Přítel má jiný sociální status - dá se s tím smířit?
Ahoj, zakládám tuhle diskuzi pod novým nickem, ale jsem zde již docela dlouho.
Řeším teď docela dilema. S bývalým, se kterým mám dvouletého syna, jsem se rozešla před rokem. Byl to typický frajírek a sobec, který bral ohledy jen na svoje potřeby a pocity, podváděl mě a s ničím nepomáhal. Rok jsem se z toho vzpamatovávala a kolem vánoc po dlouhé době zase někoho potkala, kdo mě zaujal. Je stejně starý, podobně dlouho rozejitý s podobně starým dítětem. Od první chvíle spolu trávíme hodně času. Je na mě moc milý, na syna také, máme podobný smysl pro humor, super sex, podobné názory, je hodně šikovný a činorodý...potud všechno OK, už jsem nejednou přemýšlela o světlé budoucnosti až navždy. Problém je, že já jsem docela snob nebo spíš povrchní, prostě na prachy. Nic jsem v životě nedostala zadarmo, ale vždycky jsem byla dost úspěšná v práci, hodně vydělávala a pohybovala se ve vyšší společnosti. Hodně cestovala, užívala si života. Ráda si zajdu na dobrou večeři, na eurovíkend, koupím pěkné věci. Po rozchodu jsem se sice musela dost uskromnit, ale mám práci na poloviční úvazek, vlastní byt a sama se synem hospodařím s více než třiceti tisíci měsíčně...umím se o nás dobře postarat a chtěla jsem chlapa, který bude také vydělávat nadprůměrně, abychom spolu mohli zase požitkařit. Jde i o to, že drtivá většina mých kamarádů má vyšší životní standard. Není to o tom, že by někým bez peněz opovrhovali nebo tak, ale prostě když jdeme na večeři, tak do steakhousu a ne do čínskho bufetu...no a přítel moc peněz nemá. Pracuje manuálně, hloupej rozhodně není, intelektuálně jsme si určitě rovni, ale život do zavedl k manuální činnosti a ne do nablískané kanceláře jako mě...ze začátku vztahu se tvářil, že má taky dost peněz a já se nikdy netajila tím, že potřebuju chlapa s penězma, platili jsme dost věci na půl, rozhodně mě nijak nevyužíval, ale z návrhu nějaké dražší zábavy vždycky vycouval... až vyšlo najevo, že má na moje poměry docela hluboko do kapsy...třeba tak kolem dvaceti čistého na měsíc...vůbec nevím, co mám dělat. Jednak mě samozřejmě štve, že ke mně nebyl upřímný...ale je fakt, že bych si jinak s ním ani nic nezačala, to vím. A pak samozřejmě ta skutečnost, že prostě nemá prachy... vím, že jsou důležité jiné věci, že je milý, pozorný, citlivý, nepije atd...ale pro mě prostě ty peníze důležité jsou. Kdybych byla s ním, tak už můžu zapomenout na svoje koníčky...a co teprve, kdybychom spolu měli dítě? Čtyřčlenná rodina v Praze žít z třiceti tisíc? A já samozřejmě ještě další dítě chci... řešila jste některá podobnou situaci? Rozhodly jste se na svoje "předsudky" rezignovat a pak se ukázalo, že to prostě nejde? Nebo naopak jste ráda, že máte super pozorného chlapa a na snížený standard jste si zvykly? Díky za zkušenosti.
Ještě dřív než mi dítě dovolí napsat moji zkušenost, tak pošlu aspoň písničku, která je jak na míru šitá pro Tvou situaci🙂
@marion2017 Tak já ve svém okolí vidím takových rodin, jaké popisuje, jen málo. Většina maminek kolem mne se vrátila do práce ve třech letech věku dítěte. Občas slyším, že si některá maminka stěžuje, že na něco nemá peníze, ale u většiny z nich se jedná pouze o občasný jev a málokdy se stává, že by neměly peníze na něco opravdu nutného (jídlo, boty, nájem, energie apod.).
S těmi muži a milenkami to je občas pravda. Ale ono to platí i obráceně. Jsou muži, kteří si zase hledají ty milenky mezi ženami, které jsou doma. Třeba můj přítel když začnu o práci, tak vidím, že ho to moc nezajímá, někdy je zcela jasné, že mu tím lezu na nervy. Na druhou stranu když se s ním bavím o hlídání synovce, o vaření nebo o tom, jaké fotky pověsit na zeď, tak hned ožije a zapojí se do rozhovoru. Nadšený byl třeba z toho, když jsem navrhla, že bychom si mohli vyrábět vlastní prášek na praní, mýdlo a šampon. Oba nás to bavilo. Stejně tak jsme si spolu třeba užívali, když jsme pekli vánoční cukroví a vyráběli si vlastní ozdoby na stromeček. Ne že bychom byli jen doma, samozřejmě chodíme třeba na výlety do přírody, koupat se, zahrajeme si badminton, šipky atd. Ale snažím se tím říct, že třeba zrovna můj přítel oceňuje starost o domácnost a je to něco, co nás spojuje, co nám poskytuje část společných aktivit. Navíc i u toho se člověk rozvíjí. Vloni jsem se třeba rozhodli péct vánoční cukroví dle starších receptů, zjistili jsme, jaké cukroví se peklo dřív. A naučili jsme se péct nové cukroví. K tomu jsme si zjistili i něco málo o tom, proč se to dělalo tak a tak. Nyní se zase často pokoušíme o vietnamkou kuchyni.
ja myslím, že kdybyste dali peníze na jednu hromadu, tak byste si mohli dovolit to, co si dovolíte ted sama...protože ted máte vyšší náklady na bydlení jako samoplátce...ale jestli vám vadí, že do te jedné hromady dáte vy více, tak samozřejmě je to problem k promyšlení
@mili_ilim_ilmi vidím, ze stále nechápeš me příspěvky. 3 roky mi přijde OK (částečně od dvou taky) a ze žena jde pak do práce taky. Pokud vím, zmiňovála jsi delší dobu...pak jsem psala o tom, ze některé, co jsou doma se dítěti nevěnují a dítě mnohdy je ve školce déle než pracujících. A bavit se o práci jako konkrétní téma, když si např. stěžujes je neco jiného než např. Zmínit neco zajímavého, mluvit o někom zajímavém, koho jsi potkala či jaký projekt jste vymysleli nebo jakou party plánujete apod + ze žena je psychicky očištěny a ma i jiné téma k hovoru. A myslíš, ze my nepečeme???😊Nechodime na procházky? Nebavíme se o dítěti? Achhh joooo
@marion2017 Chápu, jen jsem konstatovala, že kolem sebe vidím úplně něco jiného než ty. Prostě mě to tak trochu udivuje, že ty kolem sebe vidíš skupinu lidí, kterou já nevidím. Delší dobu jsem zmiňovala s tím, že já sama chci poměrně dlouho pracovat jen na částečný úvazek, protože si nedovedu představit, že by to fungovala podle mých představ, pokud bych šla do práce na celý úvazek. A to, že přítele nezajímá, když mluvím o práci nepramení z toho, že bych si na ni stěžovala. Já třeba mluvím o tom, co jsem dělala, co se mi líbilo, co mi přišlo zajímavé. Ale prostě ho to zajímá jen velmi výjimečně. Někdy mě tím pěkně štve, většinou je mi to ale jedno. A v zásadě ho i chápu, v práci se zabývám hlavně právem a to je pro spoustu lidí nuda. I pro mne bylo právo nuda, dokud jsem se s ním neseznámila trochu podrobněji. Vím, že pečete, zmiňovala jsi to v jednom z předchozích příspěvků. I to, že chodíte na procházky. To, co jsem psala jsem uváděla, protože jsem tím chtěla ukázat, že to u nás funguje jinak. Že o práci si moc nepopovídáme, zatímco o tom vaření, pečení a hlídání dětí ano. A to, že pokud se bavíme o těchto činnostech, tak je přítel prostě rád, nepřipadám mu u takové konverzace zakrnělá, připadám mu při ní úžasná.
Napsáno už bylo mnohé a chápu Tvé obavy. Napíšu jen, jak bych na takový pohled nahlížela já.
1. Bylo by pro mne důležité, jak to vidí muž, jestli mu nebude vadit, že není živitelem rodiny, případně jít na rodičák... Jestli je ochotný na sobě pracovat a příjem si zvýšit - v Praze má k tomu spoustu příležitostí, jestli má dost silný charakter, aby Ti nikdy nevyčítal způsob života, na který nebyl zvyklý...
2. Jestli si i po opadnutí zamilovanosti budu muže vážit. Mnoho "dělňasů" je velice zručných v domácnosti, dokáží ledasco opravit, jsou praktičtí atd. Musíš si najít něco, za co si ho budeš vždycky hodně vážit i když z něho nebudeš už tak paf...🙂 Má nějakou takovou vlastnost, která je pro Tebe důležitá a má ji málokterý muž?
3. Také by mne napadlo, jestli si s ním opravdu tak dobře rozumím i po intelektuální stránce, někteří tito muži jsou často jednodušší.
4. Asi bych si vypsala na papír, z čeho jsem ochotna slevit, vše propočítala a snad bys zjistila, že tak zle na tom určitě nebudete.
Můj příběh - poznala jsem život, o kterém píšeš a teď mám ten s tím "dělníkem"🙂 Žila jsem v Praze na Malé Straně s bohatým mužem, měli jsme po materiální stránce vše na co jsme si vzpomněli, ale neklapalo to a peníze to nezachránili. Potom jsem žila ještě s několika muži (vždy měli vyšší plat, než můj současný partner) a stejně mi vždy něco vadilo. Potom jsem poznala mého současného manžela, byl skvělý a stále je. Oceňovala jsem jeho pozornost, pěči, humor... ale na život v Praze bral málo. Vzdala jsem se skvělé práce v Praze a odstěhovala se za ním na Moravu, odkud oba pocházíme. Tady žijeme už pár let v opraveném domě a jsme opravdu šťastní. Stále si rozumíme, odchodu z Prahy nelituji, ale samozřejmě si vzpomenu na svůj princeznovský život🙂 Teď je to úplně jiné, musela jsem hooodně věcí tzv. oželet. Nejvíc z toho je mi smutno po pracovních příležitostech, ktaré tady nikdy mít nebudu - ne po těch penězích. Ale souhra a spokojený partnerský život bych za nic co jsem si vyzkoušela v Praze už nevymněnila.
Teda bez urážky, rozvíjet se u pečení cukroví, to by mě trefilo. A to takové věci dělám ráda, jen tedy za obdivuhodnou diskuzi považuji něco jiného 😏.. Je vidět, že sto lidí, sto chutí. Tahle diskuze začíná být hodně mimo téma 😀
@marion2017 aha tak výměna manželek joo?😂textu snad ještě rozumím neboj😀vycházím jen z toho co jsi o sobě psala ty sama(o tom, že byses taky mohla "válet" doma, utáhli byste to, ale radši pojedete 2x za rok do zámoří atd..😉)..ty tvoje argumenty jsou fakt absurdní..jak víš jak já se věnuji svému dítěti?a kdokoliv koho potkáš ve školce..?😕 já tedy nijak nestrádam i když teď nepracuju, doma se neválim, ale nemam potřebu se tu trumfovat na fóru co si všechno můžeme dovolit jej😀a taky nehodlám být doma do 6let malý, nicméně neopovrhuju nikym, kdo se rozhodl jinak..každého věc..a btw s tou milenkou to může být taky naopak, přehnaně ambiciózní a cílevědomá žena dožene manžela do náručí pohodové milenky..😉
@mialagia Ahoj, mezi námi byl velký průvan, že? Ale v téhle diskuzi s Tebou plně souhlasím
@vineta Ano, sto lidí, sto chutí 🙂 . Já s přítelem nepotřebuji vést obdivuhodné diskuse. Mně stačí, když si normálně pokecáme. Mimochodem, o čem podle tebe může člověk vést tu obdivuhodnou diskusi?
@mili_ilim_ilmi no přece minimálně musíte u večeře objevit nový chemický prvek, to dá rozum 😅 Už budu jen číst a vracím se ke své asociální existenci s kafem.
Nečetla jsem cele vlákno, nicméně, k otazce- manžel nevydělává zadne miliony, ale zajistí hezky. Rádi cestujeme, dobře jíme, aktivně sportujeme. Ne vždy to tak bylo, byla doba, kdy jsem vydělávala více než on. Ale byla jsem si jistá, že jakmile bude mít z krku školu, a bude se moct věnovat jen práci, vše dožene, protože je schopný a dříč, a taky hlavně, že si jeho práce a schopnosti budu vazit. To je podle mě taky důležité- imponuje ti on a to co dela, bez ohledu na finance? V žádném případě neopovrhuji kýmkoli, kdo má menší příjmy, nebo dela delnicke práce. Mnohokrát lepší schopný řemeslník než nafrneny vysokoškolák. ALE osobně přiznávám, že z dlouhodobého hlediska bych nechtěla, aby chlap vydělával min. Právě výše zmíněné zájmy jsou poměrně nákladné a nechtěla bych se smiřovat s tím, že je dělat nemůžu jen proto, že jsem na mateřské, čímž by se nám radikálně snížil rozpocet. Z vyššího standardu se slevuje těžko a priznejme si, kdo by to chtěl dělat.
A z praxe- kamarád měl "bohatou" přítelkyni, a nedopadlo to. Jak už tu někdo psal- jí bylo blbě tahat ho do drahých restauraci s přáteli, protože věděla, že by chtěl platit, což zas po něm nechtěla ona, nakonec spolu jeli do Chorvatska, ale za oceán letěla s přáteli, atd atd... Časem se začal cítit hloupe hlavně on. Nikdy mu nic nevyčetla, plánovala hodně dle jeho možnosti, ale prostě ve vzduchu to viselo a on se do "jejího sveta" zkrátka nikdy úplně nezapojil.
Taky se pridavam k diskuzi. Přečetla jsem ji od začátku az dokonce a někdy jsem se opravdu od srdce zasmála. Asi nejsem životem tak protrela nebo zkušená jako některé z vás a rozhodně nepracuji na tak dobře hodnocené pozici jako některé uváděli. Ale za me k tématu: ano myslím si, ze chtě nechtě budeš muset ze svého životního standardu slevit. Zase na druhou stranu, v dnešní době se muž v určitém věku, který by si vazil ženy, neměl nějaké nedořešené vztahy hledá těžko a to ještě když by měl brát ženu s cizím děckem, chtěl další a bral 150? Jestli se rozhodnes hledat dál, tak přeji štěstí a dej vědět, protože to mě vážně zajímá. Znám takové případy jen z amerických filmů a pohádek. Nežijeme si špatně. Ale v něčem jsem se po narození dvojčat uskromnit musela. Holt si každý měsíc nekoupím nové boty nebo kabelku někdy dokonce nic. Ale to ze mám chlapa, pro kterého jsem stále krásná (někdy mi to připadá dost úsměvné, představte si utahanou matku na mateřské s dvěma stejně staryma detma a minimálním hlídáním😀), muzu se o něj opřít a máme co jíst je pro mne asi důležitější než dovolená v Californii a nákupy v NY. I když nemůžu říct, ze by se mi to nelíbilo...Je to vážně asi o prioritách, raději budu mít JEHO a podle spousty příspěvků zde budu chudá. Záleží na tom, zda tě více uspokojí dva páry nových bot, kabelka od Chanellu nebo příjemně strávené večeři s nim at už doma v jeho náručí u televize nebo někde venku na zábavě...
Ahoj, to je teda debata 🙂) Podle mě peníze nejsou důležité. Do té doby, kdy dokážou pokrýt naše potřeby. A ty má každý jiné. Co je pro někoho luxus je pro jiného živoření. Netřeba se za to navzájem nesnášt, hlavně když si na to člověk sám vydělá.
