Nechci jít s manželem oznámit těhotenství tchánovcům
Už to bude rok, co se nestýkám s tchýní a tchánem (manžel ke svým rodičům občas zajde). Za tu dobu jsme se pouze dvakrát potkali a stroze pozdravili (já okamžitě prchala). Manžel tvrdí, že se na mě neustále vyptávají a nechávají mě pozdravovat. Bohužel mi tchýně hodně ublížila a já se přes to nemůžu nějak přenést. Není to zlá ženská, jen na dnešní dobu neskutečně naivní. Pro vysvětlení... tenkrát šlo o to, že manželův bratr (přivydělává si jako pojišťovák) bez vědomí manžela uzavřel jeho jménem pojistku, zneužil osobní údaje, doklady i podpis. Tenkrát jsem se proti tomu ohradila a pouze mě seřval, že mám být vděčná, že nám tu pojistku zařídil. Neuznal chybu, neomluvil se. Řešilo se to tehdy i u tchánovců, sice uznali, že to nebylo správné, ale prý se nic nestalo. Já jsem podle tchýně moc pesimistická (v případě pojistné události bychom měli na krku pojišťovací podvod což vyplývalo z podmínek té pojistky od bratra vůči té co jsme si předtím sjednali sami u jiné pojištovny), všechno moc řeším. Prý mám žít dneškem a tolik nepřemýšlet nad budoucností. Tenkrát mě to opravdu dost ranilo a úplně jsem přerušila kontakt. Byla to lepší cesta než ji do očí říct co si myslím. To by manžel nerozdýchal. On se k tomu staví tak, že se stalo, ale už je to pryč.
A teď můj problém. Blíží se čas kdy bychom měli oznámit naše první těhotenství. Jim to musíme říct poměrně brzy, dobrá kamarádka mé tchýně se mnou pracuje a nebylo by dobré, kdyby se o těhotenství dozvěděla právě od ní. V práci to musím oznámit více méně každým dnem, aby se našla adekvátní náhrada. Dříve jsem přemýšlela jaké to bude super jít novinku oznámit, vymýšlela jsem zajímavé způsoby,... Ale teď na to nemůžu ani pomyslet. Už pouhá myšlenka mě dopálí. Bohužel se nedokážu přetvařovat, jenže když tam nepůjdu, tak to manžel nerozdýchá. s manželem máme bezproblémový vztah, jediné problémy které jsme řešili byly právě s jeho sobeckým bratrem, který si z manžela dělá jenom sponzora. Fakt nevím co dělat.
@carllin pokud je tchýně proti tobě opravdu zaujatá a nemá tě ráda, tak tím, že k nim nechodiš ji plníš její sen a to mít svého chlapečka jen a jen pro sebe. Až bude mimčo venku, tak bude mít svého chlapečka a jeho miminko jen a jen pro sebe. A na to se znám velmi dobře, že bych jí to prostě nedopřála. Prostě bych se domluvila s manželem, že kvůli němu svůj vztah s jeho rodinou přehodnotím a budu tam zase chodit. Pro manžela to bude důkaz, že ti na něm záleží a kvůli němu něco překousneš - prostě samé kladné body. Návštěvy se zkrátí a bude to třeba místo každý týden jednou jen 2x do měsíce, zato se mnou. Tu hoďnku zvládneš všechno, milý úsměv, nic neřešit, ukážete tak jednotu a hlavně ona příjde o svůj čas se synem. A za to by mi stálo. I s úsměvem můžeš "bodnout". A hlavně budeš vědět, co se řeší, tchánovci nebudou moci použít nějaké nekalosti proti tobě a za tvými zády. A taky poradím, nazývejte věci a situace pravými jmény - na svatbu jste měli zakázáno přijít, smlouva s podvodem apod. To, že máš ráda pořádek ve smlouvách, je to tvoje silná stránka, dokážeš věci zorganizovat, jsi dobrá a v dnešní době je to velmi důležité...
