Náhradní rodič aneb on už dítě má. Jak se sžít s dítětem partnera?
Ahoj, prosím o radu, protože už jsem vážně zoufalá.
Zhruba před dvěma lety jsem se seznámila s úžasným chlapem, v tu dobu byl ženatý.
Příchazeli jsme spolu často pracovně do kontaktu a čím víc jsem ho poznávala, tím víc jsem si přála mít takového otce pro svoje dítě. Uteklo pár měsícu a rozváděl se. Z předchozího vztahu má nyní už 4,5 letého syna, ale když jsme na začátku řešili, jestli to nebude problém, byla jsem až naštvaná , jak si mohl myslet, že by mohl být. Děti mám moc ráda, skvěle s nimi vycházím. Ale jak šel čas tak ten tlak na mě u to uvědomění si , že tady s námi malej bude vlastně pořád, že u každého našeho rozhodnutí u každého našeho kroku bude snámi... Je to pro mě čímdál horší.
Pro lepší pochopení pár bodů:
1) Vyrůstala jsem bez otce, vůbec nás nechtěl vídat,což pro mě byla hrozná rána, takže když už se rozhodnu mít chlapa po svém boku, znamená pro mě opravdu vše. a najednou se musím zase ,,dělit"
2) S přítelem bydlíme v bytě do kterého jsem přišla se psem z baráčku, kde jsem toho psa měla vlastně jako mimino, spal v posteli,válel se na gauči atd. Tady najednou nesmí nic.
3) byt je menší, takže když u nás spí ,,syn" tak má celou ložnici , která vlastně nahrazuje i dětský pokoj pro sebe, to znamená že se ,,stěhujeme " do obýváku na gauč.
4) přítel platí dost vysoké alimenty (cca 12 tis) + ho máme 2 dny v týdnu (s 1 přespáním) a každý druhý víkend od pátku do neděle., když ho vracíme tak najedeného a připraveného ke spánku.Takž ebych si troufal říct, že s tím že platí tak vysoké alimenty ho máme ještě časově stejně jako jeho matka.
Mám nálady, kdy se malému věnuji téměř na 100% ,ale nejsem storpocentní partnerka zasvěcená do rodinného života. S přítelem máme odlišné názory na výchovu a já mám šílený strach že se to všechno bude ještě více zhoršovat až přijde naše dítě. Nechci ani svatbu, protože ta představa, že ho třeba od oltáře malej odvolá... Nebo cokoliv.
Často se mi zdá že mu malej odmlouvá, nebo že už by měl začít pomalu pomáhat doma-jen lehce, odnest hrníček, uklidit si hračky. aspoň s ním o tom začít mluvit, což se příteli moc nelíbí, nebo to nechává volně plynout.
Jsou prostě věci, životní kroky, které bych si chtěla sobecky užít jen já s partnerem. Svatební den, řešení hypo , atd . Jen se do těch pár důležitých dnů v životě ponořit a vychutnat si je bez ,,omezení" kterým pro mě ten malý teď bohužel je.
Jsem z toho strašně zničená, protože partner na mě strašně vidí ty emoce, stydím se za to co cítím, protože vím že ten malý za to nemůže a chci aby to pocítil co nejméně,ale nevím jak z toho ven. Jak naučit partnera, že respektuji s čas, který mají spolu,že jim připravím jídlo, vyperu věci,ale že mě nemůže nutit abych byla ,,náhradní" mamou, když prostě nejsem připravená.
Navíc v minulem vztahu jsem byla citově téměř na dně, bez sebevědomí,ponižovala jsem se pro pár úsměvů, prosila o city a teď když jsem se našla nechci dělat věci , které mě ubíjejí. Navíc to je potom vidět i na tom jednání s oběma.
Prosím o radu. Jak jste se sžily s dětmi partnera?
Jak se mám změnit a jde to vůbec?
@ztracena Navrhuju řešit svůj vztah s tátou. Když vypláčeš všechny emoce, nebudeš mít podivné pocity, když vidíš, jak táta umí být loajální a milující. Psychika je sviňa a někdy nám věci vadí z úplně jiných důvodů, než si myslíme. Tady evidentně ťukám na dveře možnost poznat tuhle ránu...
