Odešla jsem z domova a stýská se mi, přejde to?
Ahoj, nevěděla jsem do jaké kategorie mám téma zařádit tak se za to předem omlouvám. Jsem s přítelem 5 let čekáme miminko. V pondělí jsem se nastěhovali do domečku, který jsme stavěli 2 roky, a stěhovali jsme se když jsem začínala 5 měsíc těhotenství. Ale problém je v odchodu z domova a to, že se mi stýská. S rodiči jsem měla vždy skvělý vztah, a dneska jsem si uvědomila, že mi to bude strašně chybět jako takové ty rutinní věci. Jako třeba to, že když přijel táta z práce tak jsme se všichni sešli u stolu a společně si povídali. každodenní hovory s mámou. Trávili jsme spolu veškerý čas. A teď mi prostě dochází, že se mi stýská. Mám ještě 5 sestru a prostě jen si vzpomenu na někoho z nich tak je mi do pláče. Přijde mi, že mě nemůže tenhle osamocený život naplnit, když je přítel celý den v práci a já doma sama. Myslíte, že mě ten stesk přejde? :,( A budu šťastná?
@nikolab20 hm, jsi ještě hodně mladá, já jsem šla od rodičů až ve 24 a taky mi zprvu bylo smutno…… ale snad se to změní, blbé je, že jsi v novém a ještě doma ☹ vzpomínám si, jak jsem se těhotná, už samozřejmě vdaná a dlouho od rodičů, přestěhovala do nového a nebylo to ještě zařízené, sice jsme měli všechno, ale takový ten domov se utvářel několik let a než jsem si na všechno zvykla a na nové okolí, tak to taky trvalo. Ale všechno chce čas.
Přítel to pozná, že jsi nešťastná, ono to delší dobu skrývat nejde…..
@nikolab20 no právě, proto by mu možná mohlo vadit že ty jsi na ty své tak šíleně fixovaná a mohlo by ho mrzet že oni jsou pro tebe stále důležitější než on a vaše rodinka. Kromě toho to že nejsi v pohodě trápíš se pozná časem určitě, ale nebude vědět čím to je. Možná teď dělá že to nevidí, protože to nechce řešit, mluvit o tom a ještě tě víc rozlítostňovat. Ale pokud tohle bude pokračovat, tak se to na vašem vztahu projeví.
A co kamarádky? Máš tam v blízkosti někoho? Chodíš mezi těhulky (pokud to stav dovolí, nevím jak moc rizikové těhu je)?
tim se netrap, zaprvé jsi tehotna tak se to nasobi a za druhé, to nemusi byt jen stestk po rodine. Ja se setehuji jiz po 12 te v zivote a když jsem v tom miste něco pěkného prozila, tak se mi styska. Naposled jsem byla uplne hotova, hnusny spinavy najem, ale s dítětem jsme tam prozili ty nejkrasnejsi první roky a proste se mi tak udesne styskalo. Nemohla jsem to zkousnout. Je to proste to, ze ti tam bylo dobře. No a když je ti smutno, tak zajed domu na otocku. Az bude prdolatko tak budes ve vetsim zaprahu, ale styskat se ti bude. Ja jsem také z ukecane rodiny, manzel ne, a nechape, jaka je to nuda byt doma. Ale s dítětem pak jezdite po vyletech. Ještě oceníš ze mate baráček, a budes mit klid na sebe. NEboj, je to normaln ia jestli si tehu tak to musí byt muka. Není to ostuda. Jen ti to teda vyslo takhle pekelne v tehu. Snaz se do porodu si to zpestřovat, at se doma nenudis a nemás z toho depky. Tak at jezdi mama za tebou, at prijedou kamarádky, nachystej oslavu an kolaudaci bytecku a taK. uRCO VYSRZ, JE TO BEH NA DELSI TRAT SE OSAMOSTATNIT obzvlast když si ted tehu a na rizikovem. kdyztak radeji cuc na bednu nez trapit vlastní mozkovnu.
@andelka Mám cronovu chorovu takže hlídat nejvíce svůj psychický stav, ale i ten fyzický. Mám tu nějaké známé. Dnes jsem si pozvala na večer kamarádku protože přítel jde hrát s kamarády poker, ale kamarádce se to nehodí tak zůstávám doma sama. Ještě mě trápí, že nevím co přesně k němu cítím. Vím akorát, že se mi po něm nestýská když ho nevidím
@nikolab20 upřímně ti odpovím že tohle samé jsem prožívala já, těhotná v novém domě nikoho jsem neznala a doposud neznám manžel do večera v práci.... a jak to skončilo.. půl roku po porodu jsem zkolabovala a od té doby se léčím na úzkosti. Nemohla jsem se srovnat s tím že přijdu o "můj" život o vše co jsem tolik milovala a narozením dcery to skončilo.... jak jí říkám byl život bez EL a je život s EL, jsou tak rozdílné .... teprve před pár měsíci jsem se s tím naučila žít, ale jsou dny kdy bych chtěla aspoň týden svého starého života... bezstarostnost, zábava, volnost, kamarádi, víkendy na horách či na tenise.... prostě jen tak se flákat
@nikolab20 po příteli? Ehm..no myslím že tady bude problémů víc. Přijde mi, jako bys věděla že je něco špatně a o to víc toužila se vrátit k původní rodině. Že tomu vztahu nevěříš, tomu že budete rodina, žít ve svém domě, mít domov..Možná jsi prostě přecitlivělá a zmatená, nemáš moc co dělat tak přemýšlíš. Až s emimčo narodí budeš mít zas úplně jiné starosti, jiný režim..ale i tak bude zásadní tvůj vztah s partnerem, protože rodičovství je docela solidní zápřah, hodně věcí se změní, fungování páru, možnosti budou jiné než dřív. Na to je potřeba mít silný citový vztah a cítit podporu, aby to klapalo.
@romantika Jsem pořád na měkko jen si dovolit spustit ty stavila. Dneska jsem to řešila s mámou jestli jsem s přítelem spokojená. Jenže já nevím co k němu cítím opravdu si tím nejsem jistá. A nevím jestli je to těma hormonama zkreslený a nebo to tak opravdu cítím, že jsme si spíše na sebe zvykli. Mám jen strach o miminko to je pro mě to nejdůležitější. V poslední době nemám hlad ani chuť k jídlu a tak se bojím aby miminko prospívalo tak jak má. Aby mu nic nechybělo. Myslím, že jsem nešťastná hlavně kvůli stesku, ale myslím si, že i nějakou roli hraje to, že vztah není to co býval a nevyznám se v mích pocitech
@andelka Njehorší je, že si nedokážu představit, že by to mělo být třeba ne celý život. Hlavně máme hypo na 35 let. A to mě strašně děsí, že nevím co bych udělala kdyby to opravu přestalo fungovat. Tak abych v nejhorším mohla odejít čistá a né s tím, že se mi banka třeba za pár let ozve, že to přítel neplatí
@nikolab20 no, nedivím se že máš starosti. Je to velký závazek, dům, hypotéka, dítě..jsi mladinká..představa že by to mělo být napořád a že se musíte snažit aby to klapalo, to je dost velký stres. Nicméně vždycky když se vźtah rozpadne, tak se tyhle finanční věci musí dát nějak řešit. Neboj se toho co bude nebo může být. Pořád je to na vás. Snad jste si to dobře promýšleli, když jste si hypotéku brali a počínali dítě. Museli jste tomu vztahu věřit.
Možná i kvůli tvému dosavadnímu přístupu tě to teď semlelo víc. Asi bych si prostě dovolila projevit naplno emoce, pořádně se vybrečet, prožít tu ztrátu, změnu, možná by ses s tím pak vyrovnala.
vztah se postupně vyvíjí nemůže to být pořád jako na začátku 🙂 zkus si promluvit s přítelem, zda Ti něco vadí...
Já v tomto vůbec neporadím, jelikož já byla ráda, když jsem v 19 vypadla na výšku na koleje 😀 Ale dle mého, Tě to časem přejde... jak se dítko narodí, vše se hrozně změní...
Se jen zeptám, chtěla bys žít s rodiči celý život?Jako bydlet u nich doma... přece je fajn mít svůj život, dělat si věci po svém atd. Je hezké, že máte pěkný vztah, ale zas nemůžeš na nich být tak moc závislá citově... Budeš mít svoji rodinu, s rodiči se můžeš dál vídat...Ale zas bych to nepřeháněla, aby to nevadilo příteli...Jelikož já mám zkušenost s chlapi, kteří pořád chodili za rodiči, o všem se s něma radili a to nedělá dobrotu 🙂 Vztahy jsem právě z tohoto důvodu ukončila... nedovedu si představit, že by můj manžel chodil denně za rodiči...