Jestli by to muž nepřežil, šla bych tam jako doprovod. Byla bych tam a nepřetvařovala bych se. Taky bych byla ráda, aby můj jel za mojí sestrou, ač nechce.Nejspíš tam nikdy nepůjde, neboť se nepřetvařuje.Má to své výhody, ale i nevýhody.Představ si, jak vám hlídají děti, jak to potom bude vypadat-obě varianty-i když se s ním budeš stýkat, i když nebudeš. Mně dnes již mrtvý tchán dokázal svými řečmi také vytočit. Vyrovnával to ale svou velkorysostí a velmi otevřenou povahou, měl vvelké srdce, byl velmi společenský a mohla jsem se spolehnout, že vím, na čem jsem. U babičky-tchynně to nevím, ačkoliv je to dáma a nikdy by nebyla taková jako tchán. 🙂
@carllin Pokud jsou vztahy takhle napjaté, jak píšeš, bylo by opravdu možná vhodnější vyslat nejdřív manžela jako "předvoj"... Pokud bude reakce na mimčo přející a pozitivní a budou mít zájem tě vidět, můžeš s tím nějak dál pracovat. Ale nevidím žádný smysl v tom se do návštěvy nutit - ty budeš preventivně naježená a ostražitá a taková návštěva by nakonec mohla dopadnout mnohem hůř než žádná návštěva... Snad to tvůj manžel pochopí. V klidu mu to vysvětli a nepoužívej silná slova, jako že tam NIKDY nepůjdeš, nebo že jim mimčo nebudeš chtít ani ukázat, na to pozor. Logické argumenty by tvůj muž jako dospělý člověk mohl a měl pochopit, ač ho to třeba bude mrzet...
@rebe Proč by je tahala po soudech, když děcko ještě ani není na světě, proboha? Jinak máte ale pravdu, prarodiče nárok na styk s vnoučaty ze zákona mají, ovšem pokud se prokáže přínosnost tohoto styku pro blaho dítěte a jeho správný vývoj. Pokud by prarodiče byli např. alkoholici, nebo se s vnoučetem nevytvořil žádný vztah a dítě tento styk naočkováno nenávistným rodičem sveřepě odmítalo, obávám se, že by to byl hodně složitý a dlouhodobý proces. Osobně si myslím, že normální prarodič by ani na tohle nikdy nepřistoupil - vážně si někdo může myslet, že kvalitní vztah se dá nařídit soudně? Opravdu by rozumní prarodiče chtěli, aby k nim vnouče vozila násilím eskorta?... Tím neschvaluji, aby někdo ze zlé vůle zabraňoval babičce a dědečkovi styk s vnoučaty, jenom si myslím, že jakékoli soudy jsou v těchhle případech naprosto kontraproduktivní. Co se týče případu pisatelky, rád může být hlavně vyčůraný švagr, že oni nezažalovali jeho!!!!
Aha, to promiňte, nevšimla jsem si prve označení konkrétní diskutérky. 😉 Nicméně tyhle spory jsou na dlouhé měsíce a roky a podle mě nic neřeší... Pokud jsou rodiče a prarodiče normální, nezatahují vzájemné spory do vztahu mezi dětmi a vnoučaty. To znamená, že ani tchyně by neměla plivat jedovatou slinku na snachu nebo zetě, ať si myslí cokoli, před vnoučaty... a naopak. Určitě neschvaluju, aby kvůli nějaké osobní zášti snacha bránila babičce ve styku s vnoučaty...
@carllin proč jim to musíte oznamovat procesím?? Jako já se ti nedivím, že jsi naštvaná, já bych zuřila! A nejvíc na tu tchyni, jak to pěkně zlehčuje a vinu háže vlastně na oběť trestného činu - "maminko, vzala jsem si na vás nebankovní půjčku, tak přijde exekutor, no bože!" 😠 😀 nenechala bych si srát na hlavu, nebo ten exekutor přijde k vám a těm švagrovým bych pohrozila, že příště budeš jednat bez zaujatého rodinného konzilia, zato ale s orgány činnými v trestním řízení.
Tchynin postoj ke svým dětem nezměníš, ani manželův vůči nim, ale ve svých zůstávej pevná. Můžeš tam jít, ale rozhodně to neznamená, že jim budeš kvitovat jejich chování!
Já Ti napíši, jak to mám já. Moje tchýně je normální ženská, ale jsme každá uplně jiné povahy a vidíme se třeba 2x za rok, kdyby to bylo míň, asi by to ani jedna z nás neřešila. O tom, že čekáme mimi (i nyní kdy čekáme druhé), jí řekl sám manžel mimo řečí. Prostě mi to nepřijde jako nějaká ULTRA MEGA HYPER zpráva, aby se kvůli tomu muselo dělat u prarodičů nějaké procesí nebo nějaká akce.
