Matku nezajímám. Nevím, jak se s tím vyrovnat
Ahojte holky, potřebuju poradit s jistým problémem, jestli některá něco podobného neznáte a jak to řešíte...No upřímně doufám, že vás tady moc není. Jde o vztah s mojí matkou, který není záviděníhodný. A čím jsem starší tím je to horší. Nikdy jsem s mamkou dobře nevycházela, bylo to jako na houpačce. Už jako dítě jsem si připadala jako věc a loutka ve vlastnictví mé matky. Nikdy nerespektovala mé názory a vycházely jsme dobře jen když jsem vše odkývala a jak sama ráda říká "šla ji na ruku"- nenávidím tu větu, to jsem byla nejmilovanější holčička. Mamka byla manipulátorka, která sice vše myslela dobře, ale nikdy si neuvědomovala jak moc svým jednáním ubližuje. Nesměla jsem na tábory, nesměla jsem dělat žádný sport ani nic podobného ze strachu aby se mi nic nestalo. Kolečkové brusle nebo kolo, zkrátka cokoliv bylo tabu. Nehledě na psychické vydírání a nesmyslné tresty a neustálé ponižování....Vždycky jsem doufala, že až dospěju a odstěhuju se vše se změní a bude to super. Dokonce když jsem byla starší a rozešla jsem se po třech letech s prvním klukem, tak mě matka označila za kur*u a postarala se o to, aby se se mnou nebavil ani zbytek rodiny. Nenáviděla jsem ji za to. A to tady ani dopodrobna nepíšu, že jsem se ji třeba s něčím svěřila, když jsem měla pocit, že je to mezi námi třeba zase fajn, ale zradila mě. Nejen že to vyslepičila, ale ještě si ze mě utahovala v přítomnosti ostatních členů rodiny. Od té doby bych ji neřekla nic. Tohle celé už je nějaký ten pátek. Prostě vím jaká je... Jenže. Teď už jsem díky bohu šťastně provdaná a čekáme s manželem první miminko. Myslela jsem, že se změní, ale jak jsem byla naivní... Moji matku to nezajímá, jsem v osmém měsíci, ale málokdy se mě zeptá jak mi je. Bydlí ode mě 4 km, nepracuje, ale pořád mi tvrdí že nemá čas se za mnou stavit ani na kafe (auto má). Nešla by se mnou nikdy koupit nic pro malého, ani se nikdy nezeptala zda třeba něco nepotřebuju. Nebo zda bych nechtěla s něčím pomoct (narozdíl od mé tchyňky). Prostě nic. Poslední kapkou bylo, když jsem se omluvila z rodinné oslavy narozenin, protože se mi udělalo strašně špatně. Místo pochopení jsem slyšela jen že jsem se vyznamenala.... To že jsem byla v 7.měsíci, stále chodila do práce a bývalo mi celou dobu velice špatně ji prostě nezajímá :( Neumím popsat jak strašně mě z toho bolí u srdíčka. Když vidím jak se chovají maminky mých kamarádek... :( Mám ale naštěstí skvělého muže a tchýni, která tím mým těhu žije a všude se mnou chodí a pořád si voláme. Říkám si, že mi ji snad seslal někdo z nebe. Ale i tak... Kdykoliv příjdu k matce tak si vždycky kvůli něčemu rýpne, chová se hnusně, prostě jde vidět že má svůj svět. Nic kromě jejich zvířat a tatky ji nezajímá. Můj je z ní taky už na nervy, nechce tam ani chodit, protože říká že tohle nechápe a že josu divní a mám se na ně uplně vykašlat. Jenže přeci je to rodina :( Jak se s něčím takovým vyrovnáváte vy? Já přemýšlím, že zajdu k psychologovi. Strašně špatně se mi s tím žije... nebo možná je to tím že čekám to miminko a budu sama mamka, a o to více mě tíží ten vztah s vlastní mamkou... Chtěla bych si to s ní vyříkat, ale vždy to končí větou typu: ty se se mnou nesrovnávej, co do mě reješ, nebo ty se chceš hádat? Nejdu na ni agresivně, prostě začnu hezky, ale nejde to.. Ona jiná nebude :/
@ivuska1986 tak to je jen takové jakési uklidnění, ale neni to život. Přece odříznut se úplně od rodiny je nesmysl, protože jde také o ty děti a o to, co si s sebou do života nesou. Uz tak je pro me bolestné, ze jedna babička se nezajímá a druhá je sice blázen, ale nějak tak ty děti ma rada. Nam to ještě nese i další rodinu, když tam jedem, tety, strejdy a další děti, což oni úplně hltají 😀😀. Ano, definice je to hezká, ale co s tim jako?
