Přítel říká, že mě miluje, ale činy mluví jinak
Ahoj holky, na modrým koníku jsem nová, nicméně bych se s vámi chtěla podělit se svým trápením. Je mi 32 a chodím s o 7 let starším přítelem. Po mnoha zklamáních z předešlých vztahů jsem do tohoto vztahu vkládala velké nadějě, zpočátku to vypadalo, že si vyhovujeme názorově i jinak- v posteli byl něžný (tak nějak normálně), no aspoň neměl problém mě svést. Po asi půl roce jsem se k němu nastěhovala, je ze sousední země, takže to znamenalo určité oběti z mé strany, každopadáně jsem byla zamilovaná, tak mi to nevadilo. V počátku vztahu jsem tak nějak celkově žila jakoby "v oparu", nemyslím tím pocit "zamilovanosti", spíš stav, kdy tak nějak pouze žijete ze dne na den a moc vám nedocházejí souvislosti, jakokdyž si nevšímáte a nepozorujete, co se vše odehrává, a tak mi unikalo, že přítel vždy něco nasliboval nebo o něčem mluvil a pak to nedodržel, nebo to prostě nebylo. Jeho byt, ve kterém jsme žili, byl v původním stavu zřejmě jestě ze 70. let, takže vybydlený se starou odpornou linkou, dvouvařičem atd. To, že jsem se tam za daných okolností neměla vůbec nastěhovat opět přičítám té "mlze", ve které jsem ještě donedávna žila. Mé oči ve vztahu k okolí, k mé rodině a k partnerovi se otevřely až po tom, co jsem prodělala jednu traumatickou zkušenost, která mě dohnala na 7-týdenní léčení do stacionáře, kde jsem za pomoci psychoterapeutů začla vše pozorovat, porovnávat, což od té doby už nyní dělám naprosto automaticky. A tak čím dál tím víc vidím, že partner pro mě asi není vhodný. Vím, že s ním není něco v pořádku, ale už si nejsem tak jistá, zda je jeho chování omluvitelné nebo zda třeba jenom nemám příliš vysoké nároky. Ačkoliv mu letos bude 40 let, připadá mi, že je stále dítě. Za prvé, v říjnu 2015 se tedy konečně pustil do rekonstrukce bytu, je to jen 1+1, takže jsem počítala tak se 4 měsíci bydlení v podnájmu. No je to už skoro rok, a stále bydlíme v provizoriu, momentálně se to zaseklo na obkladech do kuchyně, které vybírá už 3 měsíce. Tedy říká, že vybírá, ale vlastně ještě ani nezačal. Je to strašně frustrující. Dal mi již vícero termínů plánovaného dokončení a tedy termínu nastěhování, naposledy 13.8., ale máme 31.8. a byt je stále neobyvatelný (chybí umyvadlo a obklady v kuchyni). Vždy se dokáže na chvíli zmobilizovat pouze po tom, co mu doma udělám výstup. Za další, nic nikdy neudělá sám z vlastní iniciativy. je na mě, abych si všimla, co je potřeba doma opravit a abych ho o tom informovala. Je pravda, že se trochu zlepšil - dříve jsem vše musela připomínat deset nebo i vícekrát, nyní stačí už jen třikrát, ale i tak je to frustrující. Říká, že věci odkládá, protože se bojí, že nebudu spokojená s výsledkem, je ekstrémně nejistý, ale vadí mi, že jeho neschopnost plnit povinnosti svaluje na mě a na to, že se bojí mojí reakce. Říkám mu, že se bát nemusí, že je pro mě důležité hlavně aby splnil své slovo. No prostě se už denodenně přistihuju, jak dospělému chlapovi vysvětluju základní věci o tom, co by měl a proč to od něj potřebuji. Pak taky neustále potřebuje moji pozornost. Například se mě zeptá, zda jsme už spotřebovali papriky, které jsme koupili včera a to stojí před lednicí a mohl by si to ověřit sám. 