A to zdaleka nemáme vyhrocené jako Vy (Tvoje důvody chápu), pro malého jako babička docela funguje... bere si ho na víkend cca jednou za 2-3 měsíce, malej jí má rád, nemám problém tam pro něj třeba dojet a prohodit nějakou zdvořilost, ale nemáme si moc co říct, každá vnímáme svět trochu jinak (já jsem praktická samostatná ženská, ona sama říká, že je nenáročná, má ráda svoje pohodlí bez omezování, nic moc od života nechce, stačí jí televize a pes, v práci několik let přesluhuje, ale do důchodu jít nechce, žije ve svém pohodlném malém světě).
Když se první narodil, normálně k nám jednou ona a jednou my k ní přijeli na návštěvu, ale pak jsme se třeba zase 3 měsíce neviděli, nebyla potřeba ani z jedné strany. Netrap se tím. Z toho, co píšeš, tak ani manžel s nimi nemá nějaký vřelý vztah, tak spíš tak ze slušnosti aby jim osobně řekl, že čekáte mimčo.
Hele ty spíš vyčítáš tchýni druhého syna, který vám nabourává vztahy, mám pocit, Tak se na něj vykašli, hod ho za hlavu, jemu to oznamovat nebudete. A hotovo. Ale jinak bych tam s manželem šla, at jsi u toho oznamování.
A trochu OT - nechápu s tou pojistkou. Tedy ano, rozumím že ji švagr uzavřel sám, bez vás, aby měl provizi. Ale proč podvod? Přece můžete být pojištění několikrát, ne? to záleží jen na vás, si myslím.
@anelamates Tchýni zazlívám, že neustále bratra omlouvá, že to tak nemyslel, vše zlehčuje a na mě se zlobí, že podvody, které na nás připravuje řeším a jen tak to nepřejdu. Jenže kdybych je přecházela, tak už jsme na mizině, ručíme jim na hypotéku a sami bychom ji nedostali, máme na krku několik půjček a pojistek o které nestojíme... Nejvíc se vztah s tchýní vyhrotil, když jsem řekla, že uvažujeme o návštěvě policie a podvod nahlásíme, chtěla jsem nás chránit, tentokrát to byla "jen" pojistka, kdyby to byla půjčka bylo by hůř. Nestojím o problémy, které si neuděláme sami.
Podvod to s pojistkou byl, ukradl manželovi údaje a na smlouvu ho podepsal. Dozvěděli jsme se o tom až když mu přišel dopis z pojišťovny, že děkují za uzavřenou smlouvu. Ten bídák neměl ani tolik slušnosti, aby nám to oznámil dřív než pojišťovna. A podvod by to byl, druhá smlouva vyvracela tu druhou, také podpisem stvrdil, že žádnou jinou pojistku tohoto druhu nemáme. Kdyby se něco stalo, nemohli bychom ani jednu uplatnit. To jsem zjišťovala u odborníků.
@rebe Zakon o rodine moc dobre znam. Tady se ale neresi styk s ditetem, nybrz oznameni tehotenstvi, precti si uvodni prispevek. Kdyz tchyne nema o deti zajem, tak nas asi tezko bude tahat po soudech.... Styk s nimi ji navic nikdo nezakazoval a manzel tam s nima 3x rocne zajde, ja tam ale nechodim. Tchyne si udela fotky, aby mohla ukazovat a vic ji deti nezajimaji...
@carmilla @kika_21 @kuratkol To samozřejmě uznávám, že je blbost tahat se v rodině navzájem po soudech. Myslela jsem to jako reakci na to, že babičce s dědou do očekávání vnoučka nic není a je to věc pouze rodičů. Nejenže si myslím, že je to nesmysl, že babička s dědou se na vnoučky většinou moc těší a je to pro ně extrémně radostná událost, ale myslí si to i zákon, který dává prarodičům právo na vnoučata i možnost vynutit si to soudně. Myslela jsem to obecně, na nikoho konkrétně jsem tím nemyslela.
