Nonstop hysterická máma (babička)

No, já bych teda kolem ní neskákala. Uvařit klidně, pokud vařím i pro zbytek rodiny, jinak bych si jela svůj program a máti nechala, ať si jede ten svůj.
Co se toho manžela týče, to vám ani jednomu nevadí, že nejste spolu? A co děti? Starší už to přece musí vnímat, že tam tátu nemá, nebo ho jako tátu ani nevnímá? Tohle je strašně ošemetná situace, mně by jednak chyběl manžel pro ty společné chvíle, jednak by manželovi chyběly děti a pochopitelně i já. Takhle to vypadá, že vlastně ani tu rodinu pořádně netvoříte. Ty si šolicháš to svoje doma na baráku a manžel jezdí domů, když se mu to hodí - to je jak kdybyste byli jen kámoši, ale ne partneři na péči o rodinu.

@somalicats Manzel takhle jede od kvetna post corona situace. Jinak je pryc dva dny v tydnu a zbytek 24/7 doma.

@marti89 Sledovat zamestnance na pracovisti je trestne.

No a kdo hlídal ty zaměstnance předtím? Jako přijde mi to přitažené za vlasy - to byl vlastně pryč ke konci Tvého těhotenství plus teď, když máte čerstvé mimčo - jako je to vaše věc, ale kdy jindy by měl být manžel s vámi doma a pomáhat právě s tou logistikou, nákupy a vším. Taky mám pocit, jak už tu někdo psal, že to vlastně nezvládáš, a pak vyjíždíš po mámě, která měla aspoň nějakou snahu.

@somalicats Psala jsem to nekolikrat, ze o ten nakup nejde. Jde o to, jak reaguje/nereaguje, nekomunikuje. Nikdo po ni nic nechce. Vse bylo na bazi dotazu. Ale to je uz asi jedno. A podminky v podniku meho muze tady nechci vic rozebirat.

aha

Jenže, milá autorko, ona ta její reakce stojí právě na tom, že Ty po ní něco chceš, ona to nějak udělá, a nakonec z toho hysterčíte obě dvě. A je to pořád dokola - máte si zařídit s manželem provoz domácnosti sami dva, když se vám nelíbí, jak se s úkolem popasuje Tvoje máti, a po ní nic nechtít, i když se třeba nabízí. Celkem si fakt protiřečíš - píšeš, že po ní nic nechceš, ale úkoluješ ji a vztekáš se, když to udělá dle sebe. Ten manžel a jeho práce s tím pak souvisí hodně.

Ženský, musím říct ze Vás obdivuji... spoléhat se neustále sama na sebe, vše zařídit, po matce nic nechtít a ještě být vděčná ze si na par okamžiku přijede pohrát s vnoučaty.... opravdu smekám a asi se půjdu omluvit vlastní mamce ta to, ze očekávám, ze když přijede, opravdu pomůže a nebude tu jenom na rekreaci. Do rodinných vztahu zakladatelky nevidím, určitě vinu nevidím jen na její straně a pokud má s mámou špatné zkušenosti, chápu, ze i tentokrat, kdy si dovolila požádat ji o pomoc, které se ji nedostalo, má vztek a potřebu vypsat se...

Ráno jsem sem psala, že mám v něčem podobně složitou matku. Koukám, že mezitím se to tady pěkně rozjelo ☹
K tomu, co si psala, tak upřímně klobouk dolů jestli s matkou vydržíš tři dny pod jednou střechou a bouchneš až pak. Pro mě jsou tři dny taky maximum, takže delší společný pobyty prostě neplánujem. Kdybych teď před sebou měla 3 týdny pobytu moji mámy v mý domácnosti, tak by mi z toho pomyšlení asi nebylo úplně dobře. A to přesto, že se máme fakt rádi, rádi si spolu popovídáme, máme podobné zájmy a máma ochotně hlídá děti.
Moje štěstí je, že máma se nerada "háda". To je někdy taky na palici, ale má to tu výhodu, že se teď obě dobrovolně vyhýbáme situacím, které obvykle vedou ke konfliktu. Jestli si tvoje máme konflikty užívá, tak to máš fakt těžší. Takovou mám babičku, vypozorovali jsme, že nejhorší je, když se cítí provinile, to pak musí ze všech kolem udělat idioty, obvinit je z nejabsurdnějších věcí a pak se teprv uklidní - pomohlo mi brát to jako fakt, který nezměním. (Ale stejně někdy hystericky křičím, nejsem takový zenový mistr, jak to tady vypadá.)
Možná teď strašně pohorším všechny, kdo ti tady napsali ve smyslu, jak by byly vděční, kdyby jim matka přijela na tři týdny dělat společnost, nic by po ní nechtěli a chovali se k ní s hlubokou úctou... ale k tomu zůstat v klidu a zachovat si ke svým problematičtějším příbuzným lásku, mě ze všeho nejvíc pomáhá, koukat se na ně jako na přerostlé duševně postižené děti 😀 možná je to psychopatický, paternalistický a opovrženíhodný přístup, ale mě funguje, domnívám se že k oboustranné spokojenosti, jen jim to nesmíš do říct do očí 😉
Na to co ze sebe máma dělá před ostatníma, jak vypráví tobě i sousedům, že ti jede obětavě pomoct, na to kašli a hlavně v to ani na chvíli nedoufej. Starší příbuzní mi to dělají taky "já jsem tak ráda, děvenko, že si u mě odpočineš" - houby odpočinu, v cízí domácnosti, s dvěma malými dětmi, ve výrazně horších podmínkách než doma... ale nevyvracím jim to, beru to jako dárek pro ně, že je nezatěžuju realitou toho, jak nenávidím každou minutu na jejich zas_____ chalupě.

Jak sledování je trestné? Tresné je, pokud o tom neví. Pracovala na jsem v bance, kde jsem kameru měla přímo nad stolem, nebyly (doufám) jen na záchodě. Všichni věděli, že prostory jsou monitorované. Stejně je nemůže "hlídat" celou dobu. Co se děje, když jede domů?

@somalicats No diky teto diskuzi jsem si uvedomila, ze mame ramci rodiny ale i s prateli nejak nadstandardne napomocne vztahy. Vyzvednout nekomu vyzivu z lekarny po ceste, kdyz k vam jede na navstevu, me prijde naprosto automaticky a ne ukolovani a znamka toho, ze domacnost neco nezvlada. Chovani moji mamy je v sirsi populaci zrejme normalni. Je pravda, ze mama ma podobny kamaradky, ktery kdyz k nam s ni jedou na navstevu (bydlime v chko a mame radi navstevy), tak jsou schopny si vzit vlastni jidlo a povleceni. To zase nechapu ja. Prijde me to hodne smutny teda.

@kami1984 Ta kamera v bance je tam zrejme pro tvoji ochranu. Stejne by to neslo, to je nerealny, byt tam ted proste musi. Promin, ale vic to rozebirat nechci. Me slo o mamu a vidim, ze fakt asi vetsina to mate podobne jako ona.

Neumite komunikovat ani jedna. Pak se nediv, ze vznikaji konflikty.

Neni, v urcitych pripadech je to de iure zcela v poradku.

Nevim jestli je dobre srovnavat vztahy s prateli a vztah k rodicum. Vztahy k rodicum jsou casto problematicke a poznamenane vychovou... Problem ale bude i v tvoji povaze, ale to asi vis (kdyz jsi psala, ze jsi chodila na terapie).
Co poradit...vse tu uz zaznelo, zkusit spolknout jesitnost a postoj "ja za nic nemuzu" a myslet na to, ze to je tvoje maminka, ktera to asi v zivote taky nemela lehke a ktera chce byt s dcerou a vnuckou a dela to proste tak, jak to umi... Mne treba pomohlo zamyslet se nad tim, jak mamka vyrustala, jaka byla doba, jaka byla tehdy vychova... to vse te poznamena! A i kdyz urcite i ona by na sobe mohla pracovat, je to tvoje maminka a ty bys k ni mela mit uctu. A pracovat spis na tom, aby te jeji chovani nevytacelo...i kdyz jsi mozna "v pravu", o to tu vubec nejde preci... nechces s ni snad souperit... bud rada, ze ji mas!

Ta komunikace je evidentně dost šílená oboustranně. Pokud víš, že máma je v tomhle neřízená střela, pak nechápu, co po ní chceš... V normálním vztahu by to podle mě fungovalo zhruba tak, že by dcera nečekala automatickou pomoc a matka by jí automaticky poskytla/nabídla. Kamarádům teda taky nenakupuju, ale to je asi dost daný situací, dovedu si představit, že na samotě a bez auta ty vztahy fungují trochu jinak, ale přesto bych to nečekala jako samozřejmost, byť bych za pomoc byla vděčná.
Podle mě hledáš na matce mermomocí chyby- a neříkám, že je nemá, ale s takovým přístupem ten vztah nebude fungovat nikdy. Zakazovat jí jezdit (obzvlášť do vlastního) na základě toho, že věci vyřídí jinak, než chceš, že se nepohodnete o takový blbosti, no, hysterka seš zřejmě taky pěkná. Asi si musíš promyslet, kam chceš váš vztah směřovat, ty ho chceš evidentně zakopat, no nevím, nakolik je to při takových majetkových poměrech moudré, pokud odmyslím nějakou emoční stránku věci. Ten terapeut nebo kam to chodíš tě směřuje jen tam, kam máš sama namířeno, tak si z toho neber víc, než je třeba. Žádný vztah není ideální, je otázka, jestli jsou provinění matky takovýho charakteru, aby stálo za to utnout kontakt, to si musíš sáhnout do svědomí sama. Nutrilon za šede mi na to přijde málo, ale vaši historii znáš jen ty.

Jeste dodam... nejde o to, ze jsme vsichni na strane tvoji mamky a jsme stejni, myslim si, ze vidime, ze i ona udelala nejake chyby... ale ze ty chces, aby se druhy zmenil (protoze ty chces), ale tohle je nestastne do zivota... ty se musis naucit, jak zit s jejima chybama, jinak se budes trapit porad. Nelibi se nam, jak maminku jen odsuzujes a nevidis situaci z jeji strany... a pritom ona to mozna cele zvladla lepe nez ty! Tesila se na vnucku, chtela pomoct a setkala se akorat s kritikou a nastvanou dcerou. Moje mamka by se ve dverich otocila rekla mi "nazdar", kdybych tohle udelala.

Tak jinak, protože autorka lítá ode zdi ke zdi. Když to vezmu, jak to funguje u nás, tak my si navzájem pomáháme s manželem. Když k nám jede moje máti, tak mi ráda pomůže (s nákupy už teda ne, je jí 72), nicméně já jsem za pomoc ráda a nikdy bych si nedovolila jí vyčítat, že něco neudělala tak, jak já jsem si představovala, obzvlášť pokud bych jí nedala přesné instrukce. Stejně tak bych jí pomoc nevyčítala v případě, že jsem si o ni řekla, i kdybych věděla, že to máma udělá jinak a ne podle mých představ.

@miaelle90 ono často nezbývá nic jiného, než se spoléhat sama na sebe, případně ještě na manžela - já mám mámu 240 km daleko, ta ve svém věku zastane ještě kus práce, tchýně je relativně blízko, ale je jí 81, špatně chodí a už mi těžko s něčím pomůže, v jejím případě je to naopak, když je u nás, tak ji obskakuju já (a nemám s tím problém). Když má někdo babičky blízko a jsou ochotné a schopné pomoci, tak je to o něčem jiném. My nemáme hlídací babičky, máti teď tak často nejezdí (byla u nás teď poprvé od prosince kvůli koroně), takže na koho jiného bych se měla spoléhat než sama na sebe a na manžela?

@antoinet maminka to naštěstí zvládla a je v remisi, ale hodně nás to všechny změnilo i naše hodnoty a spoustu věcí už prostě neřešíme. Člověk až pak si uvědomí, jak je plno neshod zbytečných

Ahoj, procetla jsem komentáře a asi budu jediná, ale já te opravdu chápu 🙏🏻 Mám to stejný, chodím i na terapie, snažím se zpracovat jak s ni komunikovat, ale ono to většinou fakt nejde!!! Moje máma měla vážnou nemoc, operovali mozek, bylo období kdy se úžasné změnila a všechno bylo růžový, jakmile ji dali do kupy, je stejná jako predtim. Já si na ni nikdy nedovolím zvýšit hlas, ale přes e ona stoura do mě a odsekáva, aby mi mohla rict, ze jsem já ta hysterka. Většinou už se proste jen zvedam ze mi není dobře a odcházím domu. Moje máma i občas pohlídá, ale dětem se nevěnuje, znají jen tablet a PC a televizi. Takže věř tomu, ze není chyba jen v tobě.

@somalicats mám to úplně stejně, moji rodiče dal, ještě mladí, pracuji, maminka od partnera za rohem, ale starší, potřebuje pomoci ona..To ale nic nemění na tom, ze kdyby chtěla moje rodina přijet na delší dobu než jednodenní návštěvu, měla bych to nastavené tak, ze vy převládaly “benefity” , určitě bych nikoho déle než jeden den neobskakovala ještě s malými dětmi . To ať raději nejezdi, když nepomůžou. Nic špatného na tom nevidím 🤷‍♀️

@miaelle90 Tady je spíše problém v tom, že její máma vlastni půlku baráku tím pádem tam může jet kdykoli a na jak dlouho chce. Takže chápu když bydlí ve městě, že si tam jezdí rekreovat. Každopádně si měli nastavit pravidla hned ze začátku a domluvit se, jak to bude fungovat. Ze
kdyz tam mamka bude, tak ze se každá bude starat o své a nebo, že ji mamka bude pomáhat.

@volcok87 Ale to tady nikdo nerika... ze je zakladatelka spatna. Ver mi, chapu tebe i ji, ale je rozdil, jak to podas ty (proste pres ruzne letite problemy, ktere vznikly pravdepodobne uz v tvem detstvi, s mamkou nevyjdes, ale snazis se a nehazis vsechno na ni, byt bys urcite mohla vyjmenovat jeji chyby) a tim, jak to poda zakladatelka - toci se kolem malichernych veci a nevidi, ze problem je jinde, nez ze maminka popletla nakup....

@anuliinka2013 Bohužel pece mojich rodičů ve mě vyvolala psychiatrické onemocnění, ale ne protože. by byli nějací špatní lidé, jen to s dětmi neumi a neuměli to bohužel ani se mnou, měli mě velmi brzy a sourozence nemám. Mají mnoho přátel a jsou společensti, ale neumi projevit city ani pochválit ani poděkovat. Ale pravé od těch blbustek a drobných nianci, z kterých jsem se zhroutila mi pomohla až terapie. A věřím ze zakladatelce by to hrozne pomohlo, pochopit a nepitvat se v takovýhle “drobnostech”

Boha jeho...

@miaelle90 Diky, ja prave taky zasnu, kolik zen povazuje zastavku v lekarne za neco, za co bych mela byt mame vdecna po zbytek zivota. V rodinach mych kamaradu je treba bezny, ze mamka dorazi v sestinedeli, pomuze s uklidem, peci o miminko - ja se uz davno smirila, ze nic takoveho se u nas nestane. To je jasny, ze do nasich vztahu nevidis, ja taky nechapu, co vsechno se z tech par mych prispevku ohledne jedne situace, notabene psanych v afektu, da vsechno vycist od meho malicherneho charakteru pocinaje, prez obetavost moji matky, az o to, ze by manzel mel v praci si dat kameru.-)

@malytlustyhroch Diky, ja si prave myslim, ze kdo nema v rodine "pacienta" ( tak temhle lidem zase rikam ja), tak aei nemuze pochopit, co to je vyrustat v neustalem psychickem natlaku. Ja jsem casem pochopila, ze mamka je manipulativni despota - jakoze tedy po xy letech v psychoterapii - dokonce ji oznacila takhle moje psychoterapeutka. Asi by ti bylo snazsi, kdyby mela jen tuto polohu, ale ona ma i svetle momenty a tim te prave vlaka zpet do svych chapadel.-) Nadalku je snadnejsi na ty sceny a dusno zapomenout a verit, ze tentokrat to neprijde, ale ono prijde. Po letech vim, ze ja za jeji chovani nejsem zodpovedna, ale stejne kdyz vytahne tu kartu - je to tva vina, ze se ted chovam blaznive - tak me dloubne pod zebrem a rychle se chytam myslenky: Neni, neni - vzdy ti to reklo uz tolik moudrejch a chytrejch lidi....

@volcok87 Diky, do terapie jsem chodila, ono uz ale nebylo moc, co pitvat. Tez jsem si prosla zavaznou psychiatrickpu diagnozou. Ono to totiz nejde se dokonale obrnit proti psychickemu natlaku. Ja jsem svoje detstvi s mamou v terapii prirovnavala ke koncentraku - dokonce jsem i jako dite cetla vsechnu moznou literaturu o tomto tematu. Vyrustala jsem s ni sama a vsechno tohle jsem musela zazivat uz jako male dite. Ja nechci popisovat vsechny ty veci kolem a kolem.

Ja jsem sem napsala proto, ze jsem nejak doufala, ze treba nekdo napise, jak to s mamou, se kterou se neda domluvit, naklada, aby ho nevyvadela neustale z rovnovahy a kontakt s ni se dal nejak v poklidu prezit. To, co se tady pise k tom, ze ja jsem hystericka - no to fakt jsem - kdyz se zacina chovat timto zpusobem, tak to fakt histericka po nejake dobe jsem. Chyta me z ni normalne panika a lituju, ze jsem, jak tu nekdo navrhoval - ji nepozadala o ten nutrilon xy dni do predu, na navstevu ji nezvu, nic od ni nchci a podobne - ale pak kdyz se uklidnim, tak si uvedomim, ze je to moje mama a ze s ni vztahy zpretrhavat nechci ( coz byl taky duvod ukonceni moji psychoterapie - protoze tam zadne jine reseni defacto nez s ni utnojt kontakt neni). A ze to brime zkratka ponesu dal a dal a dal si nekteri budou myslet, jaka je moje mama skvela a druzi si budou tukat na celo, co to zase vyvadi a jak na me kasle.

Ja teda nevim, jak poradit, protoze je to hodne tezke. Ale chapu te! Chtela bych te podporit, vydrz! Idealni by bylo, kdyby ses dokazala odprostit od te osoby v te chvili, co te zacne rozcilovat, nebo nevim jak to napsat, vis jak to myslim? Ze v te situaci, kdy jsi ji volala a psala tak to utnout a rict si treba, jezis, tak dneska to asi neklapne, takze bych ji proste nechala, nevolala, at priveze co chce at si postezuje, jak musela vsechno nakoupit, ale proste nenechat se tim ovladnout. Ti co v tom nemuseji zit, to zrejme nepochopi, takze radi zbytecne rady.

Nebyla to pobočka🙂 v dnešní době je kontrola kamerami běžná. U manžela jsou thermokamery, kde z dálky dokážeš zazoomovat i barvu očí..

No vida. Chápu, že psaní v afektu je psaní v afektu, ale přesto je dost důležitý tam přihodit i kontext, pokud se tu chceš setkat s pochopením.

Ono pokud chceš v nějakém kontaktu zůstat, tak jediné řešení je, předcházet situacím, ze kterých může být konflikt. To, že se s mámou občas poštěkáte, je normální, taky s matkou nemáme vždy zalito sluncem a jdeme si na nervy, ale naučily jsme se jít si v takovou chvíli z cesty, případně se pohádat a usmířit. Nicméně, pokud v tomhle tvoje máma nespolupracuje, nezbývá, než se na ní nespoléhat a přistupovat k ní jako k malému dítěti, jak psal už někdo výše. Prostě nechtít po ní víc, než je sama schopná, snažit se brát to všechno s rezervou a vědomím, že to ty máš pod kontrolou, a nenechat se vtáhnout do hádky. Brát jí jako člověka s tímhle sociálním omezením (a věř, že se jí s tímhle nežije snadno) a nenechat se rozhodit. Dořešit si majetkové vztahy, protože takhle- když je půl baráku její- jí jaksi není tak jednoduché kočírovat v tom, na jak dlouho přijede. Upřímně, při třítýdenním pobytu bych i z mojí mamky lezla po stropě (a věřím, že ona ze mě též), takže za jakýkoliv její samostatný program bych byla šťastná jak blecha. Ale prostě pokud je to na tebe dlouho, bylo by fajn zapracovat na tom, abys tu délku mohla nějak korigovat. To, že máma ti práci i přidělá, je prostě věc, se kterou se je třeba smířit, těžko jí změníš, to prostě ber jako její součást.
Měla jsem dle popisu podobnou babičku a vím, jak dlouho se s tím máma srovnávala, jak se furt snažila o normální vztah, prošla i utnutím kontaktu, který mámě stejně psychicky nepomohl, “jen” dal trochu prostor fungovat naši rodině, ale máma z toho měla naopak dost velké pocity viny, takže do velké míry chápu (respektive nechápu, ale vím, co to obnáší). Moje rada je, nesnažit se měnit to, co měnit nejde. Smířit se s tím, že máma jiná nebude, že to není tvoje chyba a do velké míry ani její (sama si zřejmě prošla něčím podobným a neuměla to zpracovat), kontakt v rozumné míře zachovat, pokud neovlivňuje tvoje vztahy s dětmi a s mužem, a brát jí prostě jako děcko, nemít očekávání a nesrovnávat s matkama jiných lidí, prostě taková je a jiná nebude.