě jezdí hrát hokej. Jo a teď si ještě přidal 2x týdně fitko. Není na hospodu, do té si zajde tak 3x do měsíce po práci s chlapama a to je za hodinu doma. Ale je to jeho volba. Já mu do toho nekecám, sám přišel na to že nás skoro vůbec nevidí a tak upustil od fotbalu a taky protože už to všechno nestíhal když do toho stavíme. A to že v momentě kdy je na stejném místě jeho rodina ( já a malá) a jeho bratři a byl by schopný nás odsunout na druhou kolej ti přijde že ho nenechám dýchat? Sorry ale jednou i mě vzal a chtěl se mnou děti tak by se podle toho měl chovat. A nikdo neříká že se s nimi nemůže setkat nebo zajít na pivo. Jen ať si uvědomí v dané situaci koho si tedy vzal. Jestli mě nebo bráchy.
Vicegeneracni bydleni byva problematické, tím spíš, že jsou tam i tvoji svagri. Ukocirovat to byva orisek . K bratrum, s manželem urcite promluv, mel by vědět, co se ti honi hlavou, a mel by ctit vase domluvy. Je potřeba ten cas vyvazit, část travit hlavne vy tri sami, cast s jeho rodinou, cast s tvoji rodinou. Tchýně, tak nejlepší by byla asi lecba šokem...kdyby vas jednou nachytala in flagranti, myslím, ze další návštěvy by byly uz ohlasene nebo domluvene. Mela bys take, jako matka male, jasne nastavit ohledně dcery hranice a pravidla co ano a co uz ne. Nastav je co nejdříve, at si na to zvyknou. K jeji schizofrenii, předpokládám bere léky, je stabilizovaná. K manželovi, určitě se nehadejte ci je lepší ci horší, akorat to zhoršuje vas vztah. A rozdeluje to. Nebud jak nas prezident, vsak vidis pak vsude, kam tohle vede.... Spise se snaz spojovat.