Používáme cookies. Více informací zde. OK

Nechci dítě jezdit ,,ukazovat" tchánovcům, nemají zájem

rituska88
9. srp 2014
Potřebuju se někde vypovídat, protože poslední dobou už chování tchánovců přesahuje únosnou mez. A taky prosím o rady, jak z toho vybruslit, jsem totiž blbka, která než by si je nějak rozházela, tak radši mlčí, ale vře to ve mně a pak jsem protivná na všechny kolem, chtěla bych to už nějak rozlousknout... Moje tchýně už roky nevychází z bytu, vymlouvá se na to, že ji bolí nohy, což je třeba i pravda, ale není nemohoucí a chodit může, jen se jí prostě nechce a vymlouvá se. S jejím synem žiju 4 roky a za tu dobu u nás byli 1x. Mají to k nám 4 km a auto mají. Tchán jezdí akorát nakupovat, jinak taky nikam nechodí a oba jsou radši zavření v bytě a vymýšlejí výmluvy proč někam nejít mezi lidi. Zvali jsme je milionkrát na kafe, to samé moji rodiče k nim (bydlí ve stejné obci jako oni), ale marně, nemají zájem. Když jsem měla narozeniny, přijel tchán, ve dveřích mi dal kytku a že prej tchýně se omlouvá, že má průjem a že on už taky jede domů - až na to, že na průjem se vymluvila už několikrát předtím a je to trapné, prostě se jí nechtělo vylízat z bytu a tchán taky mohl zůstat aspoň na kafe, jak to vypadá... Tohle všechno bych ještě brala, i když mě mrzelo, že nemají zájem, abysme měli pěkné vztahy. Myslela jsem ale, že když se narodí malej, přijedou aspoň do porodnice a pak se na něho k nám podívat, že mu třeba koupí nějakou pozornost nebo něco... Ale nic. Do porodnice přijel akorát tchán a to jenom proto, že ho přemluvili moji rodiče a vzali ho s sebou, když za mnou jeli oni. Ale tchýně nezájem. Po příjezdu z porodnice jsme jim jeli malýho ukázat. Bylo sychravé počasí, já pár dní po císaři, malý musel být celou dobu v sedačce, protože ho u nich nemám ani kam položit...vůbec jim to nebylo blbé a napříště zase žádali, ať přijedem s malým my. Postupně mě to začlo šíleně žrát - proč bych jim měla jezdit ,,ukazovat" tak malé miminko jenom proto, že jim se nechce a sedí doma jak pecky? Podotýkám, že u nich nemá ani postýlku, ani místo na přebalení, když ho chci nakojit, je to problém... Navíc i když jsme s ním u nich, tak si ho nevšímají, ani jednou ho nepochovali, ani na něho nemluví a chovají se jakoby tam vůbec nebyl a on je pak akorát po zbytek dne protivnej, protože je to pro něho neznámé prostředí, nemůže se tam v klidu najíst nebo si zdřímnout, když je unavený. Nedávno jsem byla u našich a jeli jsme s mamkou s kočárkem ven, tak jsme se chtěli stavit i u tchánovců. Malej spinkal v kočárku, když jsem přijeli před dům a tchán byl zrovna venku, tak jsem mu řekla, ať zavolá tchýni jestli chce vidět malýho, že ho nebudu budit abych jí ho nesla do patra. A on mi odpověděl: Ale ne, jí se asi nebude chtít scházet schody, tak jeďte... Hnus! Bylo mi z toho do breku a řekla jsem si, že už k nim víckrát nepojedu! Jenže oni pořád čekají, že jim budem malýho jezdit ukazovat a zlobí se, když jim řeknu, že to nejde z toho a z toho důvodu a že nechápu proč nepřijedou oni, vždyť nejsou nemohoucí - pokaždé se ale vymluví na nějakou krávovinu a já už vidím, že prostě nemají zájem a já proto nemám zájem dělat psí kusy, aby malýho 10 sekund viděli. Za celou dobu ani nezavolali a nezeptali se jak se nám daří, nikdy mu nic nedali, chovají se k němu jak k cizímu... Moji rodiče jsou tu několikrát do týdne, chodíme společně na procházky, s malým si hrajou, povídají, zajímají se o nás a máme fakt super vztah, ale tchánovci ačkoli bydlí ve stejné obci jako naši se chovají jak cizí a ještě si myslí, že je moje povinnost jezdit jim miminko ,,ukazovat"...
majkali
9. srp 2014
Rituško, nečetla jsem příspěvky ostatních. Přijde mi to, že tchýně se na nohy vymlouvá, vypadá to spíš na nějakou psychickou poruchu - fobii, deprese, panické ataky. Proto je zalezlá doma. Možná má zdravotní obtíže a z toho, že kvůli nim je doma, má deprese. Tchán asi dobře ví, jak to všechno je. To ale neznamená, že ji to třeba netrápí. Doporučila bych ti jen jedno, najdi psychologa a poraď s ním o všem. Taky se narovinu zeptej tchána.Třeba ti osvětlí, proč se tchýně tak chová a jak se zachovat. Co se zázemí týče, nemusíš tam přeci s kočárem, stačí malého vzít v autosedačce a vzít deku a nepromokavou přebalovací podložku. I v té nejmenší garsonce se místečko najde. Nemusíš tam být kdoví jak dlouho, když přijdeš po krmení, půl hodiny určo vydrží. Mě to přijde, že je to kdo z koho. Já tchýni nemusela a vždycky jsem jí malého dovezla, taky u nás nebyla. Pak umřela a já jsem ráda, že jsem nedělala naschvály. Tak asi tak.
terinda
9. srp 2014
@majkali konečně někdo normální 🙂
nonnni
9. srp 2014
@rituska88 ja te chapu a nemyslim si, ze ona nekam pujde. Myslela jsem tebe, poradit se o strategii, jak se s temito lidmi komunikovat, efektivne, vecne. Ona ani totalni rezignace neprijde z niceho nic, muze tam byt deprese, fobie..muze za tim byt cokoliv. Kazdopadne chapu, ze to v tobe vre, ale zpretrhani vztahu neni reseni (muj nazor).
rituska88
autor
9. srp 2014
@kamino Na druhou stranu jsem taky ráda, že mi do ničeho nemluví a tak, ale na druhou stranu mě mrzí, že nemají zájem vůbec a čekají, že já se přetrhnu. Taky přemýšlím co bude za pár let, že se jich třeba malej bude bát, protože je vlastně ani nebude znát nebo se zeptá proč jedna babička je u nás tak často a druhá vůbec když mají stejné možnosti a mají to k nám stejně daleko. Ta komunikace je u nás trošku problém, já než bych se hádala tak radši mlčím a dusím to v sobě. Vím, že bych to měla změnit, ale zatím mi to nějak nejde a všechno tlumočím přes přítele :-|
kamino
9. srp 2014
@rituska88 Holka,nevim,jake mate vztahy s tchyni,ale nechce zkusit si s ni otevrene promluvit? Ze na kojeni potrebujes mit klid ( tchynka mela zpocatku take potrebu pozorovat,kdyz jsme byli dole a me se nechtelo slapat schody nahoru - po cisari to slo blbe ,ale pak jsme si promluvily a vylezlo z ni,ze ona nekojila ani jedno dite,nemela mleko,tak byla zvedava...vysvetlila jsem ji to a byl klid )) a dalsi je ta jeji rezignace... Otevrene se ji zeptej,nebo pritel, co vlastne brani jejimu spolecenskemu zivotu..jestli je to opravdu jen lenost,nebo porucha z toho,ze najednou nema zadne povinnosti... Je to opravdu jen o te komunikaci. Zajem o vas asi maji,kdyz vam posila buchtu,to je znamka,ze na vas mysli,ale kazdy nema bunky na venovani se miminu..nevi co s nim delat..ja to chapu,prvni dite,ktere jsem vubec drzela v ruce bylo moje,deti me otravovaly a je to blbe priznat,ale cizi deti me opravdu neberou. Podivam se,pochvalim,ale rozhodne z miminek nejsem odvarena. Tak po 3 roce uz to jde,ale driv me take neberou. U vlastniho je to trochu jine,i kdyz prvni rok byl pro me take ocistec a to jsem mela celkem hodne dite.
rituska88
autor
9. srp 2014
@majkali No ona kdysi měla něco s kolenem, ale normálně po bytě chodí, možná ji to trochu bolí, ale rozhodně na tom není tak špatně jak říká, že by nikam nemohla to rozhodně ne. S tím psychologem se poradit asi zkusím, znám jednu dobrou psycholožku a třeba mi dá nějakou radu jak dál. Že je to teď kdo z koho je pravda, protože mě začlo štvát, že to berou jako samozřejmost - že oni se vymluví a my budem skákat a budem jezdit navíc přesně tehdy, když oni si řeknou. Vůbec neberou v potaz, že přítel chodí do práce na směny, že jsme jezdili po doktorech jak s malým tak se mnou, že nechci, aby byl půl dne v sedačce nebo že nepojedu ve vedrech nebo naopak když lije. Začli si diktovat místo aby byli rádi, že vůbec někdy přijedem a aby když už tam jsme se malýmu aspoň trošku věnovali. Tak mě to začlo žrát a chtěla bych s tím něco udělat a tím, že vím, že s tím asi stejně nehnu, mě to žere ještě víc 😞
kamino
9. srp 2014
@rituska88 dite se jich bat nebude,a prckovi vysvetlis,ze babicka ma AU,je nemocna,proto k vam nejezdi... To prece neni prekazka. A svoje pocity v sobe nedus,ale ani hadka neni reseni...
rituska88
autor
9. srp 2014
@nonnni To si taky myslím, že bych tím nic nevyřešila, i když k tomu mám sto chutí začít se chovat jako oni. S tím psychologem je to dobrý nápad, mě to ani nenapadlo, že by za tím mohlo něco takového být, ale když nad tím víc přemýšlím, tak možné je všechno, a rozhodně bych byla ráda, kdyby mi někdo odborně poradil jak postupovat. Napadlo mě třeba - tchýně je docela obézní - třeba se stydí mezi lidi chodit...nebo já nevím, každopádně díky za věcnou radu a určitě se s psycholožkou poradím! 🙂 Znám jednu dobrou, která by mohla vědět co a jak... 🙂
gepe
9. srp 2014
@terinda taky me ihned napadla fobie.
@irennn jsem agorafobik v remisi, byla i doba, kdy jsem nevysla ani vynest odpadky. Takze bych hned neodsuzovala jinych nazor.
@nonnni souhlas, dle meho to chce resit jinak a to odborne s tchyni. Otazkou je, zda ji dochazi, ze ma problem.
Jinak, my mame tchanovce o tri patra niz a taky nemaji u nich postylku, prebalovak, aj.
rituska88
autor
9. srp 2014
@kamino Já právě kdykoliv jsem se snažila na tohle téma začít rozhovor, tak to nějak utla a řekla že už se jí nikam nechce chodit nebo že už je prostě zvyklá být jenom doma apod, mávla rukou a přešla na jiné téma. To samé, když s ní o tom mluví její děti. Jinak mi připadá, že si myslí, že věci nahradí vztahy - pošle buchtu a tím to pro ni končí, nezavolá, nezeptá se co malej. A buchtu spíš posílá proto, že se doma nudí a jediným jejím zájmem je vaření a pečení, ale nemá to komu dávat, tak vždycky pošle tchána a on rozveze buchtu dětem (mají 3) 🙂 Ono je to celkově u nich složité - přítel byl kdysi ženatý, ale žena ho podváděla jim před očima a nakonec se rozvedli. Tchánovci sice říkají, jak ji nenávidí, ale na druhou stranu jí posílají peníze a lezou jí do zadku aby o nich hezky mluvila. O mně říkají, že mě mají rádi, ale já si tím nejsem tak jistá, protože jejich chování tomu moc neodpovídá.
gepe
9. srp 2014
@rituska88 kdyby na vas tchyne srala, tak ani tukam buchtu neupece a neposle. Treba se pta muze, co Ty vis. Treba ma problem nejen s vychazenim z domu, ale celkove socialnim kontaktem - socialni fobii.
rituska88
autor
9. srp 2014
@gepe Vidíš, mě to třeba nenapadlo. Asi proto, že to nenapadlo ani nikoho v rodině a každý jenom mluví o tom, že ji prostě bolí noha, nechce se jí atd. A taky já ji znala jako společenského člověka, učitelku, které bylo vždycky všude plno a nenapadlo by mě, že se s lidmi stýkat nechce. Ale jsem ráda, že to tu někdo zmínil, že to někdo vidí trošku s odstupem a ne jako já. Možná ani sama si to neuvědomuje. Proto se zkusím poradit s psycholožkou co si o tom všem myslí.
A neříkám, že by u nich musel mít přebalovák apod., ale třeba u našich má cestovní postýlku kam ho můžu v případě potřeby položit a přebalit ho můžu na posteli, nakojit taky v klidu v ložnici, ale tchánovci mi ho na postel položit nedovolí, kojím ho na židli a ještě s přihlížením celé rodiny...prostě celkově všechno takové krkolomné.
rituska88
autor
9. srp 2014
@gepe Nee, neptá. My spolu máme otevřený vztah a vím když mu volá apod. Právě když u nich bylo víc lidí třeba na oslavě, tak se vždycky bavila úplně normálně, tak mě to nenapadlo, nevím.
kamino
9. srp 2014
@rituska88 kazdy to projevuje jinak... Pritele rodice nejsou vubec kontaktni,neumi ani oslovovat,volaji na me Halo, a o prckovi mluci jako o Klukovi,ale i tak vim,ze ho maji radi i kdyz se s nim nepomazli,nebo mu nic nekupuji... Ale deda si ho bere do dilny,s babickou zaliva kytky... Ja bych se opravdu pokusila o komunikaci,pripadne jak tu padlo o konzultaci s psychologem,ovsem tento krok bych urcite probrala s tchanem,ten vi nejlepe,jak se tchynka chova...
xboax
9. srp 2014
Ja len na margo tejto debaty.Mame stejny problem.Bola som nahnevana a aj som.Sanci som dala neurekom.Dnesok?Dalsia navsteva u tchanovcov a ako to vypada?Sedim s malou u nich,tchan v garazi a tchyne odisla na houby.Treba este nejaky komentar?A to sme sa nikdy nepohadali.
kuratkol
9. srp 2014
@rituska88 Tak jsem si precetla uvodni prispevek, reakce ostatnich jsem necetla, ale jako bych cetla o nasich tchanovcich. Je to presne jako u nas....
pavla72
9. srp 2014
Ahoj,
tak tohle ti nezávidím - taky to nemám se stranou svého partnera růžový, ale proti tobě slabota. Chápu tě, že nechceš manžela zradit a nechat ho v tom samotnýho - protože pro tebe jsou to svým způsobem cizí lidi a když je neuvidíš tak ti asi za těhle podmínek budou těžko chybět, ale jsou to přece jen jeho rodiče a ať jsou jaký jsou má je rád a zřejmě stojí o to aby měli hezký vztah s vašim malým. Asi bych ty návštěvy občas - ale opravdu občas (ne aby mi nabouraly každý víkend) přetrpěla. A neboj až bude malej větší - pokud si s ním nevybudují žádný vztah ( a to asi nevybudují - pokud se ho nebudou všímat), tak tam ani sám nebude chtít jezdit.
terezapetrova
9. srp 2014
@rituska88 nedovoli Ti ho dat na jejich postel, tak to je mazec :-| co to je? je mi to lito.. /asi muzu bejt rada, ze typickou tchyni nemam/
rituska88
autor
9. srp 2014
@kamino No on ji v tom právě spíš podporuje a omlouvá ji 😞 Asi to prostě udělám tak, že když bude příležitost, řeknu jim svůj názor a že mě to všechno mrzí, a mezitím se zkusím poradit s psycholožkou co si o tom myslí a co bych měla dělat, abych situaci ještě nezhoršila.
rituska88
autor
9. srp 2014
@xboax Tak to je smutné 😞 My sice když jsme u nich, tak jsou doma, ale stejně se s nima nedá o ničem bavit, když nikam nechodí - pořád jenom debaty o tom co jsme měli na oběd a jestli venku neprší 🙂
rituska88
autor
9. srp 2014
@kuratkol Tak to je mi líto 😞 Je to fakt smutné, že je takových lidí víc. A jak to řešíš Ty, jezdíte k nim? Nebo řekla jsi jim někdy, že Ti jejich chování vadí?
kuratkol
9. srp 2014
@rituska88 Manžel nedávno po letech vypěnil a řekl jim to. Přestali jsme jim volat a já tam přestala chodit k nim. Tchýně to stejně s dětma vůbec neumí. Malou by nejradši pořád držela na klíně, ale jsou jí 3 roky, ráda poznává nové věci.Tchýně to nepochopí nikdy. Malýho 4-měsíčního drží v náručí, nikomu ho nechce půjčit, ale to je tak vše. Vůbec si ho nevšímá, jen ho drží. Ale to bylo poprvé, a to musela slézt dolů, aby ho viděla, jinak smolík. Přestalo mě to už bavit totiž.
rituska88
autor
9. srp 2014
@pavla72 No právě, jsou to jeho rodiče, samotnýho ho mrzí jejich chování, ale nechce to ještě zhoršovat nějakýma hádkama, když vidí, že s nima nehneme. Takže asi se zas za nějaký čas budu muset přemoct a jet tam ať je zas chvilku klid a při té příležitosti jim řeknu, že mě ten jejich přístup fakt mrzí. Taky si myslím, že malej k nim nebude mít nějaký extra vztah, když si vzpomenu na sebe když jsem byla malá, tak lidi z rodiny, které jsem vídala jen sporadicky jsem moc v lásce neměla a spíš jsem z nich i měla strach (např. když se bratranec vrátil z vojny, já měla asi 4 roky, vzal mě do náruče a já řvala a řvala a řvala 😃 a trvalo mi fakt dlouho než jsem si k němu našla cestu). A myslím, že děti vycítí, kdo je má opravdu rád a kdo jen jaksi z povinnosti nebo ze slušnosti...
rituska88
autor
9. srp 2014
@terezapetrova Oni se ze začátku taky tvářili jako ti nejlepší, ale postupem času se to změnilo. Nechovají se nějak hnusně nebo tak něco, ale člověk vidí, jak třeba dělají rozdíly mezi vnoučaty, jak se občas přetvařujou a pokaždé mluví jinak... Vždycky jsem si přála mít tchýni kamarádku, což jsem sice věděla, že tahle asi nebude, už jenom kvůli věku, kterým je ode mně na míle vzdálená, ale doufala jsem, že aspoň v rámci možností budeme spolu vycházet. Ale poslední dobou se i vůči mému příteli chovají jakoby je měl poslouchat na slovo a já byla vzduch - něco mu přikážou a mně se nikdo na nic neptá 😞
terinda
9. srp 2014
@rituska88 Promiň, ale zdá se mi, že jsi nějak rychle hotová s hodnocením vztahu prarodiče vs. vnuk :-N
Vidím, že malý má teprve 2 měsíce, máš celkem krátce po porodu, tak tomu dej čas a šanci :-N
Jak můžeš tvrdit, že o něj nestojí, nemají zájem? =-)

Mysli na to, že jednou budeš taky tchyně :-N

Pozn. když to vezmu podle sebe, tak první 3 měsíce jsem byla dost v pejru a vůči ostatním protivná a nespravedlivá, hormony pracovaly... (což nemusí být tvůj případ)
terezapetrova
9. srp 2014
@rituska88 to je hruz, vzdyt je to male miminko, potažmo jejich krev, fakt nechapu. A jestli o nej nemaji zajem ve 2 mesicich co bude za rok, 5 let atd? Ja zá sebe muzu téměř odpřisáhnout, ze az bude mit me dite dite budu ho rozhodne milovat a tak se taky k nemu nalezite chovat 😉 preju at se to u Vas zlepsi..
marcicek84
9. srp 2014
no já nevím, jak to tak čtu, tak myslím, že násilné udžování vztahů není úplně to pravé ořechové pro nikoho,pokud nejezdí, a´t si nejezdí, na tvém místě se 4 x do roka obětuju a zajdu tam, aby se neřeklo a vždy je zvu a nezapomenu říct,že to je pro vás náročné se balit po návštěvách,že čekáte,že návštěvy budou chodit k vám...víc asi neřeším,že oni nechodí,když nechtějí a´t si nechodí, ty se tím neužírej, stejně s tím nic neuděláš, na druhou stranu nechodí, nemají vám doma co kritizovat a máš klid..třeba to bude časem jiné, třeba ne,uvidíš...
rituska88
autor
9. srp 2014
@kuratkol Já jsem si právě myslela, že když tchýně byla učitelka, že má děti ráda a bude to s nima i umět a taky jsem se bohužel spletla. Dělá hrozné rozdíly mezi vnoučaty - těch nejstarších dospělých si už vůbec nevšímá, pak má můj přítel syna z prvního manželství, kterému je 14 a jezdí k nim v létě na prázdniny - pro toho by se přetrhli a dělají z něho chudáčka z rozvedené rodiny, přitom se má mnohem líp než jakákoli jiná děcka, neřeší ani jeho pubertální výstřelky, všechno mu omluví, cpou mu horem dolem a on jim to pak vrací tím, že s nima mluví sprostě apod. Pak mají ještě vnučku od druhýho syna a ta je hrozně hodná, ve škole šikovná apod., ale taky se k ní chovají spíš jak cizí než jak k vlastní vnučce a ještě jediné (jinak mají samé vnuky) - sama mi nedávno řekla, jak jí bylo na Vánoce líto, že ona od nich dostala jenom malinký dáreček z povinnosti a Jirka (přítelův syn z prvního manželství) dostal tolik dárků a že ho mají radši - to by přece tak být nemělo aby prarodiče dělali mezi vnoučaty takové rozdíly, aby to ty děti poznaly. Když jsme u nich byli a naším Pepíčkem, tak se mu nijak nevěnovali, nosily jsme ho střídavě já a moje mamka a povídaly si s ním, aby neplakal, ale oni si hleděli svého a dělali jakoby tam ani nebyl. A při jiné návštěvě spal v sedačce, tak ho strčili vedle do pokoje a mysleli si, že bude spát, ale to on v sedačce nevydrží, když si nemůže pohodlně lehnout, usne jenom na chvilku v autě, takže se za chvilku vzbudil a já ho musela celou dobu uklidňovat, byl najezený, ale oni pořád že má určitě hlad, jenže on byl prostě jenom nesvůj z toho, že se probudil a nevěděl kde je a nikdo si ho nevšímal. Je ještě malinkej na takový návštěvy.
rituska88
autor
9. srp 2014
@terinda Vidím to od začátku co se narodil - tchýně jenom poslala SMSku, tchána museli naši přemlouvat aby jel s nima za mnou do porodnice, tchýně se radši vymluvila na nějakou blbost. Po příjezdu domů jsme jim ho jeli ukázat, nijak odvázaní nebyli, prostě jako když vidíš něčí cizí mimino, ale ne vnuka. Moji rodiče se chovali a chovají úplně jinak. Tchánovci taky za celou dobu nezavolali, na malýho se nezeptali, i když můžou tak za ním nepřijedou a jenom se vymlouvají... Nikdy od nich nic nedostal. Čas tomu dávám pořád a pořád věřím a doufám, že se snad něco změní, ale těžko můžu čekat, že když nemají zájem teď když je miminko, že ho snad budou mít najednou až mu bude rok, dva... Taky lidi z dědiny kde bydlí oni i naši se našich pořád ptají a co druzí prarodiče, že je ani nevidí s kočárkem ani už několik let je nevidí vůbec venku, co s nima je, jestli už viděli vnuka...a naši se cítí trapně a nevědí co říkat, protože naši s kočárkem jezdí, o malýho se zajímají. To prostě vycítíš a vidíš i na tom chování. Přece kdyby o něho měli zájem, už by se dávno přijeli za ním podívat. Moje mamka mi řekla, že ona by teda nevydržela malýho tak dlouho nevidět, je z něho úplně pryč a taťka taky.
kuratkol
9. srp 2014
@rituska88 U nás je to taky tak. Dělali a dělají rozdíly i mezi svými 3 syny. Manžel je prostřední a na toho nejvíc kašlou. Vždy musel brát ohledy na staršího i mladšího, kvůli kterým byl vždy důvod neoslavit jeho narozeniny. Přitom s ostatními syny je slavili. Mladší syn si našel ženu se 2 dětmi, kterým poslali dárky poštou někam do Chebu, na druhou stranu republiky, než žijí. Na jejich vlastní vnoučata ale kašlou, žádné dárky nebo takové, které fakt vůbec nejsou vhodné. Nechápu to. Už o ně ale stejně nestojíme, ať si žijou zavření v bytě a všem pořád jen závidí. Manžel jim na moji žádost vždy v neděli volal, ale vždy mu jen zkazili náladu. Už nás to přestalo bavit. "Na dovolenou" jsme jeli do Londýna nakoupit oblečení pro ještě nenarozené mimčo. Do telefonu mu řekli "vy si teda žijete, my musíme nakupovat oblečení v sekáči". To byla poslední kapka. Vlastnímu synovi závidí, nuvěřitelné. Jejich mladší syn (manželův bratr) nám zase volá, jen když něco potřebuje. Naposledy volal, jestli si nechceme koupit novou lednici, že by si vzal tu naši. Drzost neskutečná. S touto rodinou už nechci nic mít.

Sem začni psát odpověď...

Odešli