• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Nezvládám nevlastní děti. Asi opustím manžela

9. února 2016 
lenka 132 - to ti věřím, že se ti o tom ani nechce mluvit....je to strašný......neumím si to představit. Rozváděla jsem se, když bylo dětem 5 a 8 let a NIKDY bych je nerozdělila....ani kdyby se jejich otec stavěl na hlavu....
28. pro 2008 ve 20:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky jsem navrhovala,promluvit si s matkou.Ale jestli je to fakt tak,že matka se dětí klidně vzdá a pošle je bydlet k otci,tak už si nemyslím,že by to mělo pomoct.
28. pro 2008 ve 20:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
víš nika nechci to už moc rozebírat, ona sem na koníka taky chodí, nemám v úmyslu ji nějak pomlouvat, nebo ji nějak škodit, myslím si, že Bůh, nebo život jí to jednou vrátí, jak se zachovala k vlastnímu synovi
28. pro 2008 ve 20:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Aničko,to je fakt,vždyt ty děti už musely být takové,než jsi otěhotněla a byly pořád u vás.Takže byla chyba,že sis neudělala jasno jak v sobě,tak s manželem,ještě dřív než přišlo dítě.

Lenko,to je fakt hrozný,to se teprv divím těm soudům,že se nad tím nezamyslí,co to může být za matku,když jen tak přenechá jedno dítě otci a na druhým se předvání,jak je užasná matka.To přece není normální.Proč se nad tím ty soudy nezamyslí?
Taky znám případ,matka ani nestojí za to pojmenování,kluka nechala jen tak otci,a na holčičce se předvádí.Ale jen na veřejnosti. :stuck_out_tongue_closed_eyes: A soudům to vůbec nepřijde divný.A to zas nechápu já.A ty děti se mají tak rády.Je to hrozný.On chce to nejlepší pro děti,tak o ni bojuje,už i proto,že ona se u matky fakt nemá dobře.Ale není mu to k ničemu.Soud dokonce uznal,že ona ani na to nemá,aby vychovávala obě děti naráz,že to nezvládá,ale přitom jí dítě klidně nechaj.
Myslím si ale,že v tomto případě jsou tam uplatky.jINAK TO ANI NENÍ MOŽNÝ.
28. pro 2008 ve 20:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
To máš Lenko pravdu. Člověk nemá právo nikoho soudit, ale ten, kdo nemá čisté svědomí, potrestá sám sebe nejvíc.
28. pro 2008 ve 20:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
nééé to já zase říct nemůžu, ona se o dceru starala a stará dobře, jen prostě nepochopim jak je mohla rozdělit, nechápe to nikdo z mého okolí, ona má už další dítě a svůj živat

ale zpět k problému Aničky, kvůli té je tady diskuze
28. pro 2008 ve 20:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
aničko, já jsem to tu tak rychle projela, nevím jak poradit, ale rozhodně to chápu... Můj p má taky syna skoro 7let, kterýho si pravidelně bere na víkend jednou za 14dní, je to fajn, ale viceméně starám se taky já, on si jen hraje. Já musím uvařit, dát mu léky, vykoupat ho atd. On udělá jen sem tam něco a to je to jeho syn. Navíc mě moc nerespektuje, páč já jeho mamka nejsem a ani nechci, aby to tak bylo, nechci mu nic přikazovat, nakazovat a tak. Kluka mám ráda, je hodný, přijde a hraje si hry na PC celý víkend, takže vlastně o něm ani nevíme. Ale, to je právě to, co mě štve, že hraje pořád hry a to celý víkend, když někam vyrazíme, tak pořád otravuje, že chce domů a jak dlouho tam budem a co potom budem dělat, jen kvůli těm hrám. S přítelem jsem s ním o tom už xkrát mluvila a bojovala proti tomu, ale nic. Prý ať ho teda nějak zabavím, ale ono to moc dobře nejde, když ho nic jinýho nebaví. Takže jsem si na stav věci zvykla a když je u nás nechávám to plavat, ale stešně moc mě to štve... Taky jsem zvědavá jak to budu zvládat až se malá narodí a to on je opravdu moc hodný a nenáročný dítě, jen mi vadí ten pocit divnej v žaludku. Přijde mi ten víkend takovej o ničem pak :frowning2: Předtím to aspoň šlo, to když přítel něco měl, tak si ho prostě nebral, ale teď mi vadí, že ho bere, i když je celý den v práci třeba a starám se já... Jak říkám, kluk mi opravdu nevadí, vadí mi jen ten pronuděnej čas, že jsme doma a on hraje hry :frowning2: A nic jinýho ho nebere a když jo, tak je to a co budem dělat potom a můžu potom hrát. Fakt, jsem na to už alergická :frowning2:
Moc jsem neporadila, ale chtěla jsem jen přidat svoji zkušenost, i když někomu se to asi bude zdát jako prkotina, ale mě to taky trápí :unamused:
Ani, Tobě bych radila s manželem o tom promluvit, a když nepomůže, nemusíš se hned balit a odcházet, ale třeba zkusit s Vaším prckem jen na fvíkend někam odjet, aby viděl, že to není žádná sranda...Dětem uvařit, postarat se, uklidit, vykoupat, zklidnit a dát je spát a k tomu si přimyslet ještě péči o to Vaše :wink: Pokud by to nepomohlo, tak pak opravdu ultimátum, ale ne stylu, já nebo Tvé děti, ale stylu buď se začneš trochu starat a pomáhat mi s péči o Tvé děti nebo prostě já končím, nerzvládám to, trápí mě to..,atd. Držím pěstí. :wink:
28. pro 2008 ve 21:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ria: Nemyslim si, ze bych sla do vlastniho ditete neuvazene, deti k nam jezdivaly i drive, ale to jsem celkem zvladala. Vubec jsem ale netusila, jak to bude probihat po narozeni vlastniho ditete. Hlavne ty prvni mesice byly vazne vysilujici. Clovek je jeste ovlivnen hormonama, vsechno se pro nej zmeni a najednou nic nestiha a do toho dalsi dve deti...

Andy: Mas aspon stesti, ze manzel ma jen jednoho syna a jeste k tomu hodneho. U nas je to taky uplne o necem jinem, kdyz treba prijede jen jedno dite, to celkem preziju bez ujmy a je to obcas i legrace. Ale jakmile jsou spolu, tak jsou jak utrzeny ze retezu.
29. pro 2008 ve 12:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Aničko, tak jak se ti to rozkládá v klavě??? Už jsi dospěla k nějakému radikálnímu kroku?? Moc na tebe myslím a držím palečky, ať se to brzy urovná, měj se hezky a do nového roku pevné nervy a velké změny
29. pro 2008 v 16:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj hollky...
aničko: ziju v mamnzelství které se vasemu decala podobá, s tím rozdílem ze máme spolu jiz 2deti a manzel má z 1.manzelství jednu holčinu, znám ji uz od 8let a musim rict ze po narození prvního syna jsem prozivala to co ty, s tim rozdilem ze malá je klidná ale strasne se plazila po MM a furt jsem si já pripadala ze jsem tam jako "navíc" cokoliv jsem rekla bylo spatne, spatne jsem uvarila, MM spal s ni v posteli a já se synem v loznici a pak uz jsem vybehla a rekla a DOST! budeto se zmenis a nebo pujdem.. nebylo to ze dne na den, MM vzdoroval, mel me za hysterickou zárlivou babu, a pak postupne zjistovala i jeho dceruska ze mji nikam neutece uz se nmusela po nem tak veset, zacala respektovat me a navic ji do role hned zaradil i syn kterému byli uz tak 2ročky, tudiz si s nim musela hrát, a starat se o nej. Ne jenom ze budou sedet na gaucu a já skákat.. MM byl snad porád v práci a já byla na ne taky sama, takze musela zacit spolupracovat, vzdycky kdyz se mi neco nelibilo tak jsem to rekla MM a nejak jsem to resily nekdy jsem to zase schytala jako hrozná zenská, jindy uz byl klidnejsi a dneska malou vubec neresi, malá uz neresi jeho, prijde i za mnou a klukama a jsem s ni celkm ráda, má 14let a tak uz je rozumejsi..

MM je ten typ co by nechal dite delat veci podle sebe, tzn. ze i kdyby se mu do skoly nechtelo tak nemusi, podporuje řádení, bordelení a tak.. ale musis na tom pracovat, a fakt nasadit vsecky zbrane ,pozvolna a pak to musis zacit citit, ze se neco mení. Pokud ne tak se obávám ze je to spatné i pro tve dite a pak uz bych i já s tím neco delala.. Tak jsem si vlastne pres sabinku naucila MM respektovat me,moji výchovu , muj pristup a pravidla k detem a do toho chte nechte patri i jeho dcera..

Držím palce...chce to cas a nervy z oceli ale zvládnete, decka nebudou furt malé a je treba jim ukázat smer..
29. pro 2008 v 17:16  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
ani taky drzim pesti a vyber si tady z toho neco co by u Vas bylo realne a hodne stesti :dizzy_face: !!!!
29. pro 2008 v 17:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj lisounek, jsi též z benešovska a máš taky dceru Kačnku, můžu se zeptat, odkud jsi??
29. pro 2008 v 18:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
leni primo z Benesova :wink:
29. pro 2008 v 19:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
no tak to je kousek, já jsem z Maršovic, jestli ti to něco říká, nebo Neveklov?
29. pro 2008 v 19:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Bylo řečeno vše podstatné. Dobře to vystihla především Johanda.
U nás je aplikovaná střídavá péče - vždy týdenní. Zažívám to od "dceřiných" sedmi let. Naštěstí vše v pohodě, samozřejmě občas třecí plochy jsou.
Ale to, že to funguje, je zásluha manžela. Musí s ním být rozumná komunikace, musí mít v hlavě jasno, jak kontakt bude probíhat. Aniččin manžel si musí být vědom toho, že to jsou děti jeho a on se jim musí věnovat, když je chce mít u sebe, ať je sebevíc unavený.
Já zkrátka téměř veškerý dceřin program u nás nechávám na manželovi. A když se chce jít třeba s přáteli někam bavit, ví, že to musí být v období, kdy je "dcera" u matky. Já mám ráda taky svůj klid.
Určitě platí jedno: jaký si to uděláš, takový to máš. Pravidla měla být nastavená od začátku vašeho vztahu.
29. pro 2008 ve 22:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Anicka, i sestilete ditko musi prece chodit do skolky, predskolaci to potrebuji.. Kdybych byla zoufala az na dno udelala bych tuhle svinarnu- deti bych rano odvezla do skoly a skolky a protoze jako cizi osobe mi je ani nedaji tak bych zavolala matce, kde deti jsou a at si je vyzvedne. Tohle bych opakovala do te doby dokud by ty decka uz k nam nechtely. Ja vim, ze je to sice ,,pomsta na detech,, ale rozhodne bych nebyla obetni beranek. I za cenu toho ze by deti bydlely v jinem meste, a musela bych se vypravit se tremi detmi brzy rano. Ono je to pohodlny, myslet si jak jsem dobry tatinek a deti hdit na krk nekomu kdo o ne nestal..
30. pro 2008 ve 13:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@anicka81 Vidím, že Tvůj příspěvek je hodně starý. Jak to u vás vypadá po letech? Jsem v dost podobné situaci, ale teprve necelé dva měsíce, a skoro denně kvůli tomu brečím, jsem vzteklá, nebo mám špatnou náladu.
