Nechtěné těhotenství

@sonaxoxo
popravde chapu tvuj prispevek. Mne kdyby nejaka holka rekla, ze zjistila tehotenstvi az ve 4 mesici, tak si o ni reknu, ze je asi uplne blba. Ale mne nebylo vubec spatne, zadne tehotenske priznaky a bricho mi zaclo rust az v 5 mesici. Nepsala jsem vsechny detaily ohledne meho gyn. problemu. Jak jsem rikala uz od 15 me strasi, ze nebudu moct mit deti a menstruaci jsem nedostavala. U me normalka jednou za 3 - 4 mesice. Proste jsem moc spolehala na ten muj gyn. problem.

@kubutka007 vím,že takové případy jsou,že nejsou kolikrát žádné příznaky tehu apod...ale je to fakt mizivé %. Mě bohužel sokovali u zakladatelky většina věci i jiných...proto jsem tak reagovala 🙂

@kubutka007 jeee ty jsi zakladatelka 😀 promin,jen jsem napsala nazor.. 🙂 doufam.,že vše vyřešit tak,abys byla šťastná!!! 🙂

No a nepremyslela jsi dat dite k adopci nebo se dohodnout s otcem ditete jako dospeli, ze s nim oroste nechces byt, at ti prispiva na bydleni a zivot a ze budes bydlet nekde pobliz, aby mohl dite vidat?

Holky, garsonku mam opravdu hrozne miniaturni. Dam sem maximalne jeste postylku, ktera se mi vejde jen vedle kuchunske linky. Nevim kam bych dala kocarek, asi do predsinky, ale to uz bych neotevrela dvere do koupelny. A bohuzel kocarkarna v baraku neni a sklep nemam moznost vyuzivat a na chodbe bych ho nemohla nechat, tam uz mi ukradli kolo. A to jeste bydlim ve 4. patre bez vytahu, ale to je ten nejmensi problem. Kdyby opravdu nebylo zbyti budu to tu muset dat, ale je to tak max do pul roku ditete s tim, ze bych se modlila, aby na me neposlali socialku. Protoze vhodne prostredi pro miminko to urcite neni.
Obcas jsem i silna a rikam si, ze to sama zvladnu. Z materske bych v garsonce jeste mohla byt, ale po pul roce bych z rodicaku zaplatila najem a poplatky, jidlo, plenky.... by slo z alimentu. A myslim, ze bych byla asi hodne v minusu. Takze jsem premyslela, ze bych si nasla praci na polovicni uvazek. U mamci mam podporu, ze mi bude hlidat kdykoliv budu chtit. Ale finance a bytove mi bohuzel nepomuze. Sama zije z duchodu a je rada, ze je rada.
Nevim jestli si to zase nemaluju moc ruzove, ze budu schopna jit po pul roce do prace....
Proto porad nevim jak se rozhodnout, co je a bude pro moje dite nejlepsi. Holky o adopci jsem opravdu vazne na zacatku premyslela. Byl to proste pocatecni sok. Jsem prazska holka, ktera si vydelala docela hezky penize a jediny co jsem resila, tak bylo, kam pojedu na kole, na dovolenou, co si koupim, mela bych zhubnout.... no proste blbosti. Zila jsem si stale svuj mladistvej zivot a uzivala si. A najednou bum prask cekas dite, ktere neplanuje a jeste s chlapem s kterym ho nechces. Asi jsem potrebovala nejake proplesknuti a tafku od zivota, abych se trochu probrala a zjistila co je v zivote opravdu dulezite. Vim, ze adopce je fakt blbost, ze by me to strasne mrzelo a psychicky bych na tom ve finale byla jeste mnohem hur nez ted. Po takovehle zkusenosti bych dite asi uz nikdy nechtela. Kdo vi... Mam v hlave gulas a nevim co je v tehle situaci to spravne rozhodnuti... :(

Tak si dej cas na rozhodnuti....a jestli jeste mohu - vyprdni se na kocarek a kup si satek. Usetris, je to praktictejsi a moje dite je v satku stastnejsi. Kup latkove pleny a taky usetris. Ono to vypada na zacatku jako pracne, ale fakt neni, ja uz si zivot jen na papirovkach neumim predstavit (latkuji ne z financnich duvodu). Spi s ditetem v jedne posteli a nemusis mit postylku, u nas to tak stejne skoncilo. V podstate nas dite do tehle doby moc nestalo, krome toho tedy, ze ja mam jen materskou a taky tedy vic vyskoci ucty za godu a elektrinu, protoze jsi doma, splachujes, varis, peres...

@sonaxoxo
jak rikam, ja bych taky nad tim kroutila hlavou 🙂. Nikdy by me nenapadlo, ze by se neco takoveho mohlo stat mne. Oslovila jsem ho osklive, vim, ale ja jsem vzdycky mela pritele co se pomalu mohli aspon na zacatku rozkrajet, ale tady od zacatku mne prislo, ze si me nevazi a ze me nemuze mit rad, kdyz dela takovehle veci. Mrzelo me to. Ja do neho byla na zacatku zamilovana, ale potom od narozek jsem se zacla docela rychle odmilovavat. Ty narozky byli po nasi 3 tydenni znamosti. ....kdyby jsme spolu chodili aspon pul roku a opravdu spolu planovali uz bydlet a delali na svem...

@kubutka007 píšeš to sama moc hezky "Jsem prazska holka, ktera si vydelala docela hezky penize a jediny co jsem resila, tak bylo, kam pojedu na kole, na dovolenou, co si koupim, mela bych zhubnout.... no proste blbosti. Zila jsem si stale svuj mladistvej zivot a uzivala si. A najednou bum prask cekas dite, ktere neplanuje a jeste s chlapem s kterym ho nechces. Asi jsem potrebovala nejake proplesknuti a tafku od zivota, abych se trochu probrala a zjistila co je v zivote opravdu dulezite." to je přece ono, chtěla jsi takhle žít dál do kdy? Do 40? A co pak? Pak zjistíš, že na dítě je pozdě, že hodní a zodpovědní chlapi jsou ženatí a mají svoje šťastné rodiny? Možná je to znamení "tam shora", že už je čas na "opravdový život". Teď to beru ze svého názoru (možná dost naivního), ale pokud jsi s ním chodila, asi tě něčím přitahoval, rozumíte si v sexu, je to dost důležitá věc v životě, pokud je ochotný se postarat o tebe i o dítě, má zázemí, to jsou docela podstatné věci. A až bude barák postavený, možná začnete jezdit s prckem na výlety a dovolené. Anebo tě po té době, co jsi žila ve městě začne víc táhnout příroda a vesnice ti bude milejší než město. Držím pěsti, aby jsi se rozhodla co nejlíp 😉 . A ještě něco, skoro každá ženská, která má děti ti řekne, že mít a vychovávat děti, je ta nejsmysluplnější věc v životě. A až toho prcka uvidíš, budeš ho milovat a říkat si, jak jsem mohla tebe nechtít......

Ahoj- Vzpamatuj se prosímtě, a to dřív, než bude pozdě. Můj názor je, že né, že nechceš to mimčo, ale že se prostě bojíš, zda to zvládneš. Můj názor je takový, že pokud máš takový přístup již teď, tak opravdu ne, ale uvědom si, že se Ti může stát, a to zcela jednoduše, že Tvůj budoucí partner snadno zjistí, už je z těhotenské průkazky, že si porodila. Co pak budeš čekat za reakci? Myslíš, že Tě bude nosit na rukou? Určitě ne. Není Ti proboha 20 let, abys ještě přemýšlela nad zábavou, které sis mimochodem mohla dosud užít dost a není všem dnům konec. Měla bys být ráda, že čekáš dítě s chlapem, né s blbečkem, který bydlí s rodiči a jeho práce spočívá v občasných brigádách. Ve svém věku bys tohle vše měla již umět přehodnotit. Promiň, snad jsem se Tě nedotkla, ale vycházím z vlastní zkušenosti

@kubutka007 Jestli je ta garsonka takhle blbá, tak bych asi ještě honem rychle hledala nové bydlení. Protože ve čtvrtém patře bez výtahu s nemožností dát někam kočárek budeš fakt chudák☹. JInak po mateřské velmi pravděpodobně do práce jít zvládneš. Asi to pro Tebe bude i prospěšné, vrátit svůj život co nejdříve do starých kolejí. Maminky, co to "nezvládají," to většinou nezvládají buď proto, že nemají hlídání, a nebo proto, že jsou na své dítě fixované a nesvěřily by ho nikomu jinému. To ale Tvůj případ nebude. A nevím, jakou kdo má práci, ale třeba pro mě je být doma s dítětem rozhodně mnohem náročnější, než pro mě byla jakákoli z prací, kterou jsem zažila. Takže toho bych se nebála, to je to nejmenší. Klidně bych počítala s tím, že půjdu po mateřské zase pracovat, našla bych si nějaké vhodnější bydlení (nemusí být zároveň dražší) a domluvila se s otcem dítěte na tom, jak často se budete vídat a kolik Ti bude přispívat. Nehledej problémy tam, kde nejsou. Přece si odporem k němu nebudeš kazit zbytek těhotenství🙂

