• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Přítel mě podvádí a lže, zrušili jsme svatbu

9. ledna 2013 
jsem absolutně na dně. Moc se omlouvám, že tímto otravuju, ale je mi.. ani nevím jak to popsat.. tragicky. Zhroutil se mi celý svět. Za týden jsem se měla vdávat, hned po svatbě jsme plánovali miminko. Nedávno jsem zjistila, nebo si uvědomila, jak vážné to je s přítelovým lhaním. Lhal v maličkostech, že vyvezl popelnice před bránu, ale i kde je 10 tis., které jsme dostali jako svatební dar od jeho dědy. Svatbu jsme tedy včera zrušili. Nechtěl ji rušit, moc se omlouval, že je mu to líto, že mě nechce ztratit apod. A že s tím potřebuje pomoct. Tak jsem dneska sháněla kontakt na psychoterapeuta, že si o tom doma promluvíme atd. Jenže jsem dneska zjistila, že mě ještě k tomu podvádí, nevím jestli dlouhodobě, nebo až dnes. Ale žádný jiný vztah vážný jsem neměla, miluju ho, je to můj nejlepší kamarád, nikoho kromě rodiny, jeho a jeho kamarádů v podstatě nemám, s nikým jiným se nevídám. Miluju jeho, mám moc ráda jeho rodinu. A teď o to mám po sedmi letech přijít? Co budu dělat? Jak to přežiju?? Jak jste prosím přežily rozchod?? Jsem na dně.
30. čer 2012 ve 03:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, to je mi moc líto. Každopádně máš dvě možnosti, buď s ním zůstaneš a nevěru mu odpustíš, s tím že on už jí samozdřejmě dělat nebude a nebo ten rozchod, bude to bolet, ale možná si pak uvědomíš, že si udělala dobře. Protože co s chlapem na kterého se nemůžeš spolehnout a ani mu věřit. Možná, že by dřív nebo později k tomu rozchodu a rozvodu došlo. Jen by to bolelo ještě víc.
Ale co dělat si musíš promyslet sama. Já si nevěrou taky prošla a skončila jsem to ze dne na den. Přežít se to dá. Chce to jen chodit mezi lidi. A bolest přebolí a přežít se to taky dá. Držím palečky!!!
30. čer 2012 ve 04:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@radus2011 A jestli se můžu zeptat, jak dlouho jste spolu byli? My spolu byli 7 let, od našich 17ti, v kuse pak od začátku roku 2008, takže přes 4 roky. Je to můj nejlepší kamarád. Nikoho jiného nemám. Stýkali jsme se s jeho kamarády (ty jsem poznala dřív než jeho, ale pořád jsou to jeho kamarádi). S mými ne, už prakticky žádné nemám. Nevím, co budu dělat. Jeho rodinu mám strašně moc ráda, už dlouho ji beru jako svou vlastní.
30. čer 2012 ve 04:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzkka88 byli jsme spolu 5 let. Proč mě pováděl mi nedokázal vysvětlit. Prostě si ho nedokázal udržet na uzdě.
Já jsem s jeho rodinou takové krásné vztahy jako ty neměla, takže spřetrhat vazby nebylo těžké, ale s těmi jeho kamarády a kamarádkami se výdám ještě teď, skoro po šesti letech co jsme se rozešli :slight_smile:, takže pokud jsou to tví opravdoví kamarádi, tak s tebou zůstanou :slight_smile:
No a hned na to jsem potkala v hospůdce jednoho klučinu, za měsíc jsme spolu chodili, vloni se vzali a teď čekáme miminko :slight_smile: A taky ho beru jako nejlepšího kamaráda a zároveň mojí nejlepší kamarádku :slight_smile:

Musíš si říct jak to bude do budoucna...? Aby si pak nebyla nešťasntá, kvůli tomu že si sním chtěla za každou cenu být.
30. čer 2012 ve 04:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@radus2011 jsou to kamarádi, ale jeho nejlepší a od dětství. Byly doby, kdy jsem se s nimi bavila i bez přítele, to když jsme nebyli spolu kdysi, ale teď je to jiné, vídávám se s nimi jen současně s přítelem. Právě se obávám toho, že vždycky už budu jen srovnávat. A že to nikdy nebude jako dřív, že už nikdy nebudu šťastná. Navíc jsme chtěli miminko. A já teď mám hledat někoho jiného (který stejně nebude jako on a něco bude špatně, protože nikdo není dokonalý), čekat až se oťukáme, až se vezmeme, až se rozhodneme mít dítě... to je šílené. :frowning2: Nikdy jsem jiný tak vážný vztah neměla, o nikom jiném nemůžu opravdu říct, že bych ho milovala, s nikým mi nikdy v životě nebylo tak dobře jako s ním.
