Nevím, co mám dělat
Ahoj.
Je mi 29 let a mám dvě krásné děti.S mým manželem jsme spolu už 9 let..Poslední dobou nám to v manželství nějak neklape.Dostali jsme se do stereotypu..Hodně mě to trápí,chci o tom s mužem mluvit,ale on nejeví zájem o to,cokoliv řešit.Přijde mu to úplně normální a nemá potřebu, něco měnit.Je mi jasné,že každý vztah se do téhle fáze dostane,ale přijde mi,že u nás to přišlo hodně brzo.Poslední pokus byl,když jsem se ho zeptala,proč spolu už 5 měsíců nespíme ..a on mi odpověděl...Ježíši,proč to řešíš?...to mě dorazilo.Nevím,co si mám o tom myslet,připadám si jako bysme byli manželé uz 30 let.Fyzický kontakt nemáme žádný..a musím se přiznat,že mi to dost chybí.Nikdy bych neřekla,že se k tomuhle snížím...ale uvažuju o tom,že si najdu milence....Fakt nevím,co mám dělat..:(
@caverina nemám..máme spolu barák,který je napsaný na něj..a ja bych z rodicáku tezko nekde utahla nájem a vsechno ostatni.Dokonce jsem uz nejakou dobu i bez auta,takze jsem tu jak v kleci.Misí se ve mě vztek s litosti..Vztek na nej..nechapu proc bych vlastne mela odchazet ja...at jde on..on me prestal mit rad...ne ja jeho(ale nevycitam mu to)..Asi by mi bylo lepe,kdyby se to uz rozseklo,ale on asi vi,ze ja to neudelam,protoze bych deti sama neuzivila..Je mi z toho vseho fakt zle..
jak se k tomu staví jeho rodina? potřebuješ se o něhoko opřít a někde čerpat...máš kde? Je mi tě moc líto a nedovedu si představit v tom dlouhodobě žít bez ztráty ne duševním nebo fyzickém zdraví...
@baja8 Je mi to take moc lito. Opravdu silena situace. Jedina utecha by pro Tebe mohla byt predstavovat si lidi, kteri jsou na tom jeste hur. Teda zni to blbe, ale malinko to na chvili pomuze. Hlavne, ze jste zdravi, pouziju tu frazi, ktera je ale pravdiva. Poradim Ti neco, co Ti ted mozna jeste nepujde, ale pomalinku to zkousej. Zkousej tu situacvi vyuzit, abys ses naucila zit nepripoutana k druhemu cloveku. Nejprve psychicky. Vis, aby Ti bylo jedno, ze Ti rano neda pusu. At si zije svuj zivot, stejne to dela, Ty se ponmalu uc zit svuj. Sice ted momentalne neodejde, ani Ty, tak budete spolu, netlac na sebe v zadnych rozhodnutich, nech ho byt, at si dela, co chce, jen spolu financne tahnete rodinu a at se to deti tyka co nejmene. Ony to stejne citi, ale bude to horsi, pokud z Tebe, jako matky, jeste citi to silene trapeni. Kdyz to pujde, bud nekde sama, mysli zamerne na vsechno to nehezke a to zklamani a snaz se vybrecet co nejvic slz. Brec, protoze to potrebujes dostat ven, ty potlacene emoce Te blokuji, takto nemuzes nic, budes porad ochromena. Snaz se pustit ze sebe co nejvic emoci. Placem, nebo do neceho mlat, bez si nekam na kopec zakricet, cokoli. Mysli na sebe!!! Ten tlak, co mas v sobe, bude polevovat a Ty zjistis, ze kvuli jednomu chlapovi, ktery zije svuj zivot a nepotrebuje Te, uz se trapit nechces. Potom teprve res rozumem, co dal. Zkus si vecer pred spanim predstavovat, jak prerezavas ta lana, co Te k nemu poutaji, jak ho poustis. Bohuzel, kdyz k nam nekdo nic neciti, neexistuje zadna sila, ktera by zaridila, aby citil. Budes se stim muset smirit a "pustit ho", v sobe, aby mohl jit. Dal se stane, co se stat ma, ale Ty se kvuli tomu nenic, zaslouzis si hezky zivot. Bud hodna sama na sebe a nedavej energii nekomu, kdo o to nestoji. Uvidis, kdyz se budes venovat sobe a prestanes se na nej upinat, jiste se neco stane. Neco hezkeho. Jsou dny a obdobi, kdy to clovek nechce slyset, ale vse se deje s nejakeho duvodu, aby mohlo byt lip. Narovnej se a rekni si: tak, je to sakra tezke, ale ja jsem silna zenska a matka a zvladnu to, at uz to bude tezke sebevic. Mam svou hrdost a tu mi nikdo nemuze vzit. Ale naopak, kdyz budes slaba, dovol si to. Ale stuj si za tim. Ze mas na to narok! Zopakuju zacatek: vyuzij teto situace k tomu, jak se stat jeste silnejsi. Mooooc Ti drzim pesti. Obdivuju kazdou zenskou, ktera takovou situaci zvladne a jeste dava maximum detem. Mas na to! Jinak by jsi takovou tezkou zkouskou neprochazela.