Většina žen v této debatě měla to štěstí, že našla partnera, který jejich potřeby dokáže zaplatit. Otázka, do jaké míry je to díky šťastné náhodě, a do jaké díky jakémusi předvýběru, který třeba funguje i podvědomě, a s tím méně majetným ani na to 1. rande nešly..
U nás si teď platíme vše na půl, neboť i podobně vyděláváme. Vím, že často to je tak, že chlap dává víc peněz do společného rozpočtu, protože více vydělává a dohodli se tak spolu. Měla bych se tedy na ženy, co neplatí půlku společných výdajů dívat jako na příživnice? (beru situaci, že oba pracují, ne MD apod.)
Opačná varianta, kdy víc vydělává žena, je méně obvyklá, a budí víc pozornosti. Máme to tak nějak dané, že chlap drží rodinu finančně.
Pokud bych ho měla ráda, bylo mi s ním dobře + všechny ty popsané superlativy😍, tak bych to asi nedokázala jen tak utnout. Spíš by se časem ukázalo, že to je fakt nekompatibilní nebo by se chlap zasnažil o lépe placenou práci. Nebo já bych zjistila, že to je vlastně v pohodě jak to je a nic mi nechybí 🙂 variant je nezpočet. Ale dala bych tomu šanci, jinak by mě osobně užíralo co by kdyby.. i když chápu, že s ohledem na dítě to není jednoduché.
V jednom filmu zaznělo "emancipace za..."😂 na jednu stranu s tím plně souhlasím. Samozřejmě si vážím, toho všeho co za nás nasi předci dokázali (ty ženského pohlavi) jako moznost studia, prace atd..ale zeny si dnes neuvedomuji, ze po nich opravdu chceme dost. Ne jen aby byli zivitele rodin, ale občas s něčím pomohli doma a to i když berou více. Aby se věnovali svým dětem a nevybijeli si stres na nás ženách, povídali si s námi a další jiné požadavky. Někdy mi připadá, ze po nich chceme dokonalost i když my sami takové mnohdy nejsme. Vždy je třeba z něčeho slevit, podle mého názoru je třeba se především zamyslet nad tím, z čeho je zadavatelka původního příspěvku slevit, co pro ni je a bude důležitější. Nikdy nic není ideální nebo nic takového ja neznám. Můj idela vznikl z toho, ze jsem slevila odevšad kousek. Ale chápu, že ze zazitych nároků a zvyklosti se slevuje opravdu těžko.
@mili_ilim_ilmi Já neříkám, že s mužem vedeme jen filozofické disputace. Ale to tvé pečící okénko na mě prostě působilo hrozně vtipně, pardon. Jdu nastudovat historii císařského trhance, abych se měla s mužem večer o čem bavit a zároveň neplýtvala časem, ve kterém se můžu věnovat domácnosti 😏
@vineta Ale však já si to neberu zle. Každý je jiný a každému vyhovuje něco jiného. Nedávno jsem byla na oslavě, kde se všichni bavili z mého pohledu o hrozných blbostech a taky jsem se jim v duchu smála. Jen mě zajímalo, co třeba považuješ za obdivuhodnou diskusi, protože já jsem o tom přemýšlela a napadlo mě opravdu jen minimum diskusí, které bych označila za obdivuhodné.
