Nezvládám to s manželem - jak si přivydělat jako samoživitelka?
Ahoj maminky, jsem tady pod jinym profilem nechci aby to nekdo vedel. Jsem vdana, v posledni dobe se manzel chova divne, je zlý, dela ruzne naschvály apod. To je v podstate jedno, vim ze je neco spatne. Uz jsme spolu ani ctvrt roku nespali... Mam svůj byt (pred manzelstvim, takze na nej nema zadny narok), uz to s nim tady nezvladam, psychicky me uplne nici. Chci, aby odesel. Mame 3 letou dceru a jsem tehotna (5 mesic). Zajima me pokud je nekdo v podobne situaci, jak to financne zvladate? S miminkem se asi moc brigadnicit neda. Urcite bych sla do prace ve 2 letech druheho ditete, mezitim si dodelavam vysokou a myslim ze pak to pujde v pohodě. Jen nevim jak zvladnout a jestli vubec zvladnu ty prvni dva roky s detmi sama( po financni strance). Da se vyjit s 2 prckama za 4-5 tis. mes(to co zbyde po zaplaceni vseho).
@es456 teda když chlap sám dojde, že půjde k lékaři, to už samo o sobě je zázrak hodný uznání 😀 kéž by i ten můj měl chuť cokoliv na sobě vyřešit. aspoň jednu z mnoha věcí. aspoň jeden malý krok. ale to neeee. všechny chyby a problémy jsou jen moje. kéž by k tomu dr. fakt šel a brzy se to u vás vyřešilo.
@blahova_andrea Přesně, myslím, že už to je "velké" a tuší, že se pod ním láme větev. Obecně mám pocit, že mají muži se sebereflexí problém. Ale když dám ruku na srdce... já jsem se (snad částečně) jisté sebereflexi naučila s dítětem. Což je asi přerod, který spíš zažije žena jako matka než muž jako otec...
Ahoj, myslím, že ti celkem rozumím, posledního půl roku si v light verzi prožívám s manželem něco podobného. Máme dceru a čekám druhé dítě. Už od zimy je hrozně apatický a zároveň na nervy, skoro mi nepomáhá a raději si tedy co můžu dělám sama, než se s ním dohadovat. Sám o sobě říká, že má krizi středního věku, ale je mu jenom 33 😝 nejsem ve fázi, že bych chtěla od něho pryč, ale minimálně jednou týdně si říkám, že dny, kdy jsem s dcerou sama a nemusím snášet jeho nálady, jsem mnohem šťastnější... což je špatně. Ještě k tomu přispívá i to, že jsem těhotná a přecitlivělá, nicméně to věci pouze umocňuje. Už jsem mu říkala, že musí zajít k psychologovi nebo tak, ale samozřejmě na to kašle. Teď pořád říká, jak to bude s druhým dítětem náročné, přitom pro něho to není žádná velká zátěž, nechává většinu věcí na mě...ale mám pocit, že žiju spíš s puberťákem, u kterého nikdy nevím, zda se se mnou bude bavit nebo jen celý den zírat do mobilu a odpovídat jednoslovně...jinak nevěra za tím není, tím jsem si 99% jistá. Je to asi hodně podobný důvod, jako u Tvého muže bych řekla. On mi tvrdí, že já to mám fajn, že si jedu na mateřských hormonech, které on nemá. Nicméně dlouhodobě takový stav udržitelný není...ano, živí rodinu, ale to nestačí, potřebujeme partnera a člověka, který se mnou bude každodenní věci sdílet a prožívat. Není možné aby každý den přišel domů, zalezl si opět k počítači a nekomunikoval nebo se vyvalil s lahváčem a mobilem na pohovku. Držím palce s řešením situace ve vaší rodině 🍀
@es456 vida, zdravotní problém mě nenapadl, tak to ti moc přeju, aby to bylo TO, ten problém, protože by to mělo řešení a tím pádem by se i vás vztah mohl vrátit do zajetých, nebo alespoň únosnějších kolejí.