Návrat k bývalé partnerce se kterou čekáme dítě
Ahoj,
Zařídil jsem si registraci, protože hledám odpovědi. Asi před půl rokem jsem se zamiloval do holky. Všechno jsme uspechali a za 3 měsíce otěhotněla. Tou dobou nám vztah úplně nefungoval, protože jsme řešili prestavbu bytu, oba stresy v práci a navrhoval jsem přerušení těhotenství, protože jsme se trochu odcizili. Všechno se ještě zhoršilo. Byli jsme jako spolubydlící a to ve všem. Na přerušení přítelkyně nesla. Tím jak jsme se k sobě chovali jsem si našel krátkodobou známost. Myslel jsem si, ze o mě přítelkyně nestojí.. Rozhodl jsem se vztah ukončit..
Bohužel jsem poslouchal i “chytré” rady o tom ze byla vypočítává atd atd. Tím se to ještě zhoršilo..
Odstěhovala se, já hledal novou práci, a začal jsem nad vším přemýšlet. Zjistil jsem, ze ji chci zpátky a ze si nedokážu představit, ze by maleho vychovával cizi chlap. Mrzi mě, ze jsem ji nebyl oporou jakou ve mne potrebovala.
Teď se ji snažím ziskat zpátky, a říkala mi ze je to ztracené... rozumím tomu ze je asi zlomena. Asi tomu budu muset dat čas. Maleho budu podporovat maximálně.. A rad bych získal i ji, abychom byli společně..
Poradíte mi, co bych mohl udělat, aby jsem její důvěru zase získal? Uvědomuji si, ze to bude na delší trať.. děkuji
@honzafp Četla jsem jen zběžně, píšeš, že se k tobě také nechovala dobře - ok. Podezříval jsi jí z vypočítavosti, ona zřejmě dělala něco, co tvoje pocity způsobilo.................
To, že jsi reagoval odtažitě na těhotenství po tak krátké známosti, by se asi dalo pochopit. To že sis ale hned jako náplast na ublížené ego našel někoho jiného - SE TAKY DÁ pochopit 😀 ale já teď plně chápu tvou bývalou. Nezlob se, že to píšu takhle hnusně, ale tvůj příspěvek na mě působí trošku jako od rozmazleného chlapečka: já jsem se polekal zodpovědnosti, tak jsem udělal něco špatně, ale teď už bych to chtěl jinak, štve mě to a chci a chci........
Rozhodně tě nijak neodrazuji od toho, snažit se jí získat zpátky - třeba vám to fungovat bude, když oba změníte přístup, ale proboha dej tomu trochu čas. Na to aby jsi znovu získal důvěru, musí uplynout nějaká doba, člověk není stroj, který funguje na tlačítko - zapomeň, teď tě chci zase zpátky.
Hlavně to teď moc nevyhrocuj, řekla bych, že v těhotenství si zaslouží zejména klid a duševní pohodu - jak jen to jde.
Snaž se jí být oporou, pomáhej, ale nepřeháněj to zase s tím naháněním, abys jí neodradil. Dost možná se vše změní, až se malý narodí.
Přeji hodně štěstí.
......Ještě jedna věc: nechápu, proč je tak obecně vžité, že zatímco chlapa může vyděsit, když žena neplánovaně otěhotní, tak tu dotyčnou to v takové míře neovlivní - že ženská je automaticky naprogramovaná na těhotenství a rození - no problem.
Když si představím sebe na jejím místě - otěhotním po 3 měsících, ve vztahu, který stojí za starou bačkoru.....byla bych vyplašená jako blázen. A taky vzteklá - na dotyčného 😀 byť by vina byla nás obou, že k tomu došlo. Takže to, jak píšeš, že ti pak po tom zjištění těhotenství dostatečně nedávala najevo, že o tebe stojí - to je prostě směšné, promiň 🙂 - jak moc jsi jí to dával tehdy najevo ty?
@michaela_2 Dekuju Miso 🙂 poslal jsem ji omluvny dopis a budu se ji snazit podporovat ohledně maleho. A nechám tomu čas.. nic jiného dělat nemohu
@michaela_2 Jj asi tak
Při první krizi jsi šel k jiné, na těhotnou přítelkyni jsi hodil bobek......já bych Ti šanci už nikdy nedala. Protože život je jedna velká krize, pořád nějaké budou a už bych Ti nevěřila, že jsi obora, skála. Ta by měl chlap prostě být. Jestli Tě vezme zpátky, je to světice. A Ty už nesmíš nikdy zklamat. Nechceš ze sebe dělat blbečka? Tak to se ještě moc nekaješ, protože blbečka ze sebe teda budeš muset ještě dlouho dělat.
Ta krize ve vztahu, potká dříve nebo později snad každého - v nejrůznější míře............Není nijak ojedinělé, když si partneři dají druhou šanci (po nevěře, hádkách nebo jiných problémech).
Spíš je škoda ,,pokazit" si tím ten začátek - já tedy právě z těch prvních společných let čerpám sílu na překonání situací, které přicházejí později 😀
Takže to chce pečlivě promyslet - teď mimo to těhotenství, pokud jste se ocitli v takové situaci už po 3 měsících, byl bys s ní i kdyby nebyla těhotná? Já jsem rozhodně vždy pro to, zkusit to kvůli dětem ukočírovat - pokud tam není jó velký problém a hlavně pokud OBA chtějí na vztahu pracovat. Člověk totiž stejně v 90% po rozchodu a v novém vztahu zjistí, že má úplně to stejné - ne-li horší než bylo to, od čeho odešel 😀
Ale tady mi připadá, že tě momentálně hodně ovlivňuje to miminko - což je sice chvályhodné, ale zase by asi nebylo už i kvůli němu úplně ideální, pokud byste se podruhé rozcházeli za pár let......
@michaela_2 ano. Je to tak jak říkáš. I kvůli miminku.. jenže je fakt ze jsem si uvědomil, ze ji chci zpátky. A to jen hlavní důvod. Chci nám ziskat druhou šanci. Uvidíme jak to bude..
Nečetla jsem předchozí komentáře, ale já to celé vidím ve dvou liniích. Záchrana/obnova partnerství a účast na rodičovství/otcovství. Ať jsi udělal sebevětší hloupost, tak máš právo na své dítě, resp. tvé dítě má právo na otce. Prvně by sis měl uvědomit, co přesně chceš. Samozřejmě ideál je partnerství, ze kterého vzejdou děti a rodina je spolu šťastná až do smrti. No, život je málokdy ideální a myslím, že by u tebe bylo na místě si ujasnit, zda ti jde opravdu o ní nebo váš vztah vnímáš jako cestu k tomu být spokojeným otcem od rodiny. Ono totiž, pokud o ní máš jenom trochu pochybnosti a už vám to po třech měsících haprovalo, tak myslet si, že s dítětem se hodíte do klidu a vše už bude jen zalité sluncem, je hodně naivní. Pokud jí chceš jako ženu, tak to musís jasně vyjádřit tak, aby i ona věděla, že s ní chceš být pro ni samou a ne "jen" proto, že ti porodí dítě. Pokud ti jde hlavně o to být otcem svému dítěti, tak v tom v podstatě nehraje roli to, že ses zachoval jako kretén. Samozřejmě ohánět se "právem", "soudy" atd. je nesmyslné a k ničemu to nepovede, ale myslím, že jasně vyjádřit, že co se stalo se stalo, ale tvoje dítě bude potřebovat otce a ty mu chceš být otcem a oporou v životě, je zcela na místě. Myslím, že pro začátek by ses mohl soustředit na tuto linii. A jak z vás budou rodiče jednoho dítěte, tak třeba po čase zjistíte, že oba chcete být i partneři. Nebo naopak zjistíš, že by vám to stejně neklapalo a budou z vás fajn rodiče dítěte, kteří se navzájem respektují, ale nežijí spolu.
Přepokládám, že máš její telefon, takže konkrétně bys jí měl pravidelně, ale ne úplně na sílu (třeba tak jednou týdně) volat/psát. Zajímat se o to, jak se cítí, vyjadřovat účast. Jsou vedra, tak napsat, že na ni myslíš, jak se asi teď má a jestli třeba nepotřebuje s něčím pomoct. Nebo poslat fotku nějaké super věci pro mimčo s tím, že se ti to moc líbí a že to koupíš nebo si i trochu nastudovat, jak to těhotenství vlastně probíhá a hlídat si ty milníky (např. velká ultrazvuk ve 20týdnu, tak se zeptat, jestli se na něj chystá a jestli můžeš s ní anebo aby ti alespoň napsala, že je vše ok)..atd atd atd. Prostě to pojat tak, že to co se stalo tě moc mrzí, nasypat si popel na hlavu, ale že to malé za to nemůže a že mu chceš být dobrým otcem a pak už to prokazovat hlavně činy. Tj. ne opakovat tohle pořád dokola, ale právě se alespoň takhle na dálku těhotenství účastnit. S velku pravděpodobností ti neodpustí jako žena, ale pochybuji že doprovolně připraví dítě o otce, který jím chce být, když na druhou stranu je na světě hodně dětí, o něž jejich otcové vůbec zájem nejeví.
@anazuzzuzana Dekuju za tvůj názor. Souhlasím s nim
Nečetla jsem všechny komentáře, ale myslím, že to nejlepší, co můžeš udělat je dát jí volnost a čas. Říct, že tady chceš být pro vaše dítě i pro ni - a ať si ten vztah nastaví ona, jak to cítí a potřebuje. Jakýkoli tlak vyvolá protitlak. Respektuj její přání. To, že ji zasypeš květinami a dary nic nevyřeší, akorát z toho možná bude v rozpacích a nebude se v tom cítit dobře. Řekni jí, že jsi tu pro ni a naslouchej, nemá cenu bojovat o cokoli.
@penelope87 Dekuju, asi to tak bude lepsi
@honzafp Pokud to takhle přijme (a ty taky), tak se posunete dál. Postupem času, když zjistí, že v tobě má nezištnou podporu, až se bude cítit bezpečně, tak ti může dát druhou šanci.
@penelope87 to dává smysl
@anazuzzuzana ja bych to s temi pravy otce tak nevidela. Uprimne, me to jak to je dneska nastaveny ohledne prav otcu ceskymi soudy, prijde na hlavu padly. Jakoby ta jedna souloz neco vypovidala o tom, jestli s zenou otec chtel rodinu zalozit, jestli a jak se o ni staral v tehotenstvi, pri porodu atd. atd. A co vse musela maminka investovat do ditete? Paradoxne i takova, ktere dite treba nakonec odeberou pro zanedbani pece, porad diteti dala vice ,nez kdejaky tatka, ktery se domaha nejakych prav a ve vysledku ma treba ditko doma ve stridavce a stara se nej jeho matka a podobne. A to jsou jeste horsi scenare. Proste za me des bes...Mozna ze holka typka uz proste ve svem zivote vubec nechce a ja si treba myslim, ze by na to mela mit pravo.
@kaja2016 psala jsem, že má právo na dítě, resp. dítě má právo na otce. A za tím si stojím. Dítě má právo znát svého otce a být jim vychováváno, pokud se nejedná o nějaký extrém jako fetak, sadista atd. Tohle právo se dítěti nemůže odpírat jen proto, že matka je na něj naštvaná a otec se na začátku těhotenství zachoval jako kreten. Žádné dítě si nezaslouží žít s pocitem, že nezná svého otce. Třeba z něj bude fajn otec, tak proč ho odsouvat jen proto, že jako partner za moc nestál? Zároveň si myslím, že domáhat se toho přes soudy je až poslední varianta.
@anazuzzuzana s tím doufám nebudu mít problem...
@honzafp já bych si s ní promluvila, Vyzdvihla bych, žes udělal chybu, stojíš o ní i o malé a chceš, aby to věděla a rozmyslela si, jestli by to stálo za pokus zkusit to znovu a lépe. A že na odpověď nespěcháš, počkáš na ni, ať už se rozhodne jakkoliv a rád ji do té doby jakkoliv pomůžeš.
Nic tak horké, jak se uvaří. Ono vztah jsou dva. Pokud sama tak ochladla ještě dřív, než jsi navrhl přerušení či konec, znamená to, že to asi sama neměla v hlavě srovnané, co chce, nechce, jestli ty jsi ten, se kterým chce mít rodinu - zároveň v 25 letech podstoupit riziko, že potrat dopadne špatně a bude mít následky - je to těžký. Rozhodně bych ale slečnu nedávala na piedestal jen kvůli tomu, že hormony = všechno omluveno. Dítě jsou dvě buňky, vztah jsou dva, Vždycky. A rozhodnutí mít či nemít musí vyjít z rozumné debaty. Ne že jeden řekne názor a druhá strana se otočí na patě a zabouchne dveře. Dialog, komunikace, to je základ vztahu. Nelze jenom brát nebo jenom přijímat.
@honzafp hlavne ji frazi tehotenstvi neni nemoc, nerikej... ja budu zitra zacinat 11.tt, doma mam dvouletaka a neni mi zrovna nejlip a na tuto vetu zacinam byt pomalu alergicka. Ne, neni to nemoc, ale muze byt zene hur nez pri nemoci 😉 ovsem jsou i tehule, ktere o tehu pomalu nevi, to jsou pak stastne zeny 😊
Četla jsem jen úvodní příspěvek, ne těch 5 stránek.
