Přítel říká, že mě miluje, ale činy mluví jinak
Ahoj holky, na modrým koníku jsem nová, nicméně bych se s vámi chtěla podělit se svým trápením. Je mi 32 a chodím s o 7 let starším přítelem. Po mnoha zklamáních z předešlých vztahů jsem do tohoto vztahu vkládala velké nadějě, zpočátku to vypadalo, že si vyhovujeme názorově i jinak- v posteli byl něžný (tak nějak normálně), no aspoň neměl problém mě svést. Po asi půl roce jsem se k němu nastěhovala, je ze sousední země, takže to znamenalo určité oběti z mé strany, každopadáně jsem byla zamilovaná, tak mi to nevadilo. V počátku vztahu jsem tak nějak celkově žila jakoby "v oparu", nemyslím tím pocit "zamilovanosti", spíš stav, kdy tak nějak pouze žijete ze dne na den a moc vám nedocházejí souvislosti, jakokdyž si nevšímáte a nepozorujete, co se vše odehrává, a tak mi unikalo, že přítel vždy něco nasliboval nebo o něčem mluvil a pak to nedodržel, nebo to prostě nebylo. Jeho byt, ve kterém jsme žili, byl v původním stavu zřejmě jestě ze 70. let, takže vybydlený se starou odpornou linkou, dvouvařičem atd. To, že jsem se tam za daných okolností neměla vůbec nastěhovat opět přičítám té "mlze", ve které jsem ještě donedávna žila. Mé oči ve vztahu k okolí, k mé rodině a k partnerovi se otevřely až po tom, co jsem prodělala jednu traumatickou zkušenost, která mě dohnala na 7-týdenní léčení do stacionáře, kde jsem za pomoci psychoterapeutů začla vše pozorovat, porovnávat, což od té doby už nyní dělám naprosto automaticky. A tak čím dál tím víc vidím, že partner pro mě asi není vhodný. Vím, že s ním není něco v pořádku, ale už si nejsem tak jistá, zda je jeho chování omluvitelné nebo zda třeba jenom nemám příliš vysoké nároky. Ačkoliv mu letos bude 40 let, připadá mi, že je stále dítě. Za prvé, v říjnu 2015 se tedy konečně pustil do rekonstrukce bytu, je to jen 1+1, takže jsem počítala tak se 4 měsíci bydlení v podnájmu. No je to už skoro rok, a stále bydlíme v provizoriu, momentálně se to zaseklo na obkladech do kuchyně, které vybírá už 3 měsíce. Tedy říká, že vybírá, ale vlastně ještě ani nezačal. Je to strašně frustrující. Dal mi již vícero termínů plánovaného dokončení a tedy termínu nastěhování, naposledy 13.8., ale máme 31.8. a byt je stále neobyvatelný (chybí umyvadlo a obklady v kuchyni). Vždy se dokáže na chvíli zmobilizovat pouze po tom, co mu doma udělám výstup. Za další, nic nikdy neudělá sám z vlastní iniciativy. je na mě, abych si všimla, co je potřeba doma opravit a abych ho o tom informovala. Je pravda, že se trochu zlepšil - dříve jsem vše musela připomínat deset nebo i vícekrát, nyní stačí už jen třikrát, ale i tak je to frustrující. Říká, že věci odkládá, protože se bojí, že nebudu spokojená s výsledkem, je ekstrémně nejistý, ale vadí mi, že jeho neschopnost plnit povinnosti svaluje na mě a na to, že se bojí mojí reakce. Říkám mu, že se bát nemusí, že je pro mě důležité hlavně aby splnil své slovo. No prostě se už denodenně přistihuju, jak dospělému chlapovi vysvětluju základní věci o tom, co by měl a proč to od něj potřebuji. Pak taky neustále potřebuje moji pozornost. Například se mě zeptá, zda jsme už spotřebovali papriky, které jsme koupili včera a to stojí před lednicí a mohl by si to ověřit sám. 😖 Je toho víc, ani si teď nejsem schopna vybavit co všechno mě na něm štve. Jo -příliš často mi dává všelijaké komplimenty, 100x denně mi říká, že mě miluje a chtěl by se mnou miminko, načež jde a přede mnou si v obchodě koupí kondomy. Jsem už unavená ze vší té dvojznačnosti - řekně jednu věc a udělá jinou. Vlastně spolu už ani nespíme, jeho potřeba je tak 2x do měsíce a ani tehdy to není ono, má problém s erekcí, navíc jako kdyby zapomněl, jak mě svést. Sice si mě večer k sobě přitiskne, ale pokazí to nějakou neomalenou větou, celkově k sexu přistupuje více méně mechanicky, jeho představa o romantice končí tím, že mi jednou za čas přinese kytku. ☹ Řekl mi ale, že když jsem byla týden pryč, tak každý den i vícekrát masturboval a vše bylo ok. Co to má být?? Nebo jsem ho začátkem června požádala, že musí naplánovat svatbu do konce září (po tom, co jsem už byla požádaná o ruku), souhlasil, ale už ani nemusím říkat, že dodnes nic neudělal. Pouze opět svaluje zodpovědnost na mě a říká, že nic nenaplánoval, protože ani neví, kolik tam chci mít lidí atd. Mám na něj obrovskou zlost za všechny falešné sliby, během našich častých hádek na něj začínám být už i fyzicky agresivní. Během hádky se totiž nikdy nevytočí, vždy se tváří, jako by se ho to netýkalo, což mě samozřejmě vytáčí ještě víc. Jsem skoro na 100% rozhodnutá, že odejdu. Samozřejmě se bojím, že bych už nemusela nikoho potkat, na druhou stranu mám pocit, že mi přítel pouze usypává "drobky" jeho lásky, o které ještě navíc nejdřív musím žadonit. Prosím poraďte, co byste dělaly. Již nevím kudy kam.
@guinea wow..... pan Ňouma, to je dokonalý popis mého přítele. Říkáš to úplně přesně to s tím fackováním, mám stejné pocity. Takže nejsem divná. a kde jste se s manželem potkali, mohu-li se zeptat? ani nevím, kde bych se nyní měla seznamovat. je to strach z neznáma smíchaný s pocitem smutku z toho, že jsem ztratila dva roky ve vztahu, který z dlouhodobého hlediska nemá perspektivu. ach jo 😔
@malina08 Pokud je na nem pozitivní jen to, že nejste sama, myslím, že byste se mela rozhlidnout jinde..
Možná bude stačit se chovat, že vám na nem nezáleží - nevyvaret X jídel denne, neresit, jak postupuje rekonstrukce, žit vlastni život a plánovat vlastni akce - třeba se probere. No a když ne, nebude pro vás takový šok, až budete sama🙂
@malina08 Já zakotvila taky až po 30 a poslední dva vztahy byly přes seznamku.
Důvody rozpadu mého předchozího vztahu byly jiné než Tvoje, ale taky jsem se hodně bála, že už nikoho nepotkám - opak byl pravdou a kupodivu to šlo velice rychle, s manželem jsme spolu 4 roky.
Nicméně, vtip, který uvedla @japona občas velmi sedí i na naši situaci 😀.
@malina08 On může být nouma pro vás (v kombinaci s vámi), jiná by ti s nim třeba uměla. Mam podobny příklad v okolí - chlap neřešení a neschopen pomalu samostatného života. A ejhle, nasel si ženskou, ktera ho trochu vede, má rodinu, postavil barák - on nemusí nic vymýšlet, na to je ona. A s ni se nikdo nehada (jemu je jedno, jake ona vybere obklady nebo kam se pojede na dovolenou). Spokojeni jsou všichni🙂
@japona S tím souhlasím, u nás je chlap taky ten pasivnější a flegmatičtější prvek a mně to ve většině případů vyhovuje, jelikož ráda organizuji a zároveň nejsem dvakrát přizpůsobivý typ...v mnoha situacích je to tak, že on je rád, že to nemusí řešit a já, že je to podle mých představ (viz. třeba zmíněná rekonstrukce bytu ve kterém máme žít oba - to bych asi nesnesla, abych do toho nemohla zasahovat a rozhodovat 🙂 ).
Ale jak píšete - musí to vyhovovat oběma.
Když nevím "co dál", tak si napíšu PRO a PROTI - v tomto případě by to bylo: PROČ ZŮSTAT a PROČ ODEJÍT. Pár dnů počkám a znovu si to přečtu a doplním. Případně porovnám s tím, proč vztah začal a co mi dával.
Souhlasím s holkama, že u spousty chlapů narůstá nechuť cokoliv dělat s množstvím připomínek od ženy. Tak to řeším jinak: máme "vzkazníček" kam píšem důležitý věci (dá se umístit např. na ledničku - to je na očích denně) a tam pak napíšu nejdůležitější práce. A když to je hotový, tak to škrtnem. Bylo období, kdy jsem škrtala hlavně já...
ALE co tím chci říct: řeknu jednou a napíšu do vzkazníčku a dál to nechám být. A pak škrtám moje činnosti kolem té "jeho". Když to pak udělá, tak poděkuju a pochválím, že se mi to líbí. Mě to funguje a "časy plnění" se zkracují 😀
Bylo by taky dobré si s přítelem promluvit o tom, jak si představujete fungování do budoucna (případně i s mimčem), co kdo ve vztahu potřebuje a proč máte pocit, že dostáváte málo lásky. Pokud by to bylo na hádku, tak je možný to napsat jako dopis - chlap pak nemusí reagovat hned, může si to rozmyslet... Důležitý je, aby to nebral jen jako kritiku, ale aby tam byly i návrhy řešení. Někdy to muž musí slyšet přesně, co žena chce, protože z náznaků ho to ani nenapadne 😉
U nás byla krize, když si můj muž myslel, že si ho nevážím (po stěhování a narození dětí byl takovej frmol, že jsem často stíhala říkat jen "co je potřeba a jestli to už udělal" - takže každý den viděl jen unavenou a nespokojenou ženu). Pomohlo zavedení "vzkazníčku" (zbývá víc času na normální povídání...) a taky to, že jsem mu napsala "proč je přínosem pro rodinu a čeho si na něm vážím".
Přeju klidnou hlavu pro správný rozhodnutí
Přiznám se, že jsem příspěvky nečetla, nebo jen zběžně letem světem.
Muž je hlava rodiny, ale žena je krk, který tou hlavou točí.
Když bude chtít chlap doma slepici, nejprv si pořídí kurník.
Bude-li chtít krávu, pořídí si stodolu.
Nerozhodný se ožení...
Podle mého názoru budete šťastní, ale každý s někým jiným 😒 Dle příspěvků máš ty pocit nenaplněnosti a toužíš po projevech lásky ve formě činů, přítel je evidentně povaha, od které se toho nedočkáš. (Jinak se zařizováním svatby, jsi mě pobavila, kdyby se to nechávalo na chlapech, tak polovina manželství není uzavřena 🙂, oni SAMI žádájí o ruku a víc bych neočekávala, dále je to na ženě s větším či spíše menším přispěním muže)
O tom zda se přítel cítí tebou milován jsem se nedočetla, ale soudě podle toho, že ti x krát za den řekne ,,miluji tě,, vypovídá možná o tom, že chce ujistit tebe, ale i sebe. Co znamená ,,fyzicky agresivní,,? Jinak evidentně potřebuje vedení a rozhodování nechat na někom jiném, pokud toho nejsi schopná aniž by ses vynervovala, vykašli se na celý vztah, Třeba taky čeká lásku ve formě činu a né ve formě ,,teplých jídel. Např.: jdi vyber kachličky, kup umyvadlo, zavolej zedníkům, atd.
Já pořád nechápu, proč si ty obklady nevyberes ty a proc nezajedete koupit umyvadlo spolu? A ty ses k tomu miminku nějak vyjádřila, nebo po něm chceš aby ti četl myšlenky?
@malina08 osobne si myslim ze chybu nesete oba ale problem je hloubeji uz ve vasich povahach a pokud se nedokazete dohodnou na "blbostech" co budete delat az prijde dite. Pokud teda prestanete kupovat kondomy. Sorry ale jsem strelec a ja bych rekla sve, vyslechla si protistranu a pokud bychom nenasli cestu tak bych sla o dum dal. Fascinuji mne jedinci kteri se snazi udrzet neco co nefunguje za kazdou cenu. Mas pocit ze jsi stara ve 32 letech? Sorry ale ja mam taky 32 a pokud by se neco mezi mnou a mym muzem zvrtlo a neslo by to vyresit tak pujdem od sebe. To vim uz ted. Asi je to tim ze moji rodice drzeli manzelstvi a vztah nasilim i kdyz to cele roky neklapalo... az po smrti moji mamky je tatka v pohode. Ne ze by to byla jen jeji vina ale kdyz byli spolu tak to byly dve utrapene dusicky a kdyby se rozesli drive mohli mit byt stastni kazdy s nekym jinym.
Nenabadam te k tomu aby ses s nim rozesla, jen popremyslej nad vetou kterou jsi psala ze chces laskyplny vztah a rodinu. Mne pripada ze uz ted vis, nebo mas aspon pocit ze uplbe laskyplny neni a o rodine nemluve.....
Co si udelala kdyz ti rekl ze chce s tebou dite? Nechala si to byt? Pokud touzis po diteti, mela ses toho tematu ihned chytit a ne cekat az pujdete do obchodu a on si koupi ochranu. Podle mne se problemu nesnazis predejit ani ho moc resit. Mela by ses k tomu vice postavit a rict rovnou co chces, ne rvat ale mluvit. Muj muz je taky vzdy v klidu kdyz " diskutujeme" taky mne to vytaci ale vim ze to nesmim nechat uspat a musim mluvit pak mluvi i on a vse se vysvetlim.. preji ti hodne sil. Neni lehke neco jen tak zmenit ale pokud se necces zahrabat ve vlastnich pocitech a chces si udrzet nejakou dustojnost mela by ses tomu postavit...
Ja bych to hlavne videla tak, ze kdyz jste dva v partnerstvi, tak veci typu rekonstrukci bytu a svatbu mate resit spolu. Ne tak, ze jeden si sedne, zalozi ruce do klina a rekne druhemu ''zarid to''.
My s manzelem resime rekonstrukci tak, ze jeden z nas rekne ''Musime uz vybrat ty kachlicky... zajedem v sobotu napr. do Ikey a koupime to, to a to, a pak je zajedeme spolu vybrat?''... Kdybych to pojala tak, ze mu reknu ''Pristi rok musime udelat rekonstrukci bytu... zarid to''... tak by me asi poslal do haje.
To samy kdybych mu rekla ''Necitim se milovana, tak mi zarid svatbu jako dukaz lasky''. Kdyby tohle nekdo rekl me tak mu reknu at si vybere tedy nekoho jineho, kdyz mu nevyhovuju.
A kdyby partner rekl, ze by chtel miminko, tak by nasledovala oboustranna diskuze, kde bychom se nejak domluvili, ne tak, ze on rekne, ze by chtel miminko, ja se k tomu poradne nevyjadrim a pak se divim, ze koupi kondomy....
Proste nevidim tady chybu v partnerovi ale v tom, ze ty mu rikas ''Zarid to, to a to'' misto toho, abyste to jako partneri zarizovali spolu.
A pokud jste v tomto oba stejne flegmaticti a potrebujete nekoho hodne rozhodneho, ktery vse zaridi za vas, tak se v tomto k sobe opravdu nehodite... ale neni to chyba partnera, ale proste se k sobe nehodite oba.
Ted navic ctu, ze jsi fyzicky agresivni...No cim dal vic vidim chybu v tobe a ne v partnerovi. Ani se mu nedivim, ze se boji cokoli udelat, aby to nebylo spatne... Uz vidim, kdyby tady byla diskuze na tema ''Zena me neni schopna uvarit jidlo, kdyz ji o to pozadam milionkrat, a kdyz to resime, tak ji za to jeste poradne zfackuju''..... Kazda by rekla ''Uvar si jidlo sam a zene rekni, at si najde nekoho lepsiho''. Coz bych poradila i tvemu partnerovi... radeji opravdu odejdi, at si muze najit nekoho lepsiho.
Tak já v tomhle žít, tak ani náhodou jako. 😀 Takhle bych štastná nebyla... ty se rozhodni, jestli chceš dál žít v tomhle a udržovat váš vztah, ale nikdy nevíš, koho bys potkala, kdybys to ukončila hned... nevím, možná jen přítelovi záleží na tom, co si myslíš ty a tak se snaží, abys byla spokojená, že to přehání a v jiných věcech se zase nesnaží vůbec... asi bych si s ním o tom promluvila, ale nevím, jestli to k něčemu bude, protože on ti může říct, že se to změní a všechno brzo bude, ale zase budeš jen čekat a stejně prd... tot můj názor. Mimochodem kdybyste sháněli obklady a umyvadlo, mrkněte na samco-group.com, dost věcí se mi tam líbí, je to originální a cena odpovídá kvalitě. 😀
@karlajasmine Řekla bych to podle zákl.příspěvku takhle - mladá holka s očekáváním aspoň takového života,na který byla zvyklá v pův.rodině/zařízení bytu,bydlení,prostě základní jistoty/ a starší muž,kterému stačí ke štěstí 😨 mladá žena a ostatek je mu lhostejný - zřejmě zvyklý,že vše ostatní dělala jeho dřívější žena nebo tak prostě žil Ten se nezmění,je to jen otázka času,kdy holka odejde - tak hned,dokud není dítě. Říkat,ať jeden z nich odejde,ať si druhý najde někoho lepšího je,myslím,mylné -stane se,že se prostě dva neshodnou v ničem. 😕 Můj názor.
Holky máte pravdu, jiná by si s ním možná poradila, ale já ne, neumím to s ním. Zoušela jsem už možné i nemožné, samozřejmě, že jsme si o všem nejdříve promluvili a řvát jsem začala, až když ani to nepomohlo. Jenže jak frustrace rostla, moje trpělivost se snižovala, až jsem v hádce schopná do něj i uděřit. Zní to hrozně, ale nemám zas takovou sílu, nijak mu neublížím a přijde mi, že se tomu stejně směje, je mu to jedno. Ano, vidím svou chybu v tom, že nejsem ten vůdčí typ ženy, co všechno za chlapa zařídí. Chápu, že to může mít i svou výhodu (rekonstrukce by byla dle mých představ), ale pro mě je to vyčerpávající. Pak mám chlapa tak akorát do postele a o tom přece není život. Asi je to tak, že jsme prostě 2 neslučitelné povahy. já- křehká žena, která by od svého chlapa chtěla vidět nějakou akci, on- flegmatický, co by zas chtěl aby ho žena vedla. Několikrát mi totiž vyprávěl o svém kamarádovi, který je taky takový mouchy sněste si mě, co má za ženu generálku, co vše zařídí a objedná a on jen kouká, co všechno je hotové. Prý společnou dovolenou plánují tak, že ona vybere resort, koupí letenky, pomalu mu sbalí i kufry a řekne mu, kdy se má dostavit na letiště 😀 Mě to přijde hrozně úsměvný, ale přítelovi se to líbí, řekl, že se nediví, že to kamarádovi vyhovuje. Takže z toho jsem usoudila, že by zřejmě nějakou takovou ženskou chtěl on taky. No ještě jsem chtěla říct, že to není zas tak, že bych čekala, že on zařídí vše za mě, také bych nejraději vše řešila společně, ale od někoho ta iniciativa přijít musí, ne? A když je to stále z mé strany, tak je to už únavné. Navíc jde o jeho byt, tedy jeho zodpovědnost. Bývalá přítelkyně mého bratra mu pomáhala rekonstruovat byt (pro info, o svém bratrovi si nemyslím nic dobrého, je to gauner, viz rozuzlení....), řešila s ním úplně všechno, šmirglovala, natírala, drhla stoletou špínu, a on ji nakonec pustil k vodě a babenka měla jen oči pro pláč. Pak s odstupem se dozvěděla, že ji k tomu ještě podváděl zatímco on byl údajně v práci a ona řešila jeho byt. Tak asi chápete, že nechci být za krávu, zvlášť když už vím, že se k sobě fakt asi nehodíme
Váš vztah nebude určitě ideální, ale podle mě už jsi v takové fázi, že ti vadí prkotiny. Třeba ta věc s paprikou....prostě řeknu ano nebo ne....tisíckrát lepší než se v tom pitvat. Nebo věc s kachličkami...proč je nevybereš ty a jen se nezeptáš, jestli se mu líbí. A chlapa, který naplánoval sám svatbu jsem teda ještě neviděla...Proč něco nenaplánuješ ty?
@zaludova k těm paprikám to byl asi blbý příklad. chtěla jsem tím říct, že neustále vyžaduje moji pozornost a zbytečně mě zaměstnává. momentálně například asi půl hodiny píšu sem do diskuze, je to po tom, co jsme se nasnídali, skoro se nemůžu soustředit, pořád do mě hučí...."co to je za diskuzi?" "ty nějak hodně píšeš?" "můžu vědět o čem to je?" až mi z toho jde hlava kolem. Přijde mi to, jako když nesnese, abych svou pozornost věnovala něčemu jinému než jemu. Ty papriky jsou samozřejmě blbost, ale je to ukázka toho, že i z tak blbé věci jako jsou papriky on dokáže pro sebe vycucnout moji pozornost.
Jinak ano, dítě si velmi přeju, ale právě že už delší čas mám dilema, zda by to s ním byl dobrý nápad. Mám pocit, jakokdyž přítel osciluje mezi dvěma povahama - někdy je až sukroušky hodný a říká že mě miluje atd a pak, většinou když je konflikt se chová jako osina v zadku a říká mi věci jako, že si je jistý, že lepšího bych nepotkala apod. možná z toho pramení můj ztrach odejít, protože mi už delší dobu opakuje, že "lepší není" až jsem tomu sama uvěřila. Takže nejen že mi pořád ukazuje sladkou a škaredou tvář, ale také mi vysílá protichůdné zprávy např tu o miminku. Po tom, co koupil ty kondomy, jsem si s ním promluvila, řekl že tedy ještě počkáme do svatby, jenže ta je v nedohlednu 😖 Já vím, že svatbu bychom měli plánovat spolu. Nabídla jsem mu, že se budu podílet na dílčích činnostech jako je výběr jídla, příprava pozvánek atd, ale že chci, aby zařídil obřad, jelikož on cizinec a já zde zatím nemám trvalý pobyt. A chtěla jsem vážně otestovat, jak se k tomu postaví. To myslíte vážně, že je špatné si chlapa otestovat?
@malina08 Ještě mi nedá napsat víc k tomu dítěti. Dítě bude to absolutně nejcennější v tvém životě, umíš si představit, že bys ho měla "napůl" s tímhle manipulativním Ňoumou? Že by ses třeba ani po rozchodu nemohla odstěhovat zpět do ČR, protože cizí soudy se o své občany starají velmi dobře a vycestovat s vaším dítětem by ti nedovolili? Že by bylo chudák dítě pak třeba ve střídavé péči, a půl času by se o něj stara nějaká úplně cizí ženská (ňoumova nová přítelkyně)? A i kdybyste se nerozešli - on ti už teď říká, že lepšího než je on bys nenašla - uvádí tě do nejistoty a vlastně tě nenápadně psychicky deptá. Snesla bys, aby stejně manipulativně působil na tvé / vaše dítě? Být tebou bych se v první řadě teď snažila neotěhotnět, než dojdeš k nějakému řešení tvé situace...
@malina08 Ahoj, byla jsem v podobné situaci, ale "vztah" trval jen tři měsíce. Pan Ňouma nic nezařídil, nerozhodl, nezaplatil. A ještě si o sobě hrdě myslel, že je feminista, když ve vztahu s ním žena platí, plánuje a nosí všechna zavazadla. I když jsem klidné povahy, ta jeho ňoumovitost mě tak vytáčela, že jsem měla ke konci sto chutí ho od rána do večera fackovat, jen aby se proboha probral. Nakonec jsem se s ním bez sebemenších pochybností rozešla, a to mi bylo o 2 roky víc, než je tobě. A do půl roku jsem potkala manžela -)