Pokud se chceš vrátit k rodičům, nejsi ještě pořádně vyspělá a připravená na jiný život... já toto chápu, jelikož ve Tvém věku si pořídit dítě... by mě tenkrát asi švihlo 🙂 nic ve zlém.. měla jsem úplně jiné zájmy, škola, kamarádi, alkohol 😀 Vzpomínám na tu dobu ráda, ale už bych to nechtěla zpět...
@andelka Ta hypotéka mě tíží více než možnost být na dítě sama. Ale zatím to snad nehrozí. Když jsme si brali hypo před 2 lety tak si myslím, že probíhala ještě nějaká zamilovanost která už pominula, ale miminko jsme chtěli, i stěhování , ale to jsem ještě nevěděla jak mě to zlomí a dokáže nastartovat pořádnou depku a strašnou nejistotu
@nikolab20 no jo no, asi jste to poněkud uspěchali. Asi jste spolu nebyli moc dlouho když jste si hypo brali, ani jste spolu nebydleli? Stalo se, co už. Kvůli něčemu jste se dali dohromady, věřili jste že vám to vydrží, máte se rádi, čekáte spolu dítě, máte domov..tak se musíte o sebe zajímat a vnímat se a snažit se aby to klapalo i nadále. Aby fakt, že spolu můžete být do konce života nebyl strašák.
Hypotéka je dneska noční můrou mnoha lidí, kor když je to na tak dlouhou dobu. Všechno je dneska nejisté. Ale netrap se dopředu.
Doufám, že by se s tou hypotékou kdyžtak dalo něco dělat. Nejhorší je, že nikdy nikdo neví jak věci dopadnou. Nikdo nejsme neomylní. Budu se snažit aby nám to klapalo, ale zaručit se za to člověk nemůže
@nikolab20 no jo to tak bude cely život, pak prijde dite, budete litat kolem neho, na sebe nenajdete cas. život není pericko, hormony to fakt nasobi. tak i tak. ono ještě clovek vyzraje mateřstvím a kde cim. a idealni vztah je naprosta utopie, mzna se to povede jednomu z tisice, ze ma stesti na toho praveho, ale jinak je to cela snuskja kompromisu. ja jsem jako matka pochopila, ze musim byt samostatna a ze stesti se musí jit vstric. když nemate chut muze to byt stestkem, tak ted si dejte v hlave dohromady, zda vam na diteti zalezi nebo ne a budete jist aspoň kvůli nemu. když se vam styska, tak jezdete domu. boze co, v materstvi taky pochopite, ze co si neudelate za pohdu sama, tak uz vam s detma moc casu na sebe nezbyde. klidne se v tehu hýčkejte. a hlavne rikam, resit ted v tehu jestli je vztah dokonaly, stehovani to prave je naprosta sebedestrukce. skoda ze jste na rizikovem, v takovem pripade to chce fakt ven, do kavarny mezi lidi. zamnestnejte mozek i ruce nebo se zcvoknete, rozhadate a budete se jen trapit. drzte se, stestk umi zatocit vsim. stehovani je pry nejstresovejsi situace po umrti. muzu rict , ze ano, mam to 12krat za sebou. ne vždy, ale když se stehujete odnekud kde vam bylo dobře tak je to podpásovka.
@romantika Já to pořád vnímám tak, že jsem něco ztratila a ne tak, že jsem něco získala. Připadám si o něco ochuzená. Já i kdybych nebyla na rizikovce kvůli cronově chorobě tak bych tam byla kvůli náročnému zaměstnání dennodenímu tahání těžkých věci . Ráda bych aby mě to přešlo, ale mám takové tušení, že to jen tak nebude. Myslím, že je to i tím, že se blíží Vánoce, pro nás doma vždy chvíli rodinné pohody a štěstí a říkám si Vánoce sami ve dvou ? Vždyť to budou ty nejsmutnější Vánoce, které jsem kdy zažila. Máma se mě snaží podržet hlavně proto že se bojí aby nebylo naše miminko bez táty, což snad do té fáze nedospěje jen kvůli mému stesku a pocitu samoty a ztráty
@nikolab20 a nemůžete byt na vanoce u vasich? třeba to chlap pochopi. ono je to tezke, když jde clovek z domu pozde, osamostatnovani je pak tezsi, protože uz clovek presel tu fazi dospivani. neboj, s druhym budes tahat bricho a druhé v rukách a ani si nevzpomenes. Tak si nech napsat rizikovku an chvili k vasim a bud třeba tyden tam tyden tam, ale z toho co pises, tak mam pocit ,ze chces resit spis něco jiné.A to vztah s manželem. To uz se tezko radi. Drz se a opravdu nesed doma, cohd hodne mezi lidi. Jinak hodne stesti, mam kamarádku z chorobou jako ty také to zvladla, tak se setri a mysli na sebe a prcka.