No... na to, že jste spolu sotva půl roku o vztahu píšeš, jak kdyby trval minimálně 10 let. Po 3 měsících vztah úplně nefungoval protože jste předělávali byt? Tohle bych možná "chápala" po 5 letech vztahu, ale po 3 měsících? Jste spolu půl roku a už jsi jí stihnul podvést? Pěkný!
Radu nemám, skočili jste do toho rovnýma nohama, tak bojujte. Ale když mi někdo řekne, že po 3 měsících mu vztah nefunguje a dítě je na cestě, tak tady je každá rada drahá...
Je vidět, ze sis díky této diskuzi mnoho uvědomil...i když samozřejmě nechci omlouvat to, co jsi partnerce řekl, to je neomluvitelné a zpět to vrátit nejde, jako malou polehčující okolnost vidím ten krátkodobý vztah a fakt, ze v tu chvili by těhotenství překvapilo asi každého...
Ja zažila neco malinko podobneho s tim rozdilem, ze jsme spolu byli 7 let...jednou jsem to dostala úplně mimo cyklus a hlavně neskutečně silně a trvalo to jen cca den a půl...večer jsem se svěřila příteli, ze se trochu bojím, zda to nebyl potrat...reakce byla, ze to nemůžu vědět a ze pokud jo, tak je to snad jediné dobře...odpovědi na me vyvalene oči a otevřenou pusu bylo něco jako ze co bysme s tím teď asi jako dělali? Ze prebalovat od 25 let pliny fakt naplánoval...(podotýkám, ze jsme spolu přes 4 roky bydleli ve vlastním domě (co zdedil), on dobře pracoval, naši by nás mohli dobře finančně podporovat)...no, skousla jsem to, přece jen jsem nevěděla, zda to byl opravdu potrat nebo co... ale byl to začátek konce, za dva měsíce jsem byla zpět u našich (bylo mi 23), od te chvilky mi totiz byl nechutný, kolikrát jsem se na něj podívala a místo lásky citila spis odpor...jsem ráda, ze se dřív než pozdě ukázalo, jaký to byl ve skutečnosti vůl...ten rozchod byla zpětně jedna z nejlepších věcí, co mě mohla potkat...
Ja být tou Tvoji bývalou partnerkou, bych v tuto chvíli asi nejvice ocenila to, co uz bylo zmineno...dopis, ve kterém by byly popsány Tvé pocity a to, jak to citis teď, co vsechno Ti došlo a bla bla bla. ..přijde mi to jako první krok lepší než osobní setkání, protože tam není jisté, že ji stihnes říct vše, co chces atd...no a pak ten zájem o mimi, ale hlavně ji samotnou - zeptat se, jak se cítí, zda ji trápí nevolnosti a nepotřebuje na to něco atd, jestli nechce někdy dovézt nákup a prostě takové ty drobnosti, co ale jsou mnohem víc než zahrnovat ji dárky ...myslím, ze mala šance tam je ☺
@letadylkokane je to obdivuhodne, ze jsi myslela tak daleko. Jina by ho nahlasila a bylo by ji to jedno, ze ho to znici, naopak byl by to ucel. Z druhe strany ne kazda znasilnena to hlasi, protoze ma pocit studu a ze by nemela sanci to obhajit, protoze by to bylo slovo proti slovu.Kdyz znasilni kamarad, je to o to horsi, protoze ublizi nekdo, komu jsi verila. Kdyz jsi o tom psala, vybavil se mi starsi cesky film "Znasilni" s Brozovou. V rodine taky mame jednu zenu, co byla znasilnena, jela na kole a jeji nasilnik na ni cihal, vedel, ze tam pojede, vysledoval si to, kdy a kudma jezdi. Pak skoncila v nemocnici a jeho uz nenasli, cili proslo mu to. Muselo to byt pro ni hrozne. Pak jedna moje kamaradka taky byla na akci, hodne pila a pak najednou zacala byt spava, tehdy unikla znasilneni o vlasek. Kdyz se zase vzpamatovala, citila, ze ji nejaky kluk stahuje kalhoty a bylo ji jasne, o co jde, nastesti on si nevsiml, ze uz je zase vzhuru, kopla ho plnou silou mezi nohy a utekla. Nejhnusnejsi na tom bylo asi to, ze tam byla s pritelem, on si odesel a nechal ji tak, ze se nemela opijet. A kdyz mu to pak vytmavila, ze to mohlo dopadnout blbe, tak jedine, co ji rekl bylo, ze nema chlastat. Jelikoz toho kluka neznala a nemela cas si ho prohlizet, nevi ani kdo to byl. Ale uz nikdy takhle nepila.