Náhradní rodič aneb on už dítě má. Jak se sžít s dítětem partnera?
Ahoj, prosím o radu, protože už jsem vážně zoufalá.
Zhruba před dvěma lety jsem se seznámila s úžasným chlapem, v tu dobu byl ženatý.
Příchazeli jsme spolu často pracovně do kontaktu a čím víc jsem ho poznávala, tím víc jsem si přála mít takového otce pro svoje dítě. Uteklo pár měsícu a rozváděl se. Z předchozího vztahu má nyní už 4,5 letého syna, ale když jsme na začátku řešili, jestli to nebude problém, byla jsem až naštvaná , jak si mohl myslet, že by mohl být. Děti mám moc ráda, skvěle s nimi vycházím. Ale jak šel čas tak ten tlak na mě u to uvědomění si , že tady s námi malej bude vlastně pořád, že u každého našeho rozhodnutí u každého našeho kroku bude snámi... Je to pro mě čímdál horší.
Pro lepší pochopení pár bodů:
1) Vyrůstala jsem bez otce, vůbec nás nechtěl vídat,což pro mě byla hrozná rána, takže když už se rozhodnu mít chlapa po svém boku, znamená pro mě opravdu vše. a najednou se musím zase ,,dělit"
2) S přítelem bydlíme v bytě do kterého jsem přišla se psem z baráčku, kde jsem toho psa měla vlastně jako mimino, spal v posteli,válel se na gauči atd. Tady najednou nesmí nic.
3) byt je menší, takže když u nás spí ,,syn" tak má celou ložnici , která vlastně nahrazuje i dětský pokoj pro sebe, to znamená že se ,,stěhujeme " do obýváku na gauč.
4) přítel platí dost vysoké alimenty (cca 12 tis) + ho máme 2 dny v týdnu (s 1 přespáním) a každý druhý víkend od pátku do neděle., když ho vracíme tak najedeného a připraveného ke spánku.Takž ebych si troufal říct, že s tím že platí tak vysoké alimenty ho máme ještě časově stejně jako jeho matka.
Mám nálady, kdy se malému věnuji téměř na 100% ,ale nejsem storpocentní partnerka zasvěcená do rodinného života. S přítelem máme odlišné názory na výchovu a já mám šílený strach že se to všechno bude ještě více zhoršovat až přijde naše dítě. Nechci ani svatbu, protože ta představa, že ho třeba od oltáře malej odvolá... Nebo cokoliv.
Často se mi zdá že mu malej odmlouvá, nebo že už by měl začít pomalu pomáhat doma-jen lehce, odnest hrníček, uklidit si hračky. aspoň s ním o tom začít mluvit, což se příteli moc nelíbí, nebo to nechává volně plynout.
Jsou prostě věci, životní kroky, které bych si chtěla sobecky užít jen já s partnerem. Svatební den, řešení hypo , atd . Jen se do těch pár důležitých dnů v životě ponořit a vychutnat si je bez ,,omezení" kterým pro mě ten malý teď bohužel je.
Jsem z toho strašně zničená, protože partner na mě strašně vidí ty emoce, stydím se za to co cítím, protože vím že ten malý za to nemůže a chci aby to pocítil co nejméně,ale nevím jak z toho ven. Jak naučit partnera, že respektuji s čas, který mají spolu,že jim připravím jídlo, vyperu věci,ale že mě nemůže nutit abych byla ,,náhradní" mamou, když prostě nejsem připravená.
Navíc v minulem vztahu jsem byla citově téměř na dně, bez sebevědomí,ponižovala jsem se pro pár úsměvů, prosila o city a teď když jsem se našla nechci dělat věci , které mě ubíjejí. Navíc to je potom vidět i na tom jednání s oběma.
Prosím o radu. Jak jste se sžily s dětmi partnera?
Jak se mám změnit a jde to vůbec?
@ztracena tuhle situaci neznám, přesto jednu radu mám.
Pokud toho chlapa miluješ, tak musíš celého. Jeho syn je jeho nedílnou součástí, pokud to nedokážeš akceptovat, pak nemiluješ...
Můj téměř pětiletý syn je drzý jako puberťák. Nemyslím si, že by to bylo špatnou výchovou, je velmi temperamentní a dominantní, celý tatínek ;)
Pokud máš pocit, že to jeho syn přehání, zkus se do něj vžít. Najednou má tatínek jinou paní, nebydlí s jeho maminkou, není tady jenom pro něj...
Zkuste si udělat čas jenom pro sebe, jezděte na výlety sami dva. Pokud je vám byt malý, pořiďte větší...
Co píšeš, je normální vývoj - nejdřív zábavná teta, teď ti lehce leze na nervy, když se musí do zoo/na dětskou akci každý druhý víkend, nejde zabava dle vás dospělých atp.
Doporučuji si to probrat v hlavě, rodič miluje své dítě nejvíc na světě, sice jinou láskou, než partnerskou, ale nejvíc a je první. Navždy. Takže buď to vezmeš jako fakt, trvalý, necháš ty fáze vývoje proběhnout (zábavná teta, leze mi krkem, je to jak to je jiný nebude, jsme rodina já+on+jeho syn), nebo to ukonči. Mluvím ze své osobní zkušenosti, mám vyvdanou dceru, je skvělá, součást mého muže, rodiny, holky mají velkou sestru.
Můj přítel má děti tři, ve stridave péči, takže týden a tyden. Je teda fakt, že děti už nejsou úplně malé. 🙂 15,13 a 8. Bydlím s nima zatím skoro rok a naše názory na výchovu jsou poměrně totožné - až teda na věc vyzouvani bot a obecně bordelu, ale zas vidím, že pritel se snaží, i když to nemá zatím moc výsledek. Děti mě vzaly dobře - ne jako náhradní matku, ale jako partnerku jejich otce. Když něco řeknu, respektujou to, poslechnou. Ale já se nesnazim je buzerovat/vychovavat, to je na otci, když mám něco víc na srdci, jdu přes přítele. A taky ke fakt, že mě pritel nijak "nevytesnuje" kvůli dětem - nemám pocit, že bych nějak stradala, naopak. 🙂 V listopadu přijde naše společné dítě, jejich na vlastní braska, tak uvidíme, jak ho vezmou....Ale zatím to vypadá, že OK. A taky uvidím, jak bude pritel přistupovat k malymu - ale zatím nemám žádné indicie, že by ho měl brát jinak než ty tři...🙂
Ale uznávám, že některý dny (zvlášť teď, když nemaj skolu) jsou poměrně těžký pro mě.....A těším se až odfrci k mame. 😀 Ale to je asi normální, navíc ještě furt máme jazykovou bariéru....
U tebe mám pocit, že nedokáže přítele přijmout i se synem - ale bez toho to nepůjde. A u něho mám zas pocit, že syn určuje všechno co se u vás děje (spani v loznici atp) a že pritel nějak nemá zájem na tom něco měnit nebo pochopit tvůj postoj. Meli byste si o tom v klidu, bez hysterie promluvit a oba pracovat na zlepšení. 🙂
@ztracena Tohle si musíš srovnat v hlavě především Ty. Máš chlapa s dítětem, to dítě je jeho součástí a nevymažeš ho. Alimenty neřeš, naopak buď ráda, že se partner o svého syna stará - je to totiž jeho vizitka. Rozhodně ho dle toho, co uvádíš, nemáte stejně dlouhou dobu, jako jeho matka, alimenty se navíc určují dle příjmu otce a s tím nic neuděláš. Hlavně se do těchto věcí nepleť, to je mezi Tvým partnerem a jeho ex. O výchově si musíte spolu promluvit, to sama nevyřešíš. Co se bydlení týče, pokud spolu hodláte zůstat a mít dítě i spolu, tak stejně budete potřebovat větší byt, takže byste to měli začít řešit. Stěhování z ložnice a do ložnice není příjemné a jestliže jeho syn u vás tráví dost času, tak by si ten vlastní pokojík zasloužil.
