Nechtěné těhotenství

@kubutka007 urcite to nehroť....nemusís nic úspěchat ani si hrát na spokojenou rodinku, to té akorát vyčerpá....a naštve časem ještě víc. Nezahazovala bych možnost být s otcem, ale pracuj na tom, aby věděl,že tohle nebo takto nechces např ty narozky. Nevycitej, nekric,nehadej se ale buď na úrovni, zpracuj si ho....k obrazu svému. Lidi když spolu jsou, ovlivňují se a ne nadarmo se říká,že muž je vizitkou ženy....on se evidentně snaží. Tak toho vyuzij. V klidu,jasne říci heled,tohle ne,takhle to dělat nebudeme.....chlapa když se dá zpracovat, není to namachrovany blb, je rodinný typ...záleží mu na tobě i dítěti.....tak to není tak zlé. Uvidis. A vsude je neco.....vsude ti casem chlap nekdy poleze na nervy a pak se to zase zlepsi.....Zkusila bych to, ukončit to můžeš vždycky....a teď taky s tebou cloumaji hormony....ono ani nemusí být úplně naštvaná na něho,ale i na sebe, že vlastně už nebude život jako dřív, že nebudeš úplně samostatná , že se nehnes nikam....že nemáš postavu jako dřív...ale ono to je relativní.....občas si někam vyrazit muzes...tatínek nebo babí pohlída.....a ono život není jen o nakupování a večírcích....koho normálního tam po 35 nebo 40 roku potkas??? Nikoho kdo by byl pro rodinný život....
Tak se drz a neboj,bude lip 😉

@kubutka007 Za prvé bych váš vztah nelepila. Vy dva se k sobě opravdu stylem života i názorem nehodíte a soužití by nadělalo víc škody, než užitku. Zároveň bych ho jako otce nezatracovala, pokud bude mít zájem, může se s dítětem přeci normálně stýkat a vy dva holt budete muset fungovat alespoň na úrovni rodičů, to ale myslím nebude tak těžké.

Co se financí týče, asi si ve svých 32 letech už pár let pracovala. Budeš mít nárok na mateřskou, rodičák (psala si, že sis vydělala celkem slušnej peníz) bys mohla mít na dva roky než se mládě odporoučí do školky, což hodí něco kolem 8 tisíc + alimenty od otce, jako samoživitelka bys měla určitě nárok i na další příspěvky. Možná to nebude žádná hitparáda, ale myslím, že na 1+1 bys finančně dosáhla a nakoupit měsíčně to nejnutnější se taky dá. Asi nebude mít mimčo nejnovější značkový hadříky a kočár za třicet litrů, ale věř, že dítěti je to jedno a záleží mu pouze na tom, aby ho měl někdo rád.

Neboj se, že dítě budeš nenávidět. Nejspíš to nebude hned po porodu exploze lásky a hřejivých pocitů, ale najdete si k sobě cestu, určitě jo. Já otěhotněla neplánovaně ve dvaceti letech, byla jsem celý těhotenství nešťastná, první dva měsíce po porodu to byl očistec, ale pak se to začalo lámat, dcera pomalu zkoušela komunikovat, házela úsměvy, chtěla si hrát... Dneska bych jí nedala. Je skvělá a já jsem ráda, že ji mám. Zpětně jsem neskutečně vděčná, že se to stalo. A věřím, že ty budeš taky.

Veř, že všechno jde, když se chce. Uskromníš se, to ano, budou to starosti a jaký, ale nakonec zjistíš, že to za to opravdu stojí. Hodně štěstí!

@blecha94 alimenty....pokud otec vytáhne střídavou,tak alimenty nebude mít.....navíc pokud to nemusí s otcem může si to vycitat.....já bych to nehrotila a zkusila to pomalu....

@shine2015 Pravda. Otázkou je, jestli k tomu dojde. Možná se domluví jako dva lidi bez soudu. A když ne, tak bych ho stejně dotlačila k dělení nákladů na oblečení, pleny, hračky, všechno... Neexistuje, aby měl dítě ve střídavce a nechal ho přespat, dal najíst, ale jinak všechno nechal finančně táhnout partnerku.

@blecha94 ve střídačce by časem bylo dva týdny u něho...a on nic neplatil.....samozřejmě asi ne jako mimino.....a ohledně dotlaceni, to je relativní.....segra má syna s mužem,se kterým už není a 1000kc měsíčně dobrých ale rozhodne nepokryji náklady, navíc pokud on bude chtít na truc dělat naschvály, dělat je bude.
Já bych to pozvolna zkusila.....a uvidí časem.....

Ja bych se k tomu postavila zodpovedne a osobni antipatie k otci ditete dala stranou...pokud jde "jen" o to, ze je to buran.🙂 Holt stalo se a je potreba vyresit, jak se o dite postarat. Nikde neni psano, ze si musite hrat na fungujici rodinku a par. Co se takhle dohodnout na nejakem kompromisu a pravidlech, ze dokud se nebudes moct vratit do prace a dovolit si vlastni bydleni s ditetem, budete u nej. Proste muzete byt dva lidi (pratele) co spolu bydli a vychovavaji dite, ale neznamena to, ze musite byt nutne partneri nebo manzele, sdilet loznici a jezdit spolu na dovolenou.

@mineate Věř mi, že pokud ten chlap něco cítí, nedal by ji pokoj. Taky jsem se k tomu postavila zodpovědně, za chyby se přece platí. A žiju tak, jak jsem nikdy nechtěla a jelikož jsem se tak rozhodla, budu muset vydržet. Je to každodenní boj. Odsoudila jsem se žít někde kde nechci, navíc v celibátu, jsem úplně blbá.

@mimco Verim, pribeh mych rodicu je stejny, ja z takove rodiny pochazim, takze chapu. Ja bych se snazila najit zpusob, jak byt s ditetem sama, i kdyby to znamenalo, ze budu muset nejak pracovat z domova za pomoci rodicu atd hned po sestinedeli. Ale pochopila jsem, ze tazatelka tuto moznost proste nema, takze tam ji asi nic jineho opravdu nezbyva. Ale samozrejme se tyhle rady snaz davaji nez se pak podle nich ridi, takze drzim ji vsechny palce, protoze to nebude mit jednoduchy.

Využiju tohle téma pro popsání své situace. Cítím se hrozně, mám spoustu výčitek, vždy jsem byla až přehnaně zoodpovědná a nestačím se divit, v jaké situaci najednou jsem.

Cca půl roku jsem spala s jedním kolegou, ze začátku jsem do něj byla hodně zamilovaná (asi rok jsem opravdu intenzivně trpěla, pak jsem ve vší slušnosti ukončila předchozí vztah a začala se oťukávat s ním), on se mnou občas trávil víkendy (cca dvakrát do měsíce), jinak jsme se vídali hlavně v práci, kterou oba milujeme. Věděla jsem, že to nikam moc nespěje a rozhodla se odjet na dva týdny pryč, abych si od něj odpočinula a rozmyslela co dál. Během těch dvou týdnů jsem se seznámila s někým, u koho se postupně ukázalo, že profilově, povahově odpovídá tomu, co jsem vždycky hledala. A navíc o mě opravdu stál, což už jsem dlouho nezažila a byla to prostě po pár týdnech, co jsme se vídali, velká emocionální smršť. Nicméně po dvou týdnech, co jsem potkala toho nového (ještě jsme spolu nespali) jsem zjistila, že jsem těhotná. Byl to hrozný šok, chránila jsem se jako x let předtím pharmatexem a navíc v kombinaci s přerušovanou souloží... V první chvíli jsem nevěděla co, ale rozhodla jsem si s ohledem na svůj věk dítě nechat. V době rozhodování jsem se nevídala ani s jedním (otec-kolega byl pracovně v cizině, což se hodilo), aby mé rozhodnutí ovlivnili co nejméně. Srdce mě hrozně táhlo k tomu novému muži. Takže, a tady se mi to opravdu nepovedla, jsem mu to řekla až později. On to okamžitě utnul. Samozřejmě ho chápu. Šla jsem tedy za otcem, který byl taky v šoku, ale nakonec se k tomu celkem postavil s tím, že tedy se mnou "zkusí chodit." Ač mu samozřejmě nemůžu vyčítat a měla bych být vděčná, jak to vzal, už to, jak prohlásil, že jsme spolu vlastně nic neměli, hrozně bolelo. Čím dál víc si uvědomuji, kolikrát už mi ublížil a že s ním stejně nevydržím, pokud se bude chovat tak, jak se chová. A všichni víme, že se muži nemění. Zatímco ten nový muž mi pořád leží v hlavě, a ač dal jasně najevo, že můj život není jeho věc, tak občas píše a volá...Já nedokážu reagovat, asi bych se mu do toho telefonu rozbrečela, což opravdu nechci, ale takhle mě trápí. A mám výčitky, že strestuju to nebohé děťátko.

