Náhradní rodič aneb on už dítě má. Jak se sžít s dítětem partnera?

@1772 Ale to je uz opravdu vec vyberu, nerozhodla se sice "pro deti", ale rozhodla se pro detneho chlapa... Chapu, ze z toho muze mit ruzne pocity, a svym prispevkem jsem chtela, ze ty pocity povazuju za pochopitelne, a svym zpusobem prijatelne.

Přijdeš mi naivní, až hloupá. Začala jsi si s ženatým chlapem, "super tátu" jsi rozvedla a teď pindáš, že má dítě, které Vás omezuje. Sama jsi z rozvracené rodiny a trpíš tím, přesto si chceš pořídit dítě s chlapem, který už jednou rodinu opustil a může to udělat i tobě. Nedivím se ti, nechtěla bych se starat o nevlastní dítě a nechtěla bych, aby se na výchově mých dětí podílel někdo cizí. Ale rada na to žádná není, pokud je to opravdu dobrý táta, tak pro něj vždy bude přednější dítě než momentální partnerka. Na tvém místě bych začala někde jinde s čistým štítem, protože myslím, že v budoucnu, až zamilovanost opadne, budeš fakt nešťastná. A co teprve až budeš mít svoje děti, už obzvlášť tě bude štvát, že se musíš dělit o čas o finance....

@somalicats dobre, mozna ti podsouvam vyhranenejsi nazor, nez opravdu mas. Jenom to neni vzdycky tak jednoznacne, jak si nekteri muzou myslet a popravde me dost konsternoval nazor "lichozroutky", jak je autorka sobecka.
Kolikrat je vztah davno u konce, ale rozvod se zatim nekona. A fungujici vztah jen tak nekdo proste nerozboura.
Neni to vubec jednoduche mit partera s minulosti a se zavazky.

@beatty ja tu sobeckost vidim v tom, ze ona ocekavala, ze ten jeji amant uz bude jako rozvedeny plne k dispozici. A to po nem i vyzaduje. Nevidela a nevidi, ze on ma zavazky. To mi vadi. Tohle si mela rozmyslet proste driv. Tedy nez se pustila do vztahu s takovym clovekem. Romanek je jedna vec, ale on se rozvedl. To ji proste muselo byt jasne, ze syna neodkopne.

@beatty Tak já to třeba jako sobeckost neberu, prostě je tak nastavená a na tom není nic špatného. Ale bylo by už s ohledem na to dítě fajn, kdyby si autorka tohle fakt pořádně srovnala sama v sobě, jak už jsem psala dřív. Já respektuju to, že na výchovu cizích dětí každá prostě povahově nemá, na tom nic není, ale nemyslím si, že by bylo fajn v tom vztahu potom setrvávat, protože tím trpí všichni.

Ahoj, hele mám podobný problém a jak tady holky píšou kdyt si to věděla, věděla si do čeho des tak nevíš. Nevíš do čeho děs zvlášť kdyz nemáš děti.. Partner byl s bejvalkou už pár let rozvedenej když sme si spolu začali.. Taky sem si myslela že mi to nebude vadit, kluk už je celkem velkej, možná mě přijal možná ne ale po roce vůbec nevím o čem a jak se s ním mám bavit a stydíme se před sebou.. Už od začátku nás nechávali samotný spolu, což si myslím že byla docela chyba.. Je to hodnej kluk, mám ho ráda, je šikovnej.. Ale furt máme problém s komunikací. Máme ho vždycky 14 dní a komunikuje skoro jen s tátou.. Líbí se mi jak se spolu bavej a všechno, ale mám trošku problém s tím že s ním nikam nechodíme a že má problém do něj dát každou korunu.. A rozčiluje ho když po něm chce peníze ze by mu dal někdy něco navíc to vubec:(vzdycky navrhnu že někam pujdem a nic z toho není.

@sudylichozrout jsi zaujata, aniz bys znala pozadi situace.

Děkuju Vám za názory, a asi to už stačilo🙂
Že malého nikdo ničí, netrápí jsem už psala,.Že neberu tátu dítěti, jsem psala taky.
Vážně jsem jen poprosila o sdělení situace žen, které to zažily.
Takže ještě jednou děkuji těm, které popsaly svoje pocity!
Děkuji těm které nečtou celépříspěvky a píší rádoby chytré věci🙂
Děkuji těm,které soudí a píší co si myslí že by asi udělaly - protože ...
A nejvíc děkuji těm, které se mnou nesouhlasí z jakéhokoliv důvody, nebo nachápou mé pocity, ale i přesto RESPEKTUJÍ, že lidé se cítí různě a mívají odlišné pocity,názory.
Takže maminky, přeji Vám hodně krásných chvil s vašimi ratolestmi a já jdu bojovat sama se sebou🙂

@beatty to je mozne. Nepopiram to. Presto si myslim, co si myslim.

@ztracena no, podle mě a toho co mám odžito si myslím, že hlavní problém s fungováním vašeho nového vztahu (myslím tím to, že on je po rozvodu, bydlíte spolu a několikrát do měsíce máte "společné" jeho dítě) je u tebe, protože tvoje představy byly jiné a realita je jim na hony vzdálena.

Podle mě to neznamená, že bys byla sobec, jen je to prostě rozčarování a to tvoje sobectví, aneb to jak si psala, cituji tě:
"Jsou prostě věci, životní kroky, které bych si chtěla sobecky užít jen já s partnerem. Svatební den, řešení hypo , atd . Jen se do těch pár důležitých dnů v životě ponořit a vychutnat si je bez ,,omezení" kterým pro mě ten malý teď bohužel je.

Jenom jsem měla sny -že jsem já a on a všechno si spolu užíváme a řešíme a najednou je ten ,,náš" čas výrazně omezen. A já mám pocit že v tom prvním vztahu si prošel vším ,,pohádkově" a ať to tak bylo nebo ne, já potom taky toužím. Takhle mám pocit, že ho mám ,,jen" na půl.... "

tak to se nikdy nenaplní. A ty to buď přijmeš, nebo ne a když ne, tak to ukonči. Bez ohledu na to, čím ti imponoval, jak moc ho miluješ, nebo jak moc ses těšila na to, až jednou spolu budete … něco.
Přijímání toho faktu, že to nikdy nebude takové, jaké by sis přála pochopitelně nese úskalí v podobě přehodnocení pohledu na život a tak podobně, především na tvoje priority, které ale můžeš změnit, když zjistíš, že ti za to ten chlap stojí.
Díky za odpověď na moji otázku, to, jak reaguje (myslím tvůj partner) je pochopitelné, z jeho pohledu on to tak fakt může a asi i vnímá, že on a jeho dítě je pro tebe problém, protože jeho dítě je on, a když bys chtěla trávit čas bez nich, je to pro ně třeba jako tak, že bys chtěla trávit čas bez něj, jestli mi rozumíš, jak to myslím.

Měla bys udusit jakousi pseudožárlivost na jeho ex, s kterou prožil všechno co ty bys chtěla poprvé, protože s tebou už to nikdy nebude takové, jako s ní, což je logický a od toho se odpíchni. S tebou prožije všechny věci taky poprvé a neměla bys myslet na to, že vlastně jsi ochuzená, protože už to někdy zažil.
A potom bys měla udusit i pseudožárlivost na jeho (jejich) dítě. Nakonec, pro tohle je hlavní argument, že ti imponovalo, jak se jako otec choval, že i tímhle si tě získal, když jsi psala, že by sis takto představovala otce svého dítěte.

Dá se pochopit, že nejsi připravená na roli jakéhosi náhradního rodiče, kterým ale nejsi. Nejsi. Takže príma 🙂 Chlapeček má jak maminku, tak tatínka a to, že s tebou všichni chtějí trávit čas, po který je dítě u vás, co já vím, třeba je to pro toho chlapa důležitý, aby tě viděl normálně fungovat, aby další dítě, myslím s tebou, chtěl.
Psycholožka tě správně chválila za pocity, který si uvědomuješ, protože se s nimi dá pracovat. Můžeš zvážit, jestli v docházení k ní pokračovat, pokud jsi schopná přehodnotit svoje priority a potřebovala bys třeba pochopit některé dojmy z nich plynoucí, ale to jen v případě, že ti ten vztah za tohle stojí.

@ztracena Nenapíšu asi nic, co by tu už nepadlo. Chápu, že si chceš užívat nového partnera a svobodného života, ale to už bohužel nikdy úplně nepůjde, pokud budeš s někým, kdo má děti.
Píšeš, že ty ses rodičem být nerozhodla. Ale to není tak docela pravda. Tím, že jste spolu začali chodit a žít, ses kromě partnerky rozhodla být taky vlastně nevlastním rodičem. Nemůžeš dělat, že se tě to vůbec netýká. Musíš svého muže přijmout i se synem. Zvlášť když je takhle malý. Pokud to nedokážeš, pak se obávám, že by bylo fér se rozejít.

@ztracena Děti jsou vnímavější, než si myslíš, a i ty negativní emoce vnímat dokážou, i když si Ty myslíš, že je najevo nedáváš. Ale to sama poznáš, až budeš mít vlastní děti, na dítě, které není Tvoje, napojená nejsi a nepoznáš to.

@ztracena Je tu skupina pro macechy, nevím přesně jak se jmenuje, ale zkus pohledat. Tam najdeš osobní zkušenosti.

@penelope87 presne tak. No, ale tohle tomu klukovi uz bohuzel uplnou rodinu stejne nevrati.

@ztracena jinak teda ještě, co se týká sžívání se s dítětem partnera u mě, konkrétně.
Takže shrnu to do výrazu - někdy mě to brutálně s*alo.
Manžel měl teda dceru ve své péči, takže to v překladu znamenalo, že jen některé víkendy byla u maminky a jinak pořád s námi a musím s klidem na duši říct, že někdy mě to skutečně sralo, abych to upřesnila, tak nesoukromí, protože prostě byla zvyklá usínat a nějakou dobu spát u televize, v obýváku, takže s námi, ložnice hned vedle a prostě... nerozváděla bych to, nebylo to ono. Víkendové chvilky bývaly z mého pohledu příliš krátké 🙂 zvláště když uvážím, že jich tolik nebylo, myslím těch volných víkendů.
Teď, z pozice matky, tomu už rozumím víc, resp. tomu rozumím zcela. 🙂
Jenže já do jeho života přišla až když byl zhruba sedm let sám, rozvedenej s dítětem ve vlastní péči a měli prostě nějakým způsobem nastavenej život a já byla ráda, že do něj patřím. Muže mám moc ráda a je pro mě automatické, že kdokoliv z jeho rodiny je jako on, takže prostě bezvýhradnost, nemám s tím problém.
My jsme řešily jinej problém, resp. já a až později my, totiž ten, že on další dítě nechtěl, po poměrně nevydařeném prvním vztahu nechtěl riskovat další, v podobě dalších dětí. Takže takhle já.

Ma ho 2x v tydnu a ob vikend. Ja nevim, ale me prijde, ze na sebe mate dost casu. Vsechno uz tu bylo napsane, ale ja jsem toho nazoru, ze jsi s tim pocitat mela, proste dite je pro nej na prvnim miste a ja mu v tutom fandim, vetsinou to tak neni a je velka skoda, ze se jim rodina rozpadla. Vim, ze to pro Tebe musi byt strasne moc tezky, ja bych to asi nezvladla (ani bych do toho nesla). Ted kdyz mam dite (cekam druhe) tak bych zas naopak nejspis hledala chlapa s ditetem, protoze dalsi dite uz nechci a u bezdetneho bych s tim mela pocitat, ze to dite jednou chtit bude, ale to uz je mimo tema.

Je tu skupinka Nevlastní rodič. Nebo Nový partner/ka.

@ztracena A on tě partner nutí nějak být náhradní matkou? Protože to nemůžeš být, mámu má ten kluk jen jednu. Neměl by se o to snažit on a rozhodně ani ty. Ty bys neměla malého ani vychovávat. Neřešit, jestli partnerovi nějak víc odmlouvám, to není naprosto tvoje věc. Neřešit alimenty, to není opět tvoje věc - je to věc domluvy tvého partnera a jeho ex, potažmo tedy soudu.

Tím nechci říct, že tvoje pocity nechápu, musí to být těžké dělat macechu. Někdo to zvládá líp, někdo hůř, pro někoho je to prostě nezkousnutelné. Možná budeš patřit do té poslední kategorie. Dítě je prostě závazek a s ním sis ho vybrala. Dobře cítíš, že ten kluk bude součástí tvého života až do...no...napořád!

Jinak na mě působíš teda opravdu trochu úzkostně. Možná až nevyzrále. Přemýšlíš o těch věcech až do detailu, až je to teda na škodu. Máš takové to romantické vidění světa, jak ti partner musí celej patřit, nic narušovat vaši romantickou idylku a tak. To ale v tomhle uspořádání prostě fungovat nebude. Já jako troufám csi říct již dětná a starší, bych naopak hezkou péči o vlastního syna viděla u partnera jako bonus. Tedy, že je to opravdu charakter (i když evidentně ne tak velký, aby své ženě nezahýbal s tebou 😉

@beatty
nenechala bys sis "utlacovat" psa?Promin,ale ze pes nesmi na sedacku nebo do postele neni zadne utlacovani.Pes je v hiearchii smecky az na konci a na postel,sedacku ci jine vyvysene misto patri vudce smecky.Ten spi vzdycky navrchu aby mel rozhled.Pes rozhodne vudce smecky neni a o zadnem utiskovani teda nemuze byt rec.Navic je to priteluv byt takze pokud nechce,aby mu pes lezl do postele tak je treba to respektovat.

@xxx3d
a jak to dopadlo?meli jste dite nebo jste sli od sebe?

@zelenaesmolda asi takto. Jestli je pes na vyvysenem miste nebo ne, neovlivnuje nase vzajemne hiearchicke postaveni. To, ze to autorka zminila, asi znamena, ze ji to taky nejakym zpusobem tizi. Coz se nedivim. Ona je sice v byte u pritele, ale mela by tam byt stejne doma jako on, nebo jeho chlapec. Takze to co pes smi a nesmi, to by melo byt dilem domluvy a kompromisu.
Mene osobniho zaujeti prosim.

@beatty
nejsem zaujata.psovi jasne davas najevo,ze jsi panem smecky kdyz ho na vyvysene misto nepustis,tak to proste je.stejne jako kdyz rodina ji prvni nebo vchazi prvni do bytu.Jednoduche ale pomerne ucinne triky.
Ja zase v tomhle chapu pritele.Psy sice miluju ale taky by mi v posteli nebo na gauci pes vadil,obzvlast pokud se na tom gauci spi.Nevim jakou ma rasu ale nekterych chlupu se nezbavis ani vysatim.

Měla jsem to stejně, mě bylo cca 22 let a najednou jsem měla chlapa s ani ne pětiletým synem, který je navíc takový "asociální", prostě cizí lidi mu dělali problém. Popravdě jsem se přes víkendy hodně trápila, jelikož byl malý i docela uplakaný. Pokud mi něco na jeho chování vadilo, řekla jsem to příteli bokem, určitě ne před malým.
A pořád jsem si jen říkala už ať je starší a dá se s ním mluvit...
No a uteklo to jako voda a dnes už je to skoro třináctiletý puboš, jsme manželé a máme svého skoro ročního prcka a fungujeme.

@zelenaesmolda tak pokud si umis svoje misto obhajit jen timto, chapu, ze to takto vnimas.
Ja vyuzivam jine vycvikove metody, psa jsem mela odjakziva a nikdy jsem se se zadnym psem nemusela ani naznakem dohadovat o miste ve smecce.

@zelenaesmolda máme dítě 🙂

@beatty
ne,ja si dokazu sve misto obhajit ale takhle to proste ve smecce funguje a pokud s tim ma pes problem tak tyhle jednoduche triky mu rychle ukazou,kde je jeho misto.Rozhodne mu to nijak neublizi,ze nemuze na gauc nebo do postele.Kdyby ho bil nebo mu ublizoval tak to by byla jina ale tohle neni ten pripad.Ja v tomhle souhlasim s pritelem,na tom gauci se spi,pes tam nema co delat.

@zelenaesmolda Ty "triky" nefungujou.

@zelenaesmolda Tyhle rady jsou neskutečnej mýtus, naprosto k ničemu, autorita se u psa získává naprosto jinak.
Jinak ano, zakladatelka by měla respektovat, že si partner nepřeje psa na gauči, v posteli, né každý k tomu je nakloněný.

@bayt
Funguji,protoze takhle funguje psi nebo vlci smecka.Navic je doporucuji i znami psi treneri a ti vedi co delaji.Samozrejme to asi nebude 100% fungovat na kazdeho psa protoze kazdy ma jinou povahu a plati na nej neco jineho

@kajalka
ja netvrdim,ze tohle je jediny zpusob,jak si ziskat u psa autoritu ale ze tohle jsou takove zakladni jednoduche triky,ktere mu trosku ukazou,ze je v hierarchii dole.