Opustil mě muž kvůli jiné po 20 letech
Celou dobu jsem zila v tom, ze mame krasny vztah, vsichni zavideli. Mame 2 spolecne deti 1 predchozi jsem mu vicemene vychovala. A je v prachu. Mate nekdo nejakou kloudnou radu, jak se z toho dostat
???? Prosím!!!
Stalo se mě před léty to stejné musela jsem se stím smířit a prostě život jde dál i když je to těžké.
Je mi to moc lito 😢. A máte nějaké dobré přátele, se kterými byste mohla Vaši situaci probrat? Co na to děti? Hlavně, jak už zde někdo psal, neřešit nic s horkou hlavou..
Je to těžké - ale zvládneš to. Já sám jsem si prošel něčím horším - před dvěma roky mi zemřela žena a nechala tu malou holčičku. I toto jsem musel zvládnout a smířit se s tím. A jak píšou holky - život jde dál... Musíš se naučit žít bez něj.
@maru75 Moc malo informaci na to, abychom mohly radit. Zkus se rozepsat, pokud chces...
Kamarádka se teď rozvádí po 13 letech, muž ji opustil pro starší ženu a nechal ji s postiženou dcerou, zdravého syna chce do své péče, doteď byl vzorny otec a manžel a v tom mu ruplo v kouli (nebo v koulích?). Chtěl aby se odstěhovala z jeho bytu ze dne na den. Naprosto netušila, že někoho má. Bohužel děje se to. Drž se, bude zase líp 😉taky mu pomohla vychovat jeho dceru a on její peníze z dědictví dal do své chaty. Takže to bude ještě zajímavé, jak se vyrovnají...
Clovek se v tu chvili citi asi hodne bezmocne a zrazene. Ale nejste sama. Bohuzel nejde s tim delat nic jineho, nez si tu bolest nejak odzit. Jednou pomine...
Stalo se totéž mé mamce po 25 letech, ze dne na den, blesk z čistého nebe, týden před vánoci...ještě pár dní ji říkal jak se do ní podruhé zamiloval (snažil se přesvědčit sám sebe aby zůstal...) ...první dny byla úplně mimo, paralyzovaná...nechuť do čehokoli...pak střídavě brečela, zuřila (celkem nerovné majetkové vyrovnání a vydírání, že mě vystěhuje z bytu po dědovi-bylo mi 20, ségře 17)...snažily jsme se být mamce oporou, brát ji na výlety, nákupy, za kulturou...je to už 14 let a doteď to cítí jako obrovskou křivdu a zradu, ale šla dál...nechtěla o nikom jinem ani slyšet a nakonec to přišlo dřív než čekala, rok na to už randila s tátou ségry spolužáka a jsou spolu dodnes a my s ním skvěle vycházíme, má nás jako vlastní...díky bohu si táta našel hodnou ženskou a po pár letech už vycházíme i s nimi, hodně pomohla vnoučata...no prošla jsem si tím s mámou a má rada je prožít na plno ten smutek, hořkost zklamání...vybrečet, vykřičet...a pak se nadechnout a začít dělat plány do budoucna...ze začátku ideálně jiné věci, než jste dělali spolu...držím palce a přeju hodně štěstí
Nevím okolnosti, dostat z čeho? Milenka? Prakticky 3 děti společné, to je nádhera😍 kdyby sis chtěla popovídat, klidně mi napiš SZ 🙂
@maru75
asi bych navstivila psychologa,je to dost velky sok a tezka zivotni situace.
@maru75 kazdy se vyrovnava s zivotnimi situacemi jinak. Nekomu pomaha se odstehovat, spalit mosty, treba cestovat a zacit jinde nanovo. Nekomu pomuzou deti, sourozenci, pratele nebo treba prace, zabyvat se necim jinym, zamestnat se novymi podnety. Je to klise, ale po case to bude lepsi. Je normalni, ze to boli. Treba ti do cesty, az to trochu preboli, vejde nejaky solidni chlap. Hlavne rozumne a rychle vyresit styk deti s otcem, vyzivne, rozdeleni majetku, apod. At je to brzy za tebou.
@maru75 jeste jsem kdysi cetla o technice "napis mu dopis", tedy sednout si, napsat dotycnemu od plic, co citis, co si myslis o nem, o jeho jednani, co od nej treba ocekavas, cokoli, co chces napsat (a pak ho neposlat a treba spalit nebo roztrhat na male kousicky). Zni to divne, ale psychicky to pomuze, clovek ze sebe vyda emoce, dokaze zformulovat lepe myslenky, jednat treba v pripade hovoru/soudniho jednani o detech bez emoci.
Všechno, co tu padlo může trochu pomoct...ale to hlavní je podle mě...čas. Vzpamatovat se z takové bolesti, bolesti ze ztráty, z konce - to se moc uspíšit nedá...
@maru75 Bohuzel jedine, co muzete udelat, je tu skutecnost prijmout. Stalo se a tak to proste je. Nema smysl si prehravat ruzne situace dokola a resit proc a jak. Nejste bohuzel prvni ani posledni. Je to tezka situace, ale nevite nikdy, co Vam treba prinese. Opravdu jedinym lekem je cas. V zivote se proste stava, ze Vas nekdy poradne srazi, ale nic netrva vecne, ani to spatne....
@maru75 dej si vno nebo něco jiného co ti udělá dobře (čokoládu) nebo si di zaběhat či naštípad dříví. Nic neřeš s horkou hlavou, ono se to vyvrbí 😉 Držím pěsti pro štěstí