Přítel říká, že mě miluje, ale činy mluví jinak
Ahoj holky, na modrým koníku jsem nová, nicméně bych se s vámi chtěla podělit se svým trápením. Je mi 32 a chodím s o 7 let starším přítelem. Po mnoha zklamáních z předešlých vztahů jsem do tohoto vztahu vkládala velké nadějě, zpočátku to vypadalo, že si vyhovujeme názorově i jinak- v posteli byl něžný (tak nějak normálně), no aspoň neměl problém mě svést. Po asi půl roce jsem se k němu nastěhovala, je ze sousední země, takže to znamenalo určité oběti z mé strany, každopadáně jsem byla zamilovaná, tak mi to nevadilo. V počátku vztahu jsem tak nějak celkově žila jakoby "v oparu", nemyslím tím pocit "zamilovanosti", spíš stav, kdy tak nějak pouze žijete ze dne na den a moc vám nedocházejí souvislosti, jakokdyž si nevšímáte a nepozorujete, co se vše odehrává, a tak mi unikalo, že přítel vždy něco nasliboval nebo o něčem mluvil a pak to nedodržel, nebo to prostě nebylo. Jeho byt, ve kterém jsme žili, byl v původním stavu zřejmě jestě ze 70. let, takže vybydlený se starou odpornou linkou, dvouvařičem atd. To, že jsem se tam za daných okolností neměla vůbec nastěhovat opět přičítám té "mlze", ve které jsem ještě donedávna žila. Mé oči ve vztahu k okolí, k mé rodině a k partnerovi se otevřely až po tom, co jsem prodělala jednu traumatickou zkušenost, která mě dohnala na 7-týdenní léčení do stacionáře, kde jsem za pomoci psychoterapeutů začla vše pozorovat, porovnávat, což od té doby už nyní dělám naprosto automaticky. A tak čím dál tím víc vidím, že partner pro mě asi není vhodný. Vím, že s ním není něco v pořádku, ale už si nejsem tak jistá, zda je jeho chování omluvitelné nebo zda třeba jenom nemám příliš vysoké nároky. Ačkoliv mu letos bude 40 let, připadá mi, že je stále dítě. Za prvé, v říjnu 2015 se tedy konečně pustil do rekonstrukce bytu, je to jen 1+1, takže jsem počítala tak se 4 měsíci bydlení v podnájmu. No je to už skoro rok, a stále bydlíme v provizoriu, momentálně se to zaseklo na obkladech do kuchyně, které vybírá už 3 měsíce. Tedy říká, že vybírá, ale vlastně ještě ani nezačal. Je to strašně frustrující. Dal mi již vícero termínů plánovaného dokončení a tedy termínu nastěhování, naposledy 13.8., ale máme 31.8. a byt je stále neobyvatelný (chybí umyvadlo a obklady v kuchyni). Vždy se dokáže na chvíli zmobilizovat pouze po tom, co mu doma udělám výstup. Za další, nic nikdy neudělá sám z vlastní iniciativy. je na mě, abych si všimla, co je potřeba doma opravit a abych ho o tom informovala. Je pravda, že se trochu zlepšil - dříve jsem vše musela připomínat deset nebo i vícekrát, nyní stačí už jen třikrát, ale i tak je to frustrující. Říká, že věci odkládá, protože se bojí, že nebudu spokojená s výsledkem, je ekstrémně nejistý, ale vadí mi, že jeho neschopnost plnit povinnosti svaluje na mě a na to, že se bojí mojí reakce. Říkám mu, že se bát nemusí, že je pro mě důležité hlavně aby splnil své slovo. No prostě se už denodenně přistihuju, jak dospělému chlapovi vysvětluju základní věci o tom, co by měl a proč to od něj potřebuji. Pak taky neustále potřebuje moji pozornost. Například se mě zeptá, zda jsme už spotřebovali papriky, které jsme koupili včera a to stojí před lednicí a mohl by si to ověřit sám. 😖 Je toho víc, ani si teď nejsem schopna vybavit co všechno mě na něm štve. Jo -příliš často mi dává všelijaké komplimenty, 100x denně mi říká, že mě miluje a chtěl by se mnou miminko, načež jde a přede mnou si v obchodě koupí kondomy. Jsem už unavená ze vší té dvojznačnosti - řekně jednu věc a udělá jinou. Vlastně spolu už ani nespíme, jeho potřeba je tak 2x do měsíce a ani tehdy to není ono, má problém s erekcí, navíc jako kdyby zapomněl, jak mě svést. Sice si mě večer k sobě přitiskne, ale pokazí to nějakou neomalenou větou, celkově k sexu přistupuje více méně mechanicky, jeho představa o romantice končí tím, že mi jednou za čas přinese kytku. ☹ Řekl mi ale, že když jsem byla týden pryč, tak každý den i vícekrát masturboval a vše bylo ok. Co to má být?? Nebo jsem ho začátkem června požádala, že musí naplánovat svatbu do konce září (po tom, co jsem už byla požádaná o ruku), souhlasil, ale už ani nemusím říkat, že dodnes nic neudělal. Pouze opět svaluje zodpovědnost na mě a říká, že nic nenaplánoval, protože ani neví, kolik tam chci mít lidí atd. Mám na něj obrovskou zlost za všechny falešné sliby, během našich častých hádek na něj začínám být už i fyzicky agresivní. Během hádky se totiž nikdy nevytočí, vždy se tváří, jako by se ho to netýkalo, což mě samozřejmě vytáčí ještě víc. Jsem skoro na 100% rozhodnutá, že odejdu. Samozřejmě se bojím, že bych už nemusela nikoho potkat, na druhou stranu mám pocit, že mi přítel pouze usypává "drobky" jeho lásky, o které ještě navíc nejdřív musím žadonit. Prosím poraďte, co byste dělaly. Již nevím kudy kam.
