Neschopný/líný/nepořádný manžel
Potřebuji se asi vypovídat a zároveň požádat o radu...
můj manžel mi přijde naprosto neschopný a nechutný. Vůbec nepomáhá v domácnosti, všechno musím dělat já. Vařím, peru, uklízím... jsem těsně před porodem a už to opravdu nezvládám. Manžel mi neustále jen říká, že prostě nic dělat nemám, že mám odpočívat, ale sám nic neudělá. Vůbec po sobě neuklízí nádobí, nesmetá po sobě drobky. Nezamete, když přijde špinavý z práce a padá z něj špína. Sedne si na sedačku a začne si loupat kusy ponožek z nohou. Kape mu třeba šťáva z citronu na podlahu, ale nikdy to nesetře, vůbec mu asi nevadí, že se pak lepíme k podlaze. Když už uklidí nádobí z myčky (které tam ale sám nikdy nedá), nezkontroluje, zda se opravdu umylo a dává do skříně špinavé hrnečky. V kumbálu, kde se převléká do práce a máme tam boty má neskutečný nepořádek. Všude se mu válí pohozené špinavé oblečení, použité ponožky, má tam už dva měsíce obrovskou tašku se dřevem, které chce roztřídit. Musí tu tašku překračovat, ale dřevo prostě neroztřídí. Psovi neumí utřít nohy, když je má z venku špinavé a pak jsou všude tmavé psí šlápoty - vytřít to ale musím já. Musím mu vše říkat jako malému dítěti a připadám si potom i sama úplně nemožná. Když už má někde hromadu špinavého oblečení, musím sama jít a říct mu, jestli to chce vyprat. Sám to ani k pračce nepřinese. Když chci třeba přidělat poličku, musím za ním jít už s nářadím a vrazit mu to do ruky, jinak to neudělá. Několikrát jsem si např. sama pověsila obraz apod. a pak jsem to od něj schytala, že se chovám jako chlap, že nemám dělat chlapské práce. Někdy mi přijde, že si ze mě prostě dělá srandu, protože než za ním pořád běhat a doprošovat se, radši si některé věci udělám sama.
Několikrát jsme se o tom spolu bavili, ale je to jako do dubu. Snažila jsem se mu vysvětlit, že opravdu vše udělám a nevadí mi to (vyperu, pověsím prádlo, vysaju, vytřu, umyju nádobí, uvařím, upeču...), ale jediné co po něm chci, aby PO SOBĚ uklízel, když někde udělá bordel. Naprosto bez odezvy. Naučil se jedinou věc, když si uřízne chleba, tak smete drobky z linky. To je jediné. :(
Nechci být nějaká fůrie, co ho neustále buzeruje, většinou už se ani nezmůžu na slovo a počkám až odejde do práce a prostě uklidím, ale o to víc ve mě narůstá pocit odporu k němu, že je naprosto neschopný.
Také vše odkládá. Má někam zavolat a objednat se třeba na výměnu pneu a odkládá to tak dlouho, až to řešíme ve stresu poslední den před dovolenou.. před čtyřmi lety změnil trvalý pobyt a do teď si nebyl zařídit nový techničák na auto. Naprosto mě to rozčiluje. :(
Děsím se toho, jak budu zvládat do toho všeho ještě péči o dítě. Ne že by nepomohl s dítětem, asi se bude snažit, ale pochybuji, že pomůže ještě s něčím, když toho nebyl schopen dosud. Jsem jeho chodící diář, uklízečka.
Má to doma taky někdo? Snažím se na to dívat s odstupem, jestli na něj nekladu moc velké nároky.. je pravda, že chodí do práce a někdy má práci i celkem fyzicky náročnou, ale nemám pocit, že bych po něm chtěla nějak mnoho. Přijde z práce, má navařeno. Nají se, sedne si k pc a nic až do druhého dne, kdy jde zase do práce, nedělá.
Stručné shrnutí
- Mnoho párů řeší situaci, kdy jeden partner neuklízí po sobě (špinavé nádobí v myčce nebo na lince, prádlo a boty na zemi, neutřená špína od psa) a tyto opakované drobné povinnosti vytvářejí dlouhodobou nerovnováhu v domácnosti.
- V diskusi se jako účinné doporučují konkrétní a strukturované postupy: psaný denní seznam úkolů, jasné požadavky s časovým termínem (příklad z diskuze: "Mohl bys to a to udělat dnes večer, ideálně kolem 19h?"), a vědomé chválení, když partner něco udělá.
- Jako taktiky pro donucení nebo motivaci byly v praxi zmíněny: nevyprat partnerovo špinavé prádlo, neuklízet po partnerovi dokud mu "nedojdou talíře/ponožky", nechat hromadu nádobí několik dní, odjet na pár dní, a v krajních případech vyhledat poradnu či kontaktovat sociální služby.
Nejčastější otázky
Q: Jak přimět partnera, aby systematicky pomáhal v domácnosti?
A: Diskuze doporučuje konkrétní kroky: sepsat denní úkoly (psaný seznam na lednici), definovat termíny ("udělej to dnes večer, ideálně kolem 19h"), chválit jakoukoli iniciativu a postupně ho „učit“ jednotlivé činnosti sdíleným výkonem práce.
Q: Funguje taktika „neuklízet po něm“ nebo „nevyprat jeho prádlo“?
A: Názory se liší; v diskuzi několik žen uvádělo úspěch (např. po 5–6 dnech bez talířů partner uklidil), jiné popisují efekt „vanocního úklidu“ s větší prací později a doporučují obezřetnost, protože tato metoda může situaci eskalovat.
Q: Kdy vyhledat externí pomoc nebo poradnu?
A: Některé účastnice doporučují rodinnou či manželskou poradnu, pokud domluva selhává; jedna uživatelka zmínila konkrétně, že poradna může „rozebrat“ problém, protože muži často náznakům nerozumějí, a jiná radila kontaktovat sociální služby ("sociálku") za účelem právně-finčního poradenství před případným odchodem z domácnosti.
Q: Jak rozdělit práce po narození dítěte, aby to nebyla jen „druhá šichta“ pro jednu osobu?
A: Doporučuje se sednout si a jasně rozdělit kompetence (kdo co a kdy dělá), dát konkrétní termíny a připnout kalendář úklidu na lednici; také pomáhá předem vymezit, které věci jsou „její/jeho“ a které společné.
Q: Jaké praktické „lekce“ fungují, když partner „nevidí“ bordel?
A: Zmiňované postupy zahrnují nenechat věci rozhozené v jeho osobních prostorách neustále uklizené, posunout hromady prádla do pytle a nevyprat je, nebo vydržet neuklizovat určitou dobu (pokus o „lekci“), dokud partner neudělá změnu.
Q: Je vhodné použít „hysterku“ nebo dramatický projev, aby partner pochopil vážnost situace?
A: Některé ženy v diskuzi přiznaly, že jednorázová výrazná reakce („hysterka“) má lokální efekt, ale dlouhodobě se doporučuje spíše konkrétní komunikace, plánování a případně externí intervence než opakované dramatické scény.
Závěry z diskuze
Shoda
- Konkrétní, jasné a stručné požadavky fungují lépe než náznaky nebo neformální stížnosti.
- Výchova a rodinné zvyky z dětství často určují, kdo doma uklízí a jak partner vnímá „pořádek“.
- Posilování pozitivního chování (pochvala) a postupné učení konkrétních úkolů jsou doporučované strategie.
Sporné názory
- Jedna možnost: „nechat bordel vyzrát“ (neuklízet po partnerovi, nevyprat jeho prádlo), až mu dojdou čisté talíře/ponožky, aby pochopil důsledky.
- Proti tomu: tato taktika často nefunguje dlouhodobě a vede k většímu pracovnímu zatížení pro druhého partnera a k „vanocnímu“ úklidu s větším úsilím.
Otevřené otázky
- Zda se partner reálně změní po narození dítěte a jak dlouho trvá zavedení nových návyků.
- Jaké právně‑finanční kroky (sociální služby, poradna) jsou dostupné a optimální při rozhodnutí opustit domácnost s dítětem.
- Které metody motivace vedou k trvalé změně vs. dočasnému chování pod nátlakem.
Zmíněné značky a firmy
smatana.sk
Zmíněné produkty a metody
Termix, „němý sluh“ (box/stanoviště na prádlo), psaný denní seznam úkolů, konkrétní požadavky s časovým termínem, kalendář úklidu na lednici, nevyprat partnerovo prádlo jako sankce, neuklízet po partnerovi (nechat hromady nádobí/prádla), nechat hromadu nádobí 5–6 dní (lekce), chválení jako motivace, dělat „hysterku“ jako jednorázová taktika, odjet na pár dní / lázně, párová poradna / rodinná poradna, kontaktovat sociální služby (sociálka)
Místa a osoby
Ústí
přijde mi, že částečně mluvíš o mém manželovi. Ten také není schopný naučit se po sobě uklízet. NIkdy si nedá boty do botníku, když přijde, vždy vedle. Prádlo místo do koše hodí vedle. Špinavé nádobí dá na linku,ale přitom je myčka prádzná (ještě ho dá doprostřed linky, kde je nejvíc na očích). Když si ukrojí chleba, nechá prkýnko i s drobky na lince, že přeci ještě někdy bude krájet (třeba za půl dne, nebo další den, omg). V šatně, kde máme boty si dělá hromadu hadrů na zemi, protože to má blíž, než do šatny na oblečení, udělala jsem mu tam tedy regál na použité oblečení,ale stejně to hází na zem. Když něco dělá, věčně neuklidí pak nářadí. Na dvoře je to u nás jak u prasat, protože nemůže stavební materiál dávat na jednu hromadu,ale je všude po dvoře. (x hromad kamenů, x hromad cihel). ALE!! on je hrozně pracovitej. Přijde z práce a jde pracovat, postavil nám celej barák, ale prostě uklízet, to ne...Já také občas někde bordel nechám, neříkám, že ne,ale zas si ho po sobě uklidím a nebo to alespon přiznám, jé, já tu mám dneska třeba binec na lince, musím se do toho dát...ale on to ani nepřizná, přijde mi, že to nevidí. ach jo.
mám doma to samé, nepomáhá s uklízením velkého domu vůbec a ještě mi přidělává bordel on sám...je to o nervy...nevím, jestli to dlouho ještě vydržím nebo vezmu paličku na maso :D
Znám pár takových lidí a to mužů i žen.Je to dáno výchovou v rodině.Především to dělají obětavé a hodné matky,které vidí stále neschopné děťátko.Mnohdy je to také ovlivněno nemocí dítěte.A tak dámy podumejte jak vy vychováte své děti.Je katastrofa vidět chlapa 53,38,40 let a ženu 44 letou i s dvěmi nemanželskými dětmi,kteří jsou neuvěřitelně leniví a všechno jim dělá matka v důchodu.Oni se umí jen povalovat,hrát hry na PC a dívat se na televizi.Zbytek všechno dělá stará matka.Viděl jsem i takové manžele,oba stejně leniví.Ona váží 156 kg a on 194 kg a k tomu mají po umělém oplodnění dvojčata.A stará matka obsluhuje všechny.Děti také vychovává.
To znám. Zatím se usilovně snažím to změnit, ale občas jsem jak fúrie - to dělej, to nedělej, proč to děláš, proč to neděláš. Ach jo. Člověk asi musí vidět i to dobré a říct si, že nikdo není dokonalý. Mě to pořád za to ještě stojí.🙂
Utíkej od něho,co ti nohy stačí.Je to jako kdybych ten tvůj příspěvek psala já,jen s tím rozdílem,že už s ním mám dvě děti.Nezmeni se,po narození dětí je to ještě horší.
@nita1984 no nevim 😀 prijde mi,ze ty umej akorat mnohem ucineji sekyrovat za manzelkou neuklizeny neporadek 😀