Podílíte se na výchově partnerových dětí a on na vašich?

Mame s manzelem nastaveno, ze zasadnim zpusobem si do vychovy nezasahujeme, ale deti maji od zacatku nastaveno, ze kdyz neco reknu ja nebo on, tak to plati. Kdyz se nam neco s vychovou nezda, neresime to pred nimi, ale spolu. Respektujeme zpusob vychovy toho druheho, ale nekdy je nutne v nepritomnosti druheho zastat roli dospele autority. Kdyz treba delaji moc velky bordel a hodne krici, tak je pozadat, at se trochu ztisi, nebo kdyz dojde ke konfliktu a kluci se zacnou rvat, atd. Neexistuje, ze by me nebo jeho nektere z deti jednoho z nas poslalo k sipku.

Ne,když jsme se mi s manželem dali dohromady,moji dceři bylo 13,jeho synovi 8let. Dcera už byla vychována a nebylo potřeba zasahovat, musel si tedy zvyknout na můj respektující styl výchovy,ale rychle pochopil, ze opravdu funguje. K jeho synovi jsem od začátku měla kamarádsky přístup a výchovu vůbec neřešila,od toho jsou rodiče. Proč si předělávat zbytečně starosti.

@izz76 A jak to řešíš když jsi s jeho synem sama doma? Poslouchá tě?

Poslouchají. Tedy, respektují. Hodně s nimi mluvíme. Nejstarší dceru už máme čerstvě dospělou. K tomu dva moje puberťáky a nejmladšího společného školkového. Jsme spolu 10 let. Jako maceška jsem se snažila (a snažím) být kamarádská, vnímavá, občas být prostředníkem mezi otcem a dcerou, vysvětlit nedorozumění, dát podporu kde je potřeba, pochválit..a on zas jako otčím mých kluků se snaží jim ukázat, jak se mají k sobě lidé chovat (hlavně muži k ženám), podpoří je, pochválí, učí je takové ty chlapské věci, mluví s nimi o různých věcech..když potřebují, vysvětlí matiku, fyziku, pokecá o technice, o životě..Funguje to.

@andelka A vy máte děti v plné péči, myslím ty jeho? Bohužel hodně do výchovy zasahuje matka a vede děti proti mě ( jakože mě poslouchat nemusí atd)

Kdepak. Jeho dítko klasicky víkendy a prázdniny, moje děti máme 2/3 času (jsou v asymetrické střídavce). Ne vždy se člověk shodne s bývalým partnerem ve výchově, taky jsme měli hodně konfliktů a jiných názorů..ale všechno jednou přejde (i když nepochopení a křivdy si člověk nese pořád a nějak se s tím musí naučit žít). Hlavní je, abyste byli zajedno (aspoň před dítetem) vy dva. Nastavili fungování u vás. Je docela důležité udržet nějakou rovnováhu mezi tím, být k dítěti otevření, pravdomluvní, a neočerňovat druhého rodiče, nestavět dítě proti němu, nenutit si vybrat komu bude věřit (záleží na věku taky)..Jo, někdy je to dost tenký led no.

Ano poslouchal, on je hrozné hodnej,už je to dávno, děti už jsou dospělé,naše společne má 9let a všichni máme výborně vztahy.

Máme tři děti. Dvě mám já z předchozího manželství. Všechny tři děti vychováváme spolu. Jedeme jednotný styl výchovy, domlouváme se co a jak, dětem dáváme najevo jeden názor.

Je to strašně těžké... Já mám dva syny s exmanzelem. Jezdí k němu co druhý týden na víkend. Má druhým rokem přítelkyni která má dvě děti.. rok spolu bydli.Kluci si mi ztěžují, že jim paní sprostě nadává..do debilů, blbecku. Dneska mi syn napsal, že mu dala facku takže už to tak nenechám. Myslela jsem, že to bude fungovat, ale evidentně co není od srdce není k srdci..Já mám partnera, s ním dceru a on má z předchozího vztahu dceru. Nikdy bych si nedovolila na ni sáhnout a když zlobí, řeknu partnerovi, že se mi to nelíbí ať to zkusí nějak udělat aby jsme fungovali.. A on to vyřeší.

@sorboni30 taky by se mi nelíbilo kdyby mi přítelkyně ex mlátila dítě, ale upřímně kolikrát když vidím co si dovolí partnerovo syn tak si říkám že by jednu zasloužil. Příklad: kluk je už na střední škole, jeli jsme k lékaři a cestou zpět že zajdeme na oběd. V jedné restauraci si nic nevybral a udělal scénu že tam mají sami hnus takže partner zavelel a šlo se do jiné kde měli co kluk jedl. No moje nervy.

Manžel má syna 11let ve střídavé péči ( až když jsme byli spolu, tak se zavedla střídavka) já mám dceru 9 let ve své péči ( K tátovi jezdí na vikendy, prázdniny atd. ) pak máme spolu syna 3,5 roku .
Máme nastavené pravidla, která jsou jednotná pro všechny děti. Když má manžel na starosti dceru, poslouchá manžela . Stejně jako manžela syn poslouchá mě, když ho mám nastarosti. Tak jako když je dcera u táty, poslouchá jeho partnerku a dodržuje režim u táty ( zásadně se neliší ). Jako každé děti občas vzdorují, nespolupracují, přechody jsou někdy náročnější. Drvalo cca 2-3 roky než si všechno fakt sedlo. Musíme se pořád všichni na sobě pracovat . Ale pak když dcera koupi manželovi oblíbené oříšky s nápisem, mám tě rád, nebo manžela syn mi řekne, že se těšil na mě, nebo že je rád, že se s ním učím atd. Tak si člověk řekne, že je to dobrý a všechny neduhy jdou stranou .

Hlavně když všechny problémy ve fungování děti řešíme mimo ně . Nejdřív společně a pak až s nima.