Nové partnerky rozvedených mužů s dětmi. Jste smířené se svou pozicí?
Ahoj všem. Chtěla bych se zeptat na zkušenost těch, které mají vztah s partnerem s dětmi z předchozího vztahu. Jakým způsobem se vyvíjel váš vztah a jak jste se vyrovnávali se svou pozicí? Já jsem s partnerem 3 roky. Ze začátku, kdy vztah nebyl pro mě tak vážný, to bylo v pohodě, ale čím jsme spolu déle, tím je to paradoxně pro mě horší. ☹ Nějak se stále nedokážu smířit s tím, že už se "nezbavím" partnerovy exky. Mám občasné výkyvy, kdy je vše v pořádku, a pak se exka zase ohlásí, a vše je v háji 😠 Zlepšilo se to časem u vás (např. s příchodem společného dítěte), nebo je to ještě horší?
Děkuji za zkušenosti.
@parestezie "Berte nás prostě jako nedílnou součást a taky slepě nehltejte, co Vám náš muž řekne 🙂" Řekla bych, že tato věta přesně ilustruje přístup některých exek ke svým bývalým...stále je to "jejich muž" a nextka se má smířit s tím, že jejich navždy bude, že???😀
@degial ale parestezie prece nepsala, ze je to stale jeji muz... ale ze je nedilnou soucasti a to proste je at se vam to libi nebo ne. pokud si zenska najde chlapa co ma deti, tak matka jejich deti je proste a vzdy bude soucasti jeho zivota a to minimalne nez budou deti dospele. cim driv to zenska pochopi tim lip, protoze jinak bude neustale bojovat s vetrnymi mlyny. pokud to zenske vadi, tak ji prece nic nebrani najit si chlapa, ktery zadne zavazky nema.
@tulikiss já ale reaguji na něco jiného...Pořádně si přečtěte její větu....konkrétně píše: "slepě nehltejte, co Vám náš muž řekne" Mně trklo do očí to "náš muž"...jakože muž exek 🙂 To , že exka bude patřit do partnerova života, vím, ale zas to neznamená, že může narušovat jeho soukromí např. nevyžádanými telefonáty apod.
@treasurka Posunulo se to, ale některé věci jsem si musela prosadit, nešlo to nějak moc samovolně, a obávám se, že kdybych byla v tomto směru pasivní, tak nám exka začne zasahovat do bůh ví čeho... Také teda těžko říct, kolik věcí mi partner přestal říkat, když ví, že by mi mohly vadit, ale já k tomu přistupuji tak, že pokud se mě to přímo nedotýká a není něco na úkor mě a hlavně o tom nevím, tak vlastně není co řešit. On si totiž asi konečně uvědomil, že říkat úplně všechno, není úplně taktické... a hlavně mě to zas tak nezajímá, když se to týká jeho ex. Prostě jsem to nastavila tak, že téma jeho exka je u nás doma tabu a její problémy mě fakt nezajímají. Ohledně jí řešíme pouze záležitosti dítěte, jinak nic.
Zdravím. Chtěla bych se zeptat na zkušenost těch, které mají vztah s partnerem s dětmi z předchozího vztahu. Jakým způsobem se vyvíjel váš vztah a jak jste se vyrovnávali se svou pozicí? Pro mě je to šílené těžké, hlavní důvod je ten , jsme spolu 4 roky do vztahu jsem s tím že děti má šla. Ale také jsme oba šli s tím že spolu chceme mít taky dítě. Přes rok a půl snahy se nepodařilo, po vyšetřeních jsem v porakdu. Dali jsme si pauzu a ani ne po roce najednou pritel dite a snahu nechtel. Nejdříve byly jeho odpovedi na to, takove , ze mam dat cas abych mela vetsi mateřskou. Pritom. Jsem pracující clovek mit dite tak se o nej zvladnu i finance postarat. Jinak bych o tom ani nepremyslela. Spis to podle me jsou jen partnerovi vymluvy. Protoze dalsi duvod po case byla odpoved ze mam brat ohledy na to ze ma maly deti ze jeden de ten do skoly at pockam. Pritom porad bude neco, pak do skkoly pujde dalsi pak dalsi veci..naposledy mi odpovedel ze vlastne ani nevi ted jestli dite chce ze si mysli ze by to uz asi nezvladl. Ale poradne narovinu sam neodpovedel porad se odpovedi vyhyba. Porad chce cas. Pritel je o 9let starsi nez ja. Me je 27. Deti si preji okolo me uz vetsina deti ma, mrzi me kdyz ja ne a jeste k tomu jsem s nekym kdo je asi semnou ani nechce.nevim duvod a nedozvim se od nej. Pritel je dost pracovne vytizeny , dalsi veci je pro nej konicek vse okolo aut coz řadí spolecne za detmi a praci jako dalsi prioritu. Ja jsem pokazde az tam nekde na konci takze kdyz zrovna nejsem v praci a mam volny den. Doma je az vecer az kdyz vse dulezite ma. A to jde spat takze vlastne jsem prevazne porad sama. Nemame zadny plany, ma jine priority. A me je trapne se prosit ho o to aby semnou neco ppanoval. Hlavne to musi jit samo o tohle se nema rikat. Kdyz mu tohle vse reknu , rekne mi ze za to nemuze ze ma hodne prace ,ze bych se mela s jinym treba lip. Jednou za mesic ma potrebu mi to "vynahradit " a jdeme treva do kfc. Pracuje denne od 24/7 nebo dela neco na autech. Jedine dny kdy konci po 8 h v praci jakk ma a neni dyl jsou uterky a patky kdy si bere do vecera deti. Vikendy chodi do prace taky. Ma volny vzdy jen kazdy druhy vikend sobotu kdyz ma deti aby si je pry uzil. Druhy den je hlida vetsinou jeho mama a nebo ja. Nas jediny spolecne straveny cas je jednou za rok na 3dny chorvatsko. Nekolikrat jsem mu nasla zpravy kde shanel holku z privatu na noc.kdyz ja byla v praci a zpravu smazal , a myslel si ze se do kose v tel nekouknu. Pri otazce proc.. mi rekne ze to jen cbtel zkusit ze preci vidim ze nakonec nikam nejel. A nakonec rozhovoru si prijdu jako ja ta spatna. Spime spolu tak jednou mesicne.pry je unaveny.jsem mlada strasne chci rodinu a myslim ze je docela fajn cas s tik neco delat. Nesnesu denně přežívat a nemít žádný plán žádnou budoucnost v dohledu,nevědět co bude jen čekat na to až pritel přijde unavený z práce a nebo přijde s dětmi z předchozího vztahu a budu se mu o ně s radostí starat". Občas mám chvíle kdy začínám ty deti nemít ráda, nechci je vidět vyčítat to jim. Je to hrozný tohle vůbec napadat nemá oni za to nemůžou ja vím.jenze občas to nejde. I tak se o děti kdyu jsou u nás starám s největší láskou a nedávám na jevo nic co by mohlo jakkoliv . Ale ve mě se to pere. O pritele přijít nechci už jsem přeci jen na něco zvyklá.nejsem člověk co se rád seznamuje . Nemám ani žádné kámoše nikam nechodím ani mě to neláká. Jsem ráda jak to mám až na tohle trápení co tu píšu.. v hlouby duše si říkám že třeba přijde ta chvíle kdy se změní názor a ditw mít budu. Ale taky může nastat chvíle kdy se za dva roky ohlidnu zpět a nic nebude jinak. On už tohle vše má už nemá co ztratit jenže já ztrácím cas. On to ví ale dokud mi neřekne ne nechci dite semnou mít nebudeš. Nemám Sílu odejít a porad věřím.
Děkuji za zkušenosti.

Mě bylo 20,kdyz jsem začala chodit s nyní již exmanzelem... Mel syna, tehdy 8 let.... Že začátku jsem to nešla dost naivně, pak nelibe a nakonec jsem syna doucovala a jelikož ex nebyl nikdy otec roku, začal k nám syn v pozdějších letech chodit hlavně za mnou a naším synem, měl ho vždycky moc rád. S jeho mamou jsem se nikdy neviděla, e tiše jsme se tolerovaly a byla ráda, že syna doucuju angličtinu. Pak jsme se s ex rozvedli, syn vyrostl, pracuje v zahraničí, máma mu zemřela, táta stále nic extra a mě považuje pořád za svoji druhou mámu 😍 je to moje zlatíčko, vždycky když přijede, tak se vidíme a moc rádi, i s mojí dcerou s nynějšího vztahu. Takže jo, jde to překonat ten prvotni "nezájem" o děti ex...