Nechat matku napospas osudu?
Zdravím. Bude to dlouhé, ale chci se vykecat a podat kompletní info, prosím o rady co dál…
Jedná se o mou matku, které pomalu táhne na 60 a dělá mi ze života naprosté peklo. Moje matka už zhruba 20 let bere antidepresiva a sedativa, což asi za ta léta si vybralo svou daň. Mám tříletou dceru a s jejím otcem jsem nikdy nežila, celý život žiju s matkou (a dcerou). Nejsem si jistá, kdy se začal horšit matčin stav, ale já jsem to začala vnímat v těhotenství a vygradovalo to narozením dcery. Nevím, jak přesně zní matčina diagnóza, má deprese, dle mě maniodepresivní psychózu, pozoruju na ní stavy útlumu a naopak přehnané euforie. Každopádně pominu běžné spory ohledně dcery (špatně ji oblíkám, krmím, hraju si s ní.. klasika), pominula bych i neustálé kárání mě před dcerou (promluvím na malou, matka se hned vmísí s opačným názorem, začne jí nabízet něco jiného než já, mluví do toho, kam s ní jdu a kdy se máme vrátit, rozhoduje kdy si musím s dcerou hrát atd.. ale jde hlavně o její výbuchy zlosti. Sprostě řvát a třískat dveřmi ji přiměje sebemenší pitomost - odmítnu jí zajet pro pizzu, zapomenu koupit jednu věc z desetimístného seznamu, nechci se hádat tak zakoulím očima.. dokonce i špatná intonace v odpovědi na otázku spustí nepřiměřenou reakci. Nejhorší je, že dcera začíná toto vnímat a když se dopustím nějakého “prohřešku”, matka je schopná dusno doma dělat cca 3-4 dny (následují 3-4 dny klidu a jede se nanovo). Víceméně klid bývá, pokud plním všechny požadavky a při sebemenším odporu nastává peklo a řev. Matka se stává víc a víc sebestředná a sobecká, už pomalu stupňuje i požadavky na okolí (hlavně jejího bývalého manžela, který k nám chodí za vnučkou - kup mi, přivez, odvez mě…). Dělá všude ostudu, nemá problém začít ječet v obchodě, na ulici… neustále mě peskuje a ponižuje.
Problém je v tom, že máma nemá na nic moc kvalifikaci a práci mívá většinou podřadnou, rok marodila, pak o práci přišla a tak jsme se cca před rokem dohodly, že půjdu do práce já a ona se bude starat o dceru, což nefunguje. Nevěnuje se jí vůbec, prostě jí jen hlídá… ale běda, když si s dcerou nehraju já nebo jí pujčím na půl hoďky tablet. Abych něco negativního řekla i na sebe, tak nejsem supermatka, nehraju si s dcerou nonstop, ona si dost vyhraje sama, nechám jí koukat na pohádky na telefonu a kouřím i v kuchyni, což chápu, že mámu štve, ale proslovy si vždy schovává pro návštěvy, kdy mi vyčiní a očekává ode mě souhlas a omluvu + sjednání nápravy. Nakonec dodám, že mi není náct, mám dokončenou školu, celkem dobrou práci… Šetření mi trvalo dlouho, protože máma každý měsíc přišla s něčím, co se musí koupit, každý den mě pošle dvakrát do obchodu tu pro zmrzlinu, tam pro čokoládu… protože já přece utrácím za cigarety, tak na ní šetřit taky nebudu.
Každopádně, vezmou mi dceru do školky a brzy se budeme moci odstěhovat, musím to udělat, protože začínám být depresivní a úzkostlivá, matka využije každé informace a slabiny, aby mě nějak shodila a jestli to budu dál snášet, tak promarním život já a zkazím ho i dceři.
Přes to všechno co jsem napsala, matka je pořád matka a co teď? Nejsem si jistá, jestli to sama zvládne a utáhne, splácí úvěr a zase nechci, aby jednou skončila na ulici. Co mám dělat a jak zabránit výčitkám?
@zelenaesmolda důvodem je to, že jsem jí zapomněla donést něco z grilovačky, kde jsem měla i malou a prostě jsem zapomněla. Seřvala mě už ve dveřích a zabouchla se v ložnici. Následně volala mému tátovi (jsou léta letoucí rozvedení) a seřvala i jeho. Během pár minut se u nás stavila rodinná známá a to jídlo jí přinesla. Máma ani nevylezla z pokoje a jen zařvala, ať to odnese zpátky. Samozřejmě tichá domácnost, včera se uvolila začít se bavit a když jsem jí řekla, že to opravdu přehnala, že to je ostuda jak hrom, tak opět hádka, že já se na ní vy.eru a ještě to shodím na ní. A opět jsem sobec co myslí jen na sebe a opět je tichá domácnost. Jsem ráda, že jsem to dnes ze sebe dostala. Možná to takhle pro třetí stranu může být i vtipné, ale kvůli podobným kravinám se u nás doma nedá v jednom kuse dýchat. Prochází kolem mě s vražednými pohledy a nejde si toho prostě nevšímat
@nirvana25
Hele mela jsem tu cest s necim takovym zit a proto ti radim seber se a jdi.
Doporucuju taky navstevu psychologa protoze hodne lidi se z tohohle proste bez odborne pomoci nevyhrabe,neni to zadna prdel zit s manipulatorem a ony se ty traumata projevi treba az casem ale kazdopadne te jednou dozenou.
@nirvana25 no pěkný ... podobné situace jsem měla celé dospívání, postupně se to nenápadně zhoršovalo ...
jeden z mnoha mých průběhů: byla jsem ve druháku na střední a byla jsem zvyklá jezdit do školy na kole. Ten den ale začalo na poslední chvíli šíleně pršet a autobus už odjel. Vzbudila jsem teda svoji drahou matinku a poprosila ji jestli by mne mohla odvézt do školy. (Pěšky už bych taky nestihla, bylo to 45 minut chůze). Ona na mě začala řvát jaká jsem blbá kráva že si ji dovoluju budit a podobné nadávky... po cestě autem vztekle mlátila do volantu, řvala na mě že takovou krávu má doma jenom ona a že jsem pro ni z trest, a že ji teď kvůli mě bolí ruce protože má nemocný karpály (z toho mlácení do volantu, jakože za to můžu já...) no a někdy v půli cesty jsem utekla s brekem z auta na křižovatce a radši si to v tom slejváku došla pěšky ... pak mi jen přišla dopoledne smska že se to nestalo a že její úchylný přítel se o tom nedozví ... a tím to skončilo 👍
v 18 jsem se sbalila a vypadla od ní, a musím říct že ikdyž to občas zkouší, tak jí postupně došlo že už nademnou nemá žádnou "moc" a já mám tu možnost ji prostě ignorovat, což je mimochodem to nejlepší co na tyhle lidi platí...oni chtějí hádky a scény ze kterých pak můžou vyjít jako chudinky, takže ignorace z tvé strany je ta nejlepší sebeobrana 😎 teď už to s ní teda není tak hrozný, ale to je proto že si od ní držím dost odstup a omezuji kontakt fakt jen na nezbytné minimum... a jakmile začne psát nějaké svoje citové výlevy tak to prostě začnu ignorovat a přestanu komunikovat. Brácha to dělá též a řekla bych že to tak nějak funguje ... postupně těch výlevů začalo ubývat, ale nebylo to přes noc, byl to proces v rámci let ...
@zelenaesmolda uvažuju o terapii, taky se bojím nějakých závažnějších následků. Jsem rozhodnutá odejít, jak to vidím černé na bílém, tak vím, že musím
@vero987nika
S tou ignoraci je to presne tak jak pises,opravdu na ne nejvic plati ignorace a mlceni.
@nirvana25
A jeste jedna dulezita poznamka.Nerikej matce kdy a kam se stehujes.Protoze ona udela cokoliv jenom aby neprisla o svou hracku.
Moje matka je něco podobnýho, i když asi vyčůranější a bohužel možná bez diagnozy. Ale čert ví..Každopádně já mám zničenej život a to jsem zdrhla v 17, ale stejně u těhle "matek" jsou tak dlouhy chapadla, že tě to bude drásat ještě dlouho. Teď ji nevidam par let a je mi mnohem lepe. I kdyz jsem to odnesla zdravim. Tim neradim to same, ale odstehovat se a nechat ji taky trochu zodpovednosti. Kdyz bude chtit, bude v poradku, postavi se na vlastni nohy a budete mit lepsi vztah. Kdyz to pujde z kopce, pomoct ji muzes vzdycky, ale podle toho, jak se bude chovat a zda o to bude stat. Kazdopadne nedovol, at v tom vyrusta dcerka. Drzim pesti, at je dobre.
@dixi86 mě tohle prostě hlava nebere jak můžou být někteří rodiče takhle odporný ke svým dětem ... místo aby měli potřebu svoje děti chránit, tak je mají jenom jako boxovací pytel na kterém si můžou kdykoliv ulevit a vesměs jenom jako kouli na noze ... fakt to nepochopím, s diagnózou i bez ní ...
@vero987nika
Tak jsou to psychicky nemocni lide
@nirvana25 Může se stát, že si s psychoterapeutem lidsky nesednete. Nicméně je kravina po jednom sezení čekat zázrak. Po jedné návštěvě posilovny také nezhubnu. Podle toho, co píšeš, mi přijde, že má kromě deprese i nějaké rysy psychopata, sociopata, nějaký druh narcistické poruchy. (Můj laický pohled, nechci nikomu dávat diagnózy po netu.)
Jsem ráda, že jsi se rozhodla odejít. Každopádně, když na tebe přijdou myšlenky, že jsi to měla s matkou zkusit, tak se sama sebe ptej, kdo je pro tebe důležitější matka, nebo dcera, kdo tě víc potřebuje.
Jít k psychologovi není ostuda, za mě ti návštěvu doporučuji i pro sebe, i když se možná cítíš ok. To čím jsi si prošla a procházíš, je šílený a je dobrý si každé trauma zpracovat, ať na tebe za pár let nevyskočí a nesejme tě.
Klidně můžeš zkusit i nějaké knížky z oblasti osobního rozvoje, přednášky na netu. Nejsou sice samospásné, ale člověk, když si je čte, poslouchá to, tak se občas v něčem pozná, ukáže mu to jiný úhel pohledu.
@levandule_k
Taky si myslim,ze se jedna o narcise.
Holky já čumím, kolik takových matek je. Fakt soucítím se všemi, kdo tohle prožíval i v dětství a dospívání, to musí být děs. Já vím určitě, že tohle prožívat jako dítě, tak je ze mě zakřiknutá, bojácná puťka.
@nirvana25
spis bys byla stejna,psychopati se vetsinou nerodi,stavaji se takovi vlivem okoli
@nirvana25
nejaky pokrok u vas?
Nečetla jsem celou diskuzi, ale je to strašné, vůbec nechápu jak můžete s dcerou takto žít, pokud má matka takové problémy, určitě se někde léčí, můžeš promluvit s lékařem jak na tom je, co částečný invalidní důchod ? Najít ji nějakou lehkou manuální práci v okolí, s tím bych ji pomohla, pokud odmítne, je to její věc. Ale raději bych jí finančně pomohla třeba že bych jí nakoupila potraviny než s ní bydlela. Pokud nemá úctu a chová se tak jak píšeš, je to pro mě nepředstavitelné. A nezapomeň že děti kopírují vzory chování a reakcí.
@nirvana25
ano,presne tak to funguje.Vyvolaji konflikt,vyprovokuji te a kdyz ty opravnene reagujes tak to otoci proti tobe s tim,ze jsi ty ten blazen.
Hele jestli nechces,at je z tve dcery narusena osobnost tak zdrhej co nejdrive.