@magdalenax
nebojim se, ze bych se nedokazala postarat o dite, ale ze pokud zustanu sama, ze to nedam financne. Jojo ja vim, uz jsem se zacinala citit na dite a hledala jsem chlapa s kterym bych to dite chtela mit, ale takhle jsem to proste nechtela. Chtela jsem partnera s kterym si budeme vyhovovat, budeme chtit zalozit rodinu a budeme se na toho prcka spolecne tesit. JInak barak ma dohromady s rodici, on si jenom pristavil druhe patro. Takze jeste donedavna bydlel s rodici a bylo to prave i znat. S jeho rodici mi to taky neprijde uplne idealni, ale kazdy ma svuj vchod a pokud nepujdu na zahradu, tak je videt nemusim. Ale v tehle situaci ve ktere jsem jsou rodice zase ten nejmensi problem. Tedy prozatim 🙂

Ahoj, docela mě zaujal tvůj problém. Teda nechci se vyjadřovat k tomu s kým dítě čekáš a co si o tobě myslí většina žen zde píšících. Jen bych chtěla reagovat na tvůj postoj k miminku, které čekáš. Každý ten malinký človíček, který v nás roste si zaslouží, aby ho měla jeho maminka ráda. On nemůže za to, že jeho otec není galantní, pozorný a překypující pozorností vůči jeho mamince. Muži si spoustu věcí neuvědomují, nedochází jim. Nevidí žádný problém v tom si na termín porodu naplánovat akci na druhém konci republiky nebo se opít na grilovačce (to nejsou jen mé zkušenosti 🙂 ) Prostě jsou to chlapi. Ale to děťátko za to nemůže. Rozhodně bych si nedělala hlavu s tím, že bude jako jeho otec a bude mě štvát, protože jeho otec mě taky štve.
Je to taky TVOJE dítě, je v něm část tebe (pokud ne celá ty). Nedávej mu najevo už teď, že je ti lhostejné, pak totiž tvé dítě bude velice nešťastné. Až se ten malinký človíček narodí, pak bude pro něj na světě nejdůležitější jen jeden člověk, kterého zná a cítí se s ním v bezpečí - jsi to ty. Tak mu prosím neposílej tyhle zcestné signály, jako že ho nechceš, nezáleží ti na něm a kdyby umřelo tak je ti to jedno. Tohle ti přece nemůže být jedno, pokud jsi normální člověk se zdravým rozumem!
Jsi už dost stará na to, abys pochopila, že "TY" se teď na pár let ztratí a bude "ONO"
Já jsem se taky do dětí moc nehnala a byla jsem samá kabelka a boty a divadlo a výlet. Pak přišlo těhotenství a láska k něčemu neuchopitelnému a nenápadnému, dokud se brouček nezačal hýbat a změnilo se to v realitu. Teď už mě ani nenapadne koupit si něco pro sebe, větší radost mám z toho co koupím dceři. Výlety se přizpůsobují tomu co má ráda dcera.
Dítě se neučí jen papat, čůrat a kakat na nočník, mluvit, chodit atd. Učí se hlavně socializovat a hlavně MILOVAT a mít rád a pokud ho to nenaučíš ty, bude z něj zlý člověk, který to bude šířit dál.
Asi píšu dost zmateně, ale už jsem po celém dni s naší žabkou utahaná, ale tyhle přístupy k dětem mě fakt štvou takže jsem musela reagovat i když to normálně nedělám. Prostě jsem jen chtěla říct, že tím, že nebudeš mít ráda SVÉ dítě, partnerské vztahy nevyřešíš. Takových lidí je na světě už dost.

Tak či tak bych doporučila psychologa, protože tuhle averzi vůči někomu jsem mívala tak v 17, když jsem nebyla spokojená sama se sebou a sebevědomí nízké (pomohla psychoterapie). Neznamená, že potom začneš tátu miminka mít ráda, ale snáze se s tím srovnáš a budeš ho respektovat. Řekla bych, že Ti hodně pomůže. A taky kvůli miminku, už v bříšku Tvé pocity vůči němu vnímá, Tím Ti nechci ještě víc přitěžovat, jsi v těžké situaci, ale musíš se naučit respektovat sebe sama a tím pádem i ostatní, jestli mi rozumíš. a pak se nějak rozhodneš, ale podle mě nejsi "hotová" osobnost, dá se ještě zapracovat a pak s rozhodnout 😉 Držím pěsti!

Vím, že jsi si to tak nepředstavovala a chápu, co Ti na "partnerovi" vadí, ale miminko ber i ve Tvé situaci jako velký dar, v 32 už máš docela na čase, obzvlášť po problémech, o kterých mluvil gynekolog. Prostě takový malý zázrak 🙂 Jak už někdo psal, feťák či alkoholik by byl horší, jak kvůli zdravotnímu stavu děťátka, tak kvůli genům. A jak psaly holky, nejvíc dělá výchova. Ač se snažím lidi nesoudit, tak mám v okolí takové nemastné neslané lidi, ale děťátko vypadá úplně jinak, jiskřičky v očích 🙂 Navíc určitě finančně pomůže, to je taky dobré. Pokud je Tvoje maminka v důchodu a bude ochotná hlídat, tím spíš super, můžeš se vrátit do práce. Když už jsi jednou byla dobře finančně ohodnocená, tak to Ti nikdo nevezme, máš jistě zkušenosti, praxi... A za pár přeci můžeš mít ještě jedno dítě s někým, kdo Ti za to bude stát..
Ale tím nechci zlehčovat Tvou situaci, i proto bych doporučila toho terapeuta, jak jsem radila v předchozím příspěvku..

Já ještě nerozumím jedné věci, píšeš, že más maličkou garsonku, lepší si dovolit nemůžeš a pak že si vydělala docela dobré peníze. To nemáš třeba našetřeno? V tvém věku by to bylo docela pochopitelné.
Jako popravdě, dodatek co jsi dodala do svého příspěvku, že by bylo lepší, kdyby tě srazilo auto, mi přijde, jako kdyz je ti 16 a jsi těžce nevyrovnaná.

Je spousta daleko mladších holek, co otěhotnělo a nějak to zvládlo.... A tobě je 32, píšeš, že už jsi o dítěti přemýšlela, tak ses na to musela nějak i připravovat ne?
Být tebou najdu si o něco větší byt, např mimo prahu a až budeš na rodičovské, tak by ti pomáhal s nájmem "přítel" a já do práce chci jít taky co nejdřív, takže si myslím, že pokud nebudou komplikace, tak že se to dá zvládnout.

@kubutka007 jedna věc jsou hormony, jak mě někdy vytočí ten můj chlap doma teď co jsem těhotná, že mu říkám že sbalim děti a jedu pryč - zrovna včera odpoledne. Poslední cca 2mesice reaguji úplně jinak....je to tím,že jsem tlustá neforemna,nic moc nezvládam....do toho děti,vyklizime věci a odhadujeme se, co se vyhodí a co ne....ja bych vyhodila vse.....práce jak na kostele.....

Druhá věc je,že si nemyslím,že by jsi své dítě nemilovala. Jsi naštvaná na to že otec tvého miminka není dle; vých představ...jenže holka, cekas s ním dítě.....pokud se snaží, na dítě má právo ale hlavně dítě pokud může mít tatu tak mu tatu dopřej. Pokud té nebije a snaží se. Holt to budeš muset vzít do svých rukou a říci, podívej placnu Miláne,takhle by to neslo....takhle ne. A davej věci do chodu ty. Ne násilím, ale po dobrém....podívej, takhle slavit narozeniny nebudeme, ani tvoje ani moje. Ten den odpoledne i večer si necháme volno.....řeči s tím susakem si priste nechej, možná ti to přijde vtipné,ale mě teď v mém stavu ne. A spis se snaz ho navezt.

.a ono stavba,rekonstrukce atd jsou vždycky zátěž pro vztah. Že ti leze na nervy ti rozumím....moji kamosky bratr mě uhanel....a měli doma slepice a hospodářství a ty řeči,kteryma si myslel,že mě oslnuje mi přišly spíš trapny.....jenže já s ním necvhodila, nečekala dítě a hlavně mi bylo 17....dnes zpětně vím,že kdybych byla ve stejně situaci jako ty, tak si ho jelikož to není zlý člověk, zpracují k obrazu svému a na druhou stranu lepší než čekat miminko s namachrovanym blbem viz moje kamarádka, která byla v porodnici a její muž se tahal s babama po městě ale s ní byl tutu nunu kytka,večeře a na první pohled vše jak má být......

Takže i když té teď neskutečně štve, přestaň hledat chyby,tím se akorát víc zacyklius a presvedcvis v tom jak je hrozny, ale věd si ho k obrazu svému..... 😉 stejně nemáš kam jít a pokud on bude chtít časem bude dělat problém skrz děcko....
A že až mimi povyroste, že budeš vidět neketre rysy z tebe a některé z něj to tak prostě je......a bude. Cekate holčičku nebo chlapecká?

@kubutka007 tak s tím bydlením to máš opravdu na prd, to by sis měla zkusit nějak vyřešit. Nepíšeš, že bys měla finanční problémy, a pokud jsi měla peníze na utrácení za zábavu, výlety dovolené, tak budeš mít i peníze na dítě. Chce to ale změnit myšlení. Zvládneš to, uvidíš. Myslím že tyto počáteční obavy jsou úplně normální, pokud není dobré rodinné zázemí. Pokud máš zdravotní problémy, dítě bych pryč v žádném případě nedávala. Uvidíš, že v momentě, kdy ho budeš mít v náručí, se to změní. Já taky měla obavu, jestli budu mít druhé dítě stejně ráda jako to první. Ber "to" jako tvé mimino, zkus se odpoutat od stresu kdo je otec a budeš si mimi vychovávat podle sebe. Pokud spolu s otcem dítěte nevycházíte, nestěhuj se k němu. Jedině se budete hádat, budeš na něho naštvaná, hledat pořád chyby a nepřinese to ani tobě, ani miminu žádné výhody. Ber jako výhodu, jestli bude mít zájem o dítě, bude platit alimenty, vezme ho na procházku nebo víkend, když bude starší a ty si budeš moci odpočinout. Partneři jak píšeš být nemůžete, ale třeba časem budete kamarádi a bude možná fajn táta, který ti bude pomáhat. Je to o komunikaci a musíš si udělat v hlavě jasno, co chceš. Držím palce, abys to co nejlíp vyřešila a byla spokojená jak ty, tak miminko.

Ty jsi si chtěla vybrat otce svého dítěte sama. Ale ty jsi si ho vybrala. To byla tvá volba že sis nechala roztáhnout nohy bez toho aby použil alespoň kondom. Nejde o to že ti říkali, že nemůžeš otěhotnět tak si neměla ani antikoncepci, ale přece se budu chránit u sexu s cizím chlapem i abych nedostala nějakou nemoc. Tím pádem, když se chráníte jen přerušováním tak sis svého otce vybrala. To nevíš, že i u přerušovaného sexu můžeš otěhotnět?
Tak už to přijmi tak jak to je a nenechávej pak trpět to miminko. Teď máš na to jen blbý pohled ale zkus ho mít ráda a nekaž si to sama všechno. Tvé uvažování a to co píšeš mi dojde jako na nevyzrálou holku a ne na 32 let starou ženu.

Co se jedná o otce dítěte. Určitě bych k němu bydlet nešla, ale vysvětlila bych u jak to cítíš a poprosila bych ho jestli by ti vypomohl. I ten venkovský balík má city a určitě Vás nenechá na holičkách.

Já taky otěhotněla neplánovaně a i když už jsem s přítelem byla 3 roky, taky mě ze začátku přepadaly různé myšlenky. První byla, že přijdu o práci (smlouva na dobu určitou), která mě hrozně bavila a zároveň nám zajišťovala živobytí, protože přítel splácel dluhy ještě z prvního manželství. Pak jsem si pořád říkala, jak to zvládnu, dítě jsem ještě nechtěla a nedovedla si představit jak ho budu vychovávat, jestli se o něho zvládnu postarat... A samozřejmě, že přišly pochyby i o partnerovi, protože jsem kolem sebe viděla ty šťastné páry, kde byly peníze, holka chodila jak ze žurnálu, chlap samá pozornost, kytka, večeře...a ten můj na to povětšinou neměl peníze, ale zase mi svou lásku dokazoval tak, že třeba uvařil, uklidil, pomohl mi... Postupem času jsem pochopila, že málokdo má život takový, jaký si ho naplánuje, ale musíme ho brát tak, jak přichází. Prostě holt každá z nás nemůže mít barák, prachy a chlapa, který by se přetrhnul. Přestala jsem řešit kraviny, narodil se nám syn a jsme šťastní. Taky mám ,,venkovského balíka", ale já jsem taky holka z vesnice, z té stejné jako on 🙂 Na narozeniny nechodíme nikam na večeře, ale prostě jsme spolu, popřejeme si, dáme dárek a žádnou velkou vědu z toho neděláme a nedělali jsme ani na začátku vztahu. Když je nějaká koruna navíc, tak ji radši investujeme do vybavení domácnosti, např. jednou jsme dostali 10 tisíc, ať si zajedeme někam na dovolenou a my si radši místo toho koupili nový koberec a měli z toho větší radost než z nějaké dovolené. U Tebe je problém v tom, že jsi z města a jsi zvyklá na jiný život než on. A taky jako ženy máme někdy přehnaná očekávání, čekáme romantiku za svitu měsíce, večeři, pugét růží...a pak jsme zklamané - ale to není chyba v tom druhém člověku, ale v tom, že my samy máme na druhé přehnaná očekávání.
Rozhodnutí je jenom na Tobě, ale měla bys přestat uvažovat jako puberťačka (aby se Ti radši něco stalo) a začít uvažovat jako dospělá žena a budoucí máma - čekáš dítě a je na Tobě, jaký start do života mu připravíš. Na Tvém místě bych to s tím chlapem zkusila, odejít můžeš vždycky a třeba naopak zjistíš, že to klapat bude. O adopci bych neuvažovala, je to Tvoje dítě a nemáš žádný závažný důvod proč ho nechtít, kromě toho, že sis jako otce představovala někoho ,,lepšího" a to, že k němu zatím necítíš nějakou lásku - to tak měla spousta z nás, ale po porodu se to změní, toho se neboj.
Držím Ti pěsti, aby všechno dobře dopadlo! Ale musíš začít u sebe a ne jenom hledat chyby na tom druhém - chlapi někdy mají dlouhé vedení, spousta věcí jim nedochází a my ženské si to někdy jen moc bereme osobně. Řekni mu na rovinu, co Ti vadí - třeba je schopen leccos změnit a jako otec Tvého dítěte si aspoň tu šanci zaslouží. Když to nebude klapat, můžeš odejít kdykoliv. Nebo si pro začátek najdi větší byt do nájmu, nech si vrátka otevřená a uvidíš, jak se vybarví. Třeba to opravdu neklapne a budeš žít sama s dítětem, ale ani to není tak strašné, pokud budeš mít pomoc maminky, jak píšeš. Někdy pod vlivem hormonů děláme unáhlená rozhodnutí, všechno vidíme černě a ono to nakonec tak černé není. Ber to prostě tak, že už se stalo, čekáš dítě a asi to tak prostě mělo být. A jak to bude dál - to můžeš z velké části sama ovlivnit 🙂

Já bych tedy nebyla vůči otci dítěte tak kritická...to, co popisuješ jsou tedy podle mě docela blbiny. Je spousta chlapů, kteří na narozky zapomenou úplně a ženská to přejde s humorem, protože jsou prostě důležitější věci.
Zkus se na to podívat i z jeho pohledu - zařizuje a financuje bydlení pro sebe a svou budoucí rodinu (což dal najevo tím, že ti nabídl, abys tam s miminkem bydlela, přestože jste se znali tak krátce), uvědomuje si, že za to, co se stalo, máte zodpovědnost oba a nechce tě poslat do háje atd atd...mě prostě přijde, že ty sis na něj z nějakýho důvodu udělala ten názor, co máš, a ted už bude špatně všechno, co udělá, ačkoli to určitě není špatný chlap. Zejména mi od tebe přijde nezodpovědné uvažovat o adopci - co když on to dítě chce, chce se podílet na jeho výchově atd...má na to právo.
A že je to vesnický buran? Tím že bydlí na vsi a staví si vlastní bydlení? To z něj tedy burana opravdu nedělá. Já jsem žila taky do svých 24 v Praze na sídlišti, na srazy s kamarády, na různý akce apod. to bylo parádní...ale když jsem našla kluka z vesnice, s kterým jsem se rozhodla mít rodinu, tak jsem byla strašně štastná, že budu moct vypadnout z města a usadit se v přírodě...ono z miminkem už si té zábavy stejně moc neužiješ, at ve městě nebo na vesnici, co si budeme povídat (i když pravda, jedna známá, a to je z vesnice, kdykoli má možnost, tak dá synka na starost komukoli, kdo je k mání a pádí za kamarádkama na diskotéku, do baru atd, ale takových maminek snad moc není, co by tohle chtěly)

My s manželem nedávno koupili byt (na malém městečku) a pozemek nedaleko od něj. Byt nyní rekonstruujeme k obrazu svému, já ač na rizikovém těhotenství, tak když je mi jen trochu dobře, pomáhám mu tam, abychom mohli, co nejdříve bydlet a přijde mi to samozřejmé, většina ostatních věcí jde ted stranou...jasně, vy nejste manželé a nebyli jste spolu zrovna dlouho...můžete za tu situaci ale oba, tak se k ní taky oba musíte čelem postavit....a já mám pocit, že to on zvládá na jedničku, kdežto ty jsi ta, co ne...místo toho řešíš takový blbiny jako příhodu se sušákem.
A časem, až se pustíme do stavby domu na tom pozemku, tak beru jako samozřejmost, že tam budeme každou volnou chvilku...stavba není nic jednoduchého a lítat si během toho po světě po výletech, tak člověk staví 15 let...

Já bych zkusila, třeba s pomocí terapeuta, vyrovnat se nejdřív sama se sebou a s nastálou situací a myslím, že pak změníš názor i na otce dítěte...hlavně se nemusíte rovnou zrovna brát, takže to prostě můžete zkusit a když to nepůjde, tak to nepůjde, odstěhovat se můžeš vždycky, stejně bys "musela" ted hledat jiné bydlení.

@kubutka007 já bych se k němu nestěhovala, nejde o narozeniny ani o nějaký sušák, ale z tvého popisu je evidetní, že do něj nejsi zamilovaná a že si nerozumíte, tím, že se k němu nastěhuješ, v sobě budeš vyvolávat jenom zbytečný stres, radši bych si našla trochu větší garsonku a dohodla se se zaměstnavatelem, abych se mohla co nejdřív vrátit do práce (ta možnost hlídání ze strany babičky je velká výhoda)
Jinak já sice bydlím v domě na vesnici, ale kousek od města, dům postavila sakumpikum stavební firma a víkendy trávíme na výletech nebo různých akcích a návštěvách, takže ti naprosto rozumím, toto by pro mě byl taky docela jiný svět.
Pokud je mezi váma pořád nějaká ta jiskra, tak proč to nezkusit, ale násilím bych se do toho nenutila.

@kubutka007 Předně bych se donutila nemluvit ve stylu "nemám dítě ráda", i když už je asi pozdě. To dítě to cítí. A pokud ho fakt nechceš, tak je spousta žen, které dokážou mít rády i děti vesnických balíků a maloměstských fiflen.

@kubutka007 Ahoj, nečetla jsem celou diskuzi. Chtěla jsem tě jen podpořit a říct ti, abys byla k tomu mimču milosrdnější. Nemůže přece za to, co se stalo. Věř mi, že až ho poprvé uvidíš, tak ho budeš mít ráda. Je to zázrak. Buď šťastná, že máš ten dar mít děťátko. Chápu, že sis to plánovala jinak, ale život se moc plánovat nedá. Neznám tvého bývalého přítele, ale snažila bych se mu dát alespoň šanci. Podle toho, co píšeš, tak tě má rád a chce dítě společně vychovávat. Zkusila bych s ním bydlet a uvidíš. Pokud zjistíš, že s ním opravdu být nemůžeš, tak odejít můžeš kdykoli. Ono to není žádná sranda být s dítětem sama. To poznáš. Já bych byla ráda za chlapa, který je pracovitý, staví dům a má o mě zájem. A hlavně má zájem i o dítě. Věřím, že jsi v těžké situaci, ale máš šanci mít krásnou rodinu, tak tomu dej čas. Držím Ti moc palce a věřím, že se všechno vyřeší a dopadne to dobře pro vás pro všechny.

Nchoď k němu, stalo se mi to samé. Akorát, že já jsem to riskla a byla to velká blbost, teď jsem nešťastná s chlapem a s jeho rodinou na krku. Vůbec mi ty lidi nesedí. Navíc jsem se odstěhovala 250km.
Byl to neuvážený sex v opilosti......, moje blbost a teď za ni platím.
Dcerku zbožňujeme, ale my dva k sobě absolutně nepasujeme. Sex byl taky super, cca do 6.měsíce těhotenství, pak se mnou přestal spát, pak velmi výjmečně a teď už vůbec, naposled snad někdy před rokem, už ani nevím.
Jsem s ním jen kvůli malé, otec je výborný, i když nevychovává, je spíš kámoš.
Nechci odcházet a bourat rodinu, tak jsem se kousla a funguju, snažím se, musím. Bylo to moje rozhodnutí, sice hodně špatné, ale už se nedá nic dělat. Jen vydržet. Třeba jednou, až bude dcera dospělá........
Držím palce!

Myslím, že to zvládneš, hledej řešení a ne výmluvy. Myslím, že malá garsonka pro vás dva bude stačit. Navíc jsou tam nižší provozní náklady. Taky bydlím ve 4. patře bez výtahu, i když ve větším bytě. Miminko jsem nosila do bytu v korbičce, spodní část kočárku ( podvozek) jsem nechávala dole na chodbě, pod schodama, zamknutou zámkem na kolo k zábradlí. S druhým miminkem to budu dělat stejně ( a to jsem starší než ty 😉 . Jak psala paní výše, můžeš mít šátek a miminko může zatím spát s Tebou. Předpokládám, že máš "manželskou" postel, bude Ti to pohodlnější i při nočním kojení. Přebalovat můžeš také tam. Nikde není psáno, že si nemůžeš najít vhodnější bydlení.
Navíc máš podporu v mamince a partnerovi a to není tak málo. Možná budeš muset do práce po mateřské, ale takových maminek je víc.
Je to životní zkouška, postav se k tomu čelem. Určitě to zvládneš. Držím Ti palce.

Osobně bych s ním také asi nebydlela, protože to stejně nebude dělat dobrotu...spíš bych třeba zkoušela nějaká setkání a třeba by se to časem mohlo nějak urovnat, že by si přišla na to, že není zase tak strašný a že ti s ním může být i dobře...ale podle mě společným sestěhováním se to spíš nestane, spíše se zprotiví...jinak dítě milovat budeš určitě...bude tvůj, bude to nejkrásnější miminko na světě a budeš v něm vidět přesně ty věci, které budeš chtít vidět🙂...jsou to i ty hormony...ono po porodu může být vše jiné...zkus vydržet a třeba se to srovná nějak samo🙂)...

@mimco taky se toho prave bojim, ze to nakonec takhle dopadne. Akorat s tim rozdilem, ze on bydli cca 20 km za Prahou... tak to k me rodine nebudu mit tak daleko.

Klobouk dolu pred tebou, ale preci jenom nepremyslela jsi se prestehovat nekam v blizkosti otce.... Preci jenom je to i tvuj zivot a mas pravo na to byt stastna....

Premyslim, ze nakonec zustanu v te moji garsonce. Budem se navstevovat a uvidime jestli si k sobe cestu najdeme nebo ne. A pokud ano, tak pak bych se k nemu nastehovala. Uvidim tedy jak se na to bude tvarit otec, protoze mi predtim rekl, ze nechce aby dite bydlelo nekde jinde nez on a popripade ho potom vychovaval nejaky muj novy pritel. Tohle chapu, mne by to asi taky vadilo.

Do situace, do které se kubutka007 dostala není jednoduchá, rozhodně jí není co závidět. Já sama za sebe žádnou radu nedávám, nejsem v její kůži, a je těžké se vžít do někoho, v jehož botách jsem nechodila. Každopádně bych na tomto místě chtěla říct, že rada každé z vás, co tady píšete, má něco do sebe, každý zde nabízíte svůj úhel pohledu. A i když si to kubutka nakonec musí rozhodnout sama, tyhle všechny možné úhly pohledu jí dávají možnost si to v hlavě srovnat. Utřídit priority. Co ano a co ne. Sice ze začátku je v myšlenkách spíš zmatek a chaos, postupně se to vytříbí a to i díky vám🙂 Drž se, holka! Nic není dobře a nic špatně. Vždy jde jen o úhel pohledu. Tak jdi svojí vlastní cestou...

Přesně jak píše rewq, děkuji Vám holky za názory. Bohužel rozhodnutí je už na mně samotné. Jak jsem psala zatím to vypadá, že zůstanu v té garsonce a pak se uvidí. Ještě jsem se k němu ani nenastěhovala a už jsem cítila, ze to bude špatně.