Partner alkoholik. Změní ho děti a rodina?
Ahoj holky, byla bych ráda, kdybyste někdo přispěl se svou (ne nutně přímo osobní) zkušeností se vztahem s alkoholikem. S partnerem žijeme už sedm let, poslední rok intenzivně přemýšlíme o miminku, zároveň procházíme obrovskou krizí nedůvěry. Přítel byl na léčení před deseti lety, ale tento rok se ukazuje, že není vynikající abstinent jak svému okolí, ale hlavně mně, dokazuje. Na veřejnosti nepije, ale začal si tajně popíjet, když věděl, že třeba večer nebudu doma. Vymýšlí si různé historky, jak přespí u kámoše, a já vím, že se půjde napít. Včera to úplně vyvrcholilo, když sem večer přijela dřív ze srazu s kamarádkama. Zase byl opilý, ale zbaběle přede mnou utekl a nebyl celou noc doma. Napsal mi jen sms, že mě už má plné zuby, jak si musí furt na něco hrát... Já mám však pocit, že on pro záchranu toho vztahu nedělá nic, sliboval mi, že spolu zajdeme na sezení do partnerské poradny a uplně se na to vyflákl. Přesto po dítěti touží, ale já si nemyslím, že dítě ho změní.
Jen pro upřesnění - jsme oba VŠ, navíc jeho povolání je vysoce prestižní, takže mám z toho akorát dojem, že nemá žádnou vůli. Nevím, co si o tom mám myslet, svým blízkým se svěřit nemůžu, všichni ho mají za "pana dokonalého", ale jen já vím, že to tak není...
Děkuju za jakkékoli komenty.
@kacca11 já bych taky určitě neodešla hned, zamilovanost by mě beztak přiměla to ještě nějakou dobu vydržet, ale pokud bych chtěla mít děti, tak bych to asi nakonec s velmi těžkým srdcem zabalila
ono ve dvou se to ještě dá zvládnout, dospělý člověk se vyrovná s kdečím, ale děti potřebují klid a zázemí a ne tatínka, který utíká k flašce
@nonnni ja ale nemluvim o sebeobetovani, ani si nemyslim, ze by bylo hodne obdivu. Mluvim o tom, ze si nedovedu predstavit odejit od zivotniho partnera hned bez jakekoli snahy.
Co se tyka deti, nastat takova situace, tak urcite pockam, ale byt uz na svete, bylo by to jine. Asi bych predne zajistila zazemi jim, ale to by neznamenalo, ze bych se na manzela vykaslala.
@smardik ja si myslim, ze vztah, kde ty dva spolu nic nedrzi (cimz myslim lasku, oddanost, ne deti ci manuelstvi) nema vyznam bez ohledu na pripadne problemy. Vztah, kde se muzu jen tak sbalit a odejit, to pro me neni vztah.
@kacca11 Bohužel ale zakladatelka ten problém má delší dobu, partner se k alkoholismu vrátil, nejedná se o novou situaci. Navíc snahu to řešit má dlouhodobě jen ona, partner ani nevnímá problém, ještě jí citově ubližuje. Neutekla při prvním náznaku problému. Ale teď myslím, že už je čas udělat rázný krok a myslet na sebe a svůj život. Nemůžeme pomoci někomu, kdo o pomoc nestojí.
@angelyn neni to vubec snadne, ale ja bych odesla. Pokud on sam nechce, neumi si pripustit problem, tak je to špatný..mam celkem blizkou zkusenost se tremi lidmi, co alkoholu propadli a ver mi, casem bude mnohem hur. Oni tomu propadnou, prestanou se pak uz ovladat, alkohol ziska nad pocitem zodpovednosti, zacnou pit v praci, pak prijde vyhazov z prace a to je uz smete uplne dolu..bohuzel je to zakonite, ze to takhle byva.
Odesla bych, protoze bys mela zkazeny zivot ty i deti.
@kacca11 jo na jednu stranu s tebou souhlasím, na druhou ne. Je to těžké, ale proč si zničit život, obětovat se? alkoholika nezajímá nic jiného, než chlast, přestávají chodit do práce, dělají dluhy at na to mají. a co to dá dětem? věčně vidět opitého otce, který s nimi nic nedělá-nemůže si s nimi hrát protože je ožralý, na výlet ne protože je ožralý, pokud vůbec nějaký výlet hrozí. dobrovolně v tom nechat vyrůstat nechat, proč
@smardik ja ale nepsala nic o tom, ze se ma nekdo obetovat, ze ma stravit zivot s alkoholikem. Nic takoveho jsem nikde nepsala. Rozhodne bych nenicila detem zivot, nenechala je vyrustat v takovem prostredi, nechtela bych promrhat ani svuj zivot, ale to az po tom, co bych se snazila mu pomoci.
Pisu to uz po nekolikate - podle me je dulezite nevzdat to hned na zacatku, neopustit milovaneho cloveka hned, jak se objevi problem. Je to az to posledni reseni. A z toho, co ctu, mam pocit, ze pro spoustu zdejsich je to reseni jedno z prvnich. To je to, s cim nesouhlasim.
Z alkoholismu se lze vyléčit, ale to si musí dotyčný přiznat, že má problém a chce s tím něco dělat. To však není případ vašeho manžela. Podvedome nejspíš ví, že problém má, ale je srab s tím něco dělat. Proto obviňuje vás, že vás má plne zuby (a proto se přece musí opit, že? ). Dítětem se to nezlepší, ba naopak, bude to další stresující faktor (a důvod se napít). Jak to skonci? Vy se budete doma starat o dítě a doufat, že zrovna dneska dorazi domu (a v jakem stavu?). Budete se na nej moci spolehnot, že se dokáže ovladnout a nepit, když bude dítě doma sám hlídat? Nebo že nepojede opilý autem? Pokud nedokáže přijmout odpovědnost za sebe a vas vztah, těžko to bude lepší s dítětem. . Chápu, že vám na nem záleží, tak mu dejte nůž na krk, že se půjde okamzite léčit. A pro vás si stanovte mez, za kterou už nepujdete. Jinak se zničíte. Uvědomte si, že on je závislý na chlastu a vy na nem.. sedm let je nic v porovnání se zbytkem života..
@angelyn nečetla jsem ostatní komentáře, ale za mě - ve vztahu s alkoholikem rozhodně sbalit kufry a odejít, rozhodně neuvažovat o miminku!!!!
s miminkem přijdou stresy a pokud není schopný abstinovat teď, tak pak rozhodně nebude.
Je to tvrdé, ale za mě tedy rozhodně rychle pryč.
Vyrustala jsem s alkoholikem. Nikdy nedopust, aby se tohle stalo tvemu diteti. Budes nestastna a dite taky a necha to v nem nasledky se kterymi se bude muset rvat v zivote. Jestli chces dite, moc ti to preju, tak rychle od nej pryc. Pokud byl jednou na leceni a zase do toho zklouznul, tak to ma jak zacarovany kruh. Pres vsechny sliby a prosiky utikej.
@angelyn
@kacca11 v tom je ten rozdil...z alkoholika bych si zivotniho partnera neudelala. Je toho dost, co se cloveku priplete v zivote do cesty, co neovlivni...cilene se do takovych situaci hnat mi prijde zbytecne.
Mmch..Muj ex byl alkoholik. Roky jsem ho nedokazala opustit, roky mi brecel, ze se zmeni a bla bla bla....nakonec jsem odesla po sesti letech. On se rozchlastal jeste vic, az mel ve 23. Letech cirhozu...uz pres 16 let nepije. Priznal mi, ze ten rozchod mu zachranil zivot. Moje vecne pomahani mu bylo prave to, co mu umoznovalo chlastat. Az kdyz byl sam za sebe, tak zjistil, ze musi on, jinak je po nem.
Cesta do pekel je casto dlazdena dobrymi skutky....zname to vsichni....
Ne, nezmění.
Může se změnit jedině kvůli SOBĚ. Všechno ostatní je jenom iluze, idealismus, planá naděje a závislost.
Jednoho máme ve vzdálené rodině, žena 3 nyní již plnoleté, ale zatím doma žijící děti. Dům, bazén, auta, společný majetek, žena v invalidním důchodu plně závislá na manželovi. Žena obstarává domácnost, muž zajišťuje příjem. Každý den se jí dostane do nálady, někdy se ožere víc někdy míň, pije pouze piva (litry), doma tvrdé po domluvě - kompromisu nepije, na chatě ano (do hospody nechodí doma je to levnější). No, není s ním nic, ale v ostatních věcech manželka nestrádá. Zvaž jak chceš žít, žádný med to není.... 😖
Ostatní příspěvky jsem nečetla.
Doporučuji knihu Ženy, které milují příliš ☹ .
@kacca11 na mě to ale z příspěvků zakladatelky nepůsobí tak, že by ten člověk měl kvality za které stojí bojovat a zůstat. Naopak tam čtu, že ho nebaví se furt přetvařovat (tj před partnerkou nepít, to je pro něj přetvářka)
a že žádný problém nemá, i když zjevně má
navíc s ním žije 7 let a problém se táhne zjevně delší dobu (poslední rok?) takže by nešlo o útěk při prvním náznaku problému.
Na mě to působí tak, že zakladatelka už vyčerpala dost možností a lepit takový vztah dítětem je čirá zoufalost, což zjevně cítí i ona, když se tu na to ptá....
A jak tak čtu ty upřesňující komentáře, tak jasný signál by pro mě byla i ta enormní alkoholická zátěž v rodině.... tam bych se bála i predispozic u dítěte s takovým mužem.
Určitě nezmění,možná bych řekla že to bude ještě horší.Jak se narodí dítě tak je přeci jen ze začatku stres,spánek žadný atd.
vyrustala jsem taky s alkoholikem ,před okolím nepil a každy ho měl za pana dokonaleho.Doma to byl děs.Kolik nocí jsem jako malá probrečela a bála se o mamku když jí pod vlivem mlátil.nedopust aby tohle zažilo tvé dítě!!!
Věř mi ,že v tom vztahu nebudeš štastná.
Pokud máte dobré kamarády budou se s tebou bavit dál,společné bydlení se dá taky řešit a na koníčky si můžeš najít dobrou kamaradku pro začatek🙂
@angelyn Ahoj, pokud s ním ještě nemáš děti, tak rychle od něj pryč, dokud je čas. Žila jsem celé dětství s otcem alkoholikem, takž vím, o čem mluvím. Nechodil do hospody, ale pil sám doma v dílně. Tam si zalezl a opíjel se. Mamka všechno táhla sama, nedával jí peníze, všechno propil. Na nás byl naštěstí ale hodný, nikdy nám nic neudělal, ani nám dětem, ani mamce, ale tu spíš týral psychicky. Nikdy nešel na léčení, protože si nikdy nepřiznal, že je to alkoholik. Táta to byl dobrej, staral se o nás, hrál si s náma, ale jak se napil, tak to bylo děsný se na něj dívat, jak se motá po bytě. ☹ Myslím si, že pokud se už přítel léčil a znovu do toho spadl, tak nemá šanci na vyléčení. Děti ani rodina pro něj motivací nebudou. Musí chtít sám to změnit. Vím, že je to asi těžké, od něj odejít, ale s dětmi už to bude horší. Moc držím palce a přeji štěstí na lepšího partnera.
@postolka007 dovedu si predstavit, ze je ten clovek nestastny, kope kolem sebe a proto se chova tak, jak se chova. Znam pohled i z druhe strany, kdyz je clovek zoufaly, nema silu a nechce toho druheho stahnout s sebou, tak se ho snazi odehnat, vsemi zpusoby. Nerikam, ze to tak je, ale je to jedna z moznosti.
Ano, problem trva uz rok, ale predtim ddevet let problem nebyl. Zalezi, jestli je po roce uz cas nebo jeste ne, to ma kazdy jinak...
@postolka007 kazdy mame dispozice k necemu - k rakovine, depresim, skleroze i alkoholismu. Zit s alkoholikem je silene, ale zatez nerozhoduje o tom, jestli se z dotycneho stane alkoholik, to je pak z vetsi casti na nem. Znam zpoustu deti alkoholiku a z vetsinou nemam nejmensi problem. Bud to jsou abstinenti z presvedceni nebo maji k alkoholu uplne jiny vztah nez rodina a berou to jako odstrasujici pripad.
Muj muz ma take velkou zatez z rodiny a uprimne, ma takovy charakter, ze mi to je jedno.
@postolka007 kazdy mame dispozice k necemu - k rakovine, depresim, skleroze i alkoholismu. Zit s alkoholikem je silene, ale zatez nerozhoduje o tom, jestli se z dotycneho stane alkoholik, to je pak z vetsi casti na nem. Znam zpoustu deti alkoholiku a z vetsinou nemam nejmensi problem. Bud to jsou abstinenti z presvedceni nebo maji k alkoholu uplne jiny vztah nez rodina a berou to jako odstrasujici pripad.
Muj muz ma take velkou zatez z rodiny a uprimne, ma takovy charakter, ze se o nej nemusim bat. Znam mnohem vic lidi s lepsimi dispozicemi, co maji k alkoholismu nesrovnatelne bliz.
Mám kamaráda, který má tentýž problém, má malé děti, řekla bych,že se zlepšil, ale pít nepřestal, otázka až děti budou větší...
Děkuju všem za příspěvky. Včera to dopadlo tak, že jsme si s přítelem sedli a promluvili si z očí do očí, jak už dlouho ne. Světe div se, ale svůj problém přiznal sám od sebe, řekl mi dokonce termín, který si domluvil u psychologa, ke kterému chodil po léčení... Jasně jsem mu řekla, že je to jeho poslední šance. Jsem připravené to nezvdat, ale jednou se dotkne alkoholu a budou ho věci čekat přede dveřmi bytu. Nebudu ho tahat z průseru, nebudu samaritánka, chci vedle sebe chlapa, na kterého se můžu spolehnout a opřít a ne abych já byla podpěrný sloup. Chci normální vztah, chci vedle sebe chlapa, do kterého jsem se tehdy zamilovala. V našem vztahu jsou ještě další skutečnosti, kvůli nimž mi ještě stojí o něj bojovat. Pokud to ale vzdá, nezbyde mi nic jiného, než jít dál a vzpomínat pouze na to krásné...
Dítě teď nepřichází v úvahu, to je mi úplně jasné. Je mi líto jeho genetických dispozic, které nejsou zrovna růžové, ale vzhledem ke kladnému vztahu k alkoholu i v mé rodině (nikdo z nich ale na tom není tak zle, řádíme akorát na oslavách) s tím musím počítat i tak, ať už s ním, nebo bez něj.
Každopádně moc všem děkuju za příspěvky, i těm, co poslaly SZ, co jste se svěřily, moc si toho vážím. Děkuju, že tu koník je pro každou z nás...
@angelyn vsechno,co popisujes,znam. Pouzivaji stejne argumenty.cilem je obhajit sam sebe a nebyt ve vlastnich ocich za spatneho a hlavne tebe zdeptat,znejistet,snizit sebevedom, abys mela pocit ze za to muzes.zaslape te do zeme,je jedno kolik mas skol,znici te.jestli se nechce lecit sam,nevyleci se nikdy.ty se drz,hlavne ty,nejlepsi je dochazet sama k psychologovi.on uz ti vysvetli,proc mas vysoky tlak,zaludecni problemy,poruchu spanku atd atd... omlouvam se za uprimnost.. nenech se semlit..
Nezmění se. Pokud nemáte dítě, tak tím spíš od něj. Jakmile na něm budeš závislejší, pozbydeš s miminkem trochu samostatnosti, budeš potřebovat trochu pomoct, bude to horší.
Všechny případy, kdy si někdo takhle naivně myslel, že se někdo kvůli někomu změní, dopadly špatně. Ani kuřák nepřestane kouřit kvůli někomu - musí sám chtít.
Jediný, kdy se ty lidi trochu zachrání je, pokud dřou, dřou jak koně, jsou to jediný programy, který mají aspoň nějaký procento úspěšnosti, a podobně znám jednoho alkoholika, který začal být za těžkých okolností a pak v rámci své vlastní terapie začal už jako celkem starší člověk dřít zcela neuvěřitelně, byl na tom bytostně po všech stránkách zaangažován, ale taky v mezičase měl epizody s návratem, prostě nesměl čuchnout ke špuntu a nesměl jít do hospody, nesměl mu nikdo nalejt a ještě hůř, když ho někdo pozval v hospodě na pivo... Šel tam třeba jen, že byla bouřka, zapadlo mu auto, co na tom, že byla pak už tma, žena a děti měly o něch strach a hledali ho po lese strachy bez sebe, co se mu stalo, že nepřijel.... (žádný mobily tehdy ani nebyly). Jenže pít začal až jako starší a rodinu už měl.
Znám mladý kluky, který neví, kdy přestat, jakmile jsou někde, kde to teče, tak vždycky pijou, dokud můžou.... Nepřestane to, jen se to zhorší, přestanou být schopný se dostávat domů, vždycky ztratí doklady, ztrácí zábrany na řízení po pár panácích alkoholu v práci před odjezdem - dýchánky po prac. době, příliš často....
Uškodíš sama sobě a děti by tím strašně trpěly.
Jdi pryč, nech ho být, nemáš to zapotřebí, jdi se poívat někam do nějakýho centra, jak ty trosky vypadají... Těm lidem se pak nedá věřit, naslibují cokoli, žijí ve svém vlastním světě, okolí je omezuje, tak hrajou tu hru jak ten Tvůj a když je to rozčílí, může to být hodně těžká agrese...
S VŠ a inteligencí to nemá nic společnýho, .znám lidi, který taky mají super job a vždycky to pos... protože někde v zahraničí na spešl akci se ten, o koho se mají starat o ni, stará o ně.... S časem se to zhoršuje. A když pije jako mladej, tak je to horší, než když začne později.
Tebe se snaží udělat zodpovědnou za to, že pije, to je to jejich zcestný uvažování.
Nejste manželé, nikomu jsi nic neslíbila, nejseš ničím vázaná, nemáš žádnou povinnost se o něj starat, obtětovat sebe a své budoucí děti alkoholismu a všemu, co s tím souvisí. Nenech to na sebe naložit ani tady nějakýma příspěvkama. Naopak: teď seš v pozici, že se klidně můžeš sbalit, udělat tlustou čáru a uzavřít to. Jinak mu svým postojem a chováním dáš leda najevo, že teda pravdu má on, všechno je v pořádku a budete mít rodinu a on je jako způsobilej partner a otec... A on bude dál hrát tu hru navenek, Ty to pak začneš skrývat ze studu, před okolím, před dětma... Jako mít partnera, kterýmu nemůžeš věřit, když vytáhneš paty z domu, když on někam jede, a hlavně, jak ho chceš nechat samotnýho s dítětem, dětma... Bude řídit opilej, nebo se opije v hospodě, i když tam budou, nebo je někde nechá... Zapomene důležitý věci, bude se vymlouvat, Ty budeš ta zodpovědná za všechno....
Nedělej si ze života peklo. Za svůj život je zodpovědný on sám. A pokud máte nějaké problémy, a on je řeší návratem k alkoholu, bude tak řešit taky všechny další, a věř, že s dětma prostě přijdou. Jen to bude celé horší a komplikovanější.
Teď taky po něm nic moc nechceš, nepotřebuješ, seš samostatná, a ještě se o něj postaráš... Ale kdy se mu zvýší zodpovědnost, bude se muset starat o někoho on, bude ho to obtěžovat... Budeš všechno zachranovat, zařizovat, děti to budou vidět - špatnej vzor a všechno.
Ještě jsem zahlídla - genetické dispozice? Tak genetické dispozice jsou prokázané tak, že pokud je v rodině alkoholik, tak ta dispozice tam je a u někoho se projeví, a to, že chlap pije sám, doma, skrytě, je fakt hodně nebezpečný (doma chlastaj ženský, chlapi v hospodě). Znám takovej jeden případ, i když se ten mladej nikdy neopil, tak pije sám a dost, zatím lehčí.
Na kladným vztahu k alkoholu - ve zdravé a přiměřené míře - nic není. Taky máme velkou část rodiny, která to tak má, ale nikdy nikdo nekde nebyl opilej,se všema lze celkem normálně mluvit, tak jako jazyk třeba trochu ztěžka, ale chodí sami a rovně, vědí, co dělají, zatímco jiní výtečníci zblijou záchod, někoho zmlátěj, řvou nesmysly, chovají se společensky nepřijatelně, protože prostě tu hranici, kdy mají dost, nectí. O tom to je. Ne o tom, kolik čeho vypiješ, ale že přestaneš, když začínáš mít dost. Seš svým pánem, ovládáš se, i když si to užiješ, znáš svoji míru atp. Zatímco alkoholici, jako všichni závisláci, nemůžou přestat, když čichnou ke špuntu, přestanou se ovládat a všechno přizpůsobují tomu, aby si mohli dát ještě, celý svět si zkreslí a posunou.
A ještě jednou ta genetická dispozice: taky děti ji zdědí, plus pokud takový případ uvidí, aby se Ti nestalo, že těch alkoholiků budeš mít kolem sebe víc. Většinou děti jsou ve šlépějích nebo vědomě či podvědomě abstinujou... I sourozenci z rodin s alkoholikem takhle zpravidla oscilují.
Nezmění,vlastní zkušenost.. ☹ Pak přišlo dítě a pil víc a víc..
Nezmeni se, neprestane pit, a kdyz prijde dite, bude to uz jen horsi .... mluvim z vlastni zkusenosti, muj otec, alkoholik, zemrel ted v utery ... kdyz si ho mamka brala, bohuzel ani netusila ze je alkoholik, nebyl podezrely, pil prilezitostne, po svatbe a s prichodem ditete vsak pil vic a vic, k tomu mamku zacal podvadet, bit atd... dite ho urcite k lepsimu nezmenilo, spis naopak, s ditetem prijde stres, ktery alkohlik nezvlada, protoze alkoholik nezvlada ani bezproblemovy fungovani rodiny, natiz placici dite, atd...... v opilosti si otec navic neuvedomoval jak ohrozuje mamku i mne na zivote... nejdriv kopal tehotnou mamku do bricha, pak me kdyz jsem jako nekolika tydenni/ mesicni mimino brecela chtel vyhodit z okna ven... s teplotama v pyzamu me vzal do hospody za svymi kamarady .... kdyz mi byl rok, mamka odesla, kdyz mi byli 3 rozvedli je ... od te doby to slo dolu vodou, i nekolik leceni nepomohlo... alkohol byl kazdodennim pritelem az dokud v 57 letech nezemrel na selhani jater... ja jsem ho z toho 27 let nevidela, a da se rict, ze se nikdy nechoval jako otec, nikdy ani neplatil vyzivne atd... alkoholici jsou slabi, nejsou schopni dodrzovat zavazky a urcite ne starat se jakymkoli zpusobem o dite, zabezpecit jej po financni ale hlavne i psychicke strance ... a jestli vas partner ma za sebou jiz leceni a pije dal, je alkoholik... ani nedoufejte ze se to spravi... ja mozna cely zivot taky doufala, ale nic to nepomohlo, prozila jsem zivot bez otce, byl pro mne diky alkoholu mrtvy po cely muj zivot, takze jeho smrt ted na tom nejspis nic nezmenila... spis jen ten pocit, ze uz ted opravdu ani neni v co doufat ... a k poznamce, ze vas partner je VS vzdelany, ma skvelou pozici - muj otec mel v dobe kdy se s mamkou vzali vedouci postaveni u velkeho vyrobce elektroniky v tehdejsim ceskoslovensku, behem studii vynikajici vysledky a po rodine a detech pry taky touzil .... tak tim bych se smast nenechala... radim: ruce pryc, pokud chcete mit sanci na stastny zivot...
Prosím pokud můžete opustte ho. Zažila jsem alkohol v rodině. Prosím nemejte s nim děti, budou trpět. A nebudete naivní, nic ho nezmění.....
nezmeni ... dozivotni abstinence je zaklad pro jejich normalni ziti.berte co jde zabezpecte se a prryc.. a jeste lepe prve si najdete nejakou naruc a pak pryc