@annasmyckova jeho rodina nic nevi,a ani moji rodice,jen sestra...moje mamka teda neco vedela,protoze uz pred par mesici jsme neco resili..jenze to mi muj muz nerekl celou pravdu,jak to se svymi city ke me ma..kazdopadne,to jak je to ted u nas vyhrocene,vi jen moje sestra..ktera bydli na druhem konci republiky :(.
@baja8 Ted jsem na fb nasla tohle a vzpomnela si na Tebe. Kopirurju:
Lidé jsou spolu, dokud spolu být chtějí. Žádná povinnost, čest, ani morálka nepřikovají jednoho člověka k jinému. Když někdo chce odejít, odejde z domova, od dětí a třeba i od umírajícího. Pokud odejít nechce, zůstává.
Když někdo chce být s tebou, nezabrání mu v tom žádné tvoje nedostatky. A když tě chce opustit, nezadrží ho žádné tvé přednosti.
Ať je člověk sebevíc nehezký a nepřitažlivý, najde se někdo, komu se zalíbí. A může být sebehezčí a žádaný, někdo, kdo ho zavrhne, se najde rovněž.
Jestliže tě někdo zavrhl, nic to neznamená. Nejsi horší ani menší, ve skutečnosti se nic strašného neděje. Člověk pro tebe někde na světě existuje a rád tě přijme.
Jestliže tě někdo přijal a má tě za svého blízkého člověka, jednoho dne se stejně rozejdete – když ne v životě, pak ve smrti. Ceň si toho, co máš, nelituj toho, co ztratíš a ztráty se neboj.
Raduj se, že existuje člověk, který je pro tebe světlem. Sviť mu také. Čím více světla, tím méně strachu, čím méně strachu, tím méně temnoty v duši.
List, který se chce vrátit na strom, může třeba plout proti proudu a letět proti větru. Ke staré větvi víc nepřiroste.
Čím více miluješ, čím více lásky dáváš, tím více ti jí zbývá. Jestliže když dáváš lásku cítíš bolest nebo dokonce nenávist, znamená to, že jsi dotyčnému dal jed v čokoládovém obalu. Chtít za takový dar vděčnost má jen těžko smysl.
Uměj propustit. Dovol druhému, aby byl ještě něčím jiným, než jenom zrcadlem tvé lásky. Tím stejně je. Úplně se rozplynout v milované osobě je zřídkavý talent a prokletí. Buď sám sebou, měj svou důstojnost, zapomeň na strach, jednoho dne se tvůj milovaný stejně vrátí. Ne však dnes.
Věř. Důvěřuj. Zahřívej. Buď vděčný. Nemysli na to, co by se mohlo stát, mysli jen na to, co je teď a tady, v ohni i vodě, pod hvězdami.
Odejdi dřív, než mrtvá láska začne zavánět jako zdechlina. Přicházej dříve, než se přání změní v posedlost.
Co je koupeno za peníze, stojí jenom peníze. То, co je vymodleno, vyplakáno, cos někomu vzal, ba ukradl, ti bude jednoho dne odebráno stonásobně. Cos dostal z dobré vůle, ze srdce, nejde ani docenit.
Jak poznat toho svého člověka? Jednoduše. Půjdeš mu vstříc a setkáš se s ním v půli cesty. Neznal tě, nevolals ho. A našli jste se. A ať dále půjdete kamkoli, půjdete teď už spolu.
Autor: Nika Bathen
Zdroj: fb
@duvi21 Děkuji Ti za tvuj román 🙂.Napsala si to moc hezky..pobrečela jsem si u toho.Člověk by se tak rád odpoutal,nejraději hned..kdyby to tak nebolelo..Můj šílený muž by byl ochoten v tomhle žít..což mi fakt přijde šílené..ale mě je 30 a doufám,že ješte zažiju ten pocit,že mě má někdo rád a že na mě někomu záleží.Tohle mi fakt moc chybí..:(.Včera v noci,když jsem usínala jsem si fakt připadala jako malá holka,která potřebuje mámu,zní to šíleně..ale od mého muže už nemůžu čekat nic.Vím,že na tom jsou někteří ještě hůř než já...třeba,že se chlap odmítá starat o děti..není to sice útěcha,ale vím,že může být i hůře..
@baja8 to je mi moc líto ☹ opravdu bys to neutáhla sama?Určitě bys měla nárok na nějaké dávky (příspěvek na bydlení).A co rodina?K té bys jít nemohla?
@baja8 Jo, to znam. Lezela jsem v posteli schoulena jak miminko v brisku u maminky a taaak strasne to bolelo, jak jsem potrebovala, aby me nekdo obejmul. Nekdy se clovek musi obejmout sam. Na druhou stranu je treba projit bolesti, neda se nic delat. At to boli. Bude lip!!! Slibuju! A chapu, ze bys to chtela mit za sebou. Jenze ted to proste ma bolet. Aby bylo jednou lip. Vydrz!!! A nespechej na sebe. Jak jsem psala: bud na sebe hodna, co nejhodnejsi. Potrebujes lasku, kazdy ji potrebujeme, ale dokud ji budemem hledat u druhych, bude vzdycky neco spatne. Az si ji jednou budes umet dat sama, citit ji v sobe i bez druhych, prijde ten pravy a budete se milovat, ze se Ti o tom ani nesnilo. Ver mi, tohle Ti ma umoznit projit si bolesti a pak uz tu bolest nebudes potrebovat prozivat, budes nekde dal a zadnej chlap Te nerozhodi. Kdyz o Tebe nebude stat, reknes si, tak jdi.... Mam za sebou tri dlouhodobe vztahy a tri deti (kazde ma jineho tatinka) a te bolesti tam bylo moc. Dnes uz je to jine. Kdyz se mu na me neco nelibi, sice nad tim premyslim, ale zaver je ten: bud se mnou, dokud to chces, az nebudes chtit, jdi, ja to budu respektovat. Paradoxne se mu ode me vubec nechce 🙂🙂 A tim padem je i ochotny okamzite resit problemy, ktere se naskytnout. A ze je taky mame. Napisu to na rovinu: myslim, ze jsi na nem zavisla a to nejen financne a takto vztahy nekonci dobre. Je to vyzva a zkouska. Drz se!!!!!
@baja8 Jo a jeste neco jsem si vzpomnela. Muj byvaly, se ketrym jsem byla 14 let! ke mne take nic necitil. Netusim, proc se mnou vubec byl, asi aby nebyl sam a mel se kam vracet. Ale on mi to nikdy nerekl. I kdyz jsem se ptala, rikala jsem mu, ze citim, ze ho to tahne jinam, ze od nej necitim zadnou lasku, popiral to, lhal. Porad tvrdil, ze me ma rad! Bylo to sileny. Ja mu vzdycky ochotne uverila, i kdyz se choval jinak. protoze tim padem jsem to nemusela resit, dal jsem zila v iluzi. Az jsem skoncila jako psychicka troska, doslo mi, ze mu na me opravdu nezalezi a basta, ze se s tim musim smirit, ale on mi pravdu nikdy nerekne. Az po te jsem odesla. Az jsem se bala v podstate o svuj zivot. Takze reknu: uprimnost od nej je lepsi, nez kdyby Ti mazal med kolem pusy, jen aby mel klid. Ale to urcite vis. Ja jen pro povzbuzeni. Ze je to lepsi, kdyz vis, na cem jsi. Nevedet to, je horsi.
@baja8 Hodne mi pomahalo cist takovou tu literaturu o praci na sobe, duchovni apod. Dozvidala jsem se, jak vlastne vztahy a zivot funguji a jak mam na sobe pracovat, aby mi bylo lip, mela se vic rada apod. Vzdy, kdyz je cloveku blbe, je potreba udelat neco pro sebe. Nebo nejakou radost druhym, protoze tim vlastne delame dobre i sobe.
@baja8 také je mi to moc líto když čtu co tu čtu :/ a s manželem jste se o tom nebavila? třeba aby to řekl na rovinu? nevim zda bych v tom dokázala žít že mnou někdo takto opovrhuje..ale chápu vaši situaci já bych také nemohla odejit jen tak od manžela také mě i syna živí..že jestli ještě není nějaké naděje to zachránit...nevim jak na tom jste..přeji Vám at se vám daří a jste v životě štastná a brzy se vaše problémy vyřeší 🙂
Zdravím,tak sem píšu skoro po půl roce..ani nepotřebuji nějak poradit,jen se vypsat ze svého trápení.Po nekolikamesíčním čekání na to,že manžel začne o naše manželství bojovat,jsem se dověděla,že má jinou ženu a mě už jednoduše nemiluje.Rozvádět se ale nechce,vše mu vyhovuje tak jak je...Já ale nejsem schopná takhle dál žít,takže se stěhuji a doufám,že začnu nový život..
@baja8 držím pěsti a hodně štěstí....❤
@baja8 hodně štěstí ❤ já jsem si něčím podobným prošla taky nedávno ☹
Moc děkuji.Věřím,že bude lépe,ale teď je to moc těžké..
Bude oveľa lepšie. Čo môže byť horšie ako to, že žiješ so sebcom, ktorý sa riadi len tým, čo jemu vyhovuje? Podľa mňa je to odporný človek a Ty si zaslúžiš oveľa viac. Držím palce Tebe a detičkám. Som zvedavá čo s ním bude o ďalších 10 rokov, keď sa opäť odmiluje.
Verím, že budeš po čase šťastná. Daj vedieť ako sa Ti darí.
@katkati Děkuji za povzbuzení,asi přeju manželovi ať je štastnej s tou novu ženou..U nás to vše bylo ještě složitějsí i proto,že muž vážně onemocněl..Tři měsíce se už léčí,ale i přesto zvládá mít jinou ženu a já už ho tu nemůžu slepě opečovávat a čekat,že si uvědomí co ve mě má a co vše pro něj dělám.Začínám myslet jen na sebe a na děti..Nemůžu jinak
@baja8 děláš dobře, mysli teď hlavně na sebe,a své děti. Momentálně jsem taky samoživitelka,a žiju jen pro sebe a děti.A časem se snad objeví někdo, kdo za to bude stát. To platí i pro Tebe 😉
Děkuji andryyysssku 🙂
@baja8 nemáš vůbec zač, musíme věřit v lepší život 😉😘
Ahojte holky.Tak už pár dní se snažím nějak zpracovat to,že mě můj muž už nemá rád.Je to šílené a nikomu bych to nepřála zažít.O to šílenější,že máme děti ještě tak malinké a mě čekají ještě skoro dva roky na rodičovské.Tudíž jsme na něm finančně závislí..což je hodně ubíjející,při představě,že bych v tomhle měla skoro dva roky ještě žít.Můj muž už se přestal aspoň přetvařovat a ráno když jde do práce,už mi nedává pusu..Já i když jsme stále v jedné domácnosti,tak si připadám hrozně sama..večer se mi těžce usíná a já se cítím jako malá holka,která se bojí tmy a samoty..Musím být silná kvůli dětem,to si stále říkám,ale je to hrozně težké..