Nechci dítě jezdit ,,ukazovat" tchánovcům, nemají zájem
Potřebuju se někde vypovídat, protože poslední dobou už chování tchánovců přesahuje únosnou mez. A taky prosím o rady, jak z toho vybruslit, jsem totiž blbka, která než by si je nějak rozházela, tak radši mlčí, ale vře to ve mně a pak jsem protivná na všechny kolem, chtěla bych to už nějak rozlousknout... Moje tchýně už roky nevychází z bytu, vymlouvá se na to, že ji bolí nohy, což je třeba i pravda, ale není nemohoucí a chodit může, jen se jí prostě nechce a vymlouvá se. S jejím synem žiju 4 roky a za tu dobu u nás byli 1x. Mají to k nám 4 km a auto mají. Tchán jezdí akorát nakupovat, jinak taky nikam nechodí a oba jsou radši zavření v bytě a vymýšlejí výmluvy proč někam nejít mezi lidi. Zvali jsme je milionkrát na kafe, to samé moji rodiče k nim (bydlí ve stejné obci jako oni), ale marně, nemají zájem. Když jsem měla narozeniny, přijel tchán, ve dveřích mi dal kytku a že prej tchýně se omlouvá, že má průjem a že on už taky jede domů - až na to, že na průjem se vymluvila už několikrát předtím a je to trapné, prostě se jí nechtělo vylízat z bytu a tchán taky mohl zůstat aspoň na kafe, jak to vypadá... Tohle všechno bych ještě brala, i když mě mrzelo, že nemají zájem, abysme měli pěkné vztahy. Myslela jsem ale, že když se narodí malej, přijedou aspoň do porodnice a pak se na něho k nám podívat, že mu třeba koupí nějakou pozornost nebo něco... Ale nic. Do porodnice přijel akorát tchán a to jenom proto, že ho přemluvili moji rodiče a vzali ho s sebou, když za mnou jeli oni. Ale tchýně nezájem. Po příjezdu z porodnice jsme jim jeli malýho ukázat. Bylo sychravé počasí, já pár dní po císaři, malý musel být celou dobu v sedačce, protože ho u nich nemám ani kam položit...vůbec jim to nebylo blbé a napříště zase žádali, ať přijedem s malým my. Postupně mě to začlo šíleně žrát - proč bych jim měla jezdit ,,ukazovat" tak malé miminko jenom proto, že jim se nechce a sedí doma jak pecky? Podotýkám, že u nich nemá ani postýlku, ani místo na přebalení, když ho chci nakojit, je to problém... Navíc i když jsme s ním u nich, tak si ho nevšímají, ani jednou ho nepochovali, ani na něho nemluví a chovají se jakoby tam vůbec nebyl a on je pak akorát po zbytek dne protivnej, protože je to pro něho neznámé prostředí, nemůže se tam v klidu najíst nebo si zdřímnout, když je unavený. Nedávno jsem byla u našich a jeli jsme s mamkou s kočárkem ven, tak jsme se chtěli stavit i u tchánovců. Malej spinkal v kočárku, když jsem přijeli před dům a tchán byl zrovna venku, tak jsem mu řekla, ať zavolá tchýni jestli chce vidět malýho, že ho nebudu budit abych jí ho nesla do patra. A on mi odpověděl: Ale ne, jí se asi nebude chtít scházet schody, tak jeďte... Hnus! Bylo mi z toho do breku a řekla jsem si, že už k nim víckrát nepojedu! Jenže oni pořád čekají, že jim budem malýho jezdit ukazovat a zlobí se, když jim řeknu, že to nejde z toho a z toho důvodu a že nechápu proč nepřijedou oni, vždyť nejsou nemohoucí - pokaždé se ale vymluví na nějakou krávovinu a já už vidím, že prostě nemají zájem a já proto nemám zájem dělat psí kusy, aby malýho 10 sekund viděli. Za celou dobu ani nezavolali a nezeptali se jak se nám daří, nikdy mu nic nedali, chovají se k němu jak k cizímu... Moji rodiče jsou tu několikrát do týdne, chodíme společně na procházky, s malým si hrajou, povídají, zajímají se o nás a máme fakt super vztah, ale tchánovci ačkoli bydlí ve stejné obci jako naši se chovají jak cizí a ještě si myslí, že je moje povinnost jezdit jim miminko ,,ukazovat"...
@terezapetrova A děkuju 🙂 Jsi hodná. Já pořád věřím, že se to změní, že jim třeba teď otevře oči to, že jsme u nich už delší dobu s malým nebyli, že se dovtípí...
Řekla bych že tvoje tchýně trpí nějakou psychickou poruchou. Takový lidé mají panickou hrůzu z toho že mají vůbec vyjít z bytu, přichází to plíživě a ani si to nemusí ze začátku uvědomovat. Můžou mít pocit, že to prostě nezvládnou, že se jim udělá špatně a opravdu se jim z toho může točit hlava. Často problém bagatelizují a bojí se to přiznat sami sobě natož někomu jinému, myslí si, že je to směšné. Bývá to pro ně nepřekonatelné. Zažila jsem to s babičkou, vím o čem mluvím. Po správných lécích (a vůbec po měsících přesvědčování, že to je problém, navštívila doktora) a je to opět ta naše velmi společenská osoba. Asi bych na tvém místě chodila k tchánovcům na pravidelné krátké, návštěvy, nijak je neodsuzovala, ale ani od nich nic nečekala a pomalu a trpělivě se snažila budovat vztah s vnoučkem. Teď je to ještě miminko, mohou mít strach, neví jak se zapojit, ale to trvá tak strašně krátkou dobu. Až to bude chlapeček se kterým si budou moci hrát a povídat věř mi, že to bude o něčem jiném.
@marcicek84 Máš pravdu, aspoň nás nějak nekritizují nebo mi do ničeho nemluví. Tchánovi už jsem před pár dny řekla, že nechápu proč nemůžou přijet oni, že si to představujou všechno moc jednoduše, ale s tak malým miminkem to cestování tak jednoduché není. Vím, že jsou to jen 4 km, ale když je vedro tak s ním radši autem nejezdím vůbec nebo ho neberu na Slunko a přecejen je lepší když návštěva přijde k nám, když je v klidu doma, ve své postýlce, ve známém prostředí a má dobrou náladu, než když se mi šprajcuje na rukách a řve někde kde to nezná a ještě ho strčí samotnýho do pokoje. Snažím se si říkat, že jsou prostě takoví a že mám přece super rodiče, kteří to malýmu vynahrazují, ale přijdou chvilky, kdy kvůli tomu i brečím a je mi to strašně líto ☹
@rituska88 napada me, že třeba prarodiče nemusí malé dětičky. Já s tchyní nej kámoška rozhodne nejsem. Když se malá narodila,byli u nás tchanovci jen párkrát. Jakmile byla možnost,už jen volali,abychom zajeli my. Ať už jsme na tom s tchyní jakkoli, přes malou to neřešim. Jednou do týdne tam zajedeme. Beru to z té lepší d-nemusim nic chystat a před nikym a po nikom uklízet. Omlouvám se za interpunkci,jsem jen na mobilu
@rituska88 myslim, ze tchyne ma 100% agorafobii, ze se proste boji jit ven a sama sobe si to priznat nechce. A tchan (u chlapu uz to taky byva..) na to trosku rezignoval, ma z toho asi mirny deprese a ani sam nevi, jak by to resil, tak proste podridil svuj zivotni styl tomu, ze nikam nejezdi. Kdyby tchyne nekam jezdit chtela, tak by se nechal jiste 'ukecat' a jel by s ni. Taky jsem tohle v rodine zazila, a je jednoduchy si tohle splest s 'nezajmem', pritom o nezajem nejde, jde o takovou 'schovanou' paniku. Pokud si to neprizna tak s tim tezko neco udela, ale to nejlepsi, co muzes udelat ty, je tam proste jezdit na navstevy a porad dokola jim opakovat, proc by bylo fajn, aby jezdili oni k vam.. a treba ji to dojde nebo si to casem prizna.. Muzes se ji treba (nebo manzel) casem otevrene zeptat, jestli netrpi panickou hruzou z toho, ze by vysla ven z bytu.. ze pokud ano, tak se nema za co stydet, a ze ji radi pomuzete s tim neco udelat. Mozna se boji toho, ze byste ji za to odsoudili a i proto si to nechce priznat ani sama sobe.. nevim. 🙂 Kazdopadne ji to zkus nemit za zle, ocividne za to nemuze no..
@kuratkol No oni s dárkama taky nezájem. Já teda od nich nic nechci, ale nevypadá trošku blbě, když my jim na každé Vánoce nebo narozeniny kupujeme docela drahé dárky (pěkné knížky, osušky, poklice na kola na auto...) a oni nám dají jenom pohled, na kterém je napsané přání, maximálně bonboniéru? Když se měl malej narodit, taky věděli do jakýho srabu dostala přítele bývalá žena, že po ní ještě splácíme měsíčně hodně vysokou částku dluhu, který byl její, plus samozřejmě alimenty a že jsem otěhotněla neplánovaně, ale ani se nezeptali jak to zvládáme, jestli nepotřebujeme půjčit nějakou korunu nebo něco. Zatímco té bývalé poslali peníze, aby je nepomluvila. Nebýt mých rodičů, tak asi nemáme ani kočárek ani postýlku a nebýt kamarádek, od kterých mám spoustu starších věcí, tak taky nevím za co bych všechno nové nakoupila. Nechci od nich peníze (aby to někdo nepochopil špatně), ale nerozumím tomu, proč je teda posílají ženské, s kterou už 10 let jejich syn nežije a tvrdí, že ji nemají rádi, a synově rodině a ženské, která mu pomohla se vyhrabat z toho kam ho bývalá dostala a udělala ho opět šťastným nedají nic. Je mi to prostě potom líto, protože už i já vidím, že dělají rozdíly, čehož jsem si dřív tak nevšímala.
@tania Já ji právě znala před lety jako učitelku, hodně společenského člověka. A když jsem se potom po letech poznala a začala chodit s jejím synem, uvědomila jsem si, že jsem ji už asi 15 let neviděla. Pak jsem se dozvěděla, že už nikam roky nechodí, tak jsem se nějak ptala proč, ale vždycky řekla něco ve smyslu, že už se jí nechce, že už se za celý život nachodila dost... Nakupovat chodí jenom tchán a ona vyjde z bytu jen když nutně potřebuje k doktorovi. Ale loni chtěla jet za kamarádkou na Slovensko a při té příležitosti i na školní sraz a tam byla mezi hodně lidmi a nepřišlo mi, že by jí to nějak vadilo a nikdo ji k tomu nenutil - chtěla jet sama, proto jejímu chování fakt nerozumím. Děkuji za povzbuzení. Zkusím to ještě probrat s jejím druhým synem a dcerou, jestli ji nechcou nějak přimět k tomu navštívit odborníka. I když moc nadějí nevidím, protože oni se to snaží řešit už prý několik let a ona si pořád mele to svoje ☹
@rituska88 Taky po nich nic nechci. Člověk by řekl, že tchýně měla 3 děti, že to s dětmi bude umět a prd. Nejlepší je, že když byli oni mladí, tak rodiče jim pomáhali, jak mohli. Bylo to v jejich době běžné, že se zapajovolala celá rodina. A dnes ? Jak je vidět, málokdo si na to vzpomene.... Dnes je hitem "vy jste si děti udělali, vy se starejte". Což my děláme, ale vozit jim děti až pod čumák 300 km teda nebudeme. O to je to pro nás horší, že jsme 300 km daleko, balení 4 lidí je peklo, cesta po D1 nebezpečná, benzín drahý. Pak tam člověk dorazí a oni si nás nevšímají....
@karlajasmine Já právě nevím, nějak mi to potom nejde dohromady s tím, že loni nás vyloženě přemlouvala, ať ji zavezeme na Slovensko na školní sraz a za kamarádkou. A nedávno prohlásila, že by chtěla jet i letos. Ale když má navštívit vlastní děti (ať už mého přítele nebo jeho sestru či bratra), má vždycky milion výmluv. Myslela jsem si, že touha vidět vnuka ji z toho bytu vytáhne, když na Slovensko by si troufla, ale ne a z toho jsem smutná, že to ještě tak před náma řekla, že tam by chtěla jet zas... To si piš, že jim to budu pořád opakovat, už několikrát jsem jim řekla ať přijdou, i naši je zvali na kafe... Ještě chci zkusit jednu věc - chceme malýho nechat pokřtít a chci na obřad tchánovce pozvat - pokud se začnou vymlouvat, na rovinu se jich zeptám jestli teda s nima nemám počítat i na svatbu a ať mi n rovinu tchýně řekne, proč na Slovensko by si jet troufla, ale za náma ne.
@kuratkol No právě, jim taky s dětmi jejich rodiče pomáhali, aspoň z vyprávění to tak vím. A moji rodiče to brali jako samozřejmost, že když přijedu z porodnice po císaři a muž bude celé dny v práci, že mi přijedou ze začátku pomoct a teď taky jezdí, když vědí, že bych jinak byla s malým až do večera sama, tak přijedou na kafe, jdeme na procházku spolu. Proto je mi líto, že tchánovci ten zájem nemají nebo jak tady někdo píše třeba mají, ale neprojevují. Mně opravdu nejde ani o dárky, ani o peníze, ale jenom o to, abysme měli hezký vztah a navzájem se navštěvovali - ne, že my budeme lítat jak si oni zavolají a oni nepřijedou nikdy.
@rituska88 U nás je nejhorší, že my bychom už po tom všem neměli odvahu jim děti půjčit,, když to s nimi neumí. Navíc nám dělají naschvály. Říkali jsme jim, aby nedávali starší čokoládu před obědem, že nebude pak jíst. Manžel na 10 minut odskočil do jiné místnosti, přišel a dítě jedlo čokoládu. Pak se nemohla 2 dny vykakat a plakala bolestí. Když byla malá mimčo, chtěla jí tchyně držet lahvičku s mlíkem a schválně ji nechala pít vzduch, měla pak bolení bříška, které normálně nemívala. Dokonce jí chtěla dát cukr na dudel atd. Tenkrát jsme dělali oslavu na c hatě po narození malé, to jsem kojila a přikrmovala. Po kojení jsem tchýni řekla, že jdu připravit mlíko. Než jsem přišla, tak byla pryč i s kočárem. Jela na procházku do lesa a ještě sundala stříšku, prý aby malá viděla na stromy, a to oblasti s velkým výskytem infikovaných klíšťat. Prostě po těchto naschválech bychom jim děti nikdy nepůjčili...
Holky, je to jako u nas. Tchyne nevychazi, pac vse je moc daleko. Ovsem agorafobii myslim netrpi, autem za nejstarsim synem svobodnym ctyricatnikem jet muze. Kdyz jsou u nas, tak brebenti, ze proc k ni mala nejde, tchan si nas nafoti na mobil a hajdy domu. Deti nechodej ani k nim, pac by nic neudelali. Varit a prat a sledovat serialy a tchan zas obchazet zname a sledovat, kde co maj levneho a kdo co potrebe doma opravit ci vylepsit. Jo,to jejich daleko je v jednom meste, max 30 MHD i s chuzi. Kolace nam taky obcas posila nebo posledne bednu svestek ci dalsiho, co jim nekdo dal. Asi jsem uz zapskla, ale ja ty kolace nejim, to neni s laskou pro nas, to je "jim se to bude hodit a my nevime co s tim". Kdyz jsme je zvali, at jdou dceri na prvni koncert v hudebce, tchyne rekla, ze prijde, az bude hrat lip. Ovsem manzel travil kazdy vikend u prarodicu, protoze by jim pry doma prekazel.
@kuratkol Tak já taky bych asi víc věřila svým rodičům, asi proto, že vidím, že to s ním opravdu umí. U tchánovců bych ho samotnýho nenechala hlavně proto, že mi vadí, jak se u nich mluví a že nechci aby se tak s dítětem mluvilo - tchýně teda sprostě nemluví, ale tchán si do pusy nevidí a i když to bere jako srandu, že někomu řekne: Ty jsi vůl apod., mně to jako sranda nepřijde a chci abychom se k sobě chovali slušně a aby malej vyrůstal v hezkém prostředí a ne někde, kde si všichni nadávají. Jinak tchýně je už starší a děti měla před 40ti lety, takže taky má občas nějakou průpovídku z které se mi dělají osypky, že by to malýmu ublížilo, ale věřím, že kdybych řekla, že si to nepřeju, že by to neudělala.
@majdlena Strašný. U našeho prvního dítěte si ho chtěla nechat na noc a přitom by ho nezvládla ani hodinu. Prostě to s dětma neumí. Nejde nám do hlavy, jak vychovala 3 své děti. Pravděpodobně se o ně staral někdo jiný nebo to nechápu. Když jsem tchýni upozornila, aby malé držela tu lahvičku s mlíkem výše, aby nepila vzduch, tak mi jen řekla to, co říkala tenkrát pořád dokola: "vím ne, vychovala jsem 3 děti". Někdy jsem měla fakt chuť říct: "ale jak !!!"
@majdlena Jak říkáš: ,,My nevíme co s tím, tak jim to strčíme" - takhle je to se vším, co jsme od nich dostali, takže mám doma kupu 40 let starých oprýskaných hrnců, rezavý cedník, kryt do mikrovlnky, který se jim nehodil (ale do té naší se nevleze 😀) a další kraviny. Nikdy nám nekoupili jako dárek nic nového, pokud teda nepočítám bonboniéru. Ale tomuhle už se spíš směju 🙂 Já od nich nic nepotřebuju, mně by stačilo kdybysme spolu líp vycházeli - ono totiž věci nenahradí vztahy.
Naposledy manžel udělal scénu, že nebudeme jezdit, že si toho neváží, o děti stejně nemají zájem. Vidí auto, že jsem přijeli a je jim to šumák, jsou klidně dál, ani se nezajímají. Tak najednou chtěli vzít starší na výlet. Tak jsme se ptali, kam na výlet. Prý na hřbitov. Tam ji nebereme ani my. Fakt skvělý výlet. Kromě nákupu je to jediné místo, kam jezdí. Jinak sedí doma. Njsou schopní to dítě vzít ani ven tam, kde by se mu líbilo. Prostě potřebovali jet na hřbitov, tak ji chtěli vzít tam. Hnus prostě.
@kuratkol ta nase taky ma tri deti. Onehda se s tchanem rozplyvali, jak videli v televizi Libusku Havelkovou a jak mluvila o tom, ze ma x vnoucat, ale ze ta nase babicka jich ma vic. A tak spokojene se usmivali. Ani nas k sobe nezvou, tak nevim, jestli jim mam volat a ptat se jich, zda nechtej videt ty deti, ze bych je dovezla, tam se o ne starala a pak zas odvezla. Na velikonoce nam dali- tj.manzel musel jet k nim pred dum, DVA velikonocmi sacky, sle my mame TRI deti. Letos uz je videli 4x.
@rituska88 My jsme jim dávali dřív fakt dobré dárky. Např. poukazy do elektra, kde si mohli vybrat, co zrovna potřebovali. Poukazy na masáže, které chtěli a potřebovali. Oni nám dávala oblečení od vietnamců, které si koupili sami pro sebe do zásoby. Takže to oblečení nám nikdy nebylo, do práce bych se styděla si to vzít. Občas to bylo flekaté, pyžamo propálené atd. Takže jsme jim před 3 rokama řekli, že si dárky na vánoce dávat nebudeme, že obě strany ušetří, nepotřebujeme si dávat dárky, jsme dospělí že. Já ráda dávám dárky lidem, které mám ráda. Ale když se člověk snaží, aby druhému udělal radost a pak sám dostane propálené pyžamo sloní velikosti. 2 roky jsme ji už nic nekoupili, oni nám koupili každému vždy jednu věc opět oblečení velikosti slona. Nebo prošlý parfém od vietnamců. Starší dítě dostalo: plyšák šitý v chráněné dílně, kde tchýně pracovala (takže zdarma), hrnek se lžičkou, kterou dávala jako dárek Česká spořitelna apod.
@rituska88 Presne, nejde o veci ci jejich cenu, ale me uz tyhle dary typu "je nam to lito vyhodit" nebavej. Detem navezou tunu bonbonu, ktere jim nechutnaj. 15 let stare detske prkynko ci nadobi a stolete rucniky, fetske odevy po manzelovi. Pritom ksou uplne posedli svym rodem a kdo je komu podobnej, tak proste nechapu, ze nemaj zajem. Posledne se jich dcera ptala, jestli u nich muze prespat a prvni reakce byla - a proc?
@kuratkol 🙂 tak ty dárky mě opravdu rozesmaly 🙂 pokud jde o ty cokolady - nechtela jsem to ☹ uvodne psat, aby to nrznelo, ze co neni drahe mi neni recht, ale kdyby nedavali nic, nevadilo by mi to. Jejich heslo je - hlavne at je toho hodne. Tj.balicky te levne osklive cokolady, napodobeniny kinder vajec- opet 2 pro 3, lizatka od vietnamcu zabudovana do nefunkcni pistalky-2, atd.
Prosle nakupuji cilene ve specialni prodejne, zjistili jsme to nahodou, kdyz kdysi dostala od nich dcera ty miminkovske susenky Sunar. Me to hrozne prekvapilo a potesilo, ze si dali tu praci a vybirali i neco pro ni, ze premysleli o tom, ze nemuze vse. Ovsem nahodou jsem si vsimla, ze jsou prosle, tak se manzel ptal, a tchan tam pry jezdi pres pul mesta.
@kuratkol Tchán taky, věčně si něco koupí u Vietnamců a pak zjistí, že mu to buď není a nebo se mu to nelíbí a strčí to příteli. Ten to samozřejmě nosit nebude, když je mu 35 a ty věci jsou na dědky. Nebo tchýně mi dala troje svoje onošené ponožky, že mají gumičky a ji to tlačí. Jinak já hrozně ráda dávám dárky a vždycky kupujeme i mým rodičům i tchánovcům, ale naši se třeba měsíc před Vánoci zeptají co bysme potřebovali a objednají nám třeba povlečení co si vybereme, záclonu apod. Ale tchánovci nám napíšou pohled, někdy teda dají třeba dvoustovku abych jim nekřivdila, ale prostě se nezabývají vymýšlením nějakých dárků. Vlastně ani malej od nich ještě nic nedostal. Takže letos to asi taky už nebudeme tak hrotit a radši koupím něco malýmu.
@majdlena Mě třeba úplně dopálilo, když se dozvěděli, že budeme mít miminko (pravděpodobně moje jediné) a než by nám třeba přispěli nebo pomohli něco vybrat nebo kdyby vůbec byli radši potichu, tak tchýně začla vymýšlet, že kdesi ve sklepě je možná jídelní stolek po jejích dětech (35-47 let) - samozřejmě rezavé hřebíky atd., vůbec by mě něco takového nenapadlo... A když jsme spolu začli s přítelem chodit a nebylo ještě vůbec jisté jestli spolu budeme, natož jestli někdy založíme rodinu, tak mi strčila kousavou deku z roku raz dva že prej až jednou budeme mít miminko 😀 Minule jak jsme u nich byli, začli vytahovat ze skříně staré hrnce, jestli prej nechceme a nabalili nám jich kolik...příteli i mně bylo blbé něco říct, tak jsme to vzali a já se dodnes doma podivuju nad cedníkem, který je snad ještě z války a je celý rezavý. Ale nikdy se neobtěžovali koupit něco nového a něco co opravdu využijeme, jenom nám strkají staré krámy, které už doma nemají kam dávat. Myslela jsem, že aspoň tomu malýmu něco dají pěkného na památku, ale taky vůbec nic.
@rituska88 Ja bych tam nechodila a nevnucovala bych se.Ja jsem rada,ze mam tchyni daleko 2000km protoze jen poucje a stejen ji zajimaji decka od jeji dcery,tak proc se vnucovat.ja ji nepotrebuji ona nas taky ne,meli jsme i hadk pred narozenim prvniho syna,tak lepsi byl dal od a je to.Ukazuj maleho je rodicm a mas to.
Já vím, že bych neměla, ale báječně se u diskuse ohledně dárků bavím 😀. Přispěju taky se svou troškou do mlýna....kdysi jsem od své babičky dostala k Velikonocům zajíce prolezlého červama (samozřejmě nelevnější napodobenina, navíc evidentně minimálně rok ležela někde ve spíži).
No a jinak s otcem svého dítěte nejsem, tak tcháni nemají povinnost jej zahrnovat dary, naši se snaží určitě víc. Občas i oni překvapí něčím smysluplným.....ale třeba teď posledně dovezli 2 auta po tátovi, z toho jedno bez kol 😀. A říkala mi tchýně, že viděla na kontejneru nějaký pěkný autobus, ale jak šla z obchodu, už tam nebyl....a to je děda zubař, tak netrpí žádnou nouzí si myslím, nechápu prostě 🙂
@katazl Jo tak tchánovci natahali taky už kdejaké krámy z popelnic, což naprosto nechápu. My, když tam příjedeme, bydlíme u našich a postupně třídím věci, které tam ještě mám. Normálně se bojím něco vyhodit do popelnice, aby se mi to obratem nevrátilo od tchánovců (mají popelnice společné pro celý bytový dům).
@terezapetrova Já to taky nechápu, my v naší rodině jsme vždycky byli zvyklí se celá rodina stýkat, volat si, zajímat se o sebe, proto jsem z toho trošku nepříjemně překvapená, že u nich to tak nechodí. A taky si myslím, že když si k němu nezačnou budovat vztah odmalička, těžko si ho vybudují až bude starší. Mě můžou být ukradení, já je k ničemu prakticky nepotřebuju, ale co to dítě? Je mi to líto hlavně vůči němu. Když veškerý jejich zájem končí tím, že jim ho máme přivézt ,,ukázat", 10 sekund na něho kouknou, ani na něho nepromluví, ani se nezeptají co a jak, natož aby ho pochovali. Třeba moje mamka ho klidně i přebalí, vydrží si s ním i půl hodiny povídat, jde s ním na procházku, ptá se mě když jsou někde plínky v akci jestli nepotřebuju, když si u nich zašpiní oblečení tak ho přepere - prostě normální babička, možná někdy naopak až moc starostlivá, ale jsem ráda, že oni s taťkou ten zájem mají a to sami od sebe - nikdy bych si nedovolila se jich něco prosit, ale je hezké, že se zajímají sami.