😖 Je toho víc, ani si teď nejsem schopna vybavit co všechno mě na něm štve. Jo -příliš často mi dává všelijaké komplimenty, 100x denně mi říká, že mě miluje a chtěl by se mnou miminko, načež jde a přede mnou si v obchodě koupí kondomy. Jsem už unavená ze vší té dvojznačnosti - řekně jednu věc a udělá jinou. Vlastně spolu už ani nespíme, jeho potřeba je tak 2x do měsíce a ani tehdy to není ono, má problém s erekcí, navíc jako kdyby zapomněl, jak mě svést. Sice si mě večer k sobě přitiskne, ale pokazí to nějakou neomalenou větou, celkově k sexu přistupuje více méně mechanicky, jeho představa o romantice končí tím, že mi jednou za čas přinese kytku. ☹ Řekl mi ale, že když jsem byla týden pryč, tak každý den i vícekrát masturboval a vše bylo ok. Co to má být?? Nebo jsem ho začátkem června požádala, že musí naplánovat svatbu do konce září (po tom, co jsem už byla požádaná o ruku), souhlasil, ale už ani nemusím říkat, že dodnes nic neudělal. Pouze opět svaluje zodpovědnost na mě a říká, že nic nenaplánoval, protože ani neví, kolik tam chci mít lidí atd. Mám na něj obrovskou zlost za všechny falešné sliby, během našich častých hádek na něj začínám být už i fyzicky agresivní. Během hádky se totiž nikdy nevytočí, vždy se tváří, jako by se ho to netýkalo, což mě samozřejmě vytáčí ještě víc. Jsem skoro na 100% rozhodnutá, že odejdu. Samozřejmě se bojím, že bych už nemusela nikoho potkat, na druhou stranu mám pocit, že mi přítel pouze usypává "drobky" jeho lásky, o které ještě navíc nejdřív musím žadonit. Prosím poraďte, co byste dělaly. Již nevím kudy kam.
Malinko,co řešíš? Mladá holka - pryč od něj užít život s někým,kdo bude chtít normální domácnost ! 😵
@malina08 Myslím, že už jsi teď ve stádiu, kdy jsi na svého partnera doslova alergická, což je podle mě stav, kdy už nemá cenu partnerství, ke kterému tě nevážou děti ani společný majetek, zachraňovat. Popravdě mi ale z toho, co jsi napsala, vyplynulo, že očekáváš od partnera plné nasazení, ale příliš se sama ve společných záměrech neangažuješ. Stěžuješ si, že si partner není schopen vybrat obklady do kuchyně - no tak je vyber ty. Není schopen zařídit svatbu? To je podle mě další věc, do níž se chlapi příliš nehrnou a popravdě neznám mnoho mužů, kteří by měli hlavní slovo při zařizování svatby, většinou jde všechno z iniciativy nevěsty, která má jasnější představu, co svatba obnáší a ženich jen plní pokyny. Jestli vám to neklape v posteli ani před svatbou, tak bych se do ní už vůbec nehrnula...
Ještě jedna věc, možná trochu OT... I když je člověk ve vztahu s někým "normálním", může si to vlastní vinou pokazit. Vkládám fejeton mé oblíbené autorky Mirky Vopavové, který vyšel kdysi dávno v časopise Marianne:
KRÁSNÁ JAKO LEDNIČKA
Pár let po svatbě jsem dosáhla mateřské a manželkovské dokonalosti, mýtu českých žen. Protože jsem se z té Země Dokonalosti vrátila při relativním duševním zdraví, mohu všem, kdož tam míří, poradit, jak se dostat zpět mezi šťastné a nedokonalé.
Vstávala jsem tehdy denně mezi pátou a šestou ráno, kdy se budil syn. Odvedla jsem ho do kuchyně, aby nebudil tatínka. Vyčistili jsme si spolu zuby, a zatímco snídal, stihla jsem i rychlý make-up, takže jsem manžela uchránila pohledu na přirozenou zeleň svého nevyspalého obličeje. Syn dostal kostky nebo pastelky, a protože do půl osmé, kdy vstával můj muž, bývalo dost času, stíhala jsem obvykle připravit pořádnou mužnou snídani s kávou, džusem, vajíčky naměkko a topinkou. Obměnou byly lívance, vrchovatě obložené chleby nebo domácí pomazánky. Budila jsem ho veleněžně, pomohla mu najít košile a ponožky, a když odcházel do práce, mávali jsme mu z okna.
Během dne jsem stihla všechno: uklidit, nakoupit a připravit teplou večeři i s moučníkem. Jít s malým na procházku, uplést svetr, natřít poličky, posekat zahradu. Byla jsem hodně pyšná na to, že když se vracel odpoledne domů, bylo všechno hotové, včetně vychlazeného piva v ledničce.
Z té doby si nepamatuji ani jednu manželskou hádku: neutrácela jsem za zbytečnosti, nechodila odnikud pozdě, a pokud chtěl můj muž o něčem mluvit, trpělivě jsem poslouchala. Vždycky bylo vařeno, postaráno, teplo, útulno. Na nic si nemohl stěžovat – a taky si nestěžoval.
„Tak co je dnes nového…“, ptával se a já pyšně oznamovala, že je všechno v nejlepším pořádku. Bylo, až na drobnosti. Jeho někdejší vřelý polibek na přivítanou se nejprve změnil v lehký polibek na tvář, pak jen v symbolický polibek ve vzduchu a nakonec v přátelské poplácání na zádech. Takové, jakým se vítají chlapi, co jdou spolu na fotbal. To už říkával: „nic nového, že…“ a obvykle šel rovnou k ledničce, kde ho s železnou pravidelností čekávala vychlazená desítka.
Naštěstí mi tehdy zbyli kamarádi. „Hele, jaký si myslíš, že je rozdíl mezi tou ledničkou a tebou?“ zeptal se mě jeden z nich. Telefonovala jsem mu v noci, téměř potají. „Lednička stojí každý den tam, kde to čekáš. Vždycky ti nabídne něco k jídlu, je tichá, na spotřebu nenáročná. Čistá, bílá, vkusná, ale těžko tomu říkat krásná. Už jsi viděla chlapa, co by vášnivě miloval ledničku? Všimne si jí, až když mu kompletně vyteče na podlahu. Ale to musí po tý louži uklouznout!“
Ten večer jsem vypila dvě vychlazené desítky a probudila se až v půl osmé. Nade mnou stál manžel v jedné ponožce a zmačkané košili. Zatímco na pravé ruce držel křičící dítě, v levé třímal suchý rohlík. Tvářil se překvapeně. Za pár měsíců mě už zase vřele líbal a ptal se, zdali jsem vařila, nebo má po cestě z práce něco koupit.
Nebuďte vždycky tam, kde to ostatní čekají. Buďte náročná na spotřebu. Nabízejte jen tolik, co vám dávají, a pořádně hlučte, když je to potřeba. A už vůbec se nebojte čas od času vytéct na podlahu. Dodnes sice nevím proč, ale je jisté, že jen tak vás budou ti kolem milovat.
Takový je zákon ledničky.
@jahodi To mi připomíná jeden z mých předchozích vztahů. Partner se doma nezapojil nijak, a s tím společným trávením volného času to taky nebylo bůhvíjaké. Taky jsem zkoušla všechno. Teď zpětně vidím, že mě měl prostě hrozně moc jistou, nemusel se snažit, já jsem udělala VŠECHNO, a čekala aspoň vděk - to je ten nejvěší nesmysl, jak dnes vím. A v současné době má přítelkyni, o kterou moc stojí a bojí se, že mu frnkne - tak sám uklízí , vaří, pere a dokonce!!!! i žehlí!!! (protože máme stále dobré vztahy, tak žehlení jsem ho učila já 😀). Přitom přítelkyně je hysterická, líná, nevaří NIKDY, neuklízí taky NIKDY... ale prostě to s ním umí. Myslím, že v první řadě je důležité, aby o člověka partner opravdu stál, a pak se jde domluvit na všem. Takže místo doprošování se naprosto jiná strategie - udělat se vzácná. S dítětem to jde hůř, to je pravda, ale i tak může člověk odjet na měsíc "na prázdniny" k rodičům, domluvit si na večer hlídání a vyfintěná vyrážet s kamarádkama do kina např. , prostě si vytvořit vlastní zábavný a bohatý život.
@jahodi Přesně tak! Podle fotky jsi opravdu kočka, myslím, že by ti nemělo dát tolik námahy, aby ho napadlo, že by o tebe mohli mít zájem i jiní... Ostatní změnit nemůžeme, ale můžeme změnit sebe samé a svůj vlastní přístup, a na to zase budou ostatní reagovat logicky jinak... Změny člověk vždycky docílí nejsnáz tím, že změní sebe...
Já si nemyslím, že on by byl vyloženě ten špatný, jenom se k sobě nehodíte povahami. S přítelem máme vztah a taky je dost věcí na mě, chystáme se na dovolenou a víte jak to bude? Až na letišti mu mám říct kam vůbec jedeme 😀 Jde o to, že si tohle neberu jako nedůkaz lásky, vím, že me miluje a jsem s ním štastná, taky ale ode mě nemá žádnej full servis doma, jenom mě prostě baví plánování a organizace. Takže když se najdou dva lidi a ani jednoho to nebaví je jasný, že to nemůže vydržet 😔
@malina08 podívej se na přítele a přesně takové budeš mít děti, chceš to? Představ si sebe za 10 let s ním doma, je ti z toho špatně? Odejdi a neutrácej svoje mladý léta s touhle imitací chlapa. Sex máte jako důchodci, všechno zařizuješ sama, vlastně jsi na všechno sama a na přítele jsi už spíš alergická... Nevím o čem přemýšlíš. Neboj se a vykroč do nového života...
Uplne sa mi asi nechce citat vsetky prispevky, len par postrehov k tvojmu povodnemu prispevku :
1. ad papriky : mam 28r, za sebou dva vztahy, z ktorych posledny skoncil manzelstvom a uz asi 10r mi je jasne, ze muzi papriky/mobil/kluce/ovladac/to hnede tricko/.. proste nevidia, aj ked to je pred nimi..nema to nic s tym, aby boli stredobodom pozornosti. ty starsia s viacerymi skusenostami si to uz mohla zistit tiez.
2. kytka raz za cas? tak si na tom dievca este dobre :D
3. vyber kachliciek a organizacia nejakej rekonstrukcie? prepac, ale vyber kachliciek, kuchyne, kupelnovych obkladov a pod je fakt skor zenska praca, resp kazdy rozumny muz to necha vybrat svoju zenu, nech je spokojna. ono je fajn mat muza na tie hrube prace, ale samu by ma ani nenapadlo tahat do vyberu takychto veci chlapa :D mala som 20r a nadizajnovala som si celu ikea kuchynu, ktoru som este aj pomahala skladat..proste ked chces, zariad si to radsej sama a na chlapa sa nespoliehaj.
4. ad organizacia svadby - to tiez snad nemyslis vazne :D svadbu organizuje zena, chlap maximalne dostava ulohy kde ma co vyzdvihnut a kam pripadne zavolat. skus si pozriet nejaku stranku ala bereme se a skus pozriet kolko tam prispieva zien a kolko muzov. toto od neho naozaj chciet nemozes, pridje mi to naozaj ako uz robenie naschvalu.
ak si vo vztahu nestastna a nie si spokojna, budis...ale dovody ktore si tu uviedla mi z tvojho chlapa proste ziadne monstrum nerobia..nech ti to odkyvka aj 50 radikalistiek :D a namiesto pripominania a davania uloh by si mohal niektore veci spravit aj sama.. minimalne tie, ktorych si schopna (nehovorim o presuvani tazkeho nabytku) a byt viac angazovana ako len "naplanuj svadbu" a cakas, ze ti rovno dojde pozvanka kam mas dojst este aj s adresou kadernicky. takto vztahy nefunguju, asi si to velmi romantizujes a cakas nejake strasne gesta, ale laska sa nedokazuje tym, ako rychlo bude hotova kuchyna..myslim, ze sama vo vnutri musis citit, ci ta ma on naozaj rad..a ci ty vobec mas rada jeho..
@maly_kukolar díky, tak tento příspěvěk mi pomohl snad nejvíc ze všech. asi máš pravdu, jsem nenapravitelná romantička, co by chtěla, aby ji chlap na rukou nosil. Ale to s tou adrsou kaderničky mě vážně pobavilo 😀 asi je to vážně tak, že jsem na něj už alergická, asi bychom potřebovali pauzu nebo nějakou odluku, abychom si každý ujasnili, co vlastně chceme, nebo jak bychom spolu vlastně měli fungovat. jak jsem psala, možná si to trápení způsobuju sama, že mu vždy připravím nějaý "test" a čekám jestli jím "projde", aby mi tak dokázal svou lásku. Není to naschvál, spíš to dělám proto, že si v tom vztahu opravdu připadám nejistá a tak stále potřebuju nějaké důkazy. A když nepřijdou, jen se mi potvrdí to, co si už stejně myslím, totiž že mě nemá opravdu rád. Že mu pouze vyhovuje nebýt sám, stejně jako mě, ale že jeden jak druhý víme, že nám něco chybí.
@malina08 vezmu to od konce, muži kolem 40 let už tolik sexu nepotřebují, způsbouje to úbytek testosteronu to zaprvé a zadruhé, pokud jsi pořád naštvaná, tak se už bojí se tě jakkoli dotknout a je to začarovaný kruh...musíte se spolu naučit asi i komunikovat, třeba partner není organizační typ a zrovna ta tvá neúčast, že je všechno jeho věc a jen čekáš a nic se tě netýká také není nejlepší způsob, jak dát najevo svou účast nebo ho v jeho snahách podpořit...dále mi přijde,že partner je flegmatik a cholerik, tady protipól, z toho určitě vyplývá, že máte každý jiny životní teperamemt, ty uber, on by měl přidat...no a co bych dělala já na tvém místě, rozhodně bych z nefungujícího vztahu odešla, náprava je sice do jisté míry možná, ale musíte chtít oba, pokud bych si myslela, že z jedná strany to nefunguje, tak bych raději odešla...
@marcicek84 ahoj, díky za reakci. to jsi vystihla přesně...on je flegmatik a já cholerik, on by měl přidat a já ubrat 😔 jsem celkově netrpělivá, tedy z těch, co by troubili v autě i z pozice spolujezdce 😀 nesnáším, když mě někdo zdržuje a jsem mu vydána napospas, což je právě ten pocit, který mám ve vztahu. ale máš pravdu, že bych měla být akčnější, více se ve společných projektech angažovat, nenechávat vše na partnerovi a více ho chválit. a s tím sexem jsi mě moc nepotěšila, měla jsem za to, že muž ve 40tce je na vrcholu svých sil 😢 to máš ze své zkušenosti?
@maly_kukolar ještě jsem přemýšlela nad tím, co jsi mi napsala a asi to bude znít hloupě, ale jak se tedy podle tebe projevuje láska? tedy konkrétně, jak by sis to vyložila, že s tebou partner téměř nespí? že se spolu sprchujete a jemu se ani nepostaví? pak ti připraví hezký večer u filmu s vínečkem a když se schyluje k akci ti to nějakou neomalenou větou pokazí? dobře, hotová kuchyň včas to tedy není, ale co je? 😕
@malina08 muž je na vrcholu sexuálních sil kolem 20-ti, pak to jde dolů. Ve 40 nahrazuje kvantitu kvalita. Dost chlapů může mít problém v tomhle věku s erekcí, to znamená, že né každému se vždy a kvalitně postaví. Pokud je to pokaždé, měl by s tím něco dělat - urolog nebo androlog by mohl pomoci. Pokud je ve stresu, není u vás dobrá pohoda, může to být i tím.
Osobně si ale myslím, že pokud chlapa testuješ, jestli tě opravdu miluje a chce, s tím, že pokud testem neprojde, dá ti najevo to, co si myslíš už dávno, tedy že nemiluje a nechce, tak máte hlubší problémy než si uvědomuješ a i ty sama nejsi vyrