Nechci jít s manželem oznámit těhotenství tchánovcům

@carmilla To ano, máma od mámy je na tom zpravidla lépe. Já mám tři dcery, tedy měla jsem, prostřední mi zemřela. Já nijak nehoruji za to, aby se ke zlé tchyní chodilo za každou cenu, ostatně ani já za ní po smrti dcery nechodím, protože se nemám sílu stýkat s nikým. Soustředím se na péči o vnučku a druhá mi přibude za tři týdny. Jen jsem chtěla napsat, že život s člověkem někdy pěkně zamává a jak tu holky psaly, že nebudou potřebovat pomoc, že jsou samostatné a schopné, nechci nikomu nic přivolávat, jen jsem psala, že moje dcera byla taky schopná a šikovná, ve všem si dokázala poradit...ale zemřela, to si taky neplánovala.

@carllin Já bych se přes to přenesla a šla bych jim to oznámit i s manželem.Určitě budeš do budoucna potřebovat,aby se vaše vztahy urovnaly a děťátko mělo fungující prarodiče.Protože ve většině případů jsou prarodiče pro dítě přínosem.Buď Ty ta rozumnější,občas je to potřeba.V životě je potřeba umět odpouštět 😉

@carllin Nevím, jestli by si mohl vzít jen tak půjčku na vás - o tom bys přece musela vědět. A při podpisu půjčky by se musel švagr vykazovat tvým a manželovým OP, jak by to udělal? No nechme to, prostě - myslím si, že štvát tě to, že tchyně druhého bratra omlouvá, nemusí. Její vztah k němu není tvá věc. Štvát tě můžou jenom ty jeho podvody, pokud tedy je to tak, a proti tomu se přece můžeš bránit. Třeba tak, že si švagra dovlečeš a vysvětlíš mu, že pokud provede ještě jednou něco takového, tak manžel nemanžel, tchyně netchyně, dáš oznámení na policii. A hotovo. Jen si pak za tím musíš stát.

A navíc si myslím, že má pravdu zde babanci, když říká, že nikdo z nás nemůžeme tušit, co čeká za rohem a co nás potká zítra. A proto si myslím, že je líp ty vztahy udržovat dobré. A ono to není vypočítavost. Je to prostě slušnost. Jednou je to matka tvého manžela, nejsou to cizí lidé a at chceš nebo ne, jejich geny ponese i tvé dítě. Tak proč to hrotit s ty vztahy nějak trhat. Že hájí syna - až jednou budeš mít vlastní děti, taky je budeš hájit a za všech okolností. A když udělají něco, co prostě obhájit nepůjde, budeš hledat vždycky alespon polehčující okolnost, to je normální láska.
A dle mé zkušenosti - v široké rodině, pokud vycházíte a máte se rádi, se pak i ty zlé věci lépe nesou, a dobré dělají větší radost. Tak to je. Nad nějaké malichernosti se povznes, stojí to za to, věř mi. Opravdu nikdy nevíš, kdy a koho budeš potřebovat.

@anelamates Máte pravdu. Já se třeba snažím drtivou většinu sporů urovnávat, nesnáším, když se dusno vleče celé dny, týdny, měsíce...protože nikdy nevíme, co se může stát a některé věci už pak nelze vrátit, nelze se zpětně omluvit nebo si věci vyříkat... To mě naučila osobní zkušenost...Než za někým člověk spálí mosty, měl by si to sakra dobře rozmyslet... Bohužel, s partnerem si částečně bereme i jeho rodinu, ať je jaká chce a ať se nám zamlouvá či ne... Ovšem dobrá vůle musí být vždy na obou stranách..Pokud se bude snažit o nápravu jen jedna strana, k ničemu to stejně nepovede...

No, a ono se kolikrát stane, že rodiče syna nebo dceru nehájí... Zkušenost je nepřenosná, takže nesoudím nikoho, ať to má, jak chce...
My jsme se s tchány nestýkali tři roky - nezhádali jsme se, nezfackovali, ale ze situace to vyplynulo jako jediné možné řešení...
Prostě chovají se ke svým dětem hrozně, bylo by to na dlouho, mnoho zklamání, kdo nezažil, jaké to je, když nemůžete za svými rodiči, vyplakat se z čehokoliv, postěžovat si, povzdechnout, vykecat se, tak to nepochopí...
U tchánů tozkráceně funguje tak, že když jsme si posteskli, tak si ještě přiložili :"však my jsme to hned věděli, to se dalo čekat, a co jste si mysleli...", když jsme sdělili nějakou radost, tak nás setřeli, ať se moc neradujeme, že to stejně nedopadne a ať nečekáme, že to bude dobré...
Momentálně jakýsi kontakt je, ale je to jako s cizíma - o baráku se nemůžeme bavit, ale člověk tím žije - spravujeme ho atd., ale oni nepřekousli, že bydlíme sami, ve svém, tcháni jsou tak trochu hypochondři, takže většina hovoru se točí kolem nemocí, takže v rámci jakési rodiny to přežiju, ale že bych si libovala, jak jsem si výborně pokecala, jak jsem s nimi ráda...to ne.
Takže těžko posoudí někdo, kdo má s rodiči hezký vztah, je to nepochopitelné, že to může mít někdo jinak.

@elvira mohu se tě zeptat, jak to bereš, snášíš nebo jak to popsat? Myslím to, že ty vztahy jsou tak chladné... Mám podobnou zkušenost, snaha o jakékoli napravení měla vždy spíš opačný efekt a vše zhoršila. Vždy si říkám, že už na to kašlu, že je mi to jedno a nechám to být. Bohužel to ale prostě nejde, když je to někdo s kým se více či méně vídáš.

@carllin Pořád mám pocit, že vše zbytečně zveličuješ - pokud mluvím o tom, co ti řekla tchýně, tvého švagra nezminuji - jsou mnohem horší věci, které se dějí mezi tchánovci a snachou nebo zetem. Ale budiž. Co se mě však nelíbí, jak s jistotou tvrdíš, že nebudeš nikdy tchýni potřebovat. Ano, ted se bez ní jistě obejdeš, ale co bude, až se narodí děti ? V době MD se to ještě dá zvládnout, ale až nastoupíš do práce, děti do MŠ a budou třeba imrvere nemocní ? Budeš potřebovat něco zařídit, zajít ke kadeřnici, k lékaři..., je toho spousta a spousta a co si budem povídat, s dětmi na noze se fakt těžko zařizuje něco na úřadě, v zaměstnání taky nemusí mít trpělivost s častými OČR, třeba ještě budeš ráda, že může někdo pohlídat, když manžel zrovna nebude moct. A proč taky ne, od toho babičky přece jsou, ne ? 😉

@kkoudelka To je těžké...
Když jsme se delší dobu neviděli, tak jsem si potom kolikrát ani nevzpomněla a žila jsem si to "svoje", pak ale přijdou situace, kdy si to člověk připomene - nejhorší jsou vánoce - všude skáčou obrazy šťastných rodin, všichni se mají rádi, všichni si pomáhají, v televizi samý film alá šťastná rodina...a my nic...
To potom na mě dolehne.
Řešila jsem i to, že malý nebude mít prarodiče... je mi to sice líto, bohužel to nezměním. Je to jejich volba, já jim v ničem nebráním. Sice je nechápu, ale nutit je nemůžu.
Takže jak to snáším? Jak na houpačce - jednou tak, podruhé jinak...

@mandala asi má svý rodiče, u nás to tak funguje, tchýně ta je na prd 😝

@elvira Propána a tohle Tě nervuje? Ty jsi ale šiška, to říkám hodně s úsměvem. Vždyt je to směšné, srovnávat se s TV a navíc americkými rodinnými komediemi anebo slaďáky. Já myslela, že to nikdo nemůže brát vážně, tohleto. Copak si fakt myslíš, že to v normálních rodinách takhle sladce běží? Samozřejmě podle statistiky 70% rodin spolu má dobré vztahy, ale i tak jsou tam občasné zádrhele. Takže neporovnávej sebe a pohádky. Bud ráda, že máš spokojenou rodinu a je to. A pokud se s tchánovci scházíte, radím volit naprosto nekonfliktní témata - počasí, fotbal nebo třeba tchyniny ruční práce, zavařování anebo TV film, něco, kde víš, že to tchánovci neobrátí ve spor.
A usmívej se, usmívej se a usmívej a bud milá. Ano, je to přetvářka, ale aspon budeš mít klid. Pochval kafe, buchtu, hrnečky, cokoliv, kytky za oknem, prostě v klidu. Nenech se vytočit, vol techniku otevřených dveří - když ti někdo říká - ale to je hrozné, ta vaše malba v obýváku, klidně se usměj a řekni - no jo. Vezmeš jim vítr z plachet, oni nemůžou dál útočit, fakt to funguje. Za klid v rodině bych to udělala.
Nakonec - když vám tady napíšu, že když jsme v manželově rodině řekli, že se chceme brát, tak se sešla celá jeho obrrodina a přede mnou mu vysvětlovala, proč tu chybu nemá udělat - a my jsme spolu letos už 36 let manželé, a když tchyně zemřela, oplakala jsem ji - možná tomu nebudete věřit, ale je to tak. A zvládala jsem to takhle, jak píšu.

@anelamates takhle jdou poznat ZK a nadhled, super, vidím to naprosto stejně
Jinak oznamovat tehu není žádná povinnost, kor společná...

@anelamates - mě to nenervuje, ale je to okamžik, kdy to na mě dolehne...fakt nejsem úplně blbá, že bych věřila, že ty filmy jsou pravda. Ale prostě zrovna o těch vánocích pořád slyšíš o rodině, o odpuštění, jak se všichni mají rádi. Jednoduše mě to dostane, ale nehroutím se...
To, co říkáš, je sice pravda, ale v našem případě fakt nejde o výmalbu.... Jestli tchán řekne synovi, že nemá syna, jen proto, že se chce osamostatnit a bydlet sám, tak nevím, jak to nazvat. Když jsme nemohli otěhotnět, taknám řekl, ať se rozvedeme a máme děcka každý s někým jiným. Prostě pro někoho to jsou možná banality, ale pro mě jsou to zásadní věci.
My se nestýkáme - teda skoro tři roky jsem je neviděla - když pominu náhodné potkání ve městě, kdy tchýně nabídla malému, ať s ní jde do sekáče - proč ne na zmzlinu, že? Pak se zeptala, jestli je poslušný a na moje pozvání na kávu řekla, že je to drahé, proč dávat třicet korun za kafe, tak jsem ji řekla, že ji zvu, odmítla, prý děda by nevěděl, kde je...
Letos se pozvali po takové době na vnukovy narozeniny - prý je šestka taková slavnostní... Takže čekám, které další narozeniny by jim mohly připadat sváteční...
Je toho mnohem víc, vždycky po delší době si říkám, že bychom mohli začít znova, ale nakonec oni vždycky jen "přiloží".

@lajla Co to je ZK?

Tipuju, že zk jsou zkušenosti. A ty já, po 18 letech vztahu - myšleno i s tchány, nemůžu mít, to uznávám. 😀

@elvira Ber to takhle - prostě měli jiné představy o životě svého syna. A to bude trvat, než se s tím srovnají. Věř mi to. A mám zkušeností, že bych mohla psát knihy - třeba když mi tchán po deseti letech sdělil, že teda ze mne nadšení nebyli, no ale když už máme ty dvě děti, no tak se se mnou teda smířil - čímž myslel to, že to přestane vytahovat na světlo.
To kafe a tchyni chápu - moje maminka to měla taky - musíš pochopit, že to je jiná generace, jiné vztahy a jiný náhled na peníze. Maminka by nikdy nešla třeba do cukrárny na kafe a zákusek, at jsme ji lákali, jak chtěli. Ale kupodivu, když jsme byli na dovolené, tak to jo, to si dala, protože když tam viděla ty ceny, tak - to je docela laciné, že? Vůbec si totiž nějak neuvědomovala kurz třeba koruna - kuna, nebo koruna - euro. My jsme se tomu vždycky jenom smáli. Ale dát tady 30 Kč za kafe, to by nepobrala. Prostě staří lidé jsou takoví. Na Tvém místě bych se fakt snažila ty styky udržovat na nějaké té civilizované úrovni .

@anelamates - z mé zkušenosti mi věř, že se nesrovnají. Já už to za ty roky neberu osobně. Oni měli jinou představu, ale jakákoliv ženská by nepochodila. U nás je to prostě složitější...
Tcháni nejsou žádní starci - letos jim bude 60, takže bych je neodsunovala jako jinou generaci, u babičky bych to ještě chápala.¨
Prostě musím je brát, takové jací jsou, já jsem si jen povzdechla, že mě to občas mrzí, občas to na mě dolehne...
Ale jak vidím, tak jiné je psané slovo a jiné je mluvené, možná to působí, že řeším kraviny, ale je toho hodně za ty roky, tcháni nejsou "normální", nestýkají se ani s jedním dítětem - mají dvě - takže asi tak.
Takže takové ty univerzální rady jsou v našem případě, ehm - k ničemu. 🙂

Ano, ber je takové jací jsou a netrap se. A na Vánoce si pozvi svoje rodiče a je to. A k tomu věku - mě bude šedesát taky za chvilku - a víš co? někdy mne ještě pořád ty ceny v obchodech a restauracích zaskočí. I když vím, že třeba jídlo nebylo nikdy levnější než ted, a třeba automatka stála kdysi tolik, co ted, takže správně by ted měla stát kolem jednoho sta tisíc.
A s tím psaním máš pravdu, protože při psaném slovu mizí tón, není vidět neverbální komunikace. A já se ti prostě jen snažím říci, že jsou věci, které za trápení se nestojí. A tohle si vždycky říkej - ještěže jde jen o takovou hloupost, nakonec nejde o život, nejde o nic. Naučila mne to kamarádka, jíž se zabil manžel v době, kdy čekala druhé dítě. Asi tak. A snažím se tímto jejím mottem řídit.

@anelamates - a to je jedna z dalších věcí - já svoje rodiče už nemám, možná proto řeším tchány víc, než bych musela...

Tak to je možné, to tě i chápu, člověk by se chtěl pochlubit i tou svou radostí, dětmi, sejít se. Ale i to je asi normální, my si vždycky sedneme večer s manželem ( i když ted u nás bývá syn se ženou a dětmi - snacha vždycky navrhne, že by dojeli, aby nebyli sami doma) , ale o jiných svátcích nebo prostě když to na nás sedne a vzpomínáme a i to je pěkné. Ale smutné. A co jiné příbuzné, zkus někoho pozvat.Třeba by se našli.

@elvira já tě chápu, kdyby mě můj otec řekl, že nemá dceru, tak jako tvůj tchán tvému muži, otočím se na podpatku a jdu, to mi přijde jako rouhání, ač věřící nejsem. Každý tu může stokrát říct, že je to jen věta, ale nikdo je nechce poslouchat celý život, nikdy to není jen pár zážitků z diskuze. Tvoji tchyni ještě pochopím, mám taky hodně šetrnou mámu.

My jsem byli hodně šťastná rodina, scházeli jsme se každý víkend na chatě, slavili všechny svátky pospolu.... co tedy bylo někdy na budku, že,ač jsem už dávno dospělá, jsem jedináček, mamka mi do všeho mluvila, proč jsi dětem dovolila tohle, jak to, že mají trojku z ruštiny, jak to, že máš zase nové boty.... pokud jsem byla šťastná ženská, trochu mi to vadilo, ale přešla jsem to. Pak se mi stala obrovská tragédie, zemřela mi 24 letá dcera, za 6 týdnů po diagnóze a zanechala tu malé dítě. Ačkoliv jsem myslela, že to nepřežiji, musela jsem naskočit a postarat se o malou, střídala jsem se a dodnes střídám s dcery manželem a vnučky otcem. Nebyla jsem na tom dobře, ale táhla jsem, nic jiného nezbývalo. Pak mi onemocněl muž, pak ještě utrpěl úraz, akutní operace a pohár přetekl. Pak stačilo, aby mi máti zase něco vyčetla, jak to, že jsi nekoupila to, jak to že sis jela na dovolenou... a já to nedala. Odešla jsem a už rok a půl se nestýkáme. Mrzí mě to sice, ale až nyní, ve svých 52 letech se nemusím nikomu zpovídat, můžu žít v relativním klidu a je mi líp. Jak to jen v mojí situaci jde. Prostě si nescházíme. Kdyby se to nestalo, držela bych dál. Mamce je 73 let, škoda toho času, co ztrácíme, ale ani jedna z nás to nechce změnit.

@babanci Tak to je mi líto, nemáš lehký život. U nás je to právě naopak - jakýkoliv problém a rodina se semkne - a snažíme se hlavně, aby ten "postižený" měl radost ze života. Aspon takovou jakou mít může.

@anelamates ano..zkušenosti

Kdyby někdo pod mým jménem zneužil k pojistné slouvě, to už je podvod, pomalu trestný čin, nevidím důvod to jen tak lehce přejít. Kdyby mi někdo ukazoval dítě na pc a zakázal se podívat do kočárku, volila bych odchod. Jsou nějaké hranice. Pisatelce bych doporučila, aby se chovala podle svého vnitřního přesvědčení, nenechala se do ničeho nutit. Po pravdě od takové rodiny hodně daleko, jen problémy...

@carllin Me opravdu jen šokuje, že tohle si mezi sebou nevyřešil tvůj muž se svým bratrem! Jsou to sourozenci a tvůj muž by mu měl rázně vysvětlit, že buď se bude chovat korektně nebo se to bude řešit oznámením..A tohle si klidně můžou vyřešit bez maminky a tatínka- už jim není 5 a netahají se o autíčko. ..Z toho mi vyplývá, že celá tvá frustrace spočívá v úplně něčem jiném. To, že je tchyně naivní je jedna věc, podle mě moc dobře ví, co její synáček páchá, ale samozřejmě se to snaží hloupe bagatelizovat jen ze strachu, že by opravdu na něj šlo udání na policii, není nic osobního proti tobě, spis asi jen obranná reakce. Se švagrem se stýkat nemusíte, ale tchánovce bych se snažila aspoň slušně tolerovat. Ale jako důležité vidím, že si to musíte vyjasnit se svým mužem, co ti vadí a proc, co s tím on může udělat, aby ses v jeho rodině cítila lépe a hlavně je třeba komunikovat a nebát se asertivně ozvat, pokud se mi něco nelíbí. .Ve spoustě diskuzi je nápadně podobny scénář,kdy někoho něco štve, nic neřekne a pak utne všechny vazby s tvrzením, že pohár přetékl. Spousta věcí se dá vyříkat, vyjasnit..

Obecně si myslím, že si to moc bereš. Zmiňuješ, jak tě reakce tchýně ranila, ale pokud se na to podíváš nezaujatě, tak vás má ráda všechny a asi se snažila obrousit ty hrany v danou chvíli...a rodiče z lásky k e svým dětem neumí být vždy úplně ukázkově nestranně spravedliví. Myslím, že si to úplně neuvědomuje, že s ní máš vnitřně nedořešenou záležitost. A opravdu ji to může mrzet. Jak už tu bylo zmíněno - příčinou tvého rozhořčení je manželův bratr a s tím se přeci stýkat nemusíš. Ale zbytečně narušit vztahy s tchánovcema jenom proto, že mají podle tebe nepovedené dítě, není správný. Vždyť i to malé bude chtít milující prarodiče.