7. lis 2014 ve 21:22  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@1kacaba1 kacaba, jak se Ti dari ted? u nas nic moc... ja tehotenske nevolnosti, malou jeste hodne kojim a nejak spatne snasim uz jen pritomnost pritelovych kluku... dopoledne pekne a jak se ty dalsi deti zacnou schazet... patnactilety tady ma casto kamose, osmnactilety pritelkyni... dnes jdu poprve k nejake rodinne psycholozce, nebot jsem uplne ztratila radost... boliva me u srdce... malo je mam rada, vim. taky loni me poslouchali a ted jsem nemela cas rozdelovat ukoly a pritele to v podstate nezajima, kdyz neni doma a on neni doma porad... tak jsem zvedava, jak dopadnu.
tak jak Ty?
4. čer 2015 ve 12:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@anicka81 prepac ze ti pisem ale si vedela ze ko komu ides ...musela si vedietze ma det...a tak isto aj to si mohla tusit ze aj ti nim budes mat spolocne dieta ved to aj sa patri to viem.prepac ale deti nemozu za to ze sa narodili to len rodicia by mohli za to ze sa tak musia narodit deti trapenim kvoli rodicum....deti treba chapat ,ucit.a vselico mozne....no neviem aky mas vstyk s manzelom ak mas dobry zivot tak ja by som neodisla kvoli detom ten muz ta potrebuje ved do teras ta potreboval....neviem mne by to len tak nebolo lahke len tak odist od otca mojho dietata....prepac na to nemislis?ze dieta bude bez otca?...len to ti dam radu ze ak lubis svojho mileho tak ho neopustaj kvoli detom ved deti nemozu za to ze sa narodili...a este kvoli tomu by som neodisla ze moje dieta by bolo bez otca...prepac ze tak pisem len ti radim mojim mislom :slight_smile:
4. čer 2015 ve 12:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@verusky Přijde mi to trochu jako bychom měli stejného přítele :slight_smile: Ten můj taky není věčně doma, jeho děti (někdy i moje vlastní) mě dost štvou (někdy také jen tím, že tu vůbec jsou). Tři ze čtyř dospělých dětí si sem také vodí návštěvy, často přes noc, což je další úbytek soukromí. Měli jsme kvůli tomu opět s přítelem spor. On že mu to nevadí, ale také není pořád doma, a mě to fakt unavuje vařit dospělým dětem a jejich postelovým kamarádům. Děcka si nechala vždycky uvařit, jen se přikutálela k obědu a zase hezky šupky dupky do postele. Po mém naléhání jsme zavedli, že se teď dospělé děti pravidelně střídají i u vaření. Střídají se po týdnech a vaří aspoň nedělní oběd. Jinak mají pravidelné víkendové povinnosti při úklidu, což se už tak nějak povedlo zavést, i když to flákají. S malou mi nikdo moc nepomáhá, maximálně se pomazlí a zase zmizí. A to mám psát diplomku.

S přítelem si nějak rozumíme čím dál míň. Já jsem často podrážděná, mrzutá nebo smutná, protože mám pocit, že si na mě vůbec neudělá čas...Že tu dělám jen kuchařku a chůvu k dětem, z nichž 4 jsou dospělé. Skoro spolu teď ani nespíme (moje únava, nebo podrážděnost, to, že přítel chodí domů pozdě a do postele ještě dýl, ráno už je malá vzhůru, nebo jeho podrážděnost z mojí podrážděnosti). Myslím, že náš vztah spěje do háje. Přemýšlím, co dál, a nevidím východisko. A radost ze života taky nemám. Nevím, jestli jsem tak zlá a špatná, jestli mám regulérní deprese, nebo co vlastně. Zajímalo by mě, co Ti řekla psycholožka. Já myslím, že to bude na dlouhý boj, aby se to spravilo. A moc šťastnému konci nevěřím. Myslím tím teď hlavně sebe.
Určitě napiš :slight_smile:
4. čer 2015 v 16:49  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@1kacaba1 no to je velmi u teba zlozite a velmi.....no ako tu pies ani ja by om to nezvladla to urcite ti mas pravdu vo vsetkym a naozaj mi je luto ze takto zeny ziju ...tak to ai bude v haji ten tvoj zivot mala by si rychlo konat zo tvojim zivotom lebo takto a neda zit....to veru nie...nie i zla ani patna ved to je prirodzena vec aku mas ti zmiel no nema to lahke to veru nie....no vie nema to len tak lahke ale ako ti mili tvoj rozum tak ho rob no ja by om tak robyla ze nebola by om otrok v domacnoti...anooooo mi zeny i muime plnit nae domace povinoti ale nie byt otrokmi no ako pie i otrok v domacnoti... prepac ze tak piem ...ale mi zeny by sme sa nemavali pocenovat muzom no vies co ja aj ked milujem mojho muza nie som mu otrok...aj ked je velmi dobri a stara sa o moje deti aj o mna moj muz nechodi nigde z domu stale sme spolu...apredstav si nie som mu otrok...porobym si moje veci domacnosti a potom si robim doma ze som tu na internete ...a nic mi nemoze vycitat ze si neplnim robotu co sa ma tyka v domacnosti....no nebola by som rada v tvojej kozi to nie mas to taske ale len ti sa mozes rozhodnut ako dalej,,, vies kazdy mame ine mislienky .....
4. čer 2015 v 17:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@1kacaba1 urcite pisnu zitra, dnes neni kdy. mladsi slavi patnact :slight_smile:
jsi pretizena jako ja z maleho mimina.
4. čer 2015 ve 20:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@verusky ano ke tak ako pises asi budem uz vnoci pisat moj neskutocni problem ale rano budem rusit moje problemi co budem pisat no uvidim je to taske musim velmi porozmislat ci to budem pisat
4. čer 2015 ve 20:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@anicka81 popřemýšlela bych o tom ještě...je to dost zásadní a chápu tě. Ono se totiž hrozně těžko vychovává nevlastní dítě. Vím o tom své, už přes rok s náma můj nevlastní syn bydlí (takže může být ještě hůř :grinning:)...srovnej si to, ale věz že říct manželovi že od něj odcházíš kvůli jeho dětem - si myslím - že je dost podpásovka...
4. čer 2015 ve 21:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Ani, tčd jsem si přečetla tvůj příspěvěk, a úplně vidím sebe. Abych to vysvětlila: mám partnera, který má z předchozího manželství ted už dvanáctiletou dceru, my spolu máme 7 leteho syna a ted čekám ještě prcka, ten bude nq světe za dva měsíce. Ze začátku to bylo docela v pohodě, ale poslední půl roku co vyvádí, mě asi přivede k šílenství. Lže, štve parnera proti mě, dělá ze sebe chudinku, aby v jeho očích byla ona hezká. Asi před 14 dny to vygradovalo, a v zápalu vzteku jsem mu oznámila, že je to jeho děcko je malej, nevychovanej, rozmazlenej sr.., a nejdřív když vyjede po mě, protože buh ví co mu zase nakecala, by si měl vyslechnout i mě ne jen dcerušku. A že takhle už to nejde dál, bud pro obě děti budou stejná pravidla, nebo at se sebere vezme toho zmetka rozmazleného a jde, že to dítko které čekám vychovám zase sama jakondoposud syna ( s prvním synem mě opustil v pátem měsící těhoteství a dali jsme se dohromsdy když synovi bylo pět). Načež on se zarazil, a pak mi sdělil, at mu řeknu jak to vlastně bylo. Od té doby, zasáhl, dceruška, poslouchá, děla co se jí řekne, i když mám od ní určitý odstup. A jen pro info máme střídavou péči po týdnu....
4. čer 2015 ve 21:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@1kacaba1 tak zdarec. mala spi, zkusim to zrychlit, at jdu k ni odpocinout. asi nezaspim, ted mivam velmi spatne usinani, tolik myslenek a myslenek a myslenek, neumim vypnout.
ja pritele moc do starosti netahala. ale vztah sel do haje po poceti naseho posledniho bobicka, kdy jsem jen sledovala, ze je tak zavalen praci, ze ani nevi, ze mi nedal pusu na dobrou noc, nepohladil me, neobjal. pozorovala jsem a pozorovala. do toho potize s jeho pubertakem, nakonec jsem nasla silu, ze jsem nerypala a pouze jsme se mesic zdravili (za desneho dusna). mlcela jsem a mlcela. a tahla karu povinnosti. ale pak to samozrejme vybuchne. zacaly tehotenske nevolnosti, me delalo potiz uz jen organizovat praci, uz jen neco delat. radost se vytratila, az jsem si minuly tyden s pritelem promluvila, ze potrebuju, aby dal klukum povinnosti. zastavil me razne, ze jim nic davat nebude. ve slabou chvili navrhl, ze by kluci mohli pet domu vedle k babicce (ktera pres tyden jezdi pomahat svagrove se sedmimesicnimi dvojcaty- umi si to nekdo zaridit). ale byl to navrh jen tak do vetru, vcera se ho chytla psycholozka a at to teda otevru, ze to by mi pomohlo k vetsimu klidu. vecer byl nahore u kluku az do desiti a ja si ho vzala pak na slovicko, jestli by to nezvazil. aspon toho starsiho s pritelkyni (ze by se dal k babicce). ptal se proc, byl zavreny a sel spat totalne zarazeny. ale co mne je do toho. mne by to pomohlo... blbe je, ze nema pochopeni, nevi, co to je byt tu tolik energii a do toho jeste prijde miminko a jeste brzy po predchozim.
psycholozka byla fajn, rekla ze jsem pretizena a potrebuju odpocinout. mluvila take ze sve rodiny, jak jedna matka ctyri deti s usmevem rozdeli bybickam, dedum, tatinkovi a je uplne v pohode...
obdivuju Te, ze jsi nakonec udelala to rozdeleni vareni a ukolu. ja samozrejme mela taky snahu, ale tady se vse zborti do mesice ci dvou. bez mimina to fungovalo, ze jsem jela ja s pubertakem a slo to. ted nemam silu na nic (proto jsem prosila o pomoc pritele).
tak uvidim, jak ten navrh s tim stehovanim toho starsiho. kdyz to padne, jsem zvedava, co dal psycholozka poradi. je fajn si s nekym takto popovidat (mela tri deti za sebou a byla na ne sama bez babicek, tak to dost chape a ted by pry jednala jinak).
jinak radila pani na hlidani a mozna na tom neco bude. clovek pry ma byt pozitivni a najit si prostor pro sebe. jinak se sedre, pretizi, bude neprijemny (zvlast kdyz vidi, ze druzi nedelaji).
takze chtela jsem rict, ze nam to s pritelem drhlo jen tak z niceho (coz me mrzi, protoze ja po predchozich zkusenostech si fakt nestezovala) a ted to vypadalo uz dobre (do vcerejsiho hovoru .-)). na druhou stranu jsi mi byla vcera odstrasujicim pripadem- starat se o dospele, tak jsem mela silu jednat hned a rict, ze by mi odstehovani prospelo.
mame to tezke... je fakt, ze jsme pretizene z toho mimina. kdyby to mimino melo pet roku, bylo samostatne, uz to zdaleka tolik neresime...
zase napis, budu moc rada.
5. čer 2015 v 10:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tammy6 ta anicka uz sem nechodi...
5. čer 2015 v 10:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@verusky
Děkuji za info. Je to škoda, úplně jsem v ní viděla sebe a ze srdce s ní soucítím...taky máme poslední dobou s dcerou partnera boje. Tvůj příběh resp. Článek mě taky docela zvedl ze židle... :frowning2:
5. čer 2015 v 11:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tammy6 u te dcery u Vas je to jasna predpuberta... a jak je psano, puberta se musi v prvnim pripade PREZIT. vsak nam tu pis...
5. čer 2015 ve 12:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Verusky
Já chápu, že s ní mlátí puberta, ale vše s mírou. U nás to začlo trochu zvláštně, přítel byl ženatý, a měl malou dceru, mě bylo tehdy 20, mladá naivní holka, a tak moc se zamilovala, on mi tvrdil, že doma to má naprd atd. Já věřila všemu co řekl, o pár měsíců později jsem zjistila, že čekám mimčo. A co dál? našli jsme byt, do kterého jsme se přestěhovali, jenže to peklo teprve začalo, jeho manželka nesnesla, že od ní odešel, a zlost a vztek si vybíjela na holce, tak jsem mu navrhla at ji přivede, že s námi klidně může být. To on prej manželce nemůže udělat, až to vygradovalo..v pátém měsíci mě opustil, byla jsem sama, v poloprázdném bytě a bez peněz, ty časy byly opravdu krušné. Syn se narodil, a když mu byli cca tři měsíce, parner přišel s tím, že se k nám vrací, já samozřejmě štastná, ale tohle štěstí trvalo jen měsíc, opět se sebral a odešel k manželce. Poté už jsem ho nechtěla ani vidět, z bytu jsem se odstěhovala, jelikož pronájem byl strašně drahý a udělala jsem si patro pro sebe a syna u mé babičky, která měla velký baráček. syna jsem čtyři roky vychovávala sama, ale stále v myšlenkách jsem vzpomínala na přítele, který mi tak ublížil, ale přesto jsem na něj nemohla zapomenout. Po čtyřech letech jsme se setkali, zašli na kávu a sdělil mi, že je už rozvedený a že má od manželky klid. Já mezitím s pomocí dědy postavila domeček pro mě a syna, takže jsem se úplně osamostatnila. S přítelem jsme se začli vídat pak poznal i svého syna, který mu říkal "strejdo". U soudu bylo rozhodnuto, že s manželkou mají střídavou péči po týdnu. Po pár měsících a dohodě, jsme to spolu zkusili znovu. Vše bylo super až do doby, kdy ted čekám mé druhé miminko s přítelem, jelikož jeho dcera cítí, že už nebude naaprvním místě, nebude mít vše jako doposud a hlavně vidí, že tatínek se na miminko moooc těší, jelikož s prvním synem to moc neužil. A do toho její puberta. Tak jsem podnikla rázné kroky, já chápu je to jeho dcera, ale už jí bude 12 a začnou jí nějaké povinnosti, a ne že si bude dělat co chce a já se strhnu, syna mám vychovaného, když v pokoji udělá bordel, druhý den ho uklidí, ale ona ne, má to třeba celý týden. Poslední dobou si strašně hraje na chudinku, že je jí ubližováno, aby jí tatínek litoval. A samozřejmě, že si vyslechl její verzi na mou už nedosšlo a vyjel po mě..Já dostala takový vztek, že jsem mu vše vpalila, že nebudu skákat jak ten spratek píská, bude se zapojovat do domácích prací, i když jsem je po ní nechtěla, a že když jí něco řeknu taknpůjde a udělá to, a ne abych jí to říkala tisíckrát, a jestli tohle nebude respektovat, uděláme to tak, že si tady odkroutí jeden víkend v měsící a všem se uleví, jelikož když tu je, atmosféra je napjatá, já i přítel jsme takový nervozní co zase vyvede. A konec konců když když on bude nadržovat pořád jenom dceři, já i toho druhé prcka kterého spolu budem mít můžu vychovat sama, že jsem si tím jednoubprošla, můžu i podruhé. A od té doby je jak vyměněj, holce dal janý pravidla, a najednou vše jde....tak jsem zvedavá jak to dlouho budd trvat, ale zatím poslední dny je vše tak jak jsem si představovala.... takže holky přeji vám všem ze srdce kdo má či měl takovéto problémy s nevlastními dětmi, držte se a opravdu je důležité si sednou a vše vyříkat co vás trápá, jak byste si to vy představovali a najít společný kompromis, který bude vyhovovat vám všem...
5. čer 2015 ve 14:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tvůj příspěvek