@zelenaesmolda https://www.muj-pes.cz/vychova-a-vycvik/myty-ko...
Tady hezky píší např. o těch dveřích.
Já jsem s přítelem 6 let, z toho poslední 4 roky máme v péči jeho dvě děti (9 a 12 let). Nikdy to nebylo jednoduchý a asi ani nebude, ale beru to tak, že jsou prostě naše a basta, Teď máme ještě desetiměsíční holčičku. Je to skvělej táta a zodpovědnej chlap, kterej se o nás stoprocentně postará, zezačátku to taky nebylo nejideálnější, ale naučil se se mnou mluvit na rovinu, a všechno si vyříkáme ještě dřív, než je z toho problém. A u výchovy dětí je to klíčová věc. Je taky důležité, kdo z vás dvou je s klukem víc (vy nebo partner), a kdo má doma hlavní slovo (jasný, můžete říkat, že jste nastejno, ale vždycky je jeden "dominantnější"), podle toho se musíte domlouvat, a domlouvat se na všem. Taky si kolikrát připadáme jako idioti, když strávíme čtvrt hodiny debatou o čokokuličkách k odpolední svačině, ale je to prostě věc, která se týká dětí, a musíme být jako rodiče jednotní. To je kromě objetí, střechy nad hlavou a plné ledničky největší jistota, kterou děti potřebujou vidět - stabilita, konzistentnost a vzájemná důvěra.
Hlavně si promluvte s partnerem - "zlato, bude to znít hnusně, ale připadá mi, že si ve výchově nerozumíme, jsem tu jako v pasti,...", řekněte mu to otevřeně a ujistěte se, že vás poslouchá a snažte se z něj dostat, jak to vidí on. Možná to vidí úplně stejně, ale myslí si, že vám to tak vyhovuje. Prostě spolu mluvte, líná huba - holý neštěstí.
@beatty Mám ve svém okolí dost vztahů, jejichž rozpad byl pro jednoho z partnerů (podváděnou ženu ve 100% případů) totální šok. Pokud vztah tak strašně nefunguje, že je pomalu před rozpadem, nemyslíš si, že to jsou schopni vnímat oba z partnerů?
Každý vztah má svoje lepší a horší chvíle a pokud si v té horší chvíli objeví nějaká mladší bezstarostná obdivovatelka a ten dotyčný si nedokáže uvědomit, kam patří, rodina je rozbitá a žádný objektivní důvod to vlastně nemá.
Já tě úplně chápu zase, možná budu taky za sobce. Jenže to že se věčně člověk cítí jako poslední dilecek retezu. Jen dělat služku vařit prat uklízet a vymýšlet program a zabavit ale nedej bože vychovávat to je to si mám vychovávat svoje dítě až ho budu mít. Takže nemám šanci ji přemluvit aby si ustlala postel umyla hrníček atd...(je jí 9) szivam se dva roky je to těžké vždy chodím za nima (vedle se nevejdu) cítím se víc sama ale snažím se na sobě nedat nic znát. Však se vidí jen dva dny za 14dni. Spí s náma v posteli. Já nemám žádné slovo. Jde o to že se prostě cítím sama a snažím se to pochopit a překousnou, netušila jsem do čeho jdu a i když to budou pro někoho banality, pro ženskou která nemá děti je to těžké. Tak hodně štěstí stále věřím že bude líp.
@hqrley
9 lete dite spi s vama v posteli?tak to je sakra s tvym chlapem neco spatne pokud mu nevadi nedostatek soukromi a dceru uprednostnuje az takhle moc.a chodit za nima jako sluzka?tak to je mazec.co treba kdybys na vikend kdy ma prijet dcera taky nekam odjela?treba wellnes s kamoskou nebo sama?
@zelenaesmolda to spaní v posteli jsem prekousla vidí ji málo a jezdíme my a máme spaní u jeho příbuzných tak tam nemá vyhrazeny pokoj tak to snesu. To už jsem taky zkoušela že ho nechám jet samotného, ale setkala jsem se s nepochopením a s tím že chce být s námi pohromadě...
@hqrley
tak pochopitelne protoze ty se postaras o vareni a uklid.nepotrebujes jeho souhlas na to,abys jela na vikend ne?zkus si s nim promluvit,ze mas pocit,ze jsi akorat pate kolo u vozu...
@zelenaesmolda to už jsem mluvila a přesně takhle že jsem to páté kolo u vozu. Jenže nesnáším hadky tak to pretrpim. Jenže teď už jsem v takovém stavu že už to takhle dál nepůjde a budu s ním jezdit občas. Mě tam malá nepotřebuje. Spíš chce tatu. Když se snažím moc nedá mi chvilku a šermuje mi pestickama u obličeje tak se spíš nebavím. Jak říkám není to snadné. Ale v tom já toho moc neudělám musí muž.
@hqrley
a on to trpi?kdyby moje dite sermovalo moji partnerce pred nosem pestma tak ji razne vysvetlim,ze tak teda ne.
podle me te partner dostatecne nerespektuje kdyz tohle dovoli a ty budes vzdycky ta druha.ted je dceri 9 ale co az bude v puberte?piskne,ze chce s tatinkem na dovolenou bez tebe a on pojede,tebe necha doma a s tebou se dovca konat nebude protoze nezbydou finance?
@zelenaesmolda hlavně já fakt nevím jak na děti. Nejsem autoritativní člověk spíš si nechávám s*ať na hlavu
@hqrley
a nejenom od deti ale i od partnera jak to tak vidim.
nemusis byt autoritativni,staci byt dusledna a stat si za svym.
podle me je nepripustne,aby s vami 9 leta holka spala v posteli a tys chodila za nima jako sluzebna,to vypovida hodne i o vasem vztahu s partnerem pokud mu to pirjde v poradku.
@zelenaesmolda on ji okřikne ale spíš chce abych si to s ní srovnala já. Jo asi máte pravdu těžce se to poslouchá...když se ale postavím většinou mi to dá tak sežrat že si v tu chvíli připadám jak ta nejhorší. Myslím si že si manžel potřebuje takto vynahradit čas s dcerou a v tu chvíli jsem na druhé koleji což se snažím pochopit
@hqrley
kdo ti to da sezrat?manzel nebo dcera?
@zelenaesmolda manžel samozřejmě...a s tou dovolenou to bych jela taky právě už jen kuli těm penězům 🤣 je to až k pláči ale právě kuli těm financím.
@hqrley
Je to spatne a to hodne.ja chapu,ze si chce uzit cas s dcerou ale nesmi to byt prece na tvuj ukor!
@zelenaesmolda já vím a právě jsem trouba že nevím jak k tomu přistoupit se strachem ze o něj přijdu...tak mi držte palce teď přijede na týden já se budu starat dopoledne a večer po práci až přijdu domů tak budu doufat že budu mít místo v posteli
@hqrley
kdyz budes doufat tak se nic nezmeni,musis si s manzelem promluvit,ze takhle to uz dal nepujde.bydlite u tebe nebo u nej?
@zelenaesmolda bydlíme u mě. Už jsem mu oznamila že si přeju spát bez malé po práci, že ona může být ve svém pokoji v klidu páč se chci taky vyspat. Ne že já budu spát ve svém bytě na gauči ptz se nechci tísnit na posteli ve třech...
@zelenaesmolda v jejím věku už mi to přijde celkem divný a ještě když tam sem já tak je to ještě divnější to společné spaní. Jsem ráda že je nás víc toho názoru.
@hqrley
super,mas vyhodu vlastniho teritoria.muzes teda operovat s tim,ze je u tebe v byte a bude teda muset dodrzovat tvoje pravidla.
me to fakt prijde divne,jak ze strany otce tak ze strany dcery...
@zelenaesmolda to mě také ano výhoda to je ale jsme manželé tak to beru tak že už jsme u nás jen nechci aby to bral tak že je nějak uzurpuju ale zároveň nechci nechat uzurpovat sebe. Takže se tu pojede podle pravidel žádné děti v posteli.
@hqrley
ja to chapu,ze nechces aby se citil uzurpovany ale on si s tim starosti ocividne nedela a uzurpuje tebe...
@zelenaesmolda Právě že tak ta smečka nefunguje :D