Odešla jsem z domova a stýská se mi, přejde to?
Ahoj, nevěděla jsem do jaké kategorie mám téma zařádit tak se za to předem omlouvám. Jsem s přítelem 5 let čekáme miminko. V pondělí jsem se nastěhovali do domečku, který jsme stavěli 2 roky, a stěhovali jsme se když jsem začínala 5 měsíc těhotenství. Ale problém je v odchodu z domova a to, že se mi stýská. S rodiči jsem měla vždy skvělý vztah, a dneska jsem si uvědomila, že mi to bude strašně chybět jako takové ty rutinní věci. Jako třeba to, že když přijel táta z práce tak jsme se všichni sešli u stolu a společně si povídali. každodenní hovory s mámou. Trávili jsme spolu veškerý čas. A teď mi prostě dochází, že se mi stýská. Mám ještě 5 sestru a prostě jen si vzpomenu na někoho z nich tak je mi do pláče. Přijde mi, že mě nemůže tenhle osamocený život naplnit, když je přítel celý den v práci a já doma sama. Myslíte, že mě ten stesk přejde? :,( A budu šťastná?
@nikolab20 přirozený vývoj 🙂 .Každý se jednou, nebo si myslím,že by se měl jednou odstěhovat od rodičů a žít svůj život.Z tvého posledního příspěvku mám ale pocit,že nejsi spokojená s přítlem.Nezlob se,ale máš své bydlení,přítle,čekáš miminko,rodiče blízko...tak to fakt bude problém jinde.Ani trochu nechci snižovat tvé pocity,prožívám totéž z opačné strany.Syn se nám v létě odstěhoval mimo republiku,budeme první vánoce bez sebe,pobrečím si,ale je to život.Přeji ti ať se vše srovná,hlavně kvůli tvé nové rodině 🙂 .
Nějak v ničem nevidím nic do budoucna. Jinak rodiče nám navrhli, že bychom tam mohli být, ale ještě to musím nadhodit doma. Doufám, že je to těmi hormony jinak takto se cítít pořád nezvládnu. S takovými pocity jsem v polovině ledna v psychiatrické léčebně ☹ . Nevím jak dlouho jsem schopná to vydržet a jestli vůbec se to někdy změní
@nikolab20 nediv se že tě nebere vážně, když nevidí a necítí jak trpíš.
Nicméně obecně myslím že máte větší problémy než jen že se ti stýská po domově. Jenže co s tím..přítele bude mrzet že to tak cítíš, že si nejsi ničím jistá a trápíš se. Ale zas nechat to plavat že se to samo někdy změní a zlepší..No teď bych to nechala, svěřila se s tím co cítíš ohledně stesku po domově a po rodině, zvážila trávení vánoc a chvíli se ve vztahu nepitvala. Je toho teď na tebe hodně, i ty hormony můžou s člověkem zamávat.Drž se.
@nikolab20 Myslim, ze tvoje pocity jsou prirozene. Proste si musis zvyknout na nove veci a to chvilku trva. Navic v kombinaci s tehotenstvim a Vanocema je to jeste intenzivnejsi. My treba Vanoce resime tak, ze jeden rok s nasima, jeden rok s tchanovcema. Bud my u nich nebo oni u nas. Neni duvod, proc to treba nezkusit takhle. I na nove bydleni si musis zvyknout, zvlast pokud tohle je natrvalo. Dobre jsem snasela presun na kolej i do bytu, protoze jsem vedela, ze je to docasne. Dum je zmena navzdy a taky jsem si zvykala a to uz jsem byla vdana zenska s detma. Posmutni si a klidne jezdi k vasim castejc. Spravi se to.
Nejhorší je, že mi vždy po návštěvě je ještě hůře. Návštěva je vždy super a jsem šťastná, ale poté je mi vždy ještě několikrát hůře, ale být bez nich delší dobu nevydržím. Také to, že by to mělo být na VŽDY mě strašně děsí. Nevím jestli přežiju další měsíc s ním natož roky
@nikolab20 ale ono to je navždy. Prostě přijde u každého člověka doba, kdy musí opustit své rodné hnízdo a svou rodinu a začít žít svůj život, vytvořit si svůj domov. Nejde to přeskočit, okecat, zrušit..musíš si to prožít. Je to nevyhnutelné, je to součást života. Tak to ber a nesmutni že nemůže být všechno tak jako kdysi. Nemůže. Jsi dospělá.
@nikolab20 Myslím,že si dítě co si pořídilo dítě.Neber to ve zlém, ale tvého přítele je mi tak trochu líto,být s někým ve 21 letech ze zvyku je trochu zvláštní ,jaký on vlastně je? Cítíš z jeho strany taky jen zvyk nebo něco víc?
@nikolab20 Musím přiznat, že mám z tebe také pocit, že jsi ještě strašně nevyzrálá, nedospělá, nesamostatná. Otázka je, jaké to bude s dítětem, když nejsi připravena ani na to být trochu samostatná. Zajímalo by mě, čím si přítel vysloužil tvé pochybnosti ohledně vztahu? Proč s ním o svém problému nemluvis?
Můj přítel je samotář, nemá rád velká rodinná shledání a oslavy a já jsem pravý opak. Mám ráda okolo sebe spoustu lidí. Z jeho strany necítím vůbec nic. Přijde domů já mu musím jídlo strčit až pod nos, protože si myslí, že od toho jsem přece doma. Včera jsme se pohádali před mými rodiči kvůli úklidu. Uklízím každý den. A bylo mi vyčteno, že podlaha je šmouhatá. Mám takového šikovného pomocníka, který vysává i vytírá zároveň, ale jelikož to furt nebylo ono. Jsem si říkala, že to není pořádně vytřené. Tak jsem si vzala kýbl s vodou a 2 hodiny jsem byla na čtyřech a takto vytírala podlahu, aby to bylo pořádně vytřené, a on mi pak řekl, že je to šmouhatý ať s tím něco dělám. Já když jsem mu vyčetla, že jen po něm neustále uklízím jako, že si po sobě neumí ani sklidit talíř když se nají a, že ráno vstanu a první hodinu se zabývám jen úklidem jeho nepořádku tak mi řekl, že jsem od toho přece doma a , že mi to nic neudělá. Dnes jsme čekali návštěvu a byli jsme před tím nakoupit. Do návštěvy zbývala 1 hodina než měli přijít a já do toho dělala oběd, pekla jsem aby bylo nějaké občerstvení a do toho vybalovala nákup, nádobí z myčky. Tak jsem ho požádala o to jestli mrkne na tu pánev na které se smažilo, že já jdu pověsit prádlo tak my vyčetl, že nic nestíhám. Ví jak se mi stýská a ,že jsem skoro celý den doma sama a on se večer sbalí do hospody a vrátí se za 5 hodin. Také od něj nic necítím, na miminko se ani nezeptá jen když si dám půl skleničky coca coly na pálení žáhy tak na mě kouká jak na vraha. Z jeho strany cítím jen maximálně to když chce sex a když řeknu, že nechci tak je uraženej a nebaví se se mnou
@kacca11 Na miminko se moc těším. Mám doma malou sestru se kterou jsem měla možnost zjistit to co miminko obnáší, a mám s tím o dost větší zkušenosti než ostatní prvorodičky. Já jsem samostatná vše si dělám sama, jen mě trápí stesk. Přítel mi s ničím nepomůže o domácnost se starám sama. Když před přítelem řeknu nějakou nespokojenost tak se s tím nezabývá jen mi řekne co vlastně po něm chci
@zuny Já se ho snažím vždy poprosit jestli by si mohl zvyknou na to, že si například po sobě může uklidit , že by mi tím aspoň ulehčil práci a já se mohla věnovat jiné. Ale on mi řekne, že přece jsem od toho doma. Dnes jsme se o něčem bavili a on mi řekl kdo by mi uklidil a uvařil. To člověka zrovna 2x nepotěší když první co mu blýskne hlavou je úklid a jídlo. A pak mi ještě vynadá, že nevytahuju žaluzie, že se nám potom potí okna a já když mu řeknu že jsem tu jak ve výkladní skříni, že každý vidí co dělám tak ještě se mu to nezdá. Já prostě nemám chuť ráno po něm uklízet nepořádek v tom stylu, že i malé dítě to dokáže udělat. Jako, že hrnek patří do myčky, mléko do lednice a trenky do pračky. Navíc on je o 6 let starší než já tudíž mu je 27. Jako ještě například máme dětský pokoj, který ještě není uklizený, protože tam jsou ještě nějaké krabice ze stěhování a prázdné krabice. Jednou jsem mu řekla, že druhý den je odvezu do kontejneru a on na to proč bych je odvážela, když je spálí. A já na to, že bych do konce týdne chtěla ten pokoj uklidit a on mi na to řekl, že už to mělo být dávno hotové. Takže já vypadám jako lemra líná. A když už se rozhodl ty krabice spálit tak já byla mimo domov a nechal všude otevřené okna a mě nalítal ten drobounký popílek všude po všech parapetech a všude uvnitř to bylo takže další zbytečná práce navíc
@nikolab20 promiň, ale bydleli jste spolu někde jinde než v tom vašem novém domě? Protože pokud doteď vyznává to co píšeš, tak si piš že se to nezmění. Já se snažila skoro 10 let a nic. Bohužel jsem udělaal tu chybu, že jsme spolu nežili před svatbou. A pak jsem prostě byla trpělivá a snažila se ho "převychovat" jak to šlo. No, pokrok o krok. Jedna drobnost za pár let vždycky. Už před svatbou náznaky byly, pamatuju si že jsme to pár dní před svatbou řešili, že já nebudu mít čas ani energii pořád na všechno, až budu chodit do práce nebo budeme mít dítě. Tehdy mě ukecal že jo, ať se nebojím, a já blbec mu uvěřila.
Dům není jen tvá věc,osobní věci si má každý dělat sám (odnést nádobí, dát prádlo do prádla..), pokud se vyloženě nedohodnou jinak. až budeš mít mimčo může se stát, že celý den budeš chovat a kojit a nebudeš stíhat první týdny a měsíce skoro nic. Taky tě pak bude buzerovat?
Mám dojem že chodí domů celkem brzo..co pak děláte? Ideálně by ti měl pomáhat, resp. společně s tebou zajišťovat vaše potřeby a péči o společný domov.
Je mu 27, to je tak poslední šance chlapa trošku změnit. Nebo spíš aby sám pochopil jak se v páru mají lidé k sobě chovat. Přece nejsi jeho služka a kuchařka?
@nikolab20 to más magora, co byl v tomto duchu sám vychovanej a s tim nic moc nenaděláš, taky bych se ptala, jestli jste spolu bydleli před tim? Jestli jo, to sis toho nevšimla? Já otěhotněla náhodou po kratkym vztahu a bylo vse na honem, mamka mě natlačila do svatby, stěhováni 50 km od domova do bytu... bylo mi 22 - taky jsem orožila rozčarování, ten dělal bordel dokonce schválně, ponižováni... po porodu vymáháni sexu přes mejch 18 stehů a zánět, vydírání že když mu nedam, vzbudí malou. Kterou jsem právě oracně uspala... s ničim nepomoh... hele rychle jsem hodila spátečku,ponížená v koutě jsem si svůj život nepředstavovala. Když bylo malej půl roku vrátila jsem se k rodičům a našla si podnájem. Rozvod a veliká úleva. Věř mi, obrovská... tam se to jen zhoršovalo. Zvaž co k němu cejtíš, jestli chceš takhle žít... a jestli chces v tomto vychovávat své dítě! To by ti mělo dat sílu odrazit se. Já jsem teď šťastná, znovu vdaná za chlapa s velkym Ch🙂 máme druhou dceru, starší osvojenou. ... je jen na tobě jakej budeš mit život🙂
@andelka Před tím jsme spolu nebydleli. Nechtěli jsme platit výdaje za bydlení, když jsme potřebovali peníze na barák.Přítel podniká a někdy se stává, že jde hodně brzy do práce, takže se i brzy vrací. Když přijde většinou se nají a zasedne si k počítači. Pak jde třeba ven mě řekne, že to jde ven poklidit přitom tam není žádná změna, tak se jen poflakuje.
@temnapani Zkouším se to snažit vydržet, aby po porodu zjistila jestli to bylo jen hormonama a nebo jsem to viděla už v těhotenství ve správném světle
@kacca11 Před tím jsme spolu nebydleli. Choval se naprosto normálně. Nikdy mě za nic nebuzeroval. Občas si věci po sobě neuklidil, ale to jsem tak nějak brala. Měli jsme i dobrý sexuální život později teda chuť přecházela, ale přikládala jsem to braní antikoncepce, protože po vysazení se to mnohem zlepšilo.
@nikolab20 hm, základní chyba. Pořídit si barák a hypotéku na 35 let s někým, s kým jsi nikdy nežila,je naprostá blbost. Vaši tě nevarovali? Nic nenamítali? Stejně tak si pořídit dítě s někým kdo ti už teď nepomáhá a razí heslo, že žena má dělat všechno pro něj. Ale už se stalo. Myslím že máš víc problémů než že se ti stýská.
Je mi tě opravdu líto. Určitě by se ti tolik nestýskalo, kdybys měla vedle sebe milujícího partnera. Tento je velký sobec, který si tě už teď neváží a ubližuje ti svými řečmi i skutky. Ty jsi asi moc hodná, jiná by s ním pěkně zatočila, kdyby jí dělal a říkal to, co on tobě. Já jsem zažila něco podobného, porodila jsem, chvíli ještě jsem trpěla, ale pak jsem utekla a moc se mi ulevilo. Vrátila jsem se i s malým domů a pak už jsem nikdy nedovolila, aby se ke mně takto někdo choval. Drž se, seber síly a zajisti si cestu domů, kdyby se to vyhrotilo. Buď silná, držím ti pěsti, tohle jsou v životě zkoušky, kterými si projde skoro každý.
@andelka Nejhorší je, že si vše uvědomuji až teď. Přítel totiž vyrůstal v bytě a já v domečku. Přítel nikdy nechtěl do bytu protože toho měl dost a já také vždy chtěla do domečku. Rodiče se nám to zpočátku snažili rozmluvit a nedávno pronesli, že jsou rádi, že jsme je neposlechli. A teď najednou dorazí takové černé myšlenky, že nevím kudy kam.
@janysek21 Vím, že se vždy mohu vrátit domů, ale nechci to hned vzdávat, teda já ani nevím. Nechci aby všichni viděli chybu ve mě, že já za to můžu a že jsem rozbourala vztah. Vzala miminku tátu. Ale rozhodně vím, že jsem se svým životem nespokojená a to to netrvá dlouho. Nechci aby každý říkal, že jsme sotva dostavěli barák a já hned utíkám. Navíc i moji rodiče nacpali nějaké peníze do našeho bydlení
@nikolab20 já ti moc dobře rozumím. I moje rodina dala peníze do našeho bydlení, a my se 4 roky nato rozvedli.
Naprosto chápu jak se cítíš, taky jsem spoustu věcí uvědomila bohužel dost pozdě.
Já bych zkusila ještě pořádně promluvit s přítelem, pokud je rozumný a má tě rád, tak musí pochopit že se nemůže chovat jako paša, že až budete mít mimčo, nebudeš to asi zvládat všechno tak jako teď, když jsi doma. Měli byste si promluvit o tom jak chcete trávit čas spolu, co bys chtěla (i co on a najít třeba kompromis). A uvidíš jak to bude až bude miminko na světě. Vždycky se pak můžeš sebrat a jít k rodičům, vyřešit finance a mimču tátu nesebereš. Pokud on nebude chtít. Když se bude zajímat a chtít se starat, tak může být dobrým tátou i když spolu nebudete bydlet.
Tak nikoho nemôžeme súdiť,ale asi je niekde problém.Ja som vedľa môjho partnera nikdy nemala pocit,že by mi chýbal predchádzajúci domov a bývanie s rodičmi.Všetko sme si zariadli tak,ako sme to chceli obaja a tým nemyslím len nábytok a bývanie,ale aj trávenie spoločného času,každý sme boli z domu zvyknutý na niečo iné,ale vytvorili sme si vlastný DOMOV, v ktorom sme spokojní my a aj naše deti.
Nikdy som sa vedľa manžela necítila menejcenná a už vôbec ma nikdy neponižoval,Som doma s deťmi,väčšinou všetko bez problému stíham,ale ak sa stane,že sú deti choré,alebo musím niečo vybaviť a doma tým pádom nestíham všetko ako obvykle,bez jediného slova mi manžel pomôže,a aj napriek tomu,že chodí denne do práce,mi občas pripraví večeru,alebo niečo dobré a obslúží ma,lebo vidí,že mám toho fakt dosť.Nikdy som od neho nepočula niečo v zmysle: Veď si doma,mala by si to či ono už mať dávno hotové. Ak máte dobrého partnera a ste spokojná,nemal by vám chýbať život s rodičmi,tým netvrdím,že máte na rodičov zabudnúť,je jasné,že vám budú chýbať stále,ja som od rodičov 720km,s mamou sa spojíme každý deň cez skype aspoň na pár minút,aby videla deti,ale že by mi chýbalo bývanie s rodičmi,tak to nie...
co já bych dala za to nemuset bydlet s rodičema 🙂
14 dní před svatbou jsem to tenkrát chtěla zrušit, pak jsem si představila jak by na mě v rodině koukali a šla jsem do toho s buď a nebo... vracela jsem se domů jakk iběť. Psala si že máš s rodinou dobrý vztahy, svěř se, řekni jim jak se k tobě chová, měla by si se setkat s oporou. Jsi jejich dítě a budou si tě bránit a stát při tobě. Nasi nalili do svatby 50 tisíc a nebylo jim škodno dát za pár měsíců na to 10 tisíc do rozvodu- a to peíze moc nemaji. Mamka si na můj rozvod brala půjčku. Jestli tě maji opravdu rádi, prachy řešit nebudou. Drž se... připomínáš mi mě před 8mi lety... ještě, jak se chová ke svý mámě?
@nikolab20 měla jsem to takto s přítelem, jen jsem pomyslela že už nikdy s mamčou nepujdu na nákup když přijde z práce, nepujdu jí naproti a nebudeme spolu dělat to a to a prostě jsem to vzdala a utekla domů, nebyl to ten pravý potom s budoucím manželem jsem se děsně těšila že budeme spolu že se odstěhujeme nikdy jsem si po domově neposteskla bylo to přirozené...myslím že není pro Tebe ten pravý....
Ke sve mame nema respektive zadny vztah. Na otazku ji da odpoved, ale nic vic. Ja jsem chtela slavit vanoce spolecne, ale kvuli tomu take vznikla velka hadka. Takze pak se me ptal jestlo ho tedy miluju. Coz ja mu rekla, ze nevim. Vyhrozoval, ze bude spat na gauci nakonec stejne spal v posteli. A dnes sw chova jako, kdyz se mezi nami nic nestalo. A planuje co a jak. Predtim mi rikal, ze se chce odstehovat upet. Ted se chova normalne ja jsem k nemu takova chladna aby si nemyslel, ze je to automaticky vse v poradku. Prece jsem vyslovila, ze nevim co k nemu citim. Tak si myslim, ze toho je spoustu k reseni, ale chova se jakoze se nic nestalo
@nikolab20 no protože neví co jako má řešit. On je spokojenej, neví jak moc se trápíš, jak moc pochybuješ, o čem přemýšlíš. V podstatě to že nevíš je tvůj problém, ne jeho. Já jsem vypustila několikrát to samé, a taky nic, jakoby se nic nestalo. Prostě čekal až to budu vědět. Akorát pak se hrozně divil, že už jsem pak věděla. A najednou bylo co k řešení, jenže pozdě. Tak mu neříkej jen že nevíš, ale proč a co s tím by bylo možné dělat, abys zas věděla a bylo to pozitivní ta odpověď.
@nikolab20 mně se taky stýskalo 😒 odstěhovala jsem se tenkrát v březnu k přítelovým rodičům a musím říct, že nejhorší byly ty první Vánoce 😖 . Oni to prostě dělali jinak než to bylo u nás, tak se mi z toho chtělo brečet 😢 Ale pak už to bylo lepší a lepší a když jsme se přestěhovali do svýho, to bylo úplně nejlepší 😵
Ty máš výhodu, že si to v tvém novém domečku můžeš udělat, jak budeš chtít podle sebe. Pak budeš ráda jezdit za rodičema s prckem na návštěvu a bude to fajn. Nějaká etapa života končí a druhá zase začíná, teď můžeš udělat domov pro svoje miminko a udělat to tak, jak jste to měli u rodičů 😉 Neboj, stesk přejde, bude to dobré, uvidíš 😉