Mně moje tchyně provedla hodně opravdu nehezkých věcí, ale vnoučata miluje. A dcera ji má taky moc ráda, takže jsem schopná zkousnout mnohem šílenější věci, než zakladatelka diskuse. Nemůžu si pomoct, ale prostě nedovedu přijmout, že by kvůli dané situaci neměla tchyně mít možnost radovat se s očekávaného vnoučátka i s ní. A když si představím, jak se za pár let dítě zeptá A maminko, pročpak vlastně nesnášíš babičku a nechceš jít k ní ani na Vánoce a ona odpoví něco jako No víš, děťátko moje, babička se zastala svého syna proti mně a navíc mi řekla, že všechno moc řeším. O hrůzo! připadá mi to k smíchu.
Je tu skupina o hrozných tchyních, možná bych poradila, jděte se tam podívat, čeho všeho jsou některé tchyně schopny. A co jsou jiné snachy schopny ustát pro svého milovaného muže a děti...
@carllin upřímně? nejvíc by se v tom měl angažovat tvůj manžel a né ty (ohledně jeho bratra a podvodů). To tvůj manžel by měl bouchnout do stolu a říct mámě i bratrovi do očí, že takhle ne a že jestli ještě jedna podpásovka tak ho nahlásí... a při dohadech s tvojí tchýní se tě měl řádně zastat a svojí mámu slušně umlčet, že jednáš správně a že šupák je tvůj bratr..
kdyby tvůj manžel totiž takto zafungoval, tak by žádný takovýhle rozkol nebyl...
a možná proto bych to nechala i trochu manžela vyžrat, ať ti připraví půdu pro návštěvu. Že tam s ním půjdeš, dáš ráda vztahy dohromady, ráda oznámíš těhotenství, ale že očekáváš od jeho mámy omluvu a přiznání, že jeho bratr se zachoval jako lump..
@rebe Zuzko, vystihla jsi to naprosto přesně!!
Mě úplně vytočila do vrtule ta památná věta : do toho, že čekáte dítě, jeho rodičům nic není, je to čistě vaše věc.
Ó bóže 😀 . Navíc, je pravda, že i když nemám tendenci věci zlehčovat, tak ve srovnání s jinými situacemi, kdy se tchýně vůči snachám projevily místy až odporně, je tohle do jisté míry pochopitelné a odpustitelné.
Já nesnáším to trucování, které je dnes takřka až moderní. Kolik je dnes maminek, které horlivě popisují, jak za tchánovcema vysílají pouze manžela s dětma, a to jen párkrát ročně a že ti dotyční příšerní lidé, beztak nemají o vnoučata jinak zájem. V případech, kdy ho zase mají, jsou to nesnesitelné stíhačky.
Jako jasně, uznávám, že jsou případy, kdy to asi fakt nejde, tedy kdy člověk nepřemůže naprostý nezájem druhé strany a musí se s ním smířit.
Ale když jenom porovnám, čím některé údajně nejpříšernější tchýně, svoje snachy smrtelně urazily, s tím, co jsem zkousla ať už já nebo některé jiné maminky.................Neměnila bych stabilní vztahy v rodině. Navíc doma mi tak nějak od mala, moji rodiče vštěpovali respekt ke starším lidem. Nemusím s nimi vždy souhlasit, nemusím si samozřejmě nechat vše líbit. Ale přestat se stýkat s matkou a otcem svého manžela, dědečkem a babičkou svých dětí, kvůli pár hádkám či nedorozuměním???????
@michaela_2 vidíš, já to mám zas opačně - já nemám potřebu trávit čas s lidmi, kteří mi kazí náladu.. budu dělat raději spoustu jiných věcí, než dávat prostor k nějakým zbytečným hádkám a dusnu.. (to jen vsuvka k tomu tvému "přestat se stýkat kvůli pár hádkám či nedorozuměním..) - jen dodávám, s tchýní se normálně vídám..
@budouci_maminka tak pro mě nejsou rodiče mého manžela - ''nějací lidé'' 😉 takže, kvůli němu, zkousnu i to, když mi někdy zkazí náladu 🙂
@michaela_2 Já mám stejný názor. V jedné diskuzi jsem byla šokovaná,nastávající snachy si tam stěžovaly,že jim tchyně pořád něco kupují na děti,že jim při příchodu domů otevírají dveře a ptají se,kde byly /považ!/.Jak jim zatloukly,že jsou v porodnici. Protože jsem tchyně a nastávající babi,už mi to nepřijde vtipné. Jednou budeme všichni tchyně,tak aby se to nevrátilo. Mám kanarádky,maminky synů,které svoje vnoučata nevidí,protože jim je snacha nechce půjčit. Jedna dokonce číhá u školy v křoví,aby svého vnuka viděla. Děkuji za to,že mám dcery,tam je to snažší.
