Příbuzní zapomněli na moje narozeniny. Přály byste naopak dále jim?
Chtěla bych slyšet pár názoru, protože nevím jak se zachovat. V úterý jsem měla narozeniny a stejně jako loni, mi manželovi rodiče a ani jeho dcery nepopřáli. Teď jsem si na to vzpomněla až v sobotu, že se na mě zas vyprdli, a i když je mi to líto, tak už se nad to umím povznést. Ale nevím jak se mám zachovat až oni budou mít narozeniny. Loni jsem si říkala, že se nebudu snižovat na jejich úroveň a popřála jim, osobně. K manzelovým rodičům totiž vždy na narozky jezdíme, tak se tomu ani nedá vyhnout, a jeho dcery k nám jezdí a když mají narozky tak se jim u nás dělá menší oslava. Ale nechci být stále za tu hodnou a blbou, že já jim přát vždy budu a oni mně ne, to mi přijde dost blbý.
Loni manžel svým dceram říkal, že jsem měla na narozeniny, ale jen řekly, že to věděly. A nevím jestli by měl svým rodičům něco naznačit.
Každopádně by mě zajímalo jestli byste jim dál přáli, nebo ne.
Stručné shrnutí
- Zapomenutí na narozeniny ze strany tchyně, tchána nebo manželových dcer je v diskusi připisováno pubertě (v jednom příkladu dcery 15 a 13 let), roztržitosti a rodinné dynamice; doporučené reakce zahrnují dál přát ze slušnosti, promluvit si s partnerem nebo uspořádat vlastní oslavu jako připomenutí.
- Opakovaná rada z diskuze zní, že by měl partner (manžel) buď upozornit děti a rodiče na základní pravidla slušnosti, nebo převzít iniciativu při zajišťování dárků a přání.
- Praktická opatření, která byla navržena: poslat SMS jako jednoduché přání, pozvat rodinu na oběd/kafe či menší oslavu o víkendu, nastavit si v telefonu připomenutí nebo omezit návštěvy, pokud chování nezmění.
Nejčastější otázky
Q: Jak mám reagovat, když mi tchánovci a nevlastní děti nepopřejí narozeniny?
A: Pokračovat v přání z vlastní slušnosti (osobně nebo SMS), promluvit si s manželem aby je upozornil na základy slušnosti, nebo příští rok ohlásit oslavu měsíc předem a pozvat je na oběd/kafe.
Q: Měl by manžel zasáhnout, když jeho děti nebo rodiče ignorují partnerku?
A: Ano, v diskuzi se opakovaně doporučovalo, aby manžel „vysvětlil, co je slušnost“, upozornil dcery nebo rodiče a případně převzal odpovědnost za dárky a přání.
Q: Co dělat, když jsou nevlastní děti v pubertě a nechtějí gratulovat?
A: Diskutující navrhují počítat s pubertálním chováním (příklad 15 a 13 let), jemně je „nakopnout“ telefonicky nebo pozváním na oslavu a nechat otce (manžela), aby s nimi o vhodném chování mluvil.
Q: Pomůže přestat jim přát, když oni nepřejí mně?
A: Názory se liší: některé hlasy doporučují přát dál ze slušnosti, jiné doporučují přestat a přenést iniciativu na manžela; přestat nepřinese automaticky změnu chování ostatních.
Q: Jak předejít zapomínání narozenin v rodině?
A: Konkrétní tipy z diskuze: nastavit si v telefonu připomenutí, oznámit oslavu měsíc dopředu, pozvat rodinu na oběd/kafe nebo předem sdělit, co by jako dárek posloužilo.
Q: Kdy je rozumné omezit kontakt s rodinou kvůli opakovanému opomíjení?
A: Několik diskutujících doporučilo omezit návštěvy nebo snížit kontakt, pokud se chování (ignorování, rozdílné zacházení s dětmi) opakuje a partner s tím nezasáhne.
Závěry z diskuze
Shoda
- Komunikace s partnerem (manželem) je doporučovaný krok k řešení opakovaného zapomínání nebo neuctivého chování.
- Praktické kroky, které pomáhají situaci řešit, zahrnují přání dál (osobně nebo SMS), pozvání na oběd/kafe nebo ohlášení oslavy předem.
- Puberta a roztržitost byly opakovaně uváděny jako běžné důvody, proč děti někdy nepřejí.
Sporné názory
- Někteří považují vynucování přání nebo „donucení“ k projevu úcty za neefektivní a nemorální; jiní tvrdí, že opakované ignorování je výrazem neúcty, kterou by měl manžel důrazněji řešit.
Otevřené otázky
- Proč někteří členové rodiny náhle přestali přát, přestože dříve přáli?
- Zda zvedne situaci a zasáhne manžel, nebo zůstane pasivní a chování rodiny se nezmění.
- Do jaké míry pomůže změna chování autorky (pořádání oslavy, omezování kontaktu) zlepšit respekt rodiny?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
SMS, Facebook, Skype, nastavení připomenutí v telefonu, pozvání na oběd/kafe, uspořádání oslavy o víkendu, poslat oznámení měsíc předem, omezení kontaktu, manžel převzal nákup dárků, věnovat drobný dárek (čokoláda, bonbóny), návštěva welnesu jako dárek pro sebe a děti
Místa a osoby
žádné
@caverina No jenze a blba smska je opravdu jen blba smska. Me treba osobne to opravdu nic nerika. Jinak rozdil mezi pribuznymi a kamarady - no, my jsme si v blizske rodine blizsci i vztahove, ale vsude to tak neni - viz autorka. A lide, se kteryma se stykam, jsou mi stejne blizci jako rodina. Ja se neumim stykat s nekym pro koho bych neudelala to stejne, co napriklad pro tatu, manzela ( deti to je trosku jeste jina liga). Ze mam svatek me obvykle nekdo pripomene ( ani to neregistruju) a casto ani narozeniny. Proste me to je jedno. Jako co na tom v 38mi slavit?.-) Nevim no. Kazdy to ma jinak. A ohledne toho zahranici, kdyz nekoho vidis jednou za pet let, tak si ani neuvedomis, ze ty narozky ma. O to vic si pak uzijeme, kdyz se po letech na par dni vidime. Nebavim se o Nemecku, Italii a podobne. Je to opravdu hodne daleko. Ja nevytahuju dary, autorka to psala, ze ji mrzi, ze ona kupuje darky a pritom je nedostava. To je na tom zkostnatele. Vis kolikrat jsem dala nekomu darek a nazpet nic nedostala. To se proste stava, zivot.
@kaja2016 nikde jsem nepsala, že mě mrzí že já dárky nedostávám. Mě mrzí to, že když já jsem ty dárky dávala, a vždy si na ně vzpomněla, že jim nestojím ani za to aby mi jen popřáli, třeba jen blbou smskou.
Prostě to tak mám v sobě, máma mě vedla hodně ke slušnosti. A trochu odbočim, třeba mě v dnešní době dostává to, že lidi si hodně píší, ale už neumí pozdravit. Když někdo odpovídá na nějaký inzerát, tak minimum lidi, napíše dobrý den... Ale je to i u známých, že hned píšou bez pozdravu. A asi jsem divná, ale já ten pozdrav píšu pokaždý.
Takže to tak mám, když někomu přeji, tak holt očekávám že mu budu stát za to aby taky on mě popřál. A zas nejsme tak velká rodina. A v kontaktu jsme docela často.
Ale jak jsem psala, už je mi to jedno, chtěla jsem totiž vědět, jestli byste i vy dal přáli, ale to jsem se stejně nedozvěděla 🙈
@kridav nemas vubec za co🙂 ja proste svet nevidim jen cerne nebo bile...vzdy je neco mezi tim..a uprimne...malokdy verim tomu jak tu nekdo prezentuje svuj zivot a uz vubec ne tomu,ze mu to tak vyhovuje a ze je s tim v pohode...socialni site je jedno velke divadlo a musi se brat s velkym nadhledem🙂
@kridav Aha, chapu. No vis, ono to tak na me pusobilo, vyznelo, ze resis "i" ty darky. Ja si prave nemyslim, ze by vzpomenout si na narozeniny nejak souviselo se slusnosti - ale verim, ze to tak mas vzite a o to vic te to trapi. Mysli, ze by ti pomohlo, kdyby sis pripustila, ze tam muzou byt jine duvody, proc ti nepreji ( nez ciste nevychovanost) a ze by treba mohlo byt prinosne pro vase vztahy ale i pro tvuj klid se po nich patrat, promluvit s nimi a podobne. Proto jsem to psala. Chapu, ze asi necitlive. Hotl psane slovo, promin. Jinak pro priklad, coz jsem uz psala, me by bylo uplne trapne psat nekomu prani k narozeninam smskou. Kdyz uz tak nejake osobni s fotkou prez whatsapp, ale i to se me nejak prici - to radsi nenapisu a oslavime to, az se vidime. To jen tak pro vysvetleni. Kazdy to ma jinak. Mam to hodne podobne s tim psanym slovem, tez me prijde smutne, ze lidi do smsky nepozdravi ( coz tedy kolem sebe takove lidi nemam), ale presne jak pises, zkusenost z reakci na inzerat a podobne. Ja osobne tu novodobou techniku vubec nevyhledavam ( nemam fcb, krome mk nechodim na zadne jine socialni forum, v mobilu mam 10 kontaktu ( rodina a pratele) a chytry telefon mam asi 2 roky - myslim, ze toto vsechno nici vztahy - odcizuje lidi. Jsem rada, ze jsem se tim nenechala pohltit, ze my na Vanoce a narozeniny nechodi hromada sms od lidi, kteri se ani neudelaji cas se jednou za rok sejit, ale hlavne, ze poslou nic nerikajici basnicku.-) Takze tak, pro vysvetleni. Jinak ja jsem psala, ze bych se ridila svym pocitem. Pokud by me to delalo radost, prala bych ji klidne dal. Pokud bych mela dojem, ze je to nejak kostrbate a omezuje je to, tak bych neprala. A mozna, ze bych i zapomnela.-)
@caverina Ano to je divadlo - souhlasim, ale ja treba osobne tim, ze tu sdilim fotku a soukrome informace, neusiluji o misto ambasadorky ani nepropaguji svuj blog, tak tu jsem opravdu sama za sebe.-) Delam to zamerne, i kdyz by me tu mohl nekdo poznat, jsem otevrena i v realite a mnoho veci trosku jinak, mimo mainstream, a nestydim se za to.-)
@kaja2016 tlakem internetu... Já tomu říkám internetoví perfekcionaliste... Jen málokdo přizná, že to nemá v životě tak růžové... A víš co si ještě myslím? Že většinou ti, kteří mají život na houby tak ho na internetu mají perfektní.. Protože když ho perfektní mám tak nemám potřebu o tom psát, ale reálně ho žiju...
@caverina taky mám pocit, že čím víc se rozpadá život některých lidí, tím víc fotek je na fb, hlavně o tom, jak je vše perfektní a jak si užívají. Možná se tím snaží přesvědčit sami sebe, že je valstně všechno super
Někde si na přání k narozeninám a svátkům nepotrpí. To ale asi nebude autorčin případ, když to doteď fungovalo a sami dopředu hlásí, co by si přáli. Já jsem v této situaci byla před lety. Koupili jsme barák, tchani to nemohli vydychat, protože se definitivně rozplynul sen o společném bydlení. Přestali mi přát -ani za blbou SMS jsem jim nestála. My jsme tam ještě skoro tři roky chodili. První rok jsem je omlouvala,že zapomněli, druhý rok se tchýně podrekla, že věděli, že jsem měla narozky, koncem třetího roku jsem se Sekla a vykašlala se na ně taky. Manžel beze mne nešel. Od té doby si nepřejeme a prakticky se nevidame. Určitě to není jen kvůli tomu přání, těch problémů a zadrhelu se nakupilo hodně, s tchany se nic řešit nedá, oni jsou "nestandardní". Nelituji toho kroku. Zkoušeli jsme různé způsoby a metody, ale tchani jsou imunní vůči všemu.😐
@caverina Nevim, tezko rict. Oni tyhle lide vetsinou vydelavajo tez na vlogach, blogach a zkratka ten jejich image je soucast jejich vydelku. Takze to je vlastne prace. Jinak znam osobne nekolik lidi, co pri kazde prilezitosti ( v realnem zivote - ne na netu) zminuji jen same uspechy ( sve i rodiny) a nemyslim si, ze by meli zivot na houby, proste normalni, ale spis nejak potrebuji tyhle veci vypravet. Druhe to samozrejme vetsinou stve, nebo se tomu smejou. Jako chapu, proc potrebuji toto vypravet ( vysvetluju si tou uzkostnou potrebou byt ve vsem dobry a nejak si omluvi, ze je to preci dobre rikat lidem dobre veci - byt pozitivni )Ale nechapu, ze neregistruji tu reakci okoli a ze jim to nevadi...A nejak me prijde, ze toho pribyva. No a nebo je to nahoda, co neni neni nehoda, ze na takove lidi posledni dobou narazim.-) Jako urcite v tom hraje roli i to sebepresvedcovani, ze vse je skvele, jak pises
@kaja2016 ale tady se bavíme o blízkých příbuzných ne o lidech, které vidíš jednou za rok... A i tak.... To že třeba můj brácha bydlí například v zahraničí, přece neznamená, že mu nemuzu poslat ani tu blbou SMS.... A vůbec tady nejde o nějaké dary, jak se tady pořád omila... Zase se z toho vytáhlo jen to co se hodí... Skoro jako vždy na MK😁