30. čer 2012 ve 04:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzkka88 podle toho co píšeš myslím, že už si sama rozhodnutá s tím zůstat :slight_smile: Budu ti držet palce. Každý jsme naštěstí jiný a ty dokážeš odpustit, já tomu předchozímu nedokázala, když ale tak přemýšlím na manželem, tak nevím jak bych se zachovala. Pro lásku je prostě člověk schopný odpustit asi vše :slight_smile:
30. čer 2012 ve 04:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@radus2011 jenže já s ním zůstat nemůžu, to je ten problém.. ale strašně moc bych chtěla.. už jsme se párkrát rozcházeli (ale už je to několik let zpět), lituju toho, že jsem to neukončila na 100 % už tenkrát, když teď musím tak trpět a když mi je schopen po tom všem co jsme spolu prožili tak moc ublížit. A nechci toho litovat za nějakou dobu znovu. Jen mám šílený strach že už nikdy nebudu šťastná. Že bez něj nedokážu žít. Že na to nikdy nezapomenu a zůstane ve mě strašná jizva, která se nikdy nezahojí a bude pořád strašně bolet.
30. čer 2012 v 05:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzkka88 Strach z toho co bude je vždy brzda při rozchodu a člověk vždy pak dost vádá. Kor po tolika letech. Ale ono to přebolí dřív než se naděješ a pak si najdeš kluka, kterýmu budeš moci věřit a uvidíš, že ti najednou bude připadat o proti tomu nynějšímu jako hvězda. Budeš si na něm vážit věcí, kterých se ti u tohodle nedostává. Možná je to ještě tím, že je mladej a nevybouřenej. My se rozhodli pro svatbu až když mě bylo 27 a manželovi 30. Do té doby jsme si připadali, že je na to ještě čas.
Možná, že teď máš šanci něco ve svém životě změnit a časem budeš o mnoho šťastnější a budeš se cítit o mnoho lépe.
30. čer 2012 v 05:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@radus2011 děsí mě právě to "možná"... možná taky zůstanu celý život sama.. budu chodit ze vztahu do vztahu, abych pak zjistila, že žádný není ten pravý a že je to horší a vůbec ne lepší :cry:
30. čer 2012 v 05:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzkka88 Ahoj, nebojse, určitě nebudeš sama podle fotky jsi krásná holka! Je to hrozně těžké, uplně to chápu, takové šťastné období a je těžké se všech iluzí vzdát :frowning2: ale bohužel, asi by ztroskotali podle toho co píšeš i pak a s dítětem a vdaná bys už určitě měla větší potíže si najít někoho jiného, odejít a tak... dobře že si to zjistila před svatbou! Musíš být teď silná, myslím že ti pomoct nemůžu ale zkus se zaměřit na budoucnost, udělat si v hlavě nějaký nový plán na který se upneš a který ti bude dávat směr. K psychologovi si určitě zajdi, tím nic nezkazíš :wink: já jsem po posledním rozchodu nemohla další den vstát z postele - omdlévala jsem. Myslím že bude lepší nezazdívat pravdu svatbou, i když je to tak lákavé :frowning2: Neboj se, říkej si , že jsou to jen hormony v hlavě a ty odezní :wink: sepiš si co je potřeba - zrušit svatbu, stěhování atd a jdi podle něj. Držím palce !!!!
30. čer 2012 v 05:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@zuzkka88 nebudes sama - pretoze dokazes sa dokazes rozhybat a spravit to, co je pre teba dobre. Tak ako dokazes zbalit kufre ked je zle, tak dokazes prijat noveho partnera ked bude dobre :slight_smile: Si krasna holka :slight_smile: a mas v hlave vsetkych 5 pohromade :wink: NEDAJ SA!!!