@nikolab20 taky stejný dotaz..a proč nejste u vašich? My stále trávíme vánoce s babičkou, a když to vyjde tak i s mým bráchou a švagrovou..proč by museli být dva lidé sami? Třeba až budete tři, tak budete chtít být jen sami jako rodinka u stromečku, ale teď bych klidně k tvé rodině jela.
@nikolab20 a on to opravdu chce? Myslím že pokud vidí, nebo vnímá jak se ti stýská a jak jsi vázaná na rodinu, tak by neměl být problém být doma třeba dopoledne spolu, ale pak jet k vašim. Záleží teda i jak si rozumí s rodinou, aby to tam jen neodtrpěl. Nicméně i ty bys pak odtrpěla chvilky u stromečku ve dvou..Proberte to. Je úplně běžné že páry které zatím nemají děti tráví vánoce u svých rodin (třeba nastřídačku).
@nikolab20 Já odešla od rodičů, když mi bylo 20 let, a taky jsem na ně byla šíleně fixovaná. První měsíce byli nejhorší, pořídila jsem si kočku, abych nebyla furt tak sama a to mi pomohlo. Jinak, až se narodí dítě, tak se to taky hodně změní. Já mám rodiče 12 kilometrů a jezdím za nima asi 3x do týdne. Oni za mnou jezdí taky asi jednou do týdně. Zkrátka minimálně 3x v týdnu se vidíme. Na Vánoce přijedou k nám, manželovi to nevadí, mám taky užasný rodiče a výborný vztahy v rodině. Neboj, časem to bude dobrý a určitě budeš šťastná, hlavně až bude miminko, pak budeš i ráda, že jsi na chvili sama a že ti nikdo do toho nemluví, uvidíš. 😀
Zkusím to sním probrat. Jenže nejhorší je, že když mu řeknu, že se mi stýská tak on si myslí, že si dělám srandu a nebere mě vážně. Dnes jsme byli společně u rodičů máma nás pozvala spolu aby jsme přijeli. Nachystali pro mě překvapení v podobě zdobení stromečku, aby se mi udělalo lépe a já neměla pocit, že o něco přicházím. Bylo to hezké odpoledne, ale nadešel odchod a zase mi bylo smutno a nikam se mi nechtělo. Přijela jsem domů a opět mě zastihl pláč a smutek
Ani nespocitam, kolikrat jsem se v zivote stehovala. Kvuli praci, skole, partnerovi... Vzdycky pomuze, kdyz mas okolo kamarady a hlavne kdyz mas Co delat a nejen sedet zavrena Doma a brecet Jak je osud nespravedlivy. Vyuzij maximalne vychazky, zkus treba nejaky predporodni kurz nebo jinou aktivitu, kde se zabavis a poznas novy lidi. Drzim palce!
@nikolab20 no, vim o cem mluvis. My se stehovali v kvetnu a ted jsme resili velky problem, co Vanoce. Taky se mi styskalo na zacatku dost, ale pomalu to odezniva, a ja si rikam, ze je fajn mit svuj klid, misto, kde si delas veci po svem. Na Vanoce ale budem u nasich, to bych asi jen ve 2 nedala...Co se tyka prazdneho bytu, kdyz je chlap v praci....vyresili jsme to cicinou 🙂
Vždy mi je lépe jen na malou chvíli. Dnes jsem tady měla mamku se ségrou a to jsem byla šťastná, spokojená a nich mi nechybělo. Vždy mi dokáže poradit v tu chvíli jí věřím, že bude vše dobré, ale jakmile se vzdálí tak se to okamžitě vrací do stejného smutku. Jinak na nemocenské mám 6 hodin vycházek. On je myslím si spokojený neměl doma nějak extra vztah s rodiči, jako vycházel s nimi, ale nepotřebuje je