Vím, co by bylo rozumné, oznámit mu, že jsem s otcem dítěte a on by přestal, ale já to nedokážu a pořád doufám, že si to třeba rozmyslí. Nemáte někdo radu? Jaké jsou vaše pocity, když si tohle přečtete? Jsem nevděčná kr...?

@hubertova pokud sám od sebe volá, tak bych k němu byla upřímná. Že milují jeho a že mě mrzí že to tak dopadlo nicméně kamarádi zůstaneme a uvidis časem třeba spolu budete....a s tím kolegou z práce bych to utnula, k ničemu dobrému to stejně nepůjde.....do budoucna tedy....

@hubertova Ahojky, já bych si hlavně přestala cokoli vyčítat. Nic špatného jsi neprovedla, prostě Ti život nachystal takovou těžkou zkoušku. Co se týče těch chlapů: O kolegovi jsi toho moc nenapsala, nepoznala jsem z textu, co je na něm vlastně špatného a proč se Ti nejeví jako dobrý partner. Znám každopádně holku, která byla v podobné situaci jako Ty. Otěhotněla neplánovaně s někým, s kým ani pořádně nechodila, a ač ji to taky táhlo k někomu jinému a i s ním v době těhotenství chodila, souhrou okolností nakonec skončila s biologickým otcem svého dítěte. Teprve po porodu řešili společné bydlení. Ale zkrtátím to, jsou spolu stále a plánují druhé dítě. Není to láska jako trám, ale nešťastná není. Myslím, že tak žít lze. Záleží na tom dotyčném, jestli je to chlap pro život (podlamovat kolena se Ti z něj nemusí) a jestli má o dítě zájem. Samozřejmě tam ale musí být z Tvé strany alespoň minimální sympatie, a pokud je necítíš, není co řešit. Objektivní důvod k tomu netřeba a výčitky svědomí už vůbec ne.

Co se týče toho nového, "ideálního," asi Tě zklamu, ale na ideály nevěřím. Navíc tady si z Tvého textu alespoň malý obrázek o dotyčném udělat můžu a nepřijde mi, že by se choval zrovna extra skvěle. Udržuje Tě v nejistotě, s dítětem Tě nechce, ale stejně Ti dál volá.... Třeba si to rozmyslel, to je také možné... Promluvila bych si s ním narovinu, že ho mám ráda a nechci si jen občas telefonovat, protože to mě bolí. Hlavně bych se ale snažila zhodnotit ho trošku objektivně, aby se z velké lásky po roce nestal propadák.

Jinak nemusíš být komukoli vděčná za to, že se s Tebou rozhodne být. Pozor, aby to pak nedopadlo tak, že Ty budeš dělat naprosto vše a ještě cítit vděk, a chlap (kterýkoli z těch dvou) s Tebou bude zametat. A Ty to budeš vnímat jako svůj trest za to, že jsi neplánovaně otěhotněla.

Díky za reakce... Je pravda, že k otci jsem toho napsala málo. Nejde o to, že by se mi z něj nepodlamovala kolena (ta se mi z něj vpodstatě podlamují nebo alespoň podlamovala, ale jen v sexuální rovině). Jde o to, že mě vůbec nebere. Ohrnuje nos nad vším, co dělám a co mám ráda, vždycky mi akorát vyjmenovával, co je na mě špatně a že si zaslouží lepší ženu, než jsem já, a litoval se, proč ji ještě nenašel. Není to prostě o mně, ale o tom, že on je absolutně nevyrovnaný člověk, který své komplexy řeší útoky na okolí. Nikdy se s ním nedalo komunikovat, absolutně to odmítá a jediná varianta, jak s ním jednat je se mu podřídit. Samozřejmě má i kladné stránky, je velmi sportovně založený, dokáže vymyslet zajímavý program, umí vydělat...ale myslím, že všechny tyhle věci jsou pro život výrazně méně podstatné než to, že se s ním nedá mluvit. Já to aspoň neumím, neznám nikoho, kdo by to uměl, a pokud mi a našemu pracovnímu kolektivu není něco tajeno, nemá ani žádného bližšího kamaráda nebo kamarádku. Prostě když to čtu a přemýšlím nad tím, nemůžu nepodléhat výčitkám, protože k takovému člověku se dobrovolně přiblíží jedině sebevrah.

Co se týče zhodnocení toho nového, rozhodně nepodléhám pocitu, že by byl dokonalý. Ale ano, mám pocit, že je to dobrý člověk. A ano, taky jsem si v jedné fázi říkala, k čemu by mi byl chlap, který při prvním problému uteče...(když jsem mu řekla, že jsem těhotná), ale na druhou stranu, vy se mu opravdu divíte? Já upřímně musím říct že ne.

@hubertova Podle toho, co jsi teď napsala, bych s tím kolegou určitě nebyla, teď už je to jasné. Bez výčitek a sebeobviňování. No a s tím druhým... Taky hlavně musí chtít on, že? Prostě bych s ním narovinu promluvila, proč teda volá, když zájem nemá, jestli změnil názor či jak to vidí. Víc se stejně dělat nedá, vnucovat se nemá smysl. Také to nejsou jediní dva chlapi na světě a je i možnost zůstat s dítětem sama (a s otcem dítěte se domluvit, že si ho bude pravidelně brát, pokud má zájem, a samozřejmě na něj finančně přispívat).

Holka ikdyz sis miminko neprala..Uvedom si ze je to nejvetsi dar,ktery neni kazdemu dopran.No a co se tyce Vas dvou.Kazdy ma chyby a neni idealni.Ale pokud uvidis ty jiskry v ocich az spatri maleho tak mas vyhrano.Ne kazdy chce byt otcem.A hlavne existuji i tzv. kompromisi ,ktery vetsinou situace polepsi.Hodne stesti.

Myslím, že to tu nezaznělo (nedočetla jsem celé), ale co dát dítě do péče tatínkovi (bude-li mít on zájem)? Tak o dítě nepřijdeš (adopce) a přitom ho nebudeš muset řešit. A s popisovaným platem (pokud žiješ v pidigarsonce a nemáš úspory, očekávám nějaký hodně nízký plat) nebudeš mít ani vysoké alimenty a výhledově uvidíš, jak se vše vyvine a můžeš to řešit - případně můžeš do budoucna dát souhlas s osvojením, až si tatínek najde jinou partnerku.

Holka ty mi připomináš nějakou mladou pipinu.ldyz nechci dite tak se chraním a holcicko tomu chlapcovi jak rikas venkovský balík.možná uz přemýšlí jinak kdyz pracuje a dělá na baraku chce se zajistit a ty ho tady pomluviš.ono pubertačka a chlap co uz premysli jinak dohromady nejde to máš pravdu.a říkat ze to dítě uz ted nemáš ráda to je moc.toto by jsi predemnou řekla jednou a naposled!!! A mimochodem takhle sis život posrala sama tak teď nevykladej ze by bylo aby te srazilo auto nebo cos to psala ono te to možná potresta a az budeš zase mit chlapa tak se budes možná chránit.a jedna rada az odrodis tak bud tak hodna dej ho k adopci nebo existuje babybox ja jen abych za par mesicu neposlouchala ze našli tělíčko miminka v kontejneru.kdyz to dítě uz tak nenavidis tovis tak rupne ti v bedně protože nebudeš moct courat jako do teď a je to hned!!!

A mimochodem co by za to dali ty páry co nemuzou mít deti a ty vykladaš ze uz ted ho nemas ráda.ne ty si fakt deti neporizuj.říct ze nemas rada dite co nosis pod srdcem to je moc

@kubutka007 ted jsem si u ranni kavy precetla vas prispevek,asi je pozde uz neco komentovat(ani jsem necetla celou diskuzi) a ani nechci radit,protoze nejsem v pozici nekomu davat zivotni moudra(sama mam trprve prvni male mimco), ale chtela jsem jen rict,ze vas chapu i ohledne toho co pisete o lasce k diteti. My jsme,ted uz s manzelem,planovali mimco dlouho, az se nakonec zadarilo,ale v tak blbou chvili,ze jsem z toho byla uplne mimo. Ja mela dobre rozjetou praci a nedovedla si predstavit zavrit se doma a bejt nonstop s prckem. Vubec jsem ho nedokazala prijmout,navenek jsem byla stastna a zodpovedna tehule,ale uvnitr jsem se nenavidela za to,ze jsem tehotna. Netesila jsem se a laska k diteti se taky nedostavila. Nakonec jsem musela rodit planovane CS,coz mi na te lasce taky moc nepridalo. Zacatky byli hrozny(poprodni deprese a vubec,ale opravdu vubec jsem malyho rada nemela). Ted je mu 5 mesicu a ja jsem z nej uolne hotova 🙂 matersky cit i laska se konecne dostavili,zvykli jsme si na sebe a uzivame si jeden druheho(verim tomu,ze i maly je vic klidny,kdyz uz citi,ze ho miluju). Takze nebojte,on ten matersky cit a laska driv,nebo pozdeji prijdou. 😉 drzim palce

Pardon-zacatky byly,boze 🙂

@dagmar_hribek ja teda nechapu co je na tom moc, je videt, ze vy jste to nezazila. Nekdy se to proste stane a i pro tu matku je to hrozny(vim z vladtni zkusenosti). Tohle bych opravdu neodsuzovala,zvlast takhle drsne.

@dagmar_hribek ulevilo se Ti?

Obcas se to stale no ze to "ujede" taky s tim mam zkusenost, ale hned druhy den jsem vezela do lekarny!

Ted jsem si precetla celou diskuzi, holky, jsem moc zvedava, jak vam to dopadlo, doufam, ze dobre, a ze jste stastne, napiste! 👶

Ahoj holky,
Koukám, že to tu pořád ještě žije 😊. Děkuji těm co se mě zastaly. Ten kdo nezažije, nepochopí. Malýmu budou v říjnu 2 roky a já jsem asi šťastná. Naštěstí hned jak se narodil, tak u mě naskočila mateřská láska hned a pořád se zamilovávám víc a víc 😂. Ikdyz to občas není jednoduchý 😂. S tatínkem spolu nejsme a i s odstupem času nemám na něho jiný názor. Minulý víkend jsme byli společně v dinoparku a on si ode mě nechal platit cely den jídlo, zmrzliny apod.... mě by hanba fackovala nechat si platit od holky co je na mateřský.... ale to uz řešit nebudu, on už jiný nebude a já jen lituji, že mám dítě s takovým blbcem a musim s nim byt jeste několik let v kontaktu. Jinak malýho Mikyho opravdu nelituju a jsem nakonec šťastná, že ho mám 😉. Ve zkratce, našla jsem si byt 2kk, chodim do práce 2-3x týdně abychom se měli dobře. Naštěstí mám skvělou mamču v důchodu, takže mi hodně pomáhá a hlídá mi. Můj taťka mi nabídl, ze mi koupí pozemek za Prahou, postaví dům, zafinancuje a já mu to budu pak splácet kolik budu moct. Můj táta se o mě jako malou moc nestaral a začal az asi v 15, takže já uz moc zájem neměla. Od té doby co je Miky na světě je z něho děda celý hotový a snaží se nám taky pomáhat. Takže přišel s takovouhle nabídkou o které se mi ani nesnilo. Ale stejně jsem přemýšlela jestli do toho jít nebo ne..... 😂. Nakonec jsem si řekla, ze to zkusím, prodat nebo pronajmout to můžu vždycky. Chlapa nového nemám a popravdě na to nemám ani čas a ani náladu. Bud jsem v práci a nebo s malým. Tak snad někdy později. Uvidíme. Ale Miky pro mě bude vždycky už jen na prvním místě 😉. Můj plán je jasný. Po mateřský si najít nějakou dobrou práci abychom s Mikym mohli dělat věci, který nas baví, cestovat, sportovat...budu potřebovat koupit nové auto..... no a pak může přijít klidně ten pan báječný 😂. Holky mějte se krásně. Buďte zdravé, šťastné a spokojené.

@kubutka007 ahoj, na tuto diskuzi jsem narazila až dnes, ale jsem ráda, že jsi s malým šťastná, že vám to dobře dopadlo. Držím palce a věřím, že ten správný chlap pro tebe se jednou objeví 🍀😉

Děkuji, taky doufám. Jeste bych do 40 dala klidne jeste jedno mimco :D. Ale už tak jak to má být....🙂

@kubutka007 jste tak krásní! Gratuluji a přeji hodně štěstí.

@naomi6 Děkujeme moc😉