Partnerská krize po porodu. Máte zkušenost?

Nj, sam sobe psychologem... ja mam psychologu kamaradu a znamych na kazdym prste deset, fakt... kazdymu cizimu bych skvele poradila. Jenze sama nevim, co si pocit... rozvest se? Nevidet to? Smirit se s tim? Odejit s miminkem, bez bydleni, bez penez? Mne opravdu nikdo nepomuze 😖

autorke-no ja neviem ...a preco s manzelom nekomunikujes? to sa preco zmenilo? ano, mal by sa venovat tebe a dietatu ale ocividne nechce....takyto asi bol aj pred narodenim maleho baba nemylim sa?

my sme tu na babo samy, muz chodi do prace, vracia sa domov o 5 piatky o 12 a neviem si ho vynachvalit...prve tyzdne varil on, o domacnost sa staral ja som iba kojila

mozno ste si mali dopredu povedat ako si to kazdy predstavuje..ono babatko je spolocne , nie iba tvoje a jeho starostlivost spada na oboch rodicov rovnako .. to ze on ide do prace , neznamena ze ty si doma valas sunky, pracujes tak isto! a mozno i viac! cize muz ma mat rovnaky podiel na domacnosti resp na vychove a starani sa o dieta..moj muz maleho kupe kazdy den..hra sa s nim..v podstate ked pride domov, maleho mu "odovzdam" a ja idem varit veceru alebo si dat dlhu vonavu vanu :D

fuha akurat citam cely prispevok no nemas to lahke....ale vinu nesiete obaja. 😔

Veru a jak jsi tu psala, že jsi vyrůstala u prarodičů, ti by ti nepomohli?
pak už mě napadá fakt jen nějaký ten azylový dům.
víš, pár lidí tu má v mottu: kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod - je to výstižné - opravdu chceš s ním dál zůstat??? ty sama nejlíp musíš vědět, jak moc nebezpečné to je, či není.

Veru a co dát prostě ultimátum? Pokud se nenechá vyšetřit aspon tím tvým kamarádem psychologem a nezačne se léčit, tak prostě oznámit že odcházíš ty i syn? A nevyhrožovat planně prostě opravdu odejít. Třeba i do toho azylového domu pokud nemáš kam jinam k příbuzným nebo kamarádům... Podle mě kdybys vysvětlila rodičům situaci opravdu v pravém světle, tak by ti určitě alespon dočasně poskytly azyl ne? Za zkoušku nic nedáš...

Verusko, to za tebe ale nikdo nerozhodne. Nikdo ti neporadí, jak se rozhodnout, to musíš sama. Pokud za někým půjdeš, vždy ti poradí jen možnosti , nikdy ti neřekne, jaké si vybrat. Protože za svůj život si zodpovědná jenom ty. Když se rozhodneš, pak ti odborník může pomoct, věci zařídit. Píšeš, že jsi se od 14 starala sama o sebe, tak bys měla mít dost síly, tohle řešit.
Ale ty si opravdu musíš uvědomit, že už nejsi zodpovědná jenom sama za sebe, ale i za dítě. Je super, že se můžeš někde vypsat a svěřit se s problémy, které máš velké. Ale jak jsem psala výše. Možnosti už máš a lítost ti fakt nepomůže.
Věř mi, já jsem před mateřskou pracovala s lidmi, kteří na tom byli jako ty a spousta ještě hůř. Možnosti fakt máš.
Nechápej to špatně, že tě třeba neutěšuju, ale to by ti stejně nepomohlo. A za nějakou odbornou pomoc se stydět nemusíš. Jenom se prostě musíš rozhodnout a začít jednat. Už jsem to psala, ale existují různé poradny, nejenom státní instituce. Tam by ti měli poradit.

Ahojky, diky. Vcera jsem byla ve skole, tak jsem to probirala s par uciteli, kteri jsou mi blizci (vsichni jsme psychologove). Zkusim, co s tim pujde udelat. Ale spis to chci smerovat tak, abychom spolu mohli zustat. Kez by se sel lecit... Nevysvetlujte si to spatne, ale ja se citim moralne zavazana k tomu, ze jsem slibila, ze spolu budeme "v dobrem i ve zlem", a kdyby trpel somatickym onemocnenim, byla bych potvora, kdybych mu utekla. A za dusevni nemoc taky nemuze... jen za to, ze se nechce lecit 😠 . Prarodice mi nepomuzou, babicka umrela a k dedeckovi to nejde, rodice opravdu nepomuzou, kamaradky jsou na privatech s bandou lidi a spat tam na zemi s mimcem nejde uz kvuli jejich spolubydlicim. Jsem hrozne rada, ze se muzu aspon vypsat, i to moc pomaha 😔

Ahoj, přečetla jsem si tady diskuzi a opravdu je to asi úplně všude stejné. Mezi mnou a manželem to bohužel nedopadlo dobře - ale napíšu to od začátku. První dítě jsme měli od půl roku atopika, s dost velkým ekzémem, až do tří let, takže to bylo něco příšernýho, celý tři roky v noci jsem s ním nespala, protože se škrábal, do toho se přidaly potravinové alergie, takže jsem byla několikrát s ním v nemocnici. Můj manžel je jedináček a sobec, což se teda projevilo až když jsme měli toho prvního syna, nikdy mi s ničím nepomohl, pořád byl v práci, i o víkendech, takže s náma ani nikam nechodil. Peníze sice vydělal, ale starost o domácnost a kluka hodil jenom na mě. Já jsem to neměla ani moc sílu řešit, byla jsem z těch zdravotních problémů syna dost unavená, utahaná, prostě to bylo hodně těžký. Druhý dítě jsem chtěla proto, že už se to potom začalo se synem trochu zlepšovat a taky jsem si říkala, že by to snad byla "ironie" osudu mít i druhé dítě takhle nemocné. Už v těhotenství se můj chlap nechoval jako vzorný tatínek a dokonce mi 14 dní před porodem řekl, že už ho ten náš vztah takhle nebaví, že se mu nevěnuju a co s tím jako udělám. Svou chybu si vůbec nepřipustil. Když mi skončilo šestinedělí, zjistila jsem, že někoho má - to už se ani nedalo přehlédnout, byl neustále na ICQ a pořád SMS atd, jednou nechal ICQ otevřené, tak jsem to zjistila. Tak jsme si o tom promluvili, nakonec vyšlo najevo, že byl nevěrný s více holkama a že už to celkově trvá asi rok a půl. Byl to šok. Nechtěla jsem rozbíjet rodinu, navrhla jsem mu, že za tím uděláme tlustou čáru a budeme se oba snažit ten vztah nějak budovat dál do budoucna, ale řekl mi, že ho rodinnej život nebaví (31 let!) a že si chce užívat. Nakonec jsem se za půl roku odstěhovala, minulý týden jsme měli soud o dětech, dává mi výživné, děti jsou se mnou a najednou za nima začal jezdit a že mu chybí apod. Ale já jsem zjistila, že už bych ho v žádném případě nechtěla, řekl mi takové věci, jako že jsem hrozná matka, že jsem nemožná, neschopná apod. Mně to hrozně urazilo, se synem jsem si užila opravdu svoje s těma jeho ekzémama a vždycky jsem na to byla sama. Někteří chlapi jsou s prominutím opravdu sobci a hovada a vůbec netuší, o čem to je mít dítě - a nedejbože když je to dítě nějak nemocné. Je to těžké být s dětma sama, ale myslím, že jsem udělala dobře, že jsem odešla, on si nezasloužil, abych mu tam dál dělala služku. Takže to je můj příběh.

hanik123: Jak to popisuješ... dobře jsi udělala. A na manžela se nezlob. Někteří chlapi to opravdu těžce nesou - ten rodinný život. Je to obrovská změna... a každý se s tím vyrovnává po svém. Někdo zůstává prostě v práci, aby nemusel být s rodinou, jiný začne chodit s kamarády na pivo, další začne "skotačit" s holkama... každý utíká po svém. Neomlouvám ho tímto, ale myslím si, že ve výsledku, když jste od sebe, třeba přestává cítit ten tlak, který dřív vnímal, když s Vámi žil... a chybíte mu.

Jo a fakt, že Ti řekl, že jsi neschopná, hrozná a nemožná atp. ... onehdá jsem se o tom bavila se svým asi čtyřicetiletým, již rozvedeným kamarádem... který mi řekl, že on kdysi své ženě také něco takového řekl... a že byl totální vůl... že ženy tohle nezapomínají... a chlapi to říkají jen proto, že si pořád potřebujou dokazovat, že maj navrch... že prostě musí tu svou ženu shodit, aby oni byli jako ti lepší... omlouvají tak sami před sebou svoji neschopnost, svoje selhání...

Každopádně rozhodně neschopná nejseš, páč nám dítě řvalo a nespalo "jen" rok... (ne atopik, u nás to bylo "dráždivé dítě")... a to mi úplně stačilo. Když jsi vydržela se synem ty tři roky, klobouk dolů, máš moje uznání. 🙂

dukie - pises, at se hanik na manzela nezlobi za to, ze nezvladl ten rodinny zivot. No tak ja osobne bych ji rekla, at vyventiluje vsechny svoje pocity poradne! A ne at se na nej nezlobi! Snad je to chlap a ne nejakej chudacek, kterej nezvladl rodinny zivot a nezaslouzi si zlobu....Proboha! A Hanik to musela zvladnout. Te se nikdo na nic neptal, ta proste musela vsechny ty trable s malym vytrpet, ale pan tvorstva to nezvladl, a tak by se na nej tim padem nemela zlobit!!?!?!?! 😲 Vzdyt to neni jenom jeji dite, ale i jeho! Hanik si to musela protrpet a milostpan ji pak 'odmeni' tim, ze ji rekne, ze je neschopna! Za to bych mu mela chut dat par facek, at se vzpamatuje, fracek nevyzralej! Taky myslim, ze hanik udelal dobre, ze od nej odesla - spousta zenskych v podobne situaci tohle nezvladnou. Ted jde o to, aby hanik vydrzela a nevzala toho necitlivyho blba zpatky, at si sni, co si nadrobil. Kdyz si chce uzivat, at si uziva, nic v zivote neni zadarmo....coz on zrejme jeste nepochopil..... 😝

souhlas se Zanett- když chlap "vyjebává" se ženskou, tak je to vůl, ale když "vyjebává" s dětma, který si sám udělal a který jsou na rodičích zcela závislí, tak je to podle mě korunovanej vůl 😠

Prispevok Hanik sme nejako prehliadli, nedockala sa reakcie.... ☹ dufam, ze sem este niekedy zabludi...

mna tiez popudil, ten jej chlap! takeho egoistu tazko najst aj medzi chlapmi...
najlepsie, co si mohla Hanik spravit, bolo odist.

Dukie, ty si taka chapava, mas velmi tolerantne nazory, len ci myslis aj sama na seba? to len tak, v dobrom ti to pisem...lebo ja som skor nekompromisna ako Kalu a Zanett.
ja by som napriklad od takeho chlapa ako spomina Hanip odisla omnoho skor a urcite s nim nemala druhe dieta.
a ze sa chudacik kazdy chlap vyrovnava po svojom?
a co zena? kde je zodpovednost dospeleho cloveka? trosku tym chlapom Dukie, nadrziavas... 😉

Ahoj, mojí malý je šest týdnů, a máme doma krizi. Připadám si sama. Můj drahý mi oznámil, že jsme se poslední dobou odcizili. Je mi z toho smutno. Místo, aby člověk prožíval své nejštastnější období, trápí se že jeho partner a otec malýho broučka, o nás nemá zájem. Má své koníčky a v týdnu chodí pozdě z práce. Rodinnéí zázemí mu nic neříká. Je to těžký. Jsem šťastná, že mám malo, ale vždy jsem myslela, že budu mít krásnou velkou rodinu s milujícím partnerem :(. Bohužel, se nekoná.

@lorelaind nechci to bagatelizovat, ale ono to období po porodu je opravdu velmi náročné pro oba partnery, tak snad se to ještě u vás srovná. Hodně závisí, jak jste na tom byli jako partneři před porodem. My s manželem jsme byli spolu 6 let před porodem a vždycky jsme byli dobrá dvojka, ale po porodu se to zhoršilo - manžel náročná práce od rána do večera, já sama doma s novorozencem bez jakékoli pomoci, do toho moje zdravotní problémy atd... no ale za pár měsíců se to naprosto perfektně srovnalo, když už to s malým bylo míň náročné a byli jsme schopní se třeba i vyspat 🙂)

Kéž by to tak bylo i u nás. Předevčírem mi řekl, že jsme se odcizili a že mě už nemiluje, ale to pak když viděl jak mě to sebralo a jak brečím, řekl, že to tak nemyslel. Že se pořád hádáme a to nás odcizilo. Je pravda, že já jsem výbušná povaha a on flegmatik, takže v tomlhle jsme oba uplně jiný. A on on nesnáší, když se rozčiluju, ale poslední dobou jsme mu jen snažila říct, jak se cítím sama, a že už o mě nejeví zájem. Taky to že se s námi nesnaží trávit svůj volný čas. Když jsme se domluvili, že se budeme oba muset snažit a něco změnit. druhý den mi řekl, že v sobotu odjede a přijede v neděli po obědě, a to v něděli od pěti má volejbal, takže celý víkend bude pryč. Ale za to si prý v pondělí veme volno. No nevím, občas si říkám jestli někoho nemá, mě se dotýká maximálně jako kdybych byla jeho sestra :(. Když mu to říkám, tak mi na to ani nic neřekne. Taky řešíme peníze, výbavu pro malou jsem skoro celou platila já, veškeré poplatky za bydlení platím já, on platí naftu do auta. Když mu něco řeknu, nemá peníze. Vím, že má nějaké problémy ale mrzí mě, že se ani nesnaží se mnou o problémech mluvit. Jen když se hádáme tak mi pak řekne ale já.... a to se pak dozvím co se třeba děje....
Nevím někdy si říkám, že samotné by mi bylo líp a finančně bych na tom byla téměř líp, ale když jsem si představila, že se rozejdeme tak mi z toho bylo hrozně.

@lorelaind tak to je na houby, když k sobě nejste upřímní. Přece o jeho finančních nebo jiných problémech bys měla vědět! Já jsem taky výbušná a z toho často pramení různé problémy a nedorozumění, takže se mi osvědčilo, zkusit napsat tomu druhému třeba mail a v něm V KLIDU popsat, co všechno se mi nelíbí, co si představuju do budoucna plus samozřejmě i to, že jsem si vědomá, že něco dělám špatně i já. Mě by taky hrozně mrzelo, že s námi tatínek netráví volný čas no a s tím, že ti řekl, že tě už nemiluje, to fakt vyloženě přehnal. Možná by nebylo špatné mu dát najevo, že se obejdete i bez něj - zkusit navrhnout, že se přestěhuješ např. k rodičům nebo k někomu jinému... někteří chlapi potřebujou dostat pořádný kopanec, aby si uvědomili, o co vlastně přicházejí. Snažila bych se o to, aby mi řekl za každou cenu pravdu, i když bude nepříjemná. Jesti má někoho jiného, příp. jestli tě už opravdu nemiluje, tak bys to určitě měla vědět, i když to hrozně bolí - přece není možné ze sebe nechat dělat blbce...

no právě, ale odstěhovat se nejde, barák kde bydlíme je můj resp. mého tatky. Párkrát jsem řekla, jestli by nebylo lepší kdyby jsme se rozešli ale to on mi řekl, že to přece takhle ted řešit nemůžeme. Nevím taky mi řekl, že přece láska není všechno, občas mu vůbec nerozumím. Řekla jsem mu, že nemůžu žít s někým kdo mě nemiluje. _A hlavně si myslím, že to ani pro malou by nebylo dobré, kdyby jsme byli spolu jen kvůli ní. Stejně to dítě vycítí. Nejsem zas tak stará abych si nakonec nemohla ještě někoho najít. Sice po mých zkušenostech nevím jestli ještě existuje chlap který by za to stál. Ale to bych zatím řešit nechtěla, já ho ještě pořád miluju, i když nevím jestli ho víc nenávidím, ale to jen proto že mi tak ubližuje. Ale on si to asi ani neuvědomuje. Tím jak je flegmatický tak se flegmaticky chová i ke mě :(. Nevím jestli byl vždycky takový a já to prostě neviděla, nebo se tak změnil. Možná se mnou mlatí hormony a já to víc řeším. Já jsem příliš emocionální on vůbec. Nemluví o svých pocitech já se nedokážu přetvařovat takže co na mysli to na jazyku. To on je pravý opak, já se snažím vybudovat domov, on oto nestojí protože to z dětsví nezná. Ale nechybí mu to. pro něj není duležité jak to doma vypadá pro mě jo. Ráda si zutulnuji svůj domeček, ale nechci být na to sama, což bohužel jsem. No možná to přeháním. Sama občas už nevím. Ale moc ti děkuji za vyslyšení 🙂 a rady člověku to pomůže se alespon vypovídat (vypsat) kor když je doma s prckem anemá s kým mluvit.

@lorelaind no máš to těžké, nechtěla bych být v tvé kůži. Vypadá to, že máte spoustu nevyřešených problémů ☹ Určitě je hodně velký problém, že partner nemá snahu budovat domov, s takovým chlapem si klidné soužití a dobrou výchovu dítěte opravdu nedokážu představit. Máš výhodu v tom, že barák je tvůj. Já bych mu možná navrhla, ať se na čas odstěhuje a ať si srovná, co vlastně chce. Podle toho, co píšeš to vypadá tak, že má u tebe kvalitní zázemí - bydlení zdarma vč. inkasa, staráš se o dům, o dítě - čím teda vlastně rodině přispívá on?? Ani prachama, a co je důležitější, ani svojí péčí a láskou. Říct ženské v šestinedělí, že ji už nemiluje, je fakt na vyhazov z baráku, ať už to myslel vážně nebo ne. To jsou slova, která se nikdy nedají vzít zpátky. A nemyslím si, že přeháníš, máš normální potřeby jako každá jiná ženská s dítětem nebo bez dítěte - aby tě měl partner rád a rozuměli jste si... asi to není moc veselé,co ti teď píšu 🙂 Já si ale stejně myslím, že je nejdůležitější, že máš zdravé miminko. Teď jde jenom o to, jestli vám s miminkem bude líp samotným nebo si tatínek jinak uspořádá priority.

@lorelaind urciteto res uz ted. Proste jasne a strucne rekni svoje vyhrady a svoje pozadavky a dej mu cas at se k tomu vyjadri. Rekni at te posloucha dokud neskoncis a neskace ti do toho, aby z tohonebyla hadka a rekni at si vse srovna a treba do tydne prijde a rekne ti co si o tom mysli. Rekni, ze ti ublizuje, kdyz ti rika, ze te nemiluje. Ze jsi unavena, ze davas peci a lasku vasemu!! diteti a potrebujes take nejakou lasku a omoc dostavat...ze kdyz na tebe bude hodny a pomuze ti..vse se za chvilku srovna a ty budes mit silu zase vnimat a "starat " se i o nej....ze jste dite (doufam) chteli spolecne, ze vis, ze je to velka zmena i pro nej, ale i pro tebe, ze je to narocne nespat, ze nekdy nevis jak co delat, ze mas opravdu rozhazene hormony...treba mu kup i nejakou knizku pro tatinky( napr. AHOJ TATI). Naznac mu i to, ze kdyz se alespon trochu nebude snazit musis to zmenit, protoze kuli vasemu diteti musis byt spokojena a stastna, aby z nej byl sebevedomy a spokojeny clovicek...a ze ve vasi situaci na tom nebudes nijak spatne, kdyz budete od sebe....ale , ze to nechces, ze veris, ze to pujde. NO a pak jasne ty pozadavky: 1. aby male treba koupal ...treba jen obden, 2. aby vice prispival do rodineho rozpoctu, 3. aby sel ven s kocarkem a ty sis mohla odpocinout....ze bys chtela to a to, ze si muze vybrat jak ti bude pomahat....Vse si v klidu sepis, abys pak neodbocovala a nezapletala se do emoci a ty pozadavky muze mit i napsane a myslim, ze to nechtit odpoved a reakci hned je pro chlapa dulezite. Byla jsem na tom po porodu podobne a tohle jsem neudelala a vse se jen nabalovalo a nabalovalo a ted je ta situace mnohem slozitejsi. Drzim palce a preji jen stesticko.

holky moc děkuji. Je mi z toho smutno. Před chvílí odjel pryč na víkend, s tím že mám za něj dát pusu malý, copak nechápe, že tu pusu jí má dát on a né jen jednu? :( Asi není ještě dospělí a nebo to tak prostě mít nikdy nebude. Malou jsme chtěli oba, jen on chtěl počkat, ale nakonec se rozhodl sám. Já čekat nechtěla, přeci jen už mi není dvacet, a hlavně už jsem čekala tolikrát a nakonec jsme se roešli. Dneska najít chlapa k rodině je průšvih. Moc jich není a nebo jsou v mém věku zadaní. S tím odstěhování, máte možná pravdu, ale nevím jestli na to mám sílu a odvahu. Promluvit si určitě musíme, už jsme to dělali nespočetněkrát, ale nakonec to stejně většinou k ničemu nebylo. Nejdřív z toho byla hádka (já cholerik on flegmatik-nic moc) a pak vysvětlování. Ale a týden se to řešilo znovu. Mám ho ráda, občas si myslím, že to bude dobrý, ale o pohlazení si musím říkat, a ten čas sama trávím pořád. Různe texty v časopisech mu dávám přečíst, už v těhotenství jsem mu četla z knížky k danýmu týdnu, aby věděl jak malá roste. Ale vůbec si s ní nepovídal ani bříško nehladil. Tak nějak doufám, že až bude malá větší tak si k ní cestu najde. U porodu se mnou byl, a s jeho flegmatickou povahou těsně před porodem mi stopoval kontrakce a cpal se u toho chlebíčkem 🙂, to jiný tatínek tam málem omdlíval a když viděl mého drahýho tak jen vytřeštil oči. Samozřejmě, že je nejdůležitější, že je malá zdravá a já si už bez ní život nedokážu představit, vždycky jsem říkala, že je pro mě důležitější mít dítě, u chlapa člověk nikdy neví kdy se poblázní jinde. Ale i tak mě to mrzí, myslela jsem že budeme velká štastná rodina, ale to si představuje každá z nás. Nakonec natom nejsem uplně nejhůř, pořád mám kde bydlet. asi jsem si moc rozmazlila, nebo prosstrě jen nechtěla vidět, že to přeci jen není tak jak si předstvuji, že máme každy jiný hodnoty. 😖 . Snad to nakonec dobře dopadne.

Mila @lorelaind, napisem ti IP.

@lorelaind Je fakt, že některým chlapům trvá dýl, než si k dítěti najdou cestu.Když jsem byla těhotná, tak můj manžel vůbec nedával najevo, že se na dítě těší, nehladil mě po bříšku ani nic podobného a mě to taky dost mrzelo. K malému si našel cestu později po porodu. U porodu mi dost pomáhal, ale byl taky klidný jak želva, ale to je prostě taková povaha, má to svoje výhody i nevýhody 😉 U vás je ale ten problém asi hlubší. Názory sis tady nějaké vyslechla a já ti upřímně přeju, aby se ta situace u váš vyřešila k dobrému...

@jop Napodobne u nas...tatinek klidny jako zelva u porodu,slzy dojeti neukaze zadne,ale kdyz hraje hokej Cesko s Ruskem tak ma vlhke oci a ten dojimavy pohled nad kazdym golem me dovadi k silenstvi...Pry jsme my zenske stavene k tomu rodit deti,tak se prece nezblazni nad myma kontrakcema. 😲 😲 😲 A nejake hlazeni briska v tehu taky neznam,no hlavne ze se postara potom a je obetavy spolehlivy otec,musime nad chlapama casto primhourit oci,jsou prece z Marsu a my z Venuse 😉

Asi máte pravdu. uvidíme. dneska se vrací domu tak se uvidí jak budeme dál fungovat.
Málá má žluté stroupky ve vlasech, vím že to děti mívají ale doktorka na to dala nějakou mastičku ale mě připadá že se to zhoršilo. Mokvá to a smrdí, zítra budeme muset jet k doktorovi, jen doufám, že to malou nebolí :((((. Tam kam jsem tu mastičku nenamazala se to odlupuje a hezky mizí, tak nevím co mi to předepsala :(. Takže ted musíme řešit hlavně prcka. Díky holky a držím nám všem palce at to s těma mužskýma zvládneme.

@lorelaind mimo téma: na ty stroupky pomáhá polít to jakýmkoliv olejem, nechat chvíli tak, klidně i hoďku, a pak ve vaně při koupání to opatrně vyčešeš kartáčkem (ale musíš přitlačit), vlasy pak umyješ pořádně šamponem... pak ještě párkrát opakovat...

a jak jsem četla, co jsi psala. no, vzhledem k věku malé bude asi potřeba nechat tomu čas, a pak uvidíš... nejsme zastáncem toho, zůstávat ve vztahu jen kvůli dítěti, ale až si všechno "sedne, může to být zas jiné, te´d máš taky jinak nastavené hormony a všechno bereš extra citlivě... no, holky už všechno napsaly 🙂

@lorelaind - jak si to čtu, mě to příjde nějaké tajemné - že ho něco trápí - finance, nějaký velký průšvih nebo sex.orientace nebo něco úplně jiného...Možná ho zaskočilo to, že necítí tolik otcovské lásky k malé, což se někdy může stát, že si musí chlap nebo i ženská zvyknout na novou roli...Nebo pocit, že tohle nechce, že už necítí lásku..Je jisté, že v tobě ještě bouří hormony, to trvá docela dlouho dobu po porodu, potřebuješ prožívat štěstí i svoje smutky, kterých je taky dost díky hormonům po porodu, i chybí ti k tomu partner...Já osobně jsem zastáncem, že raději sama než s někým s kým to nejde..ale zase nejde zázet flintu hned do žita...na kombinaci cholerik a flegmatik pomáhá jedna věc - domluvit si předem, že večer chci s partnerem probrat to a to. Zeptat se, jestli má na to čas a chu¨t. POkud ano - pak večer zasednout a přednést bez osočování daný problém - poslední dobou jsem smutná, protože mám pocit, že z narození dcery mám radost jenom já. Mám pocit, že tě něco trápí....a dát tímto partnerovi slovo - a domlouvit se s ním předem, že mu neskočíš ani jednou do řeči, necháš ho mluvit (pomáhá na to dát si nějaký předmět, třeba ořišek, a kdo má oříšek, ten mluví - dokud ti tedy partner nedá slovo oříškem, že ti ho nepředá, tak mlčíš a posloucháš...u nás tohle dost pomohlo, protože jsem sice jen sangvinik, a manžel flegmatik, vychovaný k potlačování emocí...ale dozvěděla jsem se spoustu věcí od té doby, co mu neskáču do řeči, co se hned nebráním, jak něco vysloví....). Držím palce.

@lorelaind - na to mokvající bych nemazala olej, mohlo tam dojít k zanícení..což se může stávat...ale jinak to s tím olejem funguje velmi dobře, ale musí být pod tím pokožka klidná, nezarudlá...a pak jemně vyčesávat, nevydrapávat nechty, tím se může dostat zánět do kůže...

díky, no stím skákáním do řeči máte problém, většinou se neudržím a začnu k tomu co právě říká něco povídat :(. Myslím, že malou má rád to určitě ano, ale nechce se omezovat. A možná má v tom taky zmatek. Nevím, ale určitě vím, že se zrovna nesnaží s námi trávit čas. Já měla krásný dětství a naši jsou klepu na dřevo stále spolu. Vždycky jsme byli bezva rodina, samozřejmě občas nějaký mráček byl, ale to je všude. Proto jsem měla vždycky představu, že jednou budu mít taky takovou rodinu a dětem dám krásný dětství a s jejich tatínkem. Ten můj tohle nezažil, ale prý mu to ani nepřijde. S vyrůstal jen s mámou a babičkou. A prý si ani nepamatuje jestli mu někdy máma řekla, že ho má ráda. Že ví že ho ráda má ale asi mu to neřekla. Nebyl k tomu vedený, dávat city najevo. To on ví, a sám to přizná, že to neumí. Což mi ale na začátku zas nepřišlo. Já mám pravý opak mám city na talíři a to jak lásku tak i když jsem naštvaná, prostě se neumím přetvařovat. Jsme opačný extrémy. Taky nejsem zastáncem být s někým i když to nefunguje, ale určitě to nechci hned vzdát.
s olejíčkem to zkusím, volala jsem i doktorce mám vyzkoušet obklady černého čaje. tak uvidíme.

Tak já jako chlap, jako to tu čtu, dávám za pravdu, že nám se to prostě musí připomínat. Rozhodně nám nevyčítejte, že nemůžete spát, protože to my také ne🙂 Nedávejte nám najevo, že my chodíme jen do práce, kdežto vy se staráte o děti.

Naopak, zase jsme natvrdlí a je potřeba nám to říkat. Rádi pomůžeme když nás pochválíte. Pro mně je těžká změna na tatínka a nervní hysterická ženská nám nepřispěje ke zlepšení situace s pomáháním.

já klidně jedu nakoupit, celou noc krmím měsíční mimčo z lahve - občas. Ale nejde to dělat přes týden protože chodím do práce. Přítelkyni nedochází že ráno letím s prvorozeným do školky, pak práce, večer přijdu domu a chci se vklidu navečeřet a mít alespon 45min klid. Pak klido pomužu.....

Máme krizi protože si pořád něco vyčítáme ale pořádně rozumně si nepromluvíme...