Nesnesu partnerovu dceru... Je tady někdo v podobné situaci?

Zdravim vsechny,
at jsem hledala jak jsem hledala, nasla jsem maximalne to, ze nejsem v teto situaci sama a takovych "macech" je vice. Kde zacit... Asi tim, ze mam za sebou 7mi lety vztah, kde me muj ex psychicky tyral, vyvrcholilo to, kdyz jsme posledni 2 roky spolu uz bydleli a vse muselo byt jen podle nej a ja nic nemohla a pul roku jsme byli svoji. Ja krava si myslela, ze svatba to zachrani... Bylo to pak jen horsi, kdyz mi zacal rikat, ze ted jsem jeho zena a budu ho na slovo poslouchat. Kdyz me pri hadkach zacal chytat pod krkem, sbalila jsem se, odstehovala se a pozadala o rozvod. Byl moje prvni velka laska. V te dobe, asi pul roku pred rozvodem, kdy uz hadky s ex byly na kazdodennim poradku a ja byla psychicky totalne na dne, tak jsem si uz byla "vic" bliz s kolegou z prace, se kterym jsem si rozumnela jak s nikym jinym v zivote a je tomu tak dodnes, zachranil me z toho vztahu plneho tyranie a ted spolu uz mame 2 mesicniho syna, jenze on ma dceru (4r) z predchoziho vztahu. Jsme spolu uz 2 roky a ano vedela jsem, ze ma pritel dceru, ale to jak s ni clovek bude vychazet, to uz vedet nelze, bohuzel. Pritel se svou ex mel podobny vztah, jako ja s ex, jeho ex mu zakazovala brat malou k rodine, hadali se, apod.. Tak sli od sebe.
Pritelova ex navic moc rozumu nepobrala a neda se s ni absolutne na nicem domluvit, je takova "jednoducha". Male jsou 4 roky a je hodne pozadu, coz si nastesti pritel uvedomuje, ale je to jen odraz toho, ze jeji matka se ji nevenuje tak, jak by mela a vse se snazi dohanet pritel, kdyz ji ma u sebe, jenze mala se ucit nechce a po kazdem pokusu se neco naucit - barvy, oblikat se, jist, mluvit...- tak zacne hystericky rvat. Ublizuje zviratum, neumi poradne mluvit, neumi poradne jist, neposloucha, je hrozne nemotorna, hyperaktivní a nechapava. Ja jsem tady za tu prisnou a taky ma mala ze me respekt a me poslechne na slovo, pritel se boji, ze pak jeho dcera k nemu nebude chtit jezdit, kdyz na ni bude vic prisny on. Ale ne vse ji dovoli, nastesti. Vzato tchyne ta ji moc rozmazluje, vse ji dovoli a mala toho pak zneuziva. To se taky priteli nelibi, ale samozrejme jeho matka ho neposloucha.

Prvniho pul roku, kdy jsme uz byli spolu, tak to slo, ale jakmile zacala mit mala vic "rozumu" je to horsi a horsi... Zacala jsem ji nesnaset cim dal vic, hlavne jeji neschopnost. Mam spoustu deti kolem sebe v jejim veku, i mladší a ti jsou na tom rozumove i motoricky mnohem lepe, nez pritelova dcera. Necitim k ni nic a ani nechci, proc taky, neni to moje krev, je pro me cizi, muzu ji byt jen dobra teta, jen mi vadi, kdyz je tady. Nejsem na ni zla, snazim se ji nevsimat, driv jsem byla vic prisna, protože to jinak neslo, ale to je na dlouhe povidani.. Kdyz jsem otehotnela, tak uz jsem ji nesnesla vubec a ted kdyz je uz syn na svete, nechci ani aby se k nemu priblizila. Za prve mam strach ze mu ublizi a za druhe, proste nechci. Nastesti v moji pritomnosti si ho nevsima. Ale kdyz je v pritomnosti babicky (tchyne), tak si dovoluje vic. Vre ve me krev, jen kdyz se priblizi k synovi a nedej boze, kdyz si maleho vezme tchyne a mala si hned dovoli vic a saha na nej. Strka ve 4 letech vsechno do pusy, i ruce a uplne jsem plna odporu a nechutnosti, kdyz tema rukama se dotkne syna. Vim, ze to je jeji nevlastni sourozenec, ale ja ji proste nesnesu, nenavidim ji uz. Je cim dal vic podobna matce, furt na me jen tupe zira a kdyz po ni nekdo neco chce, tak nechape co a na to, ze ji jsou 4 roky, tak nic neumi, ani poradne mluvit. Ona ani nechce umet. Pritel moje emoce akceptuje, ja se ji stranim, kdyz tu je a nejak ten den/dva preziju. Ale vecne to tak nejde ze jo, jak budu jeho rodine vysvetlovat, ze si nepreji, aby byla v blizkosti syna. Ted je to vsechno jiny, nemuzu svym emocim poroucet. Mam konecne vlastni dite a ona je proste ta prekazka navic. Vim ze tyhle pocity nejsou asi nejlepsi, ale ja tomu diteti nijak neublizuji.
Nicmene verim, ze az bude vetsi a bude se s ni dat normalne bavit, tak budem spolu lip vychazet. Je tu nekdo v podobne situaci s kym bych si mohla popovidat? Moc by mi to pomohlo dekuji. A prosim odpustte si ty komentare, chudak dite, ze jsem hrozna, chudak pritel, vzdyt jsem to vedela atd atd... To nicemu a nikomu nepomuze, hledam maminky, co jsou ve stejne situaci, potrebovala jsem to ze sebe dostat. Dekuji za pochopeni.