30. čer 2012 v 06:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
to je mně moc líto, je to hrozné, když po tolika letech zjistíš, že ti partner lže a podvádí, je to těžké, ale na druhou stranu je dobře, že si na to přišla před svatbou, tohle by vám nefungovalo, vím, že teď si myslíš, že už nikoho tak bezvadného(jaký byl než si to zjistila) nenajdeš, ale neboj, najdeš a budeš šťastná, přece by si nechctěla být v manželství s někým kdo tě podvádí a lže, to by nefungovalao a časem by ste to možná řešili rozvodem a trpěli by tím jen děti, neboj bude líp. Já se vracela k bývalému partnerovi jednou a stejně to nefungovalo, už bych to neudělala. Taky sem si myslela, že už nebudu šťasná a nakonec sem potkala někoho komu můžu konečně věřit, Takže hlavu vzhůru, udělala si pro sebe to nejlepší a uvidíš, že v budoucnu, až opadnou tyhle emoce a strach si to uvědomíš a zjistíš, že od života opravdu čekáš víc než jen život s člověkem který si tě neváží :wink:
30. čer 2012 v 06:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zuzkka88 chce to pevnou vůli a vydržet,že máš ráda jeho rodinu je sice pěkné.-ale proč Tě nevarovali jaký je,nebo proč nepomůžou jemu,tohle není jev,který se projeví až po takové době,řešila jsem něco takového momentálně taky,jen u nás je v tom už i prcek,ale i tak-nebo spíš rychle tak- prostě striktní řez a konec,jen čekám jak se to vyvrbí a budeme se mít kam odstěhovat tak pak to bude definitivní,přece jen nechci,aby moje dítko vyrůstalo s alkoholikem,lhářem a případně i feťákem-několikrát jsme u něj našli marjánu-psala jsem jeho setře a že marjánu by neřešila,že pil-no dal si vždycky,ale to co předváděl v poslední době,bylo už neúnosný,denně lahev vodky,k tomu njaký pivo a ještě mi tvrdí,že nic nepil,vybrakoval mi kasičku,kam jsem si šest let házela 50ti kačdy a prý že on ne,že to děcka-jenže ti puberťáci na tohle nemají trpělivost,vytahovat jednu po druhé ze zavařené kasičky,a i kdyby měli,tak na to neměli čas,navíc se za pití nechal už podruhé vyhodit z práce-a všecko je prý kvůli mě,tak tohle fakt nemusím poslouchat a jen co se objeví volný byt,stěhujem se,zatím musím pořešit svěření malého do péče a alimenty-to jen trošku ukázka jak by jsi mohla případně dopadnout po svatbě s takovým člověkem,pokud lže v jenom,bude za chvíli lhát ve všem a kdo ví co se ještě nabalí,pokud budeš chtít,můžete zůstat kamarádi,ale aby jsi neskončila na něm jakkoliv závislá,tak si najdi i svoje přátele,svůj okruh lidí,kteří budou mít možnost udělat si svůj nový názor nejen o Tobě,ale i o něm,držím Ti pěsti pro šťastnou budoucnoust
30. čer 2012 v 07:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je mi líto, co prožíváš....někdo kdysi řekl, že první veliká láska bolí celý život. Nikdy na něho úplně nezapomeneš,ale ta láska, kterou cítíš otupí a časem se k tomu přidá i zlost a obrovský zklamání a tím víc si budeš uvědomovat, že jsi udělala dobře. Taky v tom byla nevěra. Každopádně časem jsem měla i chvilky, kdy jsem ho nenáviděla, že mě vlastně dal všanc jiným chlapům - že se zase budu muset seznamovat a oťukávat .... Po roce jsme měli tendenci se k sobě vrátit, ale ustála jsem to. Jak přežít to období, když najednou není vedle tebe? Já to prožívala těžko, vlastně skoro pár let, ale už v té době jsem věděla, že je mi bez něho líp, jen mi nějak chyběl. S jeho rodinou, která mi byla blízká jsem v kontaktu stále ( ne že bychom se zuřivě vídali, ale víme o sobě a když spolu mluvíme tak moc rádi ) Pak jsem potkala manžela...a jsem moc šťastná...čekáme mimčo. Už to nebylo takový to třeskutý vzplanutí jako poprvé, ale láska k nám přicházela po kousíčkách, ale přišla celá a naplno a neumím si představit, že bych měla po boku někoho čestnějšího a charakternějšího než je můj muž. Jen dotaz k zamyšlení na závěr....může tě opravdu milovat někdo, kdo ti lže a krade tvoji důvěru? Buď k sobě upřímná a všechno zvládneš....držím pěsti!!
30. čer 2012 v 07:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@kristyn.g svatbu jsem rušila včera. Myslela jsem, že to nějak překonáme, že mě přesvědčí, že máme být spolu a bude to zase dobré.. bohužel. Včera jsem dostala kontakt na dobrou psychoterapeutku, jsem rozhodnutá ji navštívit sama. Snad mi to pomůže se se situací smířit. Mohla bych si hrát na hrdinku, mohla bych to zvládnout sama. Ale pokud je možnost, jak tomu pomoci a jak pocítit dřív úlevu a dostat se z toho, půjdu do toho.
@xsenova nevím.. nikdy jsem nic takového nezažila a nevěřila jsem, že bych někdy zažila. Je mi to neskutečně líto a bojím se toho co přijde... a nesnesu pocit, že ho pak někdy potkám a bude se vodit za ruku s jinou...
30. čer 2012 v 07:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@clloi A kdy to opadne? Ten strach a nejistota? Kdyby mi to tak mohl někdo říct.. ale to nejde, já to vím. :frowning2:
@marecek4 tak to jsem na tom asi ještě dobře. Přítel s pitím problémy neměl.. třeba jsme se o tom bavili, že pije víc než by třeba mohl, ale bylo to jen že si dal třeba piva doma, ale ne každý den.. akorát teda v práci asi jo, min. po obědě, když to měl přímo pod rukama. Držím vám s dětmi palce, ať to vše zvládnete.
@olasek toho se právě strašně bojím.. že ho budu milovat navždy a vše ostatní bude jen kompromis, abych nebyla sama.. že už to nebude nikdy ono... já ho tak strašně miluju že to snad ani není možný :cry: A právě nechci zažívat nové oťukávání, nová zklamání.. chtěla jsem jen mít ho po boku, prožívat s ním vše, mít s ním děti (má k dětem nádherný vztah, byl by skvělý táta), zestárnout po jeho boku... a teď? Nemám nic, jen prázdno.. a obrovský balvan na srdci který ne a ne spadnout. Přesně za týden touto dobou bych se chystala na náš velký den.. už chybělo tak málo...
30. čer 2012 v 07:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzkka88 ptáš se kdy opadne ta nejistota a strach-záleží na Tobě samé,jak budeš celou věc vnímat-jestli se budeš bolestínsky schovávat doma-a jak dlouho,nebo se k tomu postavíš čelem a půjdeš dál-samozřejmě,nic nejde hned,ale ani netrvá věčně,rozhodně to ale neznamená,že se máš hned vrhnout do dalšího vztahu-to by byla opravdu náhražka,proto jsem psala o těch Tvých známých,aby jsi měla s kým být,s kým si popovídat,máš před sebou určitě nějakou dovolenou tak si ji užij a neutápěj se jen ve vzpomínkách,sice je to hodně čerstvé,ale nové zážitky částečně otupí ty nejhorší hrany a pomalu se Ti otevře cesta do dalšího života a neboj,někde a někdy se ten Pan pravý či princ na bílém koni určitě najde,jen trošku optimismu-aspoň špetičku,a na všem zlém si najít i něco dobrého
30. čer 2012 v 08:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
autor
@marecek4 na dovolenou jsme měli jet spolu, na svatební cestu :cry: na nový vztah nemám ani pomyšlení.. byla jsem příteli věrná a měla jsem to v plánu až do smrti. :frowning2: Vůbec si nedokážu představit, že bych měla bý s někým jiným.. hlavně nechci. Proč já naivka jsem si myslela, že zrovna já bych měla mít v lásce štěstí.. teď mi nezbývá jen čekat až přijde domů.. třeba mi k tomu něco řekne, nebo si rovnou sbalí věci.. nevím.. :frowning2:
30. čer 2012 v 08:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzkka88 :wink: ono to teď černě jen vypadá....ale za pár týdnů budeš o hodně dál, a za pár měsíců ještě víc... ale o tebe se vůbec nebojím - chceš o tom mluvit, chceš to řešit s okolím....a to je moc dobře, protože sdílená starost poloviční starost :wink: .... já tenkrát taky zašla za psycholožkou a na to, abych si uvědomila, že jsem udělala, jak nejlíp jsem mohla mi stačilo jedno sezení :grinning: Nepřestalo to miň bolet, ale uvědomila jsem si, že vedle sebe existovat nemůžeme. Manžela jsem potkala 4 roky po rozchodu, mezi tím jsem vytloukala klín klínem nebo byla sama......být sama se sebou je moc poučný, kor po těch letech ve dvou. A neboj, nic nebude kompromis....ale uvidíš sama za pár měsíců... :wink:
30. čer 2012 v 08:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zuzkka88 ahoj, to co te ted potkalo je zle a moc to boli, ale nemam jine rady, nez byt hodne mezi lidma, rozptylit se,bude to znit blbe, ale dej si vecer sklenku vina nebo neceho dobryho at se aspon vyspis. Ted to citis jako konec sveta a nedivim se ti, ale bude to bolet cimdal min a za par tydnu uz bude dobre a za pul roku budes rada, ze to takhle dopadlo. Najdes si nekoho, kdo si te bude vazit a nebude lhat (aspon ne o dulezitych vecech, co si budem povidat, sou to jen chlapi :wink: ).
Drz se a hlavne jestli mas nekoho na vypovidani tak to udelej, pomuze to.
30. čer 2012 v 08:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
začni nový život - odstěhuj se, najdi si jinou práci, uvidíš jak rychle si na změny zvykneš :slight_smile: Říká se, že co ti vadí trošku před svatbou, bude po svatbě nabírat obřích rozměrů a je to pravda.
Možná potrvá měsíc, možná půl roku, možná rok než budeš zcela OK a se vším srovnaná, ale co je rok v porovnání se zbytkem života, který tě čeká krásný, plnohodnotný a po boku někoho, kdo tě bude milovat celým srdcem a vážit si tě :slight_smile:
30. čer 2012 v 09:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
lhaní je pro mě to nejhorší co může být.....odpustila bych snad i nevěru, ale lež ne....i když nevěra je svým způsobem taky lež ,že ? když to tají.....odešla bych. Bude to hodně těžké, bude to bolet a hodně bolet, nebudu říkat, že ne, ale zvládneš to !!!! zasloužíš si víc!
30. čer 2012 v 09:40  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zuzko, je mi to moc líto, ale chci ti napsat, že je moc dobře, že jsi na to všechno přišla teď, před svatbou, dřív, než by přišly děti a všechno by se to potom řešilo mnohem hůř!! Nevěřím tomu, že by se to do budoucna u vás spravilo, lež a nevěra, to jsou opravdu závažné věci, a jestli je přítel nevěrný už před svatbou, jaké by to bylo za pár let, když by měl pocit, že tě má jistou?? Jen mnohem a mnohem horší!! Vím, že je to těžké, když jste spolu už tak dlouho, ale jsi mladá a krásná holka a vůbec se nebojím toho, že brzo nepotkáš toho doopravdy pravého, který ti bude věrný a nebude ti lhát!! Dej tomu čas, ten jediný teď doopravdy pomůže, přebolí to, a zase bude dobře!! Drž se!!
30. čer 2012 v 10:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, tak jestli je to takhle, zkus se na to podívat tak: lhal ti, v maličkostech, ve velkých věcech, v podstatě tě i podfoukl, co se peněz týče (s tím darem), a ty ho vnímáš jako nejlepšího přítele a nejbližšího člověka. Nevím, ale takhle se přeci nejbližší člověk a přítel nechová. Tolerovala bys něco takového například u kamarádky? myslím, že bys rychle takové přátelství ukončila a vůbec by ses nad tím nepozastavovala. Vím, že je to těžké připustit sama před sebou, ale časem pochopíš, že ses prostě v něm spletla. Že to, co jsi milovala, je představa o tom člověku, jakého bys ho ty chtěla mít. Ne ten skutečný chlap, to je někdo jiný. K tomu my, holky, máme bohužel sklony. Já bych si z toho zkusila vzít něco pro sebe: prostě že v dobrém vztahu neztrácím sama sebe, naopak se sama sebou stávám-narážím tím na to, že ses fixovala jen na jeho rodinu a přátele a na sebe jsi asi trochu zapomněla. Možná to teď vnímáš jako plus, které jsi přinesla do toho vztahu a že by ti za to měl být vděčný, ale to si nemyslím: to je prostě čistě tvoje rozhodnutí, žes to tak udělala. Pokud jsi to, cos napsala v úvodním příspěvku, myslela vážně a bez afektu, tak jsi opravdu udělala moc dobře s tím zrušením svatby. Podle mě lež je horší než jednorázová nevěra, i když v podstatě je to to samé, a to, že ti zahnul, si s jeho lhaním akorát podává ruce. Na tvém místě bych to brala jako krok do novýho života a důkaz, že "tam nahoře" mě má někdo moc rád, že jsem to zjistila relativně včas a že jsem "utekla hrobníkovi z lopaty". Držím ti palce, protože tvůj přítel se mi jeví i jako zdatný manipulátor. Docházky k psychologovi bych s radostí přenechala té, která přijde po mě, ať si taky něco užije :-P
30. čer 2012 ve 12:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zuzkka88 Je mi to moc lito. Vim, ze ted se citis byt na dne, ale na druhou stranku bys mela byt rada, ze jsi na to prisla uz ted pred svatbou a hlavne pred detma. Co bys delala, kdyby uz jste meli deti. Neda se zit s lharem a jen by ses trapila. Nikdo se nemeni, ted se date dohromady a za mesic to bude stejne (vim, ze sve zkusenosti). a pak kdyz mas rada rodinu, tak se s nima muzes nadale stykat na kavicku :wink:
30. čer 2012 ve 12:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzkka88 ja som to spravila pragmaticky a zmizla som do zahranicia :slight_smile: zavolala som kamaratom s brekom, vysypala co sa stalo a spytala sa, kde ma kto kamarada u ktoreho by som mohla chvilu zostat. Poslali ma k tomasovi - ze tam ostanem 3 mesiace, zapisem sa do skoly a naucim sa anglicky a potom sa vratim do prahy :slight_smile: Ostala som tam nakoniec 3 roky a s tomasom bude teraz mimco :grinning:
30. čer 2012 ve 12:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@zuzkka88 Smutne, ale urcite to mohlo byt jeste smutnejsi, kdyby to prislo o neco dyl (vzhledem k tomu, co jste planovali).

@xsenova Dobra idea, po odletu do zahranici clovek vsechno necha tady - i to zle...
Kdybych nemela dite, tak rozhodne taky znovu praktukuju...
30. čer 2012 ve 13:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Z vlastní zkušenosti radím: Změnit telefonní číslo, odjet do ciziny - ať na dovolenou nebo pracovat, užívat si relaxu pro sebe - pohyb, nákupy, podporovat tvé záliby, prostě se zaměstnat, abys nemyslela, na to co nemáš. Vím, že je to těžké, ale věř, že čas všechno zahojí. A jak tady píší holky, buď ráda, že se to stalo teď a né déle. A všechno končí, aby něco pěkného zase začalo....Přeji hodně sil :slight_smile: .
30. čer 2012 ve 14:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, vím, jak ti je. S manželem jsme spolu od mých 16-ti let. Stýkám se jen s jeho přáteli, jeho rodinu mám taky moc ráda a nedovedu si představit s ním nebýt a nevěru bych mu asi taky odpustila (i když můj manžel toho není schpný). Ale s tím lhaním by jste tedy měli opravdu něco dělat. Pokud trpí chronickým lhaním, měl by to asi vyřešit psycholog. Svatbu na chvilku odložte, vyřežte problémy a bude zase dobře :wink: Držím pěsti!
30. čer 2012 ve 14:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzkka88 Ahoj, holky uz to velmi dobre popsali. Ted je to vsechno moc cerstve a zda se, ze ta bolest nikdy neskonci. Ale jsi mlada a vsechno mas jeste pred sebou.
Mne se taky ve 23letech, par dnu po statnicich, rozpadl muj prvni vazny vztah a myslela jsem si, ze se z toho nikdo nedostanu. Odstahovala jsem se ze spolecneho bydleni, nasla jsem si novou praci, obnovila vztahy s kamarady, ktere jsem do te doby trochu zanedbavala( ti mi opravdu hodne pomohli) a pomalu si zase zacala zit svuj zivot. Po roce jsem se rozhodla odjet (na pul roku) do zahranici a zdokonalit jazyk.... to bylo vic jak pred sedmi lety a porad tu jsem :slight_smile: Odjet do zahranici a postavit se na vlastni nohy bylo nejlepsi rozhodnuti jake jsem kdy udelala. Mam bezva praci, super manzela a kdyz si uvedomim kde by byl muj zivot kdyby k tomu rozchodu nedoslo tak si rikam, ze vse zle je pro neco dobre. Vim, ze ted se tomu tezko veri -ja jsem si to v te dobe taky nemyslela- ale s odstupem casu se na to mozna budes divat jinak. Drz se!
30. čer 2012 v 16:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
A nebyl to ten sňatkový podvodník, jak byl nedávno v TV? To bylo hodně podobné.
30. čer 2012 v 16:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek