Odejít od partnera a být s mužem o 23 let starším?
Ahojte holky a ženy. Jdu si pro radu a další pohledy na mou situaci. Budu se snažit to napsat co nejstručněji.
Je mi 23 let, partnerovi je 33. Jsme spolu 6 let. Má dceru z předchozího vztahu. Bydlíme spolu, žádné závazky vůči sobě nemáme. Normálně pracuji. S dcerou vycházím v pohodě, partner ji má kdy si řekne. Raději jsem s ní ale sama když ji hlídám, když jsme tři, často jeho styl výchovy nedávám a celkově ten průběh setkání. Partner mě stále miluje, já ho mám ráda, ale za poslední dva roky mě podezíral z nevěr, jelikož v práci mám spíš muže, stále se hádáme, hodně věcí mi na něm v poslední době vadí jak v chování, tak v jeho výchově. Ale jinak spolu žijeme fajn, podnikáme výlety, děláme si hezké večery u televize, masáže, večeře. Ale já bych to nazvala takovým stereotypem. Žitím s někým fajn, koho máte rádi a ono to nějak plyne.
Před rokem jsem se sblížila s kamarádem, s kterým se znám již 8 let. Udělali jsme si občas výlet, psali si. Nešlo o fyzický kontakt, líbila se nám naše vzájemná přítomnost. Prostě příjemný čas. Zjistila jsem, že by rád se mnou trávil všechen svůj čas, tedy byl se mnou. Hodně jsem nad tím přemýšlela, čas s ním byl skvělý a opravdu jsem si říkala, že si to dovedu představit. Ale ten věk... Vím že se říká, že to je jen číslo. ale pro hodně lidí to je stále tabu. Mě 23 a jemu 46... Na dítě rozhodně nespěchám, nejsem vyloženě karieristka, ale na nějakém pracovním cíli aktuálně pracuju a nějakou dobu to potrvá. On má dvě děti. Jedno je dospělé, druhému je 15. Jeho předchozí vztah ho nenaplňoval nikdy a začíná nyní žít znovu.
Stále víme, že naše náklonnost a vzpomínky na časy rok zpět jsou vzájemné a já si stále pohrávám s myšlenkou být spolu. Nechce žít aktuálně rodinný život, chce si života užívat. A to já chci taky. Oba chceme výlety, vídat se, trávit spolu čas. Já na dítě v bližších letech nepomýšlím. Žiji dneškem a bližší dobou, nemám potřebu řešit to, co bude za 10 let. Prostě bychom spolu byli, ať už vztah jako takový či volnější. Být tu pro sebe, mít se hezky.... Ale ten věk, ale ten věk....
Nevím, jestli setrvávat ve vztahu, který jakž takž funguje. Partnera mám ráda, často si navzájem chystámé hezké chvíle cestujeme, ale hodně se hádáme a furt se něco hrotí. Dítě by partner do budoucna chtěl.
Nebo být s mužem o 23 let starším s myšlenkou, že oba chceme trávit život na plno, užívat si, výletovat, radovat se z maličkostí a aktuálně nám je zcela jedno, zda to bude na rok nebo 10 let.
Tak by mě zajímaly vaše názory, děkuji 🙂
@nandule20 Ahoj,na úvod ti chci říct,že se mi líbí,jak to máš v hlavě srovnaný.😊 Ve 23 letech a bez závazků není důvod zůstávat ve vztahu,se kterým nepočítáš do budoucna.
Z každého vztahu si človek odnese,co od toho druhého chce a co nechce. Klidně zkus vztah se starším mužem,ve výsledku ti to může dát hodně dobrého pro budoucí výběr partnera. Mně dal rok se starším chlapem,který si mě hýčkal a rozmazloval,daleko víc jak 5 let s vrstevníkem.😉
Za mě je horší zakuklit se v nějakém jakžtakž vztahu a pak litovat ztraceného času. Držím ti palce.😉✊
@hejnecko díky za názor 🙂 tak nějak to vidím... Nešlo o představu vztahu na celý život, jen prostě o fajn dobu, ať už to bude pár měsíců či pár let. Ale teď se dostávám k další překážce - jak to skončit s partnerem, když vím, že to budoucnost není.. Vím to a stejně to nejde... Nevím jak na to...
@nandule20 pár let zpátky jsem řešila v podstatě stejnou situaci,měla jsem hodného partnera,který mě miloval,taky mi leccos vadilo,ale v zásadě se nám nežilo špatně. Poslední společný rok jsem si říkala,že mu to nemůžu udělat,ale o to víc jsem se trápila. Pak se něco zlomilo,řekla jsem mu,že už nejsem šťastná,nic jsem nevyčítala,mluvila jsem s ním na rovinu,jak to cítím a stála si za tím. Vybrala jsem si cestu,jakou bych sama v jeho situaci asi nejlíp překousla. Působíš na mě jako hodná a inteligentní holka,jestli si tím jsi jistá,udělej to kvůli sobě.
@hejnecko Vím, že máš pravdu. Nejsem šťastná... Ale tak nějak to nechávám plynout. Je to takový ten stav, jako by mi bylo 40, byla bych s ním už 20 let, měli dvě děti... Jo, to je asi taková situace, jak se cítím. Ve čtyřiceti bych za takový stav byla ráda, jde o žití s někým, s kým je fajn a nějak to plyne. Ale teď určitě je hodně brzy, abych se snažila něco zuby nehty zachraňovat, když vím, že to není to pravé... Bohužel jsem se i přestěhovala daleko za ním a začala jsem tu pracoval a nejde jen tak odejít. Nevím jak ten vztah skončit. Sobecky se mi do toho plete práce a hlavně bohužel hodně beru ohledu na názory ostatních... V tom smyslu, že ještě dva roky budu stále někoho potkávat a vysvětlovat, proč spolu nejsme. (Vím, dřív nebo později to tak ale stejně bude.) Je to asi hloupé, ostatní mají horší problémy... Ale já stejně nevím, jak z toho ven.
Děkuji moc všem za názory 😊