pokud se chlap k tobě chová, že mu na tobě nezáleží, tak mu na tobě fakt nezáleží a může ti klidně dávat modré z nebe na střídačku s arogancí mu vlastní.
@malina08 osobně bych si s člověkem, který je tak nesamostatný a nespolehlivý rodinu určitě nezakládala. Znamenalo by to být na vše sama, protože co by sis sama nezařídila, to by nebylo...už teď cítíš, že evidentně není něco v pořádku...a být donekonečna stále jen tím, co "vodí loutku" a nemůže se ve vztahu spolehnout na nikoho jiného než na sebe je vážně frustrující. A pokud Tě to vytáčí už teď, věř mi, že časem z toho budeš vzteky vážně"nepříčetná"!...hodně sil ke správnému rozhodnutí přeji...
Ahoj, upřímně řečeno z tvého příspěvku spíš cítím, že partnera nemiluješ a už ti vadí každá maličkost. Prostě už to nikdy nebude jako na začátku a každý má nějaké chyby ;)
No tedy pardon, ale mam dojem ze autorky je taky dost a komunikace vazne na obou stranách. MUSÍ naplánovat svatbu do konce září? Problém s otázkou o paprikach? Žádná romantika "jenom párkrát kytka"? Mam dojem ze chlap je dost stresovanej (viz problém s erekcí) a co tak čtu tak se ani nedivím. Kdyby se po muj chlap takhle vozil kvůli každý kravine, tak jsem taky. Mam dojem ze to, jako tedy vždycky, bude - minimálně - pade na pade. A zda se, ze autorciny predstavy o vztahu jsou na prvním místě :-O
@odula jasný, že každý vztah je 50/50, chyby na obou stranách. Přiznávám, že jsem na něj čím dal tím víc netrpělivější a že může být strasován, jak říkáš. Jinak ten problém s erekcí měl od začátku vztahu, kvůli tomu jsme dost oddalovali první milování. O naplánování té svatby jsem ho požádala, protože jsem si chtěla otestovat, zda tentokrát svoje slovo dodrží. Přiznávám, nebylo to možná ode mě pěkné, ale chtěla jsem nějaký důkaz jeho lásky, když se mi dostává tak málo. No co jsem čekala - jinak to asi dopadnout nemohlo 🙄
@hejsa Ano, už rok je to provizorium. Nejdřív jsme pár měsíců žili u jeho rodičů, to byla kapitola sama pro sebe. 😀 No a teď jsme od ledna v podnájmu u kamaráda, všude samé banánové krabice, no domov to opravdu není. Holky, takže výstup je, že jsem blbá, že už jsem dávno neodešla? Jak jsem řekla, i já mám své chyby, v hádce křičím a nadávám, včera na nás už sousedi bušili přes zeď, až jsem se styděla. Ale mám pocit, jako když mě partner jinak neslyší, protože když mu o svých přáních a potřebách řeknu v klidu, jen to odkýve ale nic neudělá. Pouze když na něj nakřičím, tak se na pár dnů zmobilizuje. Ale v momentě, kdy má pocit, že už se snažil dost na to, aby to opět fungovalo, zase poleví. Jinak díky za povzbuzení, taky doufám, že chlapi mýho věku ještě jsou 😎
@malina08 víš, nechci bejt nějaká nepříjemna, pacto vas ani jednohi neznám - ale co pořád píšeš jsou důkazy lásky,který pozadujes. Důkazy lásky podle tvých predstav. A otazecka - Jaký dáváš ty? Na me kdyby partner jecel az by sousedi klepali na zeď, tak bych se zbalila první a nazdar bazar. Jestli ti jde v první řadě o tvou spokojenost a naplnění tvych tužeb, tak to lepší nebude. Připadá mi ten tvůj přístup takovy celý hodně ... Nezraly. Tim nemyslím, ze parťák je ja nic ja muzikant. Ale prostě... No. Meli byste se spolu naučit komunikovat a vzhledem k tomu, že každej musí začít sam u sebe (anžto to je jedinej člověk na světě, kteryho může reálně změnit 😀) tak bych bejt tebou zacala u tebe a uvidíš co se vyvrbi.
"Pokud ti něco vadí na druhém člověku, tak se s tím buď smiř anebo se mu vyhni – tak jako řeka, když narazí na horu. Snáze přeneseš vrcholek hory či změníš tok řeky, nežli změníš povahu člověka."
(Patentnímedicina.cz - 12 zlatých pravidel duševního zdraví 😉 )
podle mě nejste ani ty ani on připraveny na normalní plnohodnotný vztah. Ty by jsi se měla v prvé řadě dát dokupy po psychické stránce a né se uvazovat k nevyzrálému, zřejmě i psychicky opožděnému muži, která tě táhne ke dnu. je ti pro búh 32 let máš vše před sebou můžeš a najdeš si lepšího.
@malina08 tak tedy s téma paprikama to uz malinko hledas problem tam kde podle me urcite není 😉 To je u chlapu kde myho fakt normalni. a třeba s tou svatbou jak moc je velka Tva iniciativa to planovat primo s nim? Ale ono planovat svatbu a přitom si byt ve vztahu tak nejista to bych nedelala
Ahoj malina08 🙂 Nie je to o tom, že by ste si občas skočili do vlasov (u nás platí, keď hádka tak poriadna, aby sa vyčistil vzduch), ale vyzerá to, že si permanentne nešťastná, lebo si po čase prišla na to, že žiješ so 40-ročným deckom. Myslím, že vieš, čo máš robiť a tiež asi tušíš, že ti nikto nebude radiť, aby si v tomto vzťahu zotrvala. Je to tvoj život a si to ty, kto si z neho ukrajuje nezmyselným vzťahom. Tak veľa šťastia, nech to dopadne pre teba najlepšie, ako môže 🙂
Furt lepší ukončit 10. nebo klidně 50. vztah, než ho nezit naplno a spis přežívat jen abys s někým byla.. Je nezodpovědný, s takovým mít rodinu je byt jednou nohou v pekle.
@malina08 Řekla bych, že chyba je na obou stranách. Oba potřebujete někoho, kdo se o vás postará. Proc čekáte, až vybere obklady? Proc je nevyberete sama? To samé termíny dokončení. Ať je nedává on vám ale vy jemu. Umyvadlo koupite během deseti minut v hobby marketu.. podle me si nemate co vyčítat - oba jste uplne stejní (a proto vás to tak žere🙂). Zkuste na partnerovi najít i nějake pozitivní stránky - třeba je tvarný a bude rád, že otěže u vás převezmete vy?
holky, píšete všechny zajímavě, k vašim otázkám .... jakým způsobem mu dávam najevo lásku? měla jsem za to, že všemi možnými, ale právě problém je v tom, že mám pocit, že se mi za to dostává zpět jen velmi málo. tak například každý den vařím, máme 2-3 teplá jídla denně, celkově se starám o domácnost, no ale hlavně se na mě může spolehnout, snažila jsem se tu vždy pro něj být. Jak tu padlo, nepotrpím si na slovní vyjádření lásky, pocházím totiž z rodiny, která se sice furt oháněla slovama jako "láska" a "rodina", ale bylo to falešný.... Takže asi od té doby dám raději na činy.
Jinak jsem nezmínila, že jsme cca od března několikrát navštívili párovou terapii, ovšem nic nám to jako páru nedávalo, pouze jsme si před terapeutkou řekli ty samé věci, které jsme si již mnohokrát řekli doma. Přišlo mi, že teraputka měla větší pochopení pro mě, což mě potěšilo a přítele zaskočilo, protože ten nemá pocit, že by něco dělal něco zásadně špatně. Jeho štve, že mu nedůvěřuju a pořád ho kontroluju..."už jsi tam zavolal? už jsi koupil to umyvadlo?....atp, ale přitom je to tak, že kdybych to nedělala, tak bych se těch věcí ani nedočkala. Takže je to těžké.
S obkladama do kuchyně- právě terapeutka mi poradila, že ho nemám v té jeho roli dítěte podporovat, mám všechno zařizování co se týče bytu nechat na něj, pokud mě vysloveně on sám nepožádá o pomoc, což nedělá, jelikož mi prý chce dát pocit, že má vše pod kontrolou. Navíc je to jeho byt a dle terapeutky tedy jeho zodpovědnost. Ale v prvních měsících rekonstrukce jsem mu pomáhala, chodila jsem tam každý den kontrolovat zedníky až do té doby, než mi terapeutka poradila, ať si to řeší sám.
Nepotřebuju, aby se o mě někdo staral, to asi vyznělo špatně.
@jahodi tri měsíce?? Tak to je dost málo 😀. No... Ja si fakt myslim ze záleží na prioritách. My jsme takhle plánovali vyklidit sklep asi rok. Nakonec se to povedlo. A ted takhle organizujeme nekolik měsíců ložnici. Nemluvě o neprisroubovanych polickach. A víš ty co? Dřív me to docela prudilo, po pár zážitcích poslední doby jsem zjistila ze když nejde o život jde o hov... A neuveris jak se nam zlepšil vztah 😀 ne ale vážně. Mam dojem ze spousta problémů ve vztahu je daných prehnamyma očekáváníma ve věcech, který vlastně nejsou az tak podstatný. Vlastně nejsou podstatný vůbec. Do háje život je příliš kratkej na to abych jecela na partnera az sousedi buší na stěnu, jenom proto, že mi neprokazuje lásku podle mych vlastnich predstav.
@ttm hmmmm vím, co myslíš, asi máme každý jiný jazyk lásky. minulé vánoce jsem mu koupila malou knížečku o 5ti jazycích lásky, protože jsem sama tušila, že v tom by mohl být zakopaný pes. horko těžko si ji přečetl, ale i tak jsem byla ráda. snažila jsem se zjistit, jaký je teda jeho jazyk lásky a řekl že asi fyzický dotek, což je i můj jazyk, jenže tam nám to právě moc neklape. jemu stačí hlazení na zádech a já bych chtěla něco víc, ale jak jsem psala, ne vždy se zadaří. mám dojem, že můj další jazyk lásky jsou právě skutky služby (činy). jsou samozřejmě i věci, které splní, ale třeba s tak velkým zpožděním, že už z toho nemám radost, spíš mi to zas jen připomene, že jsem mu nestála za to, aby to udělal včas. asi mám z rodiny chronický pocit nedostatku lásky a tak ve všem vidím důkazy, že nejsem hodna lásky. chápu, že to je patologie, ale lidi jsou různý a mě osobně by pověšená polička s půlročním zpoždením spíš naštvala. cítím v tom takové to podprahové ANO i NE - udělám to, ale tehdy až se mi bude chtít. Já také vařím každý den a ne jen tehdy, když se mi chce....Holky a co ty řeči o miminku? Jak byste se cítily, když by vám básnil o mimču, ale pak když vykládáte zboží na pás tam na poslední chvíli přihodil krabičku kondomů?
@japona to je dobrá otázka, sama jsem si ji nikdy nepoložila, zváštní co? 😕 Kromě toho, že je hezký a dokáže být hodný (když po něm nic nechci), tak mi občas přijde moudrý, ale to spíš když mluví o ostatních lidech. když jde o nás, tak se tváří ztraceně. Vlastně když nad tím tak přemýšlím, tak toho moc pozitivního nevidím, snad jen to, že se s ním necítím sama...což je asi dost málo. Jinak jsou tu i doecla ostrý názory v můj neprospěch, čemuž se nebráním, zajímá mě, kde bych i já mohla dělat chybu. Pravdou je, že se již mnoho let vzdělávám na téma vztahy, čtu všelijaké knihy o seberůstu a snažím poznatky aplikovat do života, právě proto je mi divné, že nyní mám zaručeně nejhorší vztah, co jsem kdy měla. člověk by čekal, že když udělá nějakou práci na sobě, odzrcadlí se mu to i v lepším vztahu, ale u mě to tak zatím není
@malina08 neber to zle,ale v tomhle si podle me budes muset poradit sama....tady uslysis spoustu nazoru co bys mela nebo nemela delat,ale podle me s toho budes mit v hlave jeste vetsi gulas nez uz mas.....