Nespíme spolu, ani se nepřitahujeme, jsme na sebe zvyklí
Ahoj holky a maminky,já už opravdu nevím jestli si za to nemůžu sama,S manželem máme ročního prcka a nebýt mě a tak jsme pořád ve dvou.Jsme spolu hodně dlouho a jsme na sebe zvyklí.Vím že je to to nejhorší,ale občas si říkám že se tak známe,že se ničím nezaskočíme.Co je horší je že spolu nespíme a ty věci okolo.Prostě jako manželé po 40 letech,Ani pusu si nedokážeme dát.Nejde o to jestli někoho má,třeba jo ale to musí předstírat hrozně dlouho a já ho nedržím to on ví.Stačí mu televize,počítač,jídlo a je spokojenej.Já taky nejsem bez chyby,jsem věčně naštvaná a nervní,protože mi chybí to hezký co je mezi manželi.Promluvit si s ním o tom nemá cenu.Vidí vše v pořádku.Holky jsem opravdu vadná já? Nebo Jsme prostě skončili jako manželé.
Ahoj! K tvemu tematu: prijde mi divny,kdyz reknes,ze jste si poridili dite,protoze jste na sebe zvykli. Osobne si myslim,ze dite si lide porizuji proto,ze se maji radi a chteji se mit radi i s tim malym. Ja mam deti 2 a zivot bez manzela si nedokazu predstavit. My si davame najevo,ze se mame radi (pusinky,pohlazeni) a nedovedu si predstavit,ze by jsme vedle sebe zili jen jako kamaradi. Vzdyt zijes jen jednou a zaslouzis si,aby ti nekdo daval najevo,ze te ma rad!!!
Stejný u nás, je mi smutno
koukám, že to máme s paní podobné. Já jsem byla vdaná, odešla jsem od manžela, s kterým to bylo o ničem k příteli i s dětma, žijeme spolu asi 4 roky, ale připadám si vadná, jelikož mám pěkného chlapa, který se mi sice stále líbí, ale absolutně mě nepřitahuje, necítím k němu žádnou touhu, vášeň a nic, mám ho ráda, ale nemiluju ho, trvá to už skoro půl roku, nechce se mi s ním ani spát, natož představa, že bych ho měla kouřit... i když na to byl dřív hodně zvyklý... vím, že on to tak necítí, pro něj jsem stále ta jediná, ale připadám si rozbitá a nešťastná, že mu nedokážu dát co potřebuje a necítím skoro nic... ☹
No říkat vztahu bez sexu, že je to vztah ze zvyku, na to bych byla opatrná. Takhle se to klasifikovat nedá. Proč nemá cenu si s partnerem promluvit, že má potřebu sexu a že se mu toho nedostává?
Partneři jsou od toho, aby se pokusili udělat toho druhýho šťastným, a to obnáší přinejmenším naslouchat a toho druhého vyslechnout, co ho trápí.
Všechno má nějakou příčinu i řešení. Některé věci můžou být dočasné a přechodné.
takže se prostě přemoct a spát s ním a dělat co ho udělá šťasným i když se mi do toho nechce a zjistit jestli to půjde zlomit? jsme spolu cca 5 let, z toho 4 spolu žijeme, tohle předobdobí, kdy bylo hodně hádek a pomalu míń a mín sexu a žádné líbání trvalo rok, te´d je to dalšího půl roku co jsme o tom mluvili a nic nevymysleli, jen že jsme dál spolu a uvidíme... navíc on nemá žádné svoje děti a já mám dva kluky a další už nechci, což ví asi tak 2 měsíce... furt přemýšlím o tom, že by si zasloužil něhokoho kdo ho bude milovat a chtít s ním jeho děti, já to nejsem, i když mi na něm záleží a mám ho pořád ráda.. ale on nikoho jiného nechce a prý jestli se rozejdeme, tak to nezvládne a zhroutí se a zničí se (né že by se zabil, ale nechá se zchátrat... )
@handula83 u nas uplne to same,ja litam kolem 2deti,domacnosti,domku,zahradky,nakupu...a manzel prijde z prace,vyhodi kopyta na stul,zeno obsluz mna,ja jsem dosel z prace.Ja si neodpocinu vubec ani v noci,kdyz jeste vstavam k nejmensimu,navíc jsrm uz taky zacala chodit do prace na 2a pul dne a nic z tech nych praci mi neodpadlo.Spat spolu nespime,nerikame si ty veci jako driv,proste nic.Uz mna to taky nebavi,on by to i chtel,ale ja su za ten cely den strhana jako kun,kdyby s necim aspon pomohl,ani s deckama ven nejde,nepohlida,proste nic...
@petrafin a neni to prostě úplně normální fáze vztahu? Počáteční chemie vyprchala (což je normálka) a teď se i přes krizi dostává na novou úroveň. Znam par párů co to takhle měly - ztráta pritazlivosti atd... Zamakali a ted jsou zamilovani jak pubosi nebo ještě vic. Myslím ze není nutnýnutný hned panikovat ze je všemu konec. Člověk i vztah se zkrátka vyviji a jestli to je kvalitní chlap tak stojí za to makat....
Mluvíte mi z duše. My jsme s manželem 14 let. Z toho 7. rokem jako manželé, syn má 5,5. Žijeme prakticky vedle sebe, manžel nás víceméně živí, já vydělám málo, chodím jen na část. úvazek, abych se mohla věnovat synovi, chodí do MŠ jen na dopoledne. Manžel pracuje v domácnosti, se synem je rád, jezdíme na výlety, ale prostě jako přátelé. Nějaké větší konflikty nemáme, jen mezi námi už prostě není, jak to říct, vášeň? Láska ano, i přátele má člověk rád. Ale já "to" prostě postrádám, lásku, zamilovanost, sex.... Že bych hledala někoho jiného - to ani neuvažuju. My si téměř ve všem vyjdeme vstříc, sem tam se něco najde, ale nikdo není dokonalý, že. Nevím, co s tím. Přece jen je mi teprv 32 a nechci takhle žít do konce života. Když o tom mluvíme, tak manžel řekne "nevím, proč to tak je" a "já tě pořád miluju stejně", takže pak si připadám fakt vadná. Ale ani u něj už to není ono, třeba se za celý den ani nedotkneme jeden druhého, naopak, když se o něj náhodou otřu třeba na chodbě tak je mi to skoro nepříjemné. 😢
Ještě dodám - sex vymizel po porodu, měla jsem dlouho bolestivé jizvy po šití, nakonec už ani nevím, jestli bych se ho chtěla dotýkat, no jak to píšu, co cítím, tak je mi ze mě zle. Tohle si nezaslouží, ale já to prostě tak cítím.
Ted koukám, že jsi něco doplnila, tak to je horší :(
@zvirka to je právě to, my sice někdy sexujeme - ale je to stylem jak kámoška nazvala poloha "veselá hvězdice", já mám sex moc ráda a taky mi chybí, ale ne s ním.. ráda bych si zařádila, ale k tomu musí být vášeň a touha... a tu už dlouho necítím, líbání mi je vyloženě nepříjemné, stejně tak hlazení a mazlení.. mě je 34 a nedovedu si představit že takhle to bude stále. už jsem se mu to snažila vysvětlit, že to není v něm, že já sem nějak rozbitá...
@petrafin jinak k tematu....proste ja si myslim ze si clovek snadno zvyka na vyhody jakekoliv - i ve vztahu...a spoustu veci bere jako samozrejmost. Krizove obdobi je sem tam vsude...vzruseni jako kdyz jste meli prvnich par sexu nelze aby bylo porad...ale to vis....proto me se libil film muzi v nadeji....kdyz se na neho podivas s nadhledem neco na tom je..abys byla zajimava atd nemusis hned podvadet ale tak nejak vazit si toho co mas a zaroven mit nebo delat veci ktere te tesi...bavi....
Ono casem kdyzbustojite jednu dve tri krize....tak to jeste moc citit nejde...ale pozdeji jde videt i citit ze ten vztah ma jine kvality i kouzlo..
já vím, že tak nejde pořád jako na začátku... ale s orgasmem jsem měla vždy problém, i když jsem měla dost chlapů, tak mě neuměl nikdo udělat, naučila jsem se to sama, ale pokud mu nepomůžu, tak mě stejně neudělá... a tím jak je to málo, tak je to záležitost sakumprdum na 3 minuty... líbat se nechci já, tak rychle na věc a rychle konec (u něj)... přede mnou neměl moc zkušeností.. no a někdy se diví, proč sd směju a to že jsem veselá hvězdice jsem mu i řekla 😀
@petrafin To je zvláštní, to se Vám ale partner musel znechutit asi i jinak než sexuálně, ne?? Vážíte si ho?? Máte pocit, že je to On pro celý život...? Pokud nějak klesne ver Vašich očích, chápu, že i nastává ten sexuální útlum.
Byla tam na začátek jiskra? Fungovala vášeň, nebo to byl jen výběr přítele měřítkem milého pána a vhodného táty pro syna, prostě výběr pána pro rodinu...?
Jestli jiskra fungovala a přítel si to mezitím u Vás nějak zásadně nerozházel (že by se znechutil, nějak odepsal), myslím, že by to mohlo ještě jít vzkřísit...
@helen_h ze začátku to byla velká vášeň a touha. jako otce jsem ho nebrala... byla jsem v té době vdaná, ale s manželem jsme se hodně odcizili a každý měl svůj okruh přátel a zájmů ... neberu ho jako toho pana pravého... ono se toho za poslední roky stalo hodně, 1,5 roku trvající soud kvůli ex, protože chtěl střídavku na naše děti (dostal ji v půlce března), tak loni zemžela přítelovi maminka (téměř rok se s ním nedalo v ničem moc počítat) ted se to snaží dohnat, ale v té době jsme kupovali dům, dělali rekonstrukci a prodávali byt... a většina toho byla na mě a proto jsem se snažila se spoléhat jen na sebe a v podstatě mi to tak i vyhovovalo... jenže to mělo za následek to, že ho už neberu jako sobě rovného partnera, ale jako spolubydlícího, kdy já rozhoduju ve svém domě co a jak... myslím vybavení a tak... mám jistou vizi a navíc jsem dům koupila sama... opravdu byl v té bodě zničený - bylo to měsíc po pohřbu, kdy se podepisovala smlouva..
@handula83 zajímalo by mě, jak to s vámi dopadlo? Objevila jsem tenhle dotaz před pár dny a uplně vidím, jako bych to psala já, plácám se v tom už rok ☹