Ad alimenty, pokud na to chlap má (a podle výše usuzuji, že ano), nevadí mu to, vůbec bych se do toho nemichala. Trvalé bydliště má syn u matky? = platí za něj matka nájem, energie, pojistky..školku, kroužky, oblečení a vybavení? Stoji to mraky (a další věc, ke smíření pro tebe - vždy to tak bude, i kdybys měla dítě, dvě, ten krajíc financí padne na syna).
Už toho bylo napsáno spoustu, nechci se opakovat, ale opravdu by bylo více než na místě, aby měl syn u vás doma vlastní prostor, pokojík a ulevilo by se částečně i vám. Dívám se na to z pozice takto "pendlujícího" dítěte a byla jsem moc ráda, že se mnou táta počítal a vždycky jsem u něj pokoj měla a byla vítaná. A ano, dítě je citově víc než nový partner, s tím je potřeba počítat, ne každý to zkousne, vím, že pro mě by to bylo velmi těžké si najít někoho, kdo už děti má a nejsem přesvědčená, že bych to zvládla.
Já nepotřebuji slyšet ,,a to jsi to jako nevěděla dřív" ne, jak jsem psala výše, nevěděla jsem že to na nás (ne mě ) bude mít až takový dopad. Partner je úžasněj chlap, úžasnej táta, jsem pyšná jak se k němu chová.
Jenom jsem měla sny -že jsem já a on a všechno si spolu užíváme a řešíme a najednou je ten ,,náš" čas výrazně omezen. A já mám pocit že v tom prvním vztahu si prošel vším ,,pohádkově" a ať to tak bylo nebo ne, já potom taky toužím. Takhle mám pocit, že ho mám ,,jen" na půl....
Záleží mi na něm a jak říkám, nikdy bych nechtěla malému vzít tátu, naopak, jsem ta co mu vlastně tátovský věci připomíná, že to vlastně není o tom dát ho do pokoje a jít pracovat, ale ty dny kdy je tím tátou na plný úvazek by měl storpocentně čerpat.
bodové odpovědi:
1) Nepletu se ani do alimentů, ani do nakupování věcí a jídla.
2) bydlení už řešíme
3) dům nebyl můj
V první řadě mi šlo o to, zda tu je slečna, nebo paní, která s tímhle měla probléma přešel, nebo jak se vyřešil.Nicméně děkuji za názory všech.
Zkusím s tím ještě určitě dál pracovat...
@ztracena tak určitě je to náročnější,než kdybys měla partnera,který dítě nemá,ani žádnou ex se kterou musí být v kontaktu a všechno byste prožívali a budovali až spolu. Ale pokud za to ten chlap stojí,tak si to nenech utéct kvůli tomu. Já jsem byla též taková smutná ( úplně nelogicky,protože sama jsem detna rozvedená) ,ale úplně zbytečně. I když nejsem první manželka,nemáme první dítě..manžel je úžasný a určitě necitime nic méně jen proto,že " už to tu jednou nebo víckrát bylo".
@ztracena rozumim tomu, cim si prochazis. A to, ze milujes sveho partnera, automaticky neznamena, ze musis byt nadsena z jeho syna.
Prosla jsem si podobnou situaci. Muj partner ma taky dite z prvního manželství a byvala zena byla tak sikovna, ze si umela zaridit kralovske porozvodove podminky. O vysi alimentu ani nemluvim.
Pomohl mi na to hlavne cas, otevrena diskuze s partnerem a postaveni se vic na vlastni nohy.
Cas zmenil to, ze jsem to holt zacala brat tak, jak to bylo a nesnazila jsem se to "zmenit" tak, jak bych chtela, aby to bylo.
Otevrena diskuze byla super v tom, ze jsme mluvili i o mych pocitech. Protoze ano, ma dite, stara se o nej, ale v prvni rade tvorite par vy. Mezi vami to musi fungovat a vy musite byt v pohode. Rodice nejsou otroci svych deti. A jelikoz jsi clenem vasi rodiny, byt specificke, zalezi na tobe uplne stejne, jako na partnerovi, nebo synovi.
No a do tretice, nejvice mi pomohlo zaridit se tak, abych mela svoje finance, na ktere nikdy nedosahne partnerovo dite.
Kazdopadne musim rict, ze bych si nenechala "utlacovat" psa a pak delat psi kusy kvuli cizimu diteti.
A pokud bys mela dlouhodoby problem s prijetim priteliva syna, ver mi, ze je pro tvuj klid a tvoje stesti lepsi vztah ukoncit.
Radu nemám, ale první, co mě napadlo, jak jsi psala o tom, že tě zasáhlo, když tě tvůj táta vyškrtnul ze života... Přece nechceš, aby tvůj partner byl stejná sketa...😉
A jinak můj muž tvrdí,že nás miluje všechny stejně, své děti ( z prvního manželství a našeho společného prcka) i mě. Moje děti samozřejmě ne,to asi ani není možné brát je jako vlastní emočně na 100%, to vím,hlavní je že je má rád,stará se o ně, záleží mu na nich, počítá s nimi..
Mám přítele,z prvního manželství má dvě dcery,už dospělé,vycházíme úplně v pohodě. Z dalšího vztahu má dceru,13 let,je chytrá,slušná,ale docela rozmazlena. Jedna dovolená a měla jsem dost. Jak nedostala co chtěla,hned přestala mluvit a bylo po náladě. Dost mě to štvalo,ale pak jsem si časem začala uvědomovat,že je to vlastně jeho výchovou a já na tom nic nezmenim,tak jsem se přes to prehoupla. Kupuje ji pomalu na co s vzpomene a alimenty posílá 30 tisíc. Musela bych se zblaznit řešit vše kolem jeho děti,tak to radši neřeším. Teď máme mimco a jako táta a partner funguje skvěle. To je jediné,co mé zajímá a jsem v klidu. Skus to prostě neřešit a nechat věci tak jak jsou,jinak ti to nedá spát a budeš se jen trápit.
@ztracena ahoj,
prosím tě, zásadní otázka, mluvíš s ním o tom? O tom, jak se cítíš, já z toho mám dojem, že ne, proto se takto ptám.
Zkušenost mám, v létě budeme s mužem spolu 18 let, z toho 8 let manželé, svatba se odkládala jen proto, že jsme pořád neměli peníze "navíc" a já to nechtěla jen tak na úřadě, jak mi kolikrát navrhoval, jakože asi abych neměla dojem, že si mě nechce vzít 😀
@ztracena na tak obrovskou miru sobectvi uz jsem dlouho nenarazila... Uf.
@sudylichozrout hele, a co je na tom sobeckyho, boze muj? Ze ma svoje pocity a trapi ji to? Myslis si, ze by bylo lepsi tvarit se, ze toho syna a jeho spolecnost za vsech okolnosti zere?
Prosim te. Spatne se k nemu nikdo nechova, tak nevidim nejmensi duvod, proc to nechtit resit ke spokojenosti a klidu vsech.
@xxx3d mluvím, a myslím že to nechápe, je strašně rodinný typ a nedokáže si uvědomit, že to tak jako on nemusím cítit a když se snažím opatrně začít, tak hned aha takže já a mlj syn jsme pro tebe problém... A to třeba jen řeknu jeďte se dneska koupat sami, já budu venku se psem, že třeba nemám náladu z práce a ještě poslouchat tatii, tatiii, tatii, tak to občas obrátí a nechápe že to neznamená že je nemám ráda... a pak to začne srovnávat, že teda naše dítě přece bude taky volat a chtít pozornost..., to sice ano, ale bude NAŠE a já jsem se zatím pro rodičovství nerozhodla, zatímco on a jeho bývalka ano... Já se snažím mu se vším pomáhat, ale prostě problém je v tom, že jsem nenastoupila do toho rozjetého vlaku se vztyčenou hlavou a přijetím nové role... Vážně mi to je líto, ale jak jsem psala, budu se snažit...byla jsem i u psycholozky a ta mě právě chválila, že je dobře že si to uvědomuju, že ty pocity, že se stím dá pracovat, problém by byl, kdybych si myslela, že je všechno v pořádku, a že takhle mám fungovat.
@beatty kdyz to vezmu kolem a kolem, ona je jednou z pricin (mozna i tou hlavni), proc se tomu klucikovi rozpadla rodina. Ona se zamilovala do nej, on do ni a finito, rozvod byl na stole. Ale jako co cekala, ze otec syna zavrhne a bude od rozvodu jen s ni a s nikym jinym? Tohle si mela uvedomit predtim, nez napomohla rozpadu rodiny. Mela si uvedomit to, ze on ma uz navzdycky zavazky a pokud nema byt sfine, budou ty zavazky vzdycky jeho soucasti. Cili ona ho nikdy nebude mit sama pro sebe.
@sudylichozrout Nevidím to jako sobeckost. Jsou to její pocity, ale to dítě tady samozřejmě bude navždy a vždy, i u těch situací, kdy ho nechce. Nejde o zavrhnutí, jen se možná rozpadlo jedno manželství úplně zbytečně.
Podobnou situaci jsem si prosla jako dite, ne jako partnerka. Nicmene napisu, co mne napada. Mas podle mne dve moznosti - bud se smiris s realitou nebo si najdes bezdetneho s vyresenou minulosti. Ten klucina tu bude naporad. Musis si rozmyslet, jestli to uneses a chces to tak. Prece jen, cizi dite (i kdyz partnerovo) jde casem pekne na nervy, a spolecna dovolena, svatky, zabava, bydleni par dni v tydnu s vami, vareni, jisty podil na vychove, k tomu proste patri, stejne jako ruzna omezeni ze tve strany. Treba ta tvoje obava (ze na svatbu ani nepomyslis, co kdyby ho kluk odvolal?) svedci o tom, ze na zivot s tim klucinou nejsi pripravena (a mozna ani povahove ti to nesedi). Nerikam, ze jsi sobec, co mysli jen na sebe, ba naopak si myslim, ze se fakt snazis, ale proste ti to presto vadi. Stejne jako by to vadilo mne. Nekdo jiny ti tu napise, ze by se na takovou svatbu tesil, ze by z kluka udelal treba minisvedka, co rozhazuje novomanzelum ruzove listky, stal by s nima u oltare. Kazda jsme jina a kazda uneseme neco jineho.
@sudylichozrout a autorka ti to rikala, ze se seznamili, kdyz byl zminovany partner jeste ve vztahu. Predjimas situaci, jenom si neco myslis.
Nehlede na to, ze kdyby vztah s matkou fungoval, nerozpadl se.
Znovu opakuju, ze tomu klukovi nikdo neublizuje, naopak z nej vsichni, zda se, sedi na zadku. A autorka je z nejakeho sveho duvodu nestastna a chce resit, jak se s tim ma vyporadat. Ne jak vystipat dite.
To jsou argumenty, toto.
@1772 ve tve posledni vete je popsana ona sobeckost. To manzelstvi se asi rozpadlo opravdu zbytecne, protoze zakladatelka dlouhodobe neustoji, ze on uz ma navzdy zavazky. Ona si tohle mela uvedomit v okamziku, kdyz se bavili o tom, ze muz se rozvede a budou zit spolu.
@ztracena Kdyby te to nahodou uklidnilo: ten pocit "to uz s nami bude porad" obcas zazivam i s vlastnim ditetem, a to presto, ze je tim, co na svete miluju ze vseho nejvic., a presto, ze mame hlidaci babicky. Zvlaste, kdyz vidim, kamarady, kteri jeste deti nemaj, tak jim na chvili zazavidim, ze maji vecer pro sebe, rano pro sebe, dovolenou pro sebe, lednici pro sebe... Chapu, ze s ditetem, ktere neni stredobod tveho vesmiru a navic ho ani nemuzes vest podle sveho, to musi byt mnohem tezsi.
@beatty no, ja to vidim jinak. Tecka.
Jinak kdyz chlapovi bubla v rozkroku, nemysli a rozvadi se, i kdyby manzelstvi jinak fungovalo. Ona mu ucarovala, on ji tez. Ted vyplouvaji na povrch rozdilne pohledy na zivot. Ted se teprve strizlivi, ale chlapec uz ma bohizel rodinu rozpadlou.
@beatty Zakladatelka to píše hned v úvodu, že se seznámili, když byl ještě ženatý. Takže ano, ona klidně mohla být příčinou rozvodu, dneska se lidi rozvádí kvůli ptákovinám a nesnaží se na vztahu pracovat, takže to není vždycky nutně o tom, že ten vztah byl rozvrácený už předtím.
@ztracena Klukovi je 4,5, to jsou kolikrát na pěst i vlastní děti, ale pokud Tě to uklidní, bude to časem lepší a lepší. Pokud si ale se svým partnerem tohle vše probereš a ujasníš si hlavně svoje priority - zda jsi ochotna žít s tím, že nikdy nezažiješ ten bezdětný vztah, nebo zda je to období bezdětnosti pro Tebe tak moc důležité, že dáš tomuto partnerovi raději šanci najít si nějakou, které jeho syn nebude vadit, a najdeš si někoho bezdětného, se kterým ten vztah postavíš od začátku.
@somalicats ano. Seznamili se v praci, byl zenaty. Nikde ale neni psano, ze se rozvedl kvuli ni. Ackoliv i kdyby, tak co? Rika to neco o autorce? Mate pocit, ze vztah tech rodicu byl tak paradni, ze kdyby neprisla tady zla autorka, tak jsou dodnes vsichni stastni a veseli? Ha, no jasne.
@malytlustyhroch Problém je, že oni se svým partnerem nikdy neměli ten čas jen pro sebe. Ovšem to je v dané situaci samozřejmé, jen poté, co přešla zamilovanost, se to nějak zvýraznilo.
Muz ti vycita, ze je posilas na vylet sami a chces si od ditete odpocinout?! Tak to te ujistuju, ze i od vlastnich deti si chce clovek nekdy odpocinout, a osobne povazuju za strategicke, kdyz se ve vyletovani rodice (i vlastni) prostridaji. Nema clovek vzdycky naladu nebo energii a je k nezaplaceni, kdyz to druhy partner vidi a nejlepe sam nabidne pomoc, odlehceni. Prosim, to fakt spolu reste, to nejspis neni problem tykajici se jen jeho syna, to budete resit s vlastnimi detmi zrovna tak, stejne ruzne nazory na vychovu atd.
@beatty Tak já z ní ale zlou nedělám, to mi podsouváš něco, co není pravda. A pokud by se rozvedl skutečně kvůli autorce, tak to vypovídá něco nejen o ní, ale i o něm - když je schopný opustit ženu kvůli nové kolegyni v práci, tak jak si autorka může být jistá, že totéž neudělá časem jí? Osobně bych takového chlapa nechtěla - ano, mám momentálně chlapa rozvedeného, on má taky děti, ale seznámili jsme se dlouho po tom, co se rozvedl a byl sám, takže minulost měl vyřešenou. Těch diskusí o chlapovi, co se rozvedl a současně si našel novou ženskou, a byly problémy, tu je poměrně dost 😉
Pokud si najdu chlapa s malym ditetem tak musim pocitat s tim,ze budu castecne delat nahradni mamu ne?To sis mela rozmyslet driv.Vedelas do ceho jdes.
Resenim by asi bylo poridit vetsi byt protoze aby vy jste se stehovali na gauc kvuli synovi mi prijde docela dost nevhodne,nemate soukromi a je to prece jenom vase loznice.Tohle jste si ale meli vyjasnit vsechno predem.Stejne jako vychovu syna.
Proc jste nesli k tobe do baraku a misto se tisnite v malem byte?