• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Partnerská krize po porodu. Máte zkušenost?

6. prosince 2016 
@registernfo Ahoj, jsem ráda za pohled z druhé stránky :slight_smile: Ono to připomínání je ale dost vyčerpávající, když po desátý říkám, že malá se koupe po šestý a jsem ráda za pomoc a partner stejně z práce přijde až když spí (pracovat přitom může i doma) To, že jste rádi chválení vím, ale ono v tom chaosu s malým dítětem na to není už moc čas nekomu hladit ego, nás taky navíc nikdo nepochválí (ale možná ty svou manželku chválíš) ... U nás je hysterický/cholerický spíš partner, já se nehádám a když on začne šílet vyklízím pole a pak radši nechci vůbec nic. Říká: musíš mi říct co chceš, neumím číst myšlenky - a když to řeknu, že potřebuju - sebrat prádlo, podat něco, pomoct s něčím - tak vidím většinou otrávený obličej, co zas chci - tak pak radši zase všechno raddši zvládám sama. Můj partner se hned po porodu přestěhoval do obýváku, zkusil s náma přespat jen párkrát a prý se nevyspí, že by vstával k malé, to nehrozí ... Snažila jsem se s ním několikrát v klidu promluvit, že se odcizujeme, že mi připadá jak cizí člověk, že o mě nemá zájem, radši sedí u PC, i když třeba malá spí, ale vždycky mě jen vyslechne, případně řekne, že čeká, že za ním budu chodit jen já a nic se nezmění. Malé jsou 4 měsíce, tak jsem zvědavá, jak dlouho to bude trvat. Čekala jsem, že po porodu budu vyřízená já a nebudu mít na nic čas ani na sex, ale je to obráceně, jsem to já, kdo škemrá o trochu přízně a pozornosti ...
27. zář 2013 v 10:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maylis u nás je to do puntíku stejné :frowning2: přesně jak popisuješ, oddělené ložnice, odcizení, otrávené ksichty a hádky ....
4. říj 2013 v 09:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marketkab Všichni mi říkají - dej mu čas, první rok je nejhorší, ale chlap, kterýmu je už přes 40 by měl bejt dospělej, ne? Připadá mi, že mám dvě děti - miminko a puberťáka, po kterým musím pořád uklízet, všechno mu připomínat, atd. Připadá mi, že porodem se jeho negativní vlastnosti znásobily nebo mi spadly růžový brejle ... Vydržím ten rok a uvidím, co dál ...
4. říj 2013 v 09:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marketkab Uklidňuje mě i to, že v tom nejsem sama, jak zjišťuju, podobně je na tom po porodu snad každá druhá maminka ...
4. říj 2013 v 09:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maylis já rok nejspíš nevydrzim...jestli on se sebou něco neudělá a nezačne se chovat trošku dospele...hádky se u nás den o de dne stupnuji :frowning2:
4. říj 2013 ve 13:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marketkab jestli byl před porodem v pohodě, tak je šance, že se dá dohromady, ne? Já toho svýho asi moc rozmazlila, není zvyklej mi pomáhat ani mě utěšit, povzbudit, mám dost často pocit, že jsem na všechno sama a ještě mě doma někdo prudí. Malá mi to ale vynahrazuje, tak zatím držím, i on ji má rád, tak to snad ustojíme ...
4. říj 2013 v 15:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maylis Myslím, že jsme na tom hodně podobně. I okolí mi říká, že mám doma teď děti dvě. Ale snad se to časem trochu zlepší.
5. říj 2013 ve 13:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak si to zařiďte jako to máme my. Kdyz mimo krmim a jsem vzhůru do půlnoci nebo trochu po, jdu vedle abych spal zbytek noci v kuse. Kdyz jdu spát normálně,tak spím s rodinou. Ono se to da. On se i v noci při krmeni už směje, tak jsem i rad nekdy ze to vidím.
1. pro 2013 v 09:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, potřebuju se někomu svěřit a s kamarádkami to probírat nechci. Máme největší krizi za 6 let. S manželem máme 8měsíčního syna. Jeho početí byl docela zázrak, protože jsme se skoro neviděli. Manžel má náročnou práci a tráví v ní hodně času, k tomu služebky... Prakticky celé těhotenství jsem byla sama, po porodu jsem byla na delší čas u mámy, protože bych na všechno byla sama, navíc jsem měla nějaké komplikace. Pak jsme se teda vrátili k nám domů. Nic se nezměnilo, manžel je často pryč, když je doma, mám pocit, že si nemáme co říct. Ne, že bychom byli na sebe nějak naštvaní, prostě není co. Díváme se na televizi, případně on do počítače. O kluka se taky většinou starám já. Asi moc neví, co s ním, ale když ho má hlídat, že něco udělám, sedne si, pustí telku a asi čeká, že kluk bude sedět a dívat se s ním. Samozřejmě hned za mnou "utíká". Není špatný otec, miluje ho opravdu hodně, ale prostě mi to přijde, že nějak zlenivěl. Věčně by jen spal nebo dělal kdo ví co, v domácnosti už taky moc nepomáhá. Výlety už nepodnikáme skoro žádné, neděláme si pěkné večery, když malý spí. Vůbec ho to nenapadne. Přitom každou chvíli chodí a říká mi, že mě má rád a že jsme jeho všechno. Vím, že to myslí vážně, ale chybí mi činy. Připadám si strašně sama a ztrácím o něj zájem. Přitom hrozně chci, aby to bylo jako kdysi. Už jsem s ním o tom mluvila, ale nic se nezměnilo. Vůbec nechápe, co mi vadí. Chci jen, aby s námi aktivně trávil víc volného času, vím, že práci nezmění, ale volno může. Jenže tady se nějak míjíme :frowning2: Abych nepsala jen to negativní, tak občas mi koupí nějakou drobnost, protože si na mě vzpomněl, nebo mi uvaří oběd. Vím, že je to fajn chlap, proto o něj nechci přijít, ale ten pocit samoty, i když jsme vedle sebe, je hrozný. Jsem děsná? Jinak, nikam spolu sami na víkend nemůžeme, bydlíme úplně jinde než naše rodiny a nemá kdo hlídat.
6. črc 2014 v 10:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky! Precetla jsem celou diskusi, a je to docela strachnahanejici! My jeste dite nemame. Pritele "vedu" :grinning: k tomu, ze ani za nic nechci, aby mi pomahal s domacnosti. Ale aby delal rovnym dilem na nasi spolecne domacnosti, neb to neni jen muj revir. Oba pracujeme priblizne stejne, ja mam teda praci o neci narocnejsi, byt mene placenou. Takze domacnost obstaravame zhruba pul na pul. S ditetem to predstavuju podobne, mozna naivne. I kdyz vestsi dil je vzdy na mame, to je mi jasne.Tak by zajimalo, jak jste to meli pred ditetem. Delali jste vse samy nebo to prislo az s nastupem na MD, kdy v tom muz zacal videt tu vasi dovolenou a ze on jedinej se nadre, tak aspon at doma maknete? Take mi prijde drsne byt i s deckem v 1+1 byte, To nedavam ani bez ditete.. oba potrebujeme nejaky svuj prostor.
Ohledne posledniho prispevku @asymat - tak zkus sama neco naplanovat, pripravit hezky vecer. Chapu, ze jsi uz otravena.. ale verim, ze kdyz pustis pozitivni impuls do vaseho vztahu, tak ze se ti odrazi zpet. Nebo zavest nejaky ten kalendar.. tento urcity cas budeme jako rodina, a ve vymysleni planu se budeme stridat. Tak drzim palce holky.. ty diskuse jsou pomerne stare, tak snad uz je vse vyresene a mate se hezky :slight_smile:
8. črc 2014 v 07:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Uz me to taky dostihlo. Pred deckem jsme byli jak hodinovej strojek a ted mam pocit ze nam tak nezapadaj kolecka, ze si brzo vylameme zuby. Pritom neni moc duvod, dite hodny, muz pomaha... neumime spolu mluvit. On si bere spatne co ja reknu nebo udelam, ja si beru spatne co rika a dela on.. a muzem o tom hovorit do zblbnuti a stejne jsme na sebe nastvany. Je z toho cesta? Chci zpatky to co jsem mela pred porodem...
6. pro 2016 v 09:18  •  čeká miminko, termín má v červenci 2016  • Odpověz  •  To se mi líbí
@velb
@pavlinar holky, je to normalni, vydrzte!!! jak zacne ditko chodit, zacne byt vsechno aktivnejsi a i tatinek :slight_smile: za rok uz bude uplne jina situace... nastupem do Vasi prace uz zpet nabeh na "normalni" zivot a budete rady, ze jste ty krize ustaly. takze hlavne nevyvadejte sceny, tady pokecejte a cas to uzdravi... mela jsem to tak s prvnim chlapem, po dvou detech za sebou. ted uz nemam nic, protoze po poslednim porodu jsem od labilniho chlapa hnala pryc... ale myslim, ze kdybych nebyla v tak citlivem obdobi a on nevyvadel takovou hruzu, tak to taky zvladneme. drzim palce! a kdyby bylo hodne ouvej, klidne napiste ip, ja Vas podrzim. je to opravdu normalni (u tech "pohodlnejsich" muzu). (ti zas moc aktivni- jako ten muj druhy- Vam zas berou deti a soudi se o ne..
6. pro 2016 v 09:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@velb zakladem je nechtit veci jako byly driv....je jina situace mate dite jiny rezim atd uz nejste dva.
Nejlepsi je zacit vzdy u sebe a nevycitat a hned se neurazet.

Pokud se chlap snazi a neni vulgarni tak bych zacala tuplem u sebe. Az dite povyroste bude to zase jine...
Najdi si cas na muze i ldyz se ti nechce a sla bys radeji spat...bez si sednout a dej si s nim dvojku vina a pohlad ho. Alespon jednou tydne mejte sex i kdyz se ti nechce...ono totiz zjistis ze tobe by se nechtelo klidne mesic ale jemu cas utika jinak....a kdyz nebude sex budete se oscizovat vic...
Drz se verim ze to zvladnete.
6. pro 2016 v 09:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@shine2015 diky. Ano, to je cesta, snazim se to delat takhle. Nekdy to nedam, nekdy jo. Ale je dobre napsany ze je nesmysl se chtit vratit. To jsem asi doted nechapala myslim. Ted mi dochazi co muzu delat jinak. Dik :slight_smile:
6. pro 2016 v 16:15  •  čeká miminko, termín má v červenci 2016  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ty jo zírám jako blázen a až mi večer přijde přítel z práce tak ho musím pořádně pomačkat a dát velkou pusu, u nás to Teda bylo dost opačně celé těhotenství divočina koupili jsme si byt a celý ho rekonstruovali a já od rána do večera jezdila po obchodech a sháněla co bylo třeba a on makal na bytě vlastně jsem si těhotenství vůbec neuzivala nejlepší kamarádka se mi vdavala a my byli svědci a já ji pomáhala vše organizovat zařizovat vymyslet vlastně jsem si nějak nevydechla a byla v nějaké činnosti já teda všeobecně neumím odpočívat nenávidím stereotyp a sezení na zadku takže se nedalo moc čekat že v těhotenství budu,, pecival ":frowning2: odpočívadla jsem až nějak měsíc před tím než jsem rodila,my Teda nikdy nebyli nějak úplně klidný pár a dost jsme se hádali a byli spolu fakt někdy na noze ani nějak jsem necítila od něj empatii vůči tomu že jsem těhotná nehladil mi břicho každý den ale tak asi 3 krát ne že by mě nějak nutil vše dělat ale prostě chybělo tam to pohlazení obejmuti a tak a pak se mi z ničeho nic spustila plodova voda bez příčiny vůbec jsem nevěděla že to je plodova voda byla jsem v 31 tt, nakonec jsme jeli do nemocnice kde potvrdili že mi teče plodova voda a že v místní nemocnici nejsou vybaveni na nedonosene děti a že mě okamžitě převážeji sanitkou do jiné nemocnice, nepodařilo se mě udržet dlouho rodila jsem na druhý den večer a v 0:33 se narodila naše dcera s váhou 1490 gramů viděla jsem ji jen okamžik a pak putovala do inkubátoru, bylo to šílené nikdo kdo to nezažil nedokáže pochopit jaké to je a čím vším jsme si prošli jezdili jsme za ni každý den byla v nemocnici měsíc a pak vše začalo, koloběh doktorů nemocnice samé vyšetření cvičení otočene spaní malé no prostě maras a můj přítel chodil do práce a střídal se semnou v tom kdo spal a kdo byl vzhůru a staral se o malou, měli jsme velmi náročné a krušné období ale teď vím že jsem za to mohla také já, chtěla jsem po něm ještě více než to co dělal a přitom mám opravdu skvělého tátu pro svou dceru
6. pro 2016 v 19:13  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je to pár dní co dcera oslavila první narozeniny a musím říct že až teď poslední měsíc je to mezi námi nejlepší za hodně dlouhou dobu funguje s ní jako já a fungoval i když byla malá prostě jsem to tak nastavila a požádala ho o to aby ve všem fungoval stejně jako já, vstával k ní koupal ji krmil prebaloval byl s ní v pohodě když jsem potřebovala ven prostě nemám co vytknout tím chci říct že opravdu je třeba to ve vztahu nějak nastolit říct potřebuju tě, malá tě potřebuje, pomoz mi prosím spolu to zvládneme a když ty pomůžeš mě budu mít dost energie a chuti pro tebe... A opravdu to funguje, neposunula jsem ho na druhou kolej, miluju své dítě celým srdcem, ale miluji i svého partnera a jsem tady pro oba a oba potřebuji tu lásku a cítit to co domov dělá domovem, někdy jen stačí kouknout na to z jejich pohledu a naslouchat tomu co říkají jejich chování i když mlčí...
6. pro 2016 v 19:19  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek