Nevlastní děti, rychle pryč
Milé maminky, ráda bych Vám řekla, že jakmile jste se pustila do vztahu s otcem, který má dítě, je to běh na dlouhou trať. Očekává se od vás nadmíra tolerance a trpělivosti. Váš život se bude točit kolem nevlastních dětí nebo dítěte. Někdy se vám může zdát, že jste úspěšná, někdy zase, že to vlastně takhle vůbec nechcete. Podělím se s vámi o moji zkušenost.
Šla jsem do vztahu s partnerem, který má syna, tenkrát 12 let starého. Jezdil k nám každý víkend, potom všechny svátky, volna a prázdniny. Tenkrát byli s otcem jako dvojčata, všechno spolu řešili, mluvili zkrátka dělali všechno hlavně spolu. Byla jsem páté kolo u vozu. Dá se říct, že už mi tenkrát vadilo, že nemáme žádný víkend pro sebe, ale nahrazovali jsme si čas během týdne. Za nějaký čas, synova matka se pokusila o sebevraždu, tak byl syn u nás 2 měsíce, kdy jeho matka byla hospitalizovaná. Za nějaký čas se z víkendů stala střídavá péče. V rámci střídavé péče jsem to nemohla vydržet doma s ním, prostě mi tam vadil. Bylo ho všude a já začala 3× týdně pravidelně cvičit, abych zapomněla na vnitřní bolest, kterou jsem doma cítila. Alkohol jsem si také dopřávala, protože mi to pomáhalo na smutek. Vždycky když odjel, ulevilo se mi, upřímně jsem byla ráda. O několik měsíců později se projevilo, že matka neplatí nájmy (stěhovali se snad každý rok) až do doby, kdy je pronajímatel nepustil do bytu, dokud nezaplatí dlužné nájmy. Takže syn se nastěhoval k nám natrvalo, jeho nevlastní mladší bratr šel bydlet k babičce. A už to začalo být velmi zajímavé…Zařizování pokoje atd. Partner byl samozřejmě rád, že má syna u sebe, ale já cítila, že takhle jsem to přeci nechtěla, ale co se dalo dělat. Čas plynul, někdy jsme se se synem náramně bavili, sranda, všechno v pohodě, ale byli i situace, kdy jsme strhávali boj o partnerovou pozornost. On se nám snažil vysvětlovat, že nás oba strašně miluje, že musíme být k sobě hodní, jinak především ublížíme jemu. Jak byl syn bez matky, cítila jsem, že se začíná uzavírat do sebe, že mu chybí. Začal se ke mne chovat arogantně, choval se drze, koukal na mě jako na vraha, jako bych za jeho osud mohla já. Teď už je mu skoro 18. Tenhle rok byl asi nejnáročnější ze všech. Stihli jsme se dvakrát pořádně pohádat kvůli synovu chování, odešel i jednou spát ke kamarádovi, druhý den se omlouval. Jde o to, že cokoliv jsem řekla, poprosila ho ať mi s něčím pomůže, vždycky jsem narazila na ksichty, časem jsem si všimla, že mnou snad i opovrhuje, že mě nenávidí. Časem se ze mě stal trochu psycholog, byla jsem velmi překvapená, co ve mně všechno je. Před 2 roky se nám narodila holčička. Začal samozřejmě žárlit. Oslavu 1. roku úplně bojkotoval, před oslavou 2. roku jsme se pohádali. V současné době, ji vyhazuje z pokoje, nechce se s ní bavit. K matce vůbec nejezdí, 2× do roka maximálně. Psychicky být stále ta hodná, trpělivá hodně vyčerpává. Včera jsem ho poprosila o jednu drobnost. Vyjel na mě jako pes a to stačilo k tomu, že jsem se psychicky zhroutila. Za těch 6 let se ve mně nakupilo tolik negativních emocí, pocitů a smutku, že stačilo málo a dopadlo to tak, že nyní, když už je „dospělí“, se bude konečně stěhovat s kamarády pryč. Ani nevíte, jak se na to těším.
Kdybych viděla svoji budoucnost s tímto partnerem, rozhodně bych do toho nešla. Komukoliv, kdo chce začít vztah s člověkem, který má dítě, budu vždycky říkat, ať utíká tak rychle pryč, jak jen může.
@biedronka10 Jo to je všechno hezké, přítele podporuji, snažím se ho nějak motivovat, ale bojovat musí on. Já se do nich míchat nebudu, když přítel nemá snahu to rozhodnout. Měl by si uvědomit, na čí straně bude stát, ale nemůže počítat s tím, že já si nechám líbit od jeho synáčka to, co si nechá on. Mlčky jít a uklidit spoušť v kuchyni, spláchnout záchod, spláchnout vanu, uklidit mu kartáček na zuby do kelímku a to vše a další spoušť v domě denně... A pak ještě mlčky jít a nakoupit mu drahé mlsky a nechat si od něho nadávat, když má syneček blbou náladu a zrovna ho potká ve dveřích. Moje děti by si nikdy nedovolili to, co on na tátu. Já bych si to od nich ani líbit nenechala. Oni ví, jak se mají chovat a respektují i to, že když na něco občas zapomenou, tak se tomu zasmějeme, vyřešíme to a dají si na to příště pozor. Vždy záleží, jaký mají děti vztah s rodičem a potom ten rodič ví, jakým způsobem a co po nich může požadovat. Pak když děti vidí, že je jejich rodič šťastný s jiným partnerem, a ten partner se snaží jim vyjít vstříc, tak to klape. Jenomže pokud děti bojují s rodičem, o to větší je potom boj s novým partnerem rodiče. Práce v Klokánku mi dala hodně možností a hlavně mě těšilo, že se mnou vycházely i pubertální děti z ulice a nebylo to promne kolikrát lehké, když vám v noci dovezou do bytu 17 letého chlapce z ulice, a vy nevíte co je to zač a máte strach co se do rána bude dít a jste s ním v bytě sama s ostatními dětmi. Ale řekli jsme si podmínky, zasmáli jsme se a vše šlo po dobrém a s radostí. A to je pro mne důkaz toho, že nejsem já na vině ve vztahu s partnerovým synem. Kamarádi mých dětí mi říkají mami a vždy jsou rádi, když se potkáme. Ale on má špatný vztah s otcem a to se potom hodně špatně do toho zapojuji. Bere mě jako vetřelce, který mu chce tátu (kterého vlastně ani nezískal pro sebe) odloudit. A v tom je ten zakopaný pes. Každé dítě chce mít svoje rodiče pro sebe. Já to znám, taky jsem neměla lehké dětství, ale snažila jsem se to svým dětem vynahradit, to co jsem neměla já, protože vím, jaké těžké to pro mne bylo a stále je to pro mne těžké si najít cestu k vlastním rodičům. Ale nikomu nic nezazlívám a mám radost, že se mi to u mých dětí povedlo, že mě milují, říkají mi, že jsem nejlepší maminka na světě a že prožili v rámci možností se mnou krásný život. A to je pro mne životní výhra! 🙂
@makalulu můžu ti říct, že já mám dvě nevlastní děti, ale jsou to stále děti a rozhodně jim nesplachuju ani neuklízím kartáčky. dokonce ani špinavé prádlo do koše už po nich dávno nesbírám. nedovedu si představit dělat takového poskoka ani těm dětem, natož dospělému
@makalulu já vím, že děti máme na celý život. oni jsou naše děti a my jejich rodiče taky do smrti. ale u vás podle mě zrovna v tomto vnímání bude velký problém. protože vy ho berete pořád jako dítě v pravém slova smyslu, což on dávno není. je to sice partnerův potomek, ale dávno není dítěte. měl by to být dospělý soběstačný muž a pokud ho budete dál brát jako dítě, tak se jím nikdy nestane
@blahova_andrea Ano ,to já taky příteli říkám, že mu tímto přístupem ubližuje. Pokud po něm nezačne vyžadovat určité povinnosti, bude mít problemy v zařazení se do společnosti. Moje děti jsou naučené od malička co mají dělat a jak, jenomže ja jsem se jim věnovala a měla jsem zájem, aby z nich vyrostli slušní lidé. Ale přítel nechce vychovávat a nechce si udělat doma autoritu. A hlavně ho stále omlouvá, že by to nezvládl chudáček. Jemu vyhovuje klid a pohoda,a nebude se synkem přeci stále hádat, když je synek šíleně výbušný po mamince. Raději si tatínek nechá po sobě křičet od synka, tak jak byl zvyklý, když se tak k němu tak chovala i manželka. Nemá žádné sebevědomí, myslí si,že nic neznamená a tak si žije v ponížovani. Ale já nechci, aby takhle žil a ukazuji mu,jak si žít svůj život a hlavně být šťastný se vztyčenou hlavou. Ale musí pro to něco vydržet a zavelet. Udělat si taky trochu autority doma. Je to těžké v 50 letech někoho učit, ale doufám,že už to taky chápe, že dosud žili jako rodina špatně. Alespoň to říká. Vládl u nich šílený chaos, žádná pravidla, nikdy nejedli u jednoho stolu jako rodina. Máma držela diety a tak nejedla, táta se najedl u linky za chůze, kdyz vařil dětem a děti si vzali jídlo do pokoje k počítači. Pak je uč normální život rodiny,když to nemají zažité a ani nevědí jak se to dělá společně stolovat. Když jsem jim řekla, že se spolu najíme, tak ani nevěděli, jak se připravuje na stůl. Je to těžký život. Snad pochopí, co po příteli chci a pokud ne, tak ať si zase najde někoho, kdo bude jako jeho Ex, když se nechce pustit její pravidel,která u nich ona zavedla a na která si přítel stěžuje, že se mu nelíbí takhle žít, jak žili dosud. Je to všechno na něm, já mu dala možnost poznat jiný způsob života a teď se musí rozhodnout on, jak chce dál žít.
@makalulu nechci radit, ale tam je to marne... kdyz jsem o mem ex povidala leciteli (resila jsem, jak moc vychovavat kontra jak moc davat svobodu, ex chtel detem davat jen svobodu), povedel mi- ale to neni svoboda, to je LHOSTEJNOST. tomu tatovi je lhostejne, jak ti jeho synacci ziji, hlavne kdyz bude mit klid a nemusi se snazit. jo vychova neni nic jednoduchecho, co by bylo samo o sobe, co by Te nestalo energii, co by bylo snadne a nemenne. a tak to tatove bali do ruznych slov... ten Tvuj chlap- ze se ponizuje- a proc Ty bys ho mela zachranovat a ukazovat mu skvely zivot? proc? Ty jsi zachrance? vzdyt ten chlap neni chlap... jinak by nedopadl takto. kdybych mela prostor, kdybychom mohly nekam sednout na zmrzlinu, povedela bych Ti, jakeho chlapa zachranovala ja... a to musim rict, ze ti jeho dva synove zdaaaaleka nejsou jako ten Tvuj nevlastni synacek. jeho synove jsou ctyrkari, pohodlni, ale v jadru hodni kluci. prosim Te, nezachranuj... vis jak to byva? PRO DOBROTU NA ZEBROTU... nerikam, ze bych byla v tehotenstvi, po porodech nejaka prehnane optimisticka, asi jsem mela dost, ale jak se mi ex za lasku oplatil, no comment. takze te vety vyse jsem docilila v plnem zneni............. zkus nebyt tak zamilovana, nebyt tak naivni, zkus pozorovat spravedlivyma, neomlouvajicima ocima...
jo a ten muj, taky nemeli zadna pravidla. a nakonec jsem po trech letech zjistila, ze on pravidla neuznava, ba primo nesnasi, proste ho omezuji. na co by jedli vsichni... na co by on mel neco dodrzovat. staci si precist soudni spis, co na me napsal 🙂 ze jsem treba zacala ukolovat deti 🙂 takze to jak zije, mu svym zpusobem vyhovovuje...
Souhlasim s temi, ktere rikaji, ze vina je v partnerovi ( rodici ditete). Je to na dospelem cloveku nastolit rad, tak aby i dite i nova partnerka spolu vychazeli.
Parner se ma respektovat a deti vychovavat a ne naopak.
Znam z okoli spoustu pripadu, kde nevychova deti prispela k rozpadu vztahu.
Jojo...exmanzeluv syn z prvniho manzelstvi byl jednim z velkejch duvodu k rozvodu. Nikdy vic.
tak to já musím smutně přiznat, že nevlastní děti u nás vůbec nejsou kámen úrazu. problémy máme snad na všech ostatních frontách, ale zrovna děti tak nějak dáváme.
Souhlasim,ocitla jsem se ve stejne situaci.Jsou rodiny kde fungují společně bez neshod.Dospělí by mměli držet za jedem provaz, aby děti měli mantinely a nemohli si dovolovat.Hlavni je bezpodmínečné přijetí.Je to velice složité vyjednávání.Vlozila jsem do složené rodiny čtvrt století,finance ,veškerou snahu.Druhá strana si vzala jen co se ji hodilo a moje strana musela stejne opustit jejich sídlo.Pořád jste byli cizí v jejich domě.Nepochopeni a naschvály.Přeji všem novým co budou rodinu skládat hodne štěstí.
@sanatorium mrzí mě, jak jste dopadli ☹ upřímně...být znovu na startu a moci si vybírat. nikdy bych už do toho nešla.
Taky preju vsem "macecham" pevne nervy. Neni to vubec lehka uloha. Kazdy stoji za detmi - jsou to preci deti a vy jste dospela. Ale ona i ta dospela zena ma nejake mantinely...
Gratuluji pisatelce jak to zvládla a ty co tady píšou něco ve smyslu chudák kluk neví vůbec jak těžké to pro ni muselo být. Zažívám něco podobného, můj přítel má dvě děti a stridavou péči, s jedním z nich pohoda a s druhou dcerou je to něco podobného jako u pisatelky.. Jsem hodně tolerantní a trpělivá, sama mám dvě dospělé děti a dceru ve stejném věku. Jeho dceři bude 18 a je to občas mazec až si říkám jestli mi to vůbec stojí za to... Ale pořád se držím... O to, že náš vztah je ideální až do doby než jeho dcera přijede k nám. Navíc měla ve svých 7 letech trauma z rozvodu jejich rodičů takže on se jí to vždy snažil nějak vynahradit, takže dcera je rozmazlena a musí být po jejím a přítel ji to umožní a se mnou to nechce řešit nebo řekne, že jsem proti ní zaujata... Ale kdo chce mít doma 18-ti lezou skoro ženu a skakat ji kolem zadku? U nás se to na chvíli uklidnilo když si našla kluka, to už nevyzadovala 100 procentní pozornost otce, ale to že si našla kluka tmavé pleti se nelíbí ani tatínkovi... Ale co by neudělal, aby dceru nepřišel. Když ji její matka nedovolí mít kluka doma a spát tam s ním tak tatinek přece o dceru nepřijde, takže máme doma každý víkend Roma i s ní a po mě se chce, abych se o ně postarala.... Což tvrdím, že když je téměř dospělá měla by doma dělat skoro všechno... Mít toto doma a ještě nemít zastáni od muže, kterého miluješ je opravdu těžké... Když jsme se seznámili a naše děti nám všechny tři pomáhali bylo to fajn. Naše holky byly kamarádky a dokonce nás dali s přítelem dohromady, jenže pak jeho dcera začala žárlit na tu mou a vadilo ji, že ona má kluka a kamarády a ona ne a bylo to... Od té doby nam doma dělala zle a nejen mé dveří, ale i mě. A mrzí mě to, jsem člověk, který vyjde s každým, dokážu ustoupit ve spoustě věcí, ale čeho je moc toho je příliš.... Teď i zvažuji jestli to mám zapotřebí... A přemýšlím co dál... Moje dcera po třech letech odešla ke svému otci a i když se říká, že pro lásku vše je to opravdu náročné být v jedné domácnosti s dítětem někoho kdo vás miluje, ale jeho dítě vás nesnáší.
Tak s paní to mame skoro stejný. Přítel má syna kterému je 4,5 jak jsme spolu začali bylo mu 2,5 roku. Má ho ve výhradní peci. Já mám dceru která má teď 11,5. S partnerem jsme spolu začali bydlet asi po 2 měsících známosti. S jeho synem to bylo uz od začátku těžké. Nutno podotknout ze mely jeden pokoj takze to byly i hádky kvůli toho ze deti si delali naschvály. Tvoje dcera je velká q ok je malý. Neměl žádné návyky se vším byl problém. A když jsem neco chtela zacal po mne jeho syn křičet a partner aby stym neco delal tak jsme se akorat pohádali. Fungovali jsme tak 9 měsíců. Potom se odstěhoval. Ted fungujeme tak ze každý bydli sam, ale nechce tady snim jezdit protoze se mu nevěnuju jak by chtěl a neumí uznat ze chyba je i na jeho straně a ne jen na moji. Takze prijede sam max dopoledne kdyz je jeho syn ve školce a moje dcera ve skole. Jinak prakticky ne. Nikde spolu nejezdíme. Pro něho je na prvním místě syn uplne. Je to těžké. Naučila jsem ho veci které neumel. Ted mi dokonce rekl ze dítě další uz nechce, ze mu stačí syn.
Řikám si jestli to má smysl, když bych chtěla druhé ale snim ho mít nebudu nebo vubec spolu skoro netravime cas. Max dopoledne u tv u mne doma.
@weris1990 tak v takovém vztahu bych nebyla, zavíráš si dveře k pořádnému partnerovi
Tohle slýchám pořád, ale nedokážu se od něj odpoutat citově
@finkaaa
Ahoj, já jsem v období situaci a taky si říkám, ze nevím, jak dal …
Mám nyní manžela- budeme spolu teď 3.rok, není to dlouhé, ale je to intenzivní … a na začátku všeho jsem si myslela, ze to všechno zvládneme …a ejhle.
S manželem jsme se potkali v době, kdy jeho manželství nefungovalo. Už v minulosti mu jeho žena vyhrožovala rozvodem a následně hledali i pak nové bydlení pro ni a jejich společné dcery. (Nyní 12 a 10). Samozřejmě tohle vše je zapomenuto a příčinou rozvodu jsem já … S manželkou se rozešel a řekl ji, ze se chce nechat rozvest po jedné z mnohých hádek, kdy už starší dcera řekla, ze by bylo lepší, aby šli od sebe … tak nějak jsme v te době už oba cítili, ze nás to k sobě přitahuje… takže od ženy odešel a střídal se s ni v domě a v peci o děti týden co týden … Ten týden, kdy byl bez děti, tak byl u mě a s moji dcerou ( nyní 8let)…. Pak přišel jejich rozvod a následně covid, vzhledem k tomu, ze dům byl jejich, tak se řešilo, co bude dal … ale hypotéku a náklady na dům platil vždy manzel …tehdy jsme se tedy vlivem situace sestehovali - resp jsem v domě už zůstala - bývala paní měla již koupeny byt, kde se rozhodla pro nákladnou rekonstrukci, tudíž byl neobyvatelny 😔 … ze začátku vztahy byly s dětmi tak nějak “normální”, občas nějaká hádka - 3 děvčata a každá je proste jiná. Moje dcera je spis introvert, ne úplně akci a sportovní typ … a manzelovo dcerky jsou proste zivejsi, akcnejsi… daleko víc hlasitější a samozřejmě i jejich vztah mezi s sebou jako sourozenci komplikovanější …. Jsem typ matky : přísná matka, náročná 😖 Snažím se na tom ted taky pracovat … Driv bych řekla, ze rozvod manželství zval trapit starší dceru, ta nakonec po nějakém delším období trochu urvala ze vzpoury … a tak nějak se to uklidnilo … Mladší dcerka mi vždycky přišla jako salamista … ale evidetne ji to všechno zasáhlo mnohem víc … od doby, co ji znám se pocurava … vždycky je to při nějaké srande … během týdne, kdy jsme byli na jarních prázdninách … to bylo i 4x. Začala to i zamlcovat … děti jsou ve střídavé peci a ty přechody mezi rodinami jsou náročné : u nás mají volnější vychovu a snažila jsem se to brát tak, ze se časem zapojí, nechci je ukolovat, nebo uplácet… ale u maminky mají přesně stanoveny pomalu časový harmonogram, kdy mají vybrat kos, zalit kytky … dostávají za to peníze, když udělají něco navíc tak taky. Od maminky mají zakázáno nám říkat, co třeba o víkendu dělali, nebo kdy byli na vylete… prý bysme je tam hned taky vzaly 😂 Tady od nich chceme, aby udrzivaly hlavně svůj pokoj, koupelnu … a uklizely své věci na místo… vyndala si po příchodu box na svačinu, pití … udělat úkoly nebo přípravu do školy, pak mohly být klidně celé odpoledne venku …
Ale neměly třeba navik se ven prevleknout … nebo umyvat si ruce … takže třeba došlo ke konfliktu, kdy jsem mladší z dcer odmítla pustit ven, ze není prevlecena … odmlouvala a byla drzá, ze proste jde ven … tak jsem ji poslala do svého pokoje, ze proste pokud se neumí chovat, tak ať je u sebe a přemýšlí o to , proč to tak je … nechtěla odejít, takže jsem ji chytla za ruku a odvedla ji tam … je to tak 0,5 roku zpět … dneska to vytahuje jako největší trauma, které jsem ji způsobila …Maminky přítel ji nenechal nastoupit do auta a za autem chvíli běžela, protože se odmítla omluvit za to, ze si prdla, to už nevadí … to, ze mi po autě rozmazava kocici hovinka a nutí mou dceru být ticho, ze mi to nesni rict, jinak ji zbije… ze tady na mě krici, ze jsem pipina … nepodekuje za nic, co ode mne dostane… nebo na mě hodí to, ze nemá s sebou boty na dovolenou, protože jsem ji řekla, ať je nedává do kufru, ale odnese je ke zbytku bot dolu a ona to samozřejmě neudělala… je to moje chyba? S manželem máme skoro 2 leteho syna, takže mám hodně skákání i kolem nej, je opravdu aktivní a živě dítě 😂 …
S maminkou se bavit nemůžu - se mnou se nemá prý o čem bavit. Ale taky je problém ten, ze manzel je casove vyřízeny a nemá proste tolik času se dětem a jejich dalším potřebám věnovat … mladší dcerka potřebuje cvičit logopedii ( kam maminka už 3 roky nedochazela a teď to najednou honi a vytváří i velký tlak na tatínka, zda se trénovalo apod.), pokud dcerku bolelo bříško, tak zůstala doma … já jsem ji tady osetrovala… starala se … a maminka si všechno pak přes starší dceru overovala, zda jsem ji dala najíst, napít, co jsem ji podala za léky apod. Jako bych snad měla zájem na tom, aby trpěla bolesti? Často se stalo, ze starší dceru maminka předávala s bolenim hlavy/ břicha … bohužel dcerka simulovala a nechtělo se ji do skoly ( což mi pak následně sama přiznala …), pak se ji to vymstilo, nikdo ze spolužáků ji pak nechtěl půjčovat sešity a zápisky a ona pak přinesla z hudební výchovy špatnou známku :-/ ale maminka to hodila na tatínka, ty rozhodni… ale ve finále to pak zůstalo na mě, protože tatínek odjel do práce … a bylo. Je to začarovaný kruh - já jsem cizi, respektovat a poslouchat mě nemusí - pak teda před tatínkem zase říká, ze mě poslouchat musí … takže ji nemůžu seknout na zadek, nemůžu ji poslat ani do vlastního pokoje… nemůžu nic … tatínek mě bohužel taky míč nepodpořil, ve finále mi řekl, ze je proste malá a musím chápat, ze trpí rozvodem ( tomu rozumím, maminka ji totiž stále vytvářela naděje, jak se k sobě s tatínkem vrátí … vyprávěla ji o zásnubách, o výletě do US apod.) … a ze jsem na ni vysazena. Je to už nějakou dobu, kdy jsem se stáhla a opravdu nezasahuju do ničeho, co se tady děje … jsem jen služka na uklid ( protože nejsou schopny si po sobě uklidit zbytky jídla, nádobí, špinavého a bohužel i pocuraneho obleceni) … a občas se tedy hodím ještě na hlídání. A když se maminka rozcilovala, ze se dceru nebude přebírat nemocnou, zda se o ni jako nemůžu tedy postarat já, tak jsem řekla, ze ne… nejsem přece rodič a ani zákonný zástupce.
Na 9 léte prohlídce jsem s mladší manželovi dcerou byla já, maminka byla v práci a byl to tatinku týden ( jenže ten se nemohl proste z práce uvolnit), řešila jsem s paní doktorkou i doporučení na nějaká další vyšetření ohledně pocuravani a doktorka mi řekla, ze už kdysi mamince rikala, jak musí postupovat… byla s ni tenkrát na dětské gynekologii ( ztropila hroznou scénu, ze nemá na sobě bavlnenou sukynku) …a tím to zhaslo. Pak následně jsem s ni byla na urologii … pak už mě maminka obešla … a teď najednou po roce chce po nás “pocuravaci” deníček ?
Můj manzel třeba s moji dcerou nemá vztah žádný … úkoly s ni nedela, logopedii necvici, obrázky, které po něm chtěla pridelat … nebyl čas … ze když sama neprijde, tak se nebude angažovat … hrozne mě to cele zklamalo. Takže jsem se taky ozvala… na narozeniny vlastně také nic nekoupil, prý neměla žádnou oslavu😂 k vysvědčení také nic neporidil … já devcatum koupil aspoň takovou bonbonieru složenou z různých tyčinky Mars/snickers …
Nakonec do našeho vztahu zasahuje i jeho maminka, které se děvčata svěřují - já jsem samozřejmě ta zla - před tím to byla maminka děvčat, to už teď je úplně priiima. Maminka si proste na mě zasedla … a našemu synovi neposle nic navíc, teď se aktuálně vrátila děvčata od babičky s novyma botama ( to mi taky nepřijde fér, protože maminka dostává královské alimenty ve stridavce a pak námi kupovany věci, nebo teda i babičkou se užívají i v týden maminky - často tady mizí obleceni a pak vidím děvčata v obleceni a botech od nás v maminku týdnu ( občas je vídám u školy, když vyzvedavam nebo odvadim svou dceru)… a našemu synovi neposle ani ovoce 😂 a pak se diví, ze s ni nestojím o žádný kontakt. Dokonce manželovi vycetla, ze je moje rodiče nepozvali na návštěvu, když oni byli u nich na chatě, když zapijeli narození našeho syna …
Moje máma se snažila na začátku děvčata přijmout, ale po tom všem, kdy ji moje dcera plakala, ze ji starší manzelovo dcera podražila nohy, nebo se ji vysmivala kvůli mluvení … skrze ty hovinka na autě, tak už proste nechce … dokonce si děvčata stěžovala, jak od ni dostávají samé oškliv dárky … moje máma je proste ryze prakticky člověk a jejich babička je člověk, který proste vnoucatum koupi, co si preji … v tom ale nevidím rozdíl mezi moji dcerou nebo děvčaty. I já jsem jak blbec porizovala všechno 3x, aby se nepohadaly … a tatínek takhle třeba s holkama koupil sklenice na pití s vickem a brckem a každé víčko mělo jiné ovoce, samozřejmě si jeho dcery uz při nákupu dopředu vybrali co chtěly a na moji dceru zbyl citron … a bylo velké pozdvižení, ze to nechtěla … zbylé dvě byl meloun a KiWi … ja když jsem kupovala i blba lizatka, tak koukám, abych měla stejná, protože jsou schopné si závidět i to … děvčata vyžadují, aby se dcera na všechno, co si chce půjčit ptala, ale z pokoje si od ni také půjčí co chtějí … a nebo naopak namrskaji, co uz nechtějí …
Driv jsme měli týden všechny děti a pak týden jen našeho syna … po jednom z dalších výstupu jsem se s bývalým mužem dohodla na změně. Mladší z dcer tady jecela, jak nás nenávidí a mou dceru, ze nenávidí apod … Nikoho dalšího jsem se neptala, jen dcery a bývalého … oba souhlasili. Tchyně to označila za prasárna, když ji starší dcerka volala, ze se s moji dcerou u nás nebudou potkávat … teď na jarnakach byl na konci také výbuch, kdy mladší z dcer začala vysilovat s balenim ( meli jsme na nej pohodlně 3hodiny) všechny nás tam neustále prudila…takže me a dceru nenávidí a bylo by lepší, aby byl táta jen s nima … dokonce se měl tatínek konkrétně ji zeptat, zda se mnou souhlasi … Maminka děvčat je tlačí do vztahu, ze jen oni dvě jsou sestry a musí si pomáhat a mít se rady! Protože jsou to sestry … nutí je i k tomu, ze se v pondělí při příchodu od tatínka cele odpoledne spolu mazlí? … velmi často se zdůrazňuje NEVLASTNÍ sestra a SEGRA…
Takže co teď ?
@makalulu nemyslíš, že 24 let na to, aby se naučili spolu žít je dost dlouhá doba? jak dlouho sis dala limit, že jsi ochotná čekat, jestli se něco zásadně změní?