@mili_ilim_ilmi To byla jen variace na tebou použitý termín o obdivu, nic víc 😉. Však ano, každý máme jiné zájmy, každý na svém partnerovi obdivuje jiné věci a tak to má být 😉
Nečetla jsem celou diskuzi, ale ráda napíši svůj názor. Kolem sebe mám hodně svobodných kamarádek, kterým je přes 30. Některé vydělávají více, jiné méně, ale ani jedna nemá štěstí na chlapa. Samozřejmě v tom hraje roli dost faktorů, ale myslím, že by byly ochotné i slevit, ale chlapi prostě nejsou. Nejsou takoví, kteří by byli samostatní, alespon do nějaké míry zajištění, ochotní vzdát se svého stanadardu kvůli nim, chtít rodinu a rodinný život. Tím chci říct, že pokud si tazatelka našla muže, který splňuje výše uvedené, je to výhra. Nechci se rozhodně dotknout mužů, ale píši svou zkušenost. Na druhou stranu rozumím obavám o snížení standardu. Pokud se současným mužem zůstane, standard se sníží, to je jisté a je nutné se s tím smířit. Ovšem získá mnohem více než životní luxus v podobě peněz. A ač jsou peníze důležité, tak souhlasím s tím, co bylo řečeno, jen do doby, pokud zajistí naše základní potřeby. Nemyslím si, že byste dali dohromady tak nízký příjem, abyste si nežili nad průměr. Věřím, že je těžké se rozhodnout a oceňuji odvahu to veřejně přiznat a poznat názory ostatních. Doporučuji si napsat plusy a mínusy a podle toho se rozhodnout. Zní to možná dost triviálně, ale až když je vše sepsané na papíře, člověk si teprve jisté věci uvědomí. Je možné, že v budoucnu potkáš stejně dobrého chlapa i s penězi, ale já bych na to nevsázela. Takoví muži si spíše vybírají svobodné mladé slečny, ale to už je na jinou diskuzi, je to jen můj názor. Hezký život se dá prožít i s menším luxusem, ale luxus harmonického žití s tím správným chlapem se penězi zaplatit nedá. Přeji hodně štěstí při rozhodování.
Vite, co by zajimalo me? Kolik z vas, ktere ji rikate, jak je laska dulezita a ma se uskromnit, bydlite v Praze v byte alespon 2+1 (tezko jako par budou bydlet v jedne mistnosti se starsim synem), platite za pronajem tak 13.000 plus poplatky, takze dejme tomu cca 16.500 Kč a zijete (v Praze) 3 lidi z 10.000 (doprava do prace, obedy, jidlo, skolka, krozky, pleny, sunar, atd..) Kdyz bude na MD, bude mit na 3 roky 7.300 cca, on ma 20 a plati navic alimenty, jestli jsem to dobre pochopila. A jeste jsou tady nazory, jak je to nadprumer, kdyz daji penize dohromady, i kdyz ona bude na MD. 😀 😀 😀
Moznost ma - nasetrit si predem, nebo s nim byt a vzdat se dalsiho ditete. Ale na Prahu je to velmi maly prijem..
@evaviki přesně tak... ne každý bydlí v levném regionu na sídlišti nebo v patře u rodičů.. 20tis čistého je třeba na Prahu opravdu málo, protože valnou většinu toho dá člověk jen za bydlení! A to se opravdu nebavíme o žádném luxusním bytě v centru. A co pak jídlo, doprava, kroužky, potřebné věci? Dost pochybuju, že by sotva něco zbylo.
Nečtu celé vlákno, ale ve zkratce můj, náš, příběh. Jsem s mužem necelých 7 let. Manžel pochází z Ukrajiny. Když jsme se potkali pracovala jsem v PR a učila ani, bydlela ve vlastním mini bytě. Měla jsem na co jsem potřebovala a i sem tam něco odložila. Pak jsem se zamilovala. Temer od začátku jsem věděla, že muž ma v tu dobu 4leta dvojčata, kt.teda od jejich 3mes neviděl ale platil a ze že ma dost velký dluh ma vzp. Pracoval na "cerno", pobyt měl.legalni. No, spolu jsme vše začali řešit, byly doby kdy ho v práci třeba 4mes neplatili. V tu dobu měl jiz ŽL a fakt ma sobě makal a maka si teď. Dluh na pojišťovně jsme zvládli, vyřešili jsme i deti (došlo k adopci "novým" tatou), zvýšil si kvalifikaci, udělal ridicak. Teď bydlíme v 3kk bytě ve vlastním který temer sám celý opravil, jsme manželé, máme 3letou dceru a druhou budeme.mit v létě. Hodně jsem.si vyslechla at od rodiny nebo přátel, že mám na víc. Mám chlapa,který pochází z chudé země a chudé rodiny, takže to měl těžší. V začátku potřeboval podporu a popostrcit, to se mi povedlo a vím, že až si časem až ja budu taky pracovat ještě zvýší kvalifikaci budem se mít velmi dobře. Začátky, i když to jsou někdy roky, jsou těžké ale když člověk miluje a věří tak to jde. Jo a bydlíme v Praze, takže opravdu tady 20tis na to ti nestačí.