Ahoj nenapsala jsi jestli mas sourozence nebo ses jedinacek. Xhapu ze o tebe mela strach kdyz ti za mala nic nedovolila ale znam ty kecy co pises ze musi byt vse podle ni dela mi to tata vsichni jsou lepsi nez ja i muj chlap ja jako byvh nebyla jeho. A co na to otec mas ho ještě. Každopádně na mamu se vykasli akorat ji rekni ze te mrzo jak se k tobě chova ze ji mas rada ale ze tam uz jwzdit nebudes protože se k tobe neumi chovat a ze jsi tehotna a chces aby dite bylo v pořádku. Netrap se tim co nemuzes zmenit
@drahuska1977 ano mám i sestru, ale to je kapitola sama pro sebe. Proto jsem o ni nepsala. Ve zkratce... Byla vždycky problematická. Drogy, alkohol, chlapi atd. Vždycky nehezky každého využila a odkopla, není ji svaté vůbec nic na světě. Jenže chodí za mamkou domů, tančí jak mamka pískne a hlavně to s ní umí. Vždycky se sebe dělá ubliženou chudinku a tak jsou kámošky. I ke mně se zachovala nehezky. Jenže moje sestra, kdyby našim rozmazala exkrement po hlavě, tak ji ještě poděkují. Všechno co kdy provedla a jak nečestně a nehezky se zachovala přehlížejí. Mám průbojnou povahu, a to je kámen úrazu, když mě naštvou tak bouchnu a je to venku. Sestra si hraje na uplakanou a evidentně to funguje, jenže takovou povahu já nemám. Hnusí se mi přetvářka. Neznamená to však, že nejsem citlivá a je mi všechno jedno a nic mi neublíží. Jako segru už dávno neřeším. A tatka raději takříkajic drží hubu jinak by s ní nevydržel. No a co se týče segry pro tu měl vždycky slabost už od děcka. Jednou mi to dokonce řekl že ji má raději, když mi bylo asi 13... Nevím cím jsem si to zasloužila. Ale jak říkám... Otec, sestra... ti jsou mi jedno. Dávno to mám vnitřně vyřešené. Mě trápí ta matka no :(
@marion2017 kazdeho věc, me se od doby, co jsem odrizla svou matku zije dobre, denodenně nemusim resit jeji problemy, dluhy, nechce po me prachy, mam jistotu, ze nezadluzi me deti, nemusim zkoumat a zjistovat, co je pravda a co je lež, proste rekla jsem dost, uz toho bylo moc a je mi tak dobře👍
@domca1991 ahoj jestli chces pismu ti svuj pribeh. Nejsem se sevou mamou v kontaktu vubec uz 5 let. Ona nema zajem a nema zajem ani videt malou, nikdy ji nevidela. Vicemen jsem to mela jako ty, akorat horsi. V mem pripade doslo pak uz i na fyzicke ataky od ni i od sourozencu
Kdyz budes mit zajem.... Ted bohuzel jsem do vecera zaneprazdnena, ale pak ti napisu treba do zpravy
@domca1991 to že je někdo příbuzný, tak to ještě neznamená, že si s ním budu rozumět. Jak jsem již psala - já mám štěstí, že mamka i taťka je v poho. Mám taky sestru - mladší. Je to pořád moje sestra, mám jí ráda, ale jasně, že mě občas sere, protože je zvyklá, že za ní všechno a všichni vyřešíme.
Pravděpodobnost zlepšení vztahů se blíží nule, nakup si literaturu, objednej se k psychologovi nebo do poradny (mají kratší čekací lhůty).
@biedronka10 jo jasně určitě napiš 🙂 bud ráda
@baris přesnš jak píšeš, jneže moje matka ja magor. Myslí si, že když je moje matka tak mě může beztrestně urážet aponižovat jak se ji zachce. Když se bráním, tak mě praží že jsem děcko a nesmím si nic dovolovat k ní. Že ona je matka a může se mnu jednat jak chce. Dodnes mám na talíří, že jsem si sestru nevzala zy svědkyní na svatbě. Když jsem se bránila a řekla jsem matce, že tak jak se zachovala moje segra by se nezachoval ani nikdo cizí. Tak mi řekla, že je to moje sestra a rodina je na prvním místě a že mi nikdy neodpustí že mi moje vychcaná sestra nesvědčila na svatbě 😀😀😀😀 s mojim už se tomu samozřejmě jenom smějeme. Protože tohle nikde nevymyslíš.