@kika_21 Mě zase zemřela dcera a její dítě vychovávám. Ne sama,s otcem a ostatními členy rodiny. Byla bych šťastná,kdybych jí mohla vrátit mamince a být jen babičkou.Moje dcera se moc nemusela s tchánovo přítelkyní. Asi by se divila,jak se ta přítelkyně stará o její dceru,ráno jí vypravuje do školy,češe jí a vyrábí palačinky.
Může se stát,že budeme tchyni potřebovat. Na to je také třeba pomyslet.
@carllin prosím povznes se nad tím!ty máš přeci na víc!to malé za to přeci nemůže.....a navíctchyne přece nic neudělala ne?to bratr manžela ona se jen zastala svého dítěte udělala bys to stejné vždycky se za dítě postavíš.věř mi...jsou horší věci vzivote!!!povznést se nad tím bde se vám všem lépe dýchat uvidíš... Už jen kvůli vašemu dítěti....život je moc krátký.nereste v něm hlouposti
@babanci Příčí se mi kalkulovat s tím, že tchýni budu potřebovat. Upřímně můžu říct že ne. Ke všemu se stavím tak, že se musím spolehnout jen sama na sebe, se vším si poradit. Vždycky jsem to tak měla, kdybych si nepomohla sama, tak už tu snad ani nejsem. Proto mám ráda vše pod kontrolou (smlouvy, pojistky, účty,...), řekla bych, že mě jen tak něco nezaskočí. A právě proto se mě dotýká víc než kohokoli jiného to jak se ke mě zachovala. Někoho rozzlobí urážky, nadávky,... mě výčitky, že k životu přistupuji zodpovědně, starám se o jejího syna, nedělám ostudu apod.
Řekla bych, že jsem vždycky byla vychovávaná k tomu, abych se ke starším chovala slušně (v tomto případě jsem věci přecházela pět let), ale vše má své meze (prostě se to nastřádalo). Nelíbí se mi názor, že bych měla tchýni podlézat, nebo se omlouvat jen proto že je starší, že je to tchýně.
Jinak všem děkuji za reakce, z každé jsem si něco vzala, popřemýšlela jsem si o ní. Teď ještě nevím jak se rozhodnu, ale jedno vím jistě. Pokud tam půjdu (a to už je pokrok, že nad tím uvažuji), tak manžel nemůže čekat žádnou euforii, oslavu nebo upřímná šťastná obětí.
Respekt a ucta musi byt na obou stranách, ne jen na strasne snachy, protoze si ma vazit starsich. Vim o čem mluvim. Pokud na jedne strane chybi tolerance a respekt tak to cloveku ubira nejen energii, ale v mem případě i optimismus. Kdyz neustale ze vsech stran slysite jak o vas tchyne vyklada same nesmysly, jak si na vas stezuje, ani rozhovor s vlastním synem nezabere tak potom co? Trapit se? Pretvarovat? Jen kvuli "slušnosti" se cely zivot tvarit jakoze pohoda? S timto uz jsem prestala, nehodlam si brat radost ze zivota nekym kdo me nema rad a dava mi to najevo. Zivot je kratkej na to aby se clovek trapil... Zakladatelce radim at kdyz nechce tak těhotenství nechodi oznamovat k tchanovcum - koneckoncu nemusi to byt se vsi slavou, ta slava je az se mimco narodi 🙂. Nac se stresovat v těhotenství??? To musi muz chápat. Ono ty hormony taky delaji svy a zakladatelka by mohla rict neco co by ji treba dlouho mrzelo. Muz by take mel byt oporou a ne svoji zenu do cehokoliv nutit... A na zaver: Ano i my jednou budeme asi tchyne, ale ruku na srdce, zalezi jen na nas jake tchyne budeme, bohuzel tady se resi jen ty špatné "tchyne", o tech fajn neni duvod diskutovat, protoze neni o cem...
@carllin trosku mi to pripomina me 🙂 Ja jsem taky pry moc zodpovedna, moc uklizim (nechodim se savem v ruce, jen moje veci maji sve misto a mam rada cisto), moc vydelavam, ve vsem mam pořádek (penize, pojistky),prehanim peci o sebe, musim mit vse dokonaly, se vsim jsem hned hotova apod. Jsem proste vesela, mam rada sporadanej zivot a nechci poslouchat jeji neustaly problemy (ktery si sama zpusobuje svoji vlastni nezodpovednosti, finance atd), nechci poslouchat, ze ma v zivote smulu, protoze jeji jmeno je spatne a proto ma spatnou budoucnost, nemam chut donekonecna poslouchat narky a divat se na to jak s tim nic nedela.. Ja optimista, ona pesimista. Misto aby byla rada, ze ma jeji syn zenu, co uklidi, navari, postara se o vse kolem, nestiti se prace, vydela si slusny penize a nevisi na nem, tak jsem proste špatná... A a takovymi lidmi se fakt hodne tezko vychazi. Mimochodem jak tu padli ty debaty, ze matka vzdy brani sve deti, tak tahle "matka" taky brani jen sestru muze, protoze muj muz ma dle konstelace a vyznamu jmena predurcenou krasnou budoucnost, kdezto sestru musime litovat, protoze taky ma spatny jmeno 😀. Takze pycha na syna, ktery si vse vydrel taky neni...
Já si myslím, že maminky dcer to jednou budou mít snazší, co se týče očekávání vnoučat. Obávám se, že obvykle je babička z matčiny strany ta "první" babička. Protože je do jisté míry přirozené, že dcera se o všechny radosti a strasti těhotenství podělí se svojí maminkou, k ní si jde spíše pro radu, od ní ty rady a doporučení spíš zpracuje než od tchyně, co si budeme vykládat.... Tedy za předpokladu, že má se svojí mamkou hezký vztah... Pokud jednou budu mít syna, je mi jasné, že v tom babičkování budu asi trochu za tou druhou babičkou, minimálně v tom smyslu, že určité věci bude chtít snacha sdílet asi spíš se svojí mamkou, nebo se některé věci dozvím "až" jako druhá. Ovšem mám ve svém okolí případ, kdy snacha naprosto odstřihla vnoučata od babičky. A to jenom proto, že má na tchyni prostě osobní averzi... Líčí ji jako socku, lenocha, spílá jí různými nelichotivými slovy, ale upřímně - nic strašlivýho jí ta tchyně vlastně neprovedla....takže děti mají jen jednu babičku. Ale upřímně - kdyby její manžel nebyl bačkora, tak si přece musí nějak zjednat pořádek a svojí matky se zastane, ne? Někdy se nadává jen na tchyně, ale ono i snach je někdy dost. 😉 Ale za podporou Carlin si stojím. Ono to není vždycky tak jednoduché a je snadné někoho odsoudit, pokud do případu nevidíme, nebo nemáme sami osobní zkušenost. Tady by měl zapracovat hlavně manžel, aby vztahy vyjasnil a urovnal... Prostě jít po takových hlubokých sporech oznamovat těhotenství "jakoby se nechumelilo" asi není snadné... a pokud má s tím pisatelka problém, akorát vzniká živná půda pro další konflikty...nechala bych to ještě uzrát...
Tak to znám, s tchánovci jsme se rozešli ve zlém, když jsme se sestěhovávali. Nedokázali přijmout, že syn s nimi nebude do smrti. No plynuly dny, týdny, měsíce. Pak přišlo zasnoubení, to taky rozdýchávali dlouho a teprve 2 dny před svatbou jsme byli informováni, zda se vůbec svatby zúčastní. Nakonec si to nenechali ujít (mysleli, že bez jejich pomoci to bude fiasko). No nemohli jsme se všichni vynadívat na jejich kyselé obličeje 😀 Pak přišlo první dítě. Rodila jsem v únoru a oni nás prvně, jakožto nastávající rodiče viděli po vánocích. Takže ani nebyla snaha či potřeba se jim chlubit, když o nás nejevili zájem. Synovi je 13 měsíců a viděli jej asi 4x. Teď jsem v půlce dalšího těhu a onu stále nic netuší a upřímně nemáme chuť ani potřebu jim něco sdělovat. Jediná věc, kde se toto liší je to, že my si jasně řekli, že patříme k sobě a tak to musí brát i oni. Takže neexistuje, že by k nim jel sám. Jsme prostě rodina a jako rodina jezdíme ke známým. Oni vyjímka nejsou. 😉 A ty řeči, že svatba, či dítě něco změní jsou plky. Buď jsou takový nebo makový.
@domca89 buď velkorysá