Je to prioritách. Pokud chci žít s chlapem,kterého miluji,tak se uskromnim,když jsem v popsane situaci. Tj. menší byt nebo žít mimo Prahu. Nebo na rodičovskou půjde chlap a žena bude živit rodinu,když chce vyšší příjmy. Taky to tak s manželem máme. Jde o to si prostě stanovit priority, pak se způsoby hledají snadněji. Ale chtít v tomto případě musí oba dva,rozhodnout se a stát si za tím.
@evaviki tak pokud máš vlastní byt, tak to stačí i v Praze pokud nemáš nadstandardní požadavky..což nevíme a autorka to nepíše, nicméně bych předpokládala, že pokud vydělává tolik co píše, byla schopná za ty roky pořídit alespoň 1 nemovitost..nám to tedy s mužem stačilo když jsme bydleli ještě v Praze a studovali(to se člověk naučí uskrovnit když má roky jen kapesné a brigády)..teď jsme už v domě za Prahou..a tedy ty náklady na bydlení jsou taky minimální..tj.tady taky dost záleží i na dalších okolnostech btw😉
@evaviki já mám pocit, že někde na začátku bylo psáno, že ona i při dítěti má 30 na poloviční úvazek a byt má svůj, takže náklady na bydlení rozhodně tak hrozné nemá. takže to jsou trošku jiné počty než tu uvádíš ty 😉
@evaviki ptala jsem se meho muze a rikal, ze 20 je "na chlapa malo" (rikal manzel, mohla bych se tady feministicky rozcili, ze ta prace je snad jedna a je jedno, zda chlap nebo zena 🙂 ), v Praze.
@blahova_andrea rekla bych, ze ty pocty odpovidaji, protoze ona si nebude vlastne zit na vysoke noze (navzdory tomu, co sem v uvodu o sobe napsala). Ona toho zivitele bude potrebovat. To je podle me motivace k tomu dotazu ve verejne diskusi. Jsem v jedne skupine, kde je, podivala jsem se dle nicku a pise tam, ze mela nejaky privydelek, jak to ma danit. Zadne zavratne castky to teda nebyly. Rodicak ma na 4 roky (pise v jedne skupine). To bude taky takove "kapesne" spis. Cili ona toho vydelavajiciho chlapa potrebuje. Ne, ze si zije na kdovijak vysoke noze. Jestli zije skromneji nez zila s tim puvodnim chlapem, coz asi jo, pokud ji daval penize, tak zije jako uplne bezna nizsi stredni trida.
edit - tak dobre, jako stredni trida dejme tomu 🙂
@philips01032017
Celé vlákno jsem necetla. Ale vím o čem mluvis. A klobouk dolů, zes to přiznala. Moralistek si nevšímej, ty jsou na Machac zvyklé. Ja jsem opustila přítele, který byl o 14 let starší. Výlety do Alp, dovolené na jachtě po Řeckých ostrovech a tak... Prostě labuzo :D Ale není to vše. Nechtěl děti a tak jsem od něj ve 28 odešla. Občas si po tom zastesknu, né ze ne! Teď mám chlapa co si vydělá těch 20tis. A nemenila bych. Je fakt, ze na dovolenou musíme šetřit, ale je to bezva člověk, nejlepší chlap na světě. A vím, ze mi ho závidí i "panicky"
Najdeš si nové přátelé, a ty staré hold uvidíš zřídka 🙂 jó a mimochodem, taky jsem si vše vybudovala sama, nikdo mi nic zadarmo nedal. Vydělala jsem so víc než můj chlap, ale i teď se nemáme špatně.
Ale na jachtu bych jela 😂