@domca1991 se svou matkou to mam podobne. Vyresila jsem to naprostym odstrizenim a citim se mnohem lip. Nikdy jsem nevedela jakou bude mit naladu a co vsechno bude zase spatne...nechtela jsem tomu vystavovat sve deti takze nez se mala narodila tak jsem se s ni prestala stykat. Strasne se mi ulevilo. Je to neprijemne ale lepsi nez byt porad jak na trni. Jestli te to moc trapi tak zajdi k psychologovi tim nic nepokazis. Preju at je brzo lip a hlavne zadny stres at je mimi v klidu
Myslim, ze kdyz tvoje matka argumentuje tim, ze rodina je na prvnim miste, mela bys ji to pripomenout v souvislosti s tim, jak se chova k tobe. Rodinu si nevybirame, ale pokud ti nekdo cely zivot ublizuje, mela by sis ujasnit hlavne to, jak mas sama sebe rada a jestli opravdu ma cenu toto snaset. Opravdu chces, aby te pozdeji ponizovala i pred vlastnimi detmi?
@ivuska1986 a tak asi ano. A každý to má trochu jinak. My máme i světle chvilky a naopak ona nám peníze cpe, i když je nechceme. Já bych odrazila celou širokou rodinu tímto a sestru, která tam bydlí. A pro děti te babo dulezita, k našim se má skVele, ale jsou okamžiky. ....
@domca1991 já mám fakt štěstí, že se takhle chová jen moje tchýně.
Na chvíli ti pomůže se "vybrečet" na koníkovi, zjistíš, že i ostatní mají šílené příbuzné 🙂. Vždy ti to bude líto, budeš to považovat za nespravedlivé ..., ale asi bych zašla do poradny, tam se vypovídala a možná ti pomůžou pochopit proč se tak tvoje mamka chová. Možná se pak na ní budeš koukat jinak.
Já se "trápím" jen se svou tchyni a to už přes 15 let. Čím jsem starší, tak její chování už dokážu i pochopit. To ale neznamená, že mě nesere 😈. A ani holky k ní nemají žádný vztah.
Vím, že je to tvoje mamka a nikdy ti to nedá, ale "nevnucovala" bych se. Nechceš přijít - nechoď.
Taky si myslim ze omezit kontakt je lepsi. Moje mama je taky celkem hrozna, tak jsem si rekla ze je lepsi se videt tak max jednou za mesic treba na dve hodky. Telefonaty jednoduche o pocasi, pripadne kdyz zacne mit komentare tak se hned ohradit. Ovsem ted jsem u ni byla na vikend s pritelem a chudak si nemohl nevsimnout ze se ke me chova hrozne. Jeho mama je strasne hodna takze na tohle neni vubec zvykly. Po vikendu mi rekl ze ho to mrzelo jak se chova.. Lepsi travit vikend s "tchyni" .. to je jiny kafe 🙂 Alespon v tom sem mela stesti..
Moje babička je podobná té Tvé mámě (akorát můj otec ji má na salámu). Neviděla jsem ji už tak pět let minimálně. Moji dceru ani manžela neviděla a vlastně asi ani neuvidí. Některým lidem není nic dobré. Když mi občas tatík řekne, že abych třeba nelitovala, kdyby umřela ona nebo děda, tak odvětím, že pro mě jsou prakticky cizí. On i můj otec je bere s rezervou a to jsou jeho rodiče. Tvoje máma bude mít nějakou poruchu osobnosti. Zajdi si k psychologovi, zkus to v sobě zpracovat a když to řeknu hnusně, na mámu se vy*er. Je to sice Tvůj rodič, ale nezmění se.
Je smutné, co píšeš. Myslím, že svou mámu a její povahu, bohužel, nezměníš. Není to v tvých silách a možnostech. Zaměřila bych se teď na období těhotenství a očekávání miminka a obklopila bych se lidmi, které mám ráda a se kterými se cítím dobře (viz manžel či přítel a tchyně). Maminku bych vypustila a nějakou dobu se s ní vůbec nestýkala, pokud ona sama neprojeví zájem.
Možná ti to ušetří spoustu dalších trápení. Můj názor.
@domca1991 poradím jediné... Psycholog určitě, možná je na místě i psychiatr... Navíc v pokročilém stavu těhotenství to s tebou bude hooodne cloumat. Víš, já měla celý život spatne vztahy zase s otcem. Naši se rozvedli, táta se odstěhoval a já zpretrhala kontakty. Psychicky jsem byla kolikrát tak na dně, že jsem chtěla utíkat z domu, propadala jsem pocitům zoufalství a zase na druhou stranu jsem si říkala, že musím nějak fungovat, že to přeci nenechám vše mamce na bedrech... Každopádně my děti jsme rostly a situace se měnila. Začali jsme se umět bránit před slovními a jinými útoky, nakonec to tedy skončilo rozvodem rodičů po 25 letech manželství. No, v dubnu 2013 oficiálně rozvedení, já červenec 2013 svatba. A padlo definitivní rozhodnutí tátu odvolat ze svatby, že prostě nepůjde, bo chci začít svůj nový život v klidu a bez strachu, stresů, co se zas kde přihodí... Ale hodně tomu předcházelo.
Chodil za mnou do práce do vinárny zákazník, který dělal homeopatii a takové jakoby čištění duše, odprosteni od zlých energií atd. Navíc moje mamka dělá karmalogii a asprologii. Dřív jsem se všemu hodně bránila, každopádně začala jsem vyhledávat pomoc tohoto typu, ale i psychologa. Při sezení s pánem homeopatem se mi samovolně spoustel pláč a já dokázala pochopit, odpustit. Trvalo to vše několik měsíců, ale teď mohu říct, že jsem s tím vyrovnaná a od té doby jsem se s otcem nekontaktovala. Je to pět let a jsem šťastná, spokojená.
Nevim co tu psaly ostatni holky ...ale takoveho cloveka bych v zivotr nechtela ...
Je mi jasne ze cekas ze se ti omluvi nebo ze se zmeni a ze ji budes zajimat ...ale to ze to delala / dela neni jen tak...urcite mela skarede detstvi , nemoc nebo si vybrala spatne chlapy nebo i spatne zamestnani a je proste sama se sebou nespokojena ...takze cim vice bude videt jak jsi stastna bude to horsi ...tudiz ...formality obcas zavolat poprat k narozkam bych udelala jinak vaz si tchyne a chlapa a neres ji a nenechavej ze sebe vycucavat energii a radost ze zivota ... 🌸
@domca1991 tak bude nejlepší asi kdyz mas svoji novou rodinu zit pro ni cekas miminko to je krásný dar a bud šťastná treba se časem vse vyresi samo. Mam sestru starsi a ta ze sebe dela taky chudinku pred vsema a vdichni ji davaji peníze protože ja si taky nevidim do pusy a reknu svuj nazor. Lepší je zo neresit uz protože se tim jen trapis a ublizujes si tim a jim je to jedno oni pojedou ve starych koljich. Bud šťastná za to co mas i kdyz je to tezke. Hodne stesti i miminku.
Můj otec je manipulátor, jako bys jo v úvodním příspěvku popsala. Sice rodina by měla být na prvním místě, ale ne za cenu zraňování tebe a vlastní rodiny (dítko a tvůj muž).
Proto, když to u mě přešlo přes únosnou mez (psychicky mě to deptalo, nemohla jsem spát apod). Jsem prostě absolutně kontakt se svým otcem ukončila. Pokud jednou bude chtít trošku komunikovat, zeptat se nás (nebýt jen sobec, kterému všichni ubližují, včetně mě - tím že nejdu na ruku), má dveře otevřené. Ale já se mu cpat do zadku nebudu.
@domca1991 No tak to je jasny,uprimne ja bych nechtěla mit s takovou zenskou nic spolecneho,ona na tebe hrozne zarli,vlastne na všechny,nic nedokazala a proto je takova podle me je pekne zakomplexovana a mela by se lecit.Na rovinu,myslim ,ze cim bude starsi tim to bude horsi,jakmile uvidi,ze si spokojena tak te téma svyma recma zase pekne srazi na dno,pokud chces zit normalne a hlavne v klidu a spokojene tak se sni nestykej
@domca1991 ahoj, prožívala jsem (nejen) v těhotenství hodně podobný příběh jako ty. Mám také manipulativní matku, částečně se to dá říct i o otci. A v tom druhém jsem dokonce i navštívila psycholožku. Do toho se přidalo i domácí násilí mezi mými rodiči, kdy mi moje máma volala (bydlím 400 km od nich), že neví, co má dělat. Byla jsem jako v kleštích. Psycholožka mi radila, abych se zaměřila na sebe a svou rodinu. Rodiče jsou sice rodiče, ale pokud jsou manipulativní, tak ani ty děti to nejsou povinné snášet. V jistém smyslu máme v sobě všichni pořád to "dítě", ale někdy je potřeba "dítě" potlačit a chovat se dospěle, být rázný a říct ne. Sama jsem si říkala, že bych chtěla, aby moje děti měly prarodiče, ale je potřeba i zvážit, za jakou cenu. A můžu ti říct, že děti to všechno vnímají velice brzy. I můj syn v 6 letech poznal manipulaci (moji jím) a to mne upozornilo. Sama jsem jiná generace, mne tohle došlo až později, de facto tak před 6-7 lety. A hodně mi pomohla kniha Manipulativní rodiče.
@domca1991 A stejně jako u tebe, je i můj táta podpantoflák, který ale občas bouchne a pak to lítá. I moje máma za náma nikdy v Praze nebyla a teď, když měla před rokem infarkt, už ani nepřijede. Dalo by se to říct, že od té doby, co se vrátila z nemocnice, se chová k nám trochu lépe, ale k otci pořád stejně hrozně. Psycholožka mi i radila o tom napřímo s mámou mluvit, ale to už teď dělat nebudu. Už je pozdě na nějaký důkladný rozhovor o tomto tématu.
Nojo, moje zase pořád něco chtěla když jsem byla těhotná: A co malej, jak se má, co dělá... apod. týden co jsem byla v porodnici furt chtěla fotky. Teď je mu skoro 10 měsíců a ona se o něj moc nezajímá. Mám ještě bratry a všichni jsou ženatý a mají dvě děti. Samozřejmě má raději své snachy nežli svou dceru. Taky mě to trápilo, ale už to neřeším. Když napíše ať přijedeme tak když jedem kolem tak se stavíme. Jinak ne. A stejně jako ty. S tchýní mám skvělej vztah. Momentálně dělám autoškolu a tchýně je mi plně k dispozici i když chodí do práce. Pořád si malého bere a malej je u ní spokojený. A u mé mamky byl sám když byl miminko, a protože pořád řval tak už ho nechce... Nehledě na to, že ho rvala z autosedačky bez ohledu na to jestli zrovna spal nebo ne.
@domca1991 Ahoj. Po přečtení Tvému příspěvku je mi z toho úplně smutno ☹ Je vidět, jak moc Tě vztah s Tvoji mámou trápí a že by jsi to chtěla změnit. Ale jak jsem pochopila, je to už dlouhodobé a Tvoje máma evidentně nemá zájem na vašem vztahu cokoliv změnit. Věřím tomu, že jsi se za ta léta snažila vztah srovnat, aby to bylo v lepší a mohly jsme fungovat jako máma a dcera. Ale dle Tvých slov Tvoje máma opravdu nemá asi zájem. Návštěvu psychologa proč ne, třeba by Ti pomohl. Ale tak trochu mám pocit, jestli by ho spíše nepotřebovla Tvoje máma. Trochu mám pocit, že je v životě asi ěnco s.... a vylévá si to na vztahu s Tebou. Ale Ty máš jedno obrovské štěstí, máš chlapa, tchýni a navíc, čekáš miminko 🙂 Tak bych se teď zaměřila na těšení se na miminko a ostatní zkus hodit za hlavu - mimčo je teď to nejdůležitější. A uvidíš sama za nějaký čas, třeba to miminko jednou změní Tvoji mámu. Přeji Ti mnoho sil a hlavně zdravýho prcka 🙂
Muj otec je, ani nebudu rikat co. Nevodam se s nim od 14 let, ale upplne jsem.to v sobe zvladla izagrit az v prvnim tehotenstvi. To projde, dej tomu cas
Moje mama je taky na baterky.Ona ma psa,to je veliky milacek,pak je ona,pak dlouho nic a nasi kluci a my.Kdy se neco stane psovi,hned utika k veterinari,a me pak cely tyden otravuje,vyvolava,jaky je chudacek a jake ma z toho nervy.Ale kdyz jsou kluci nemocni,ani se nezepta,jak jim je.Na prazdniny musi jezdit po jednom,protoze vic nezvladne.Zato vsechno kompenzuje penezi k svatkum a narozeninam.Uz jsem si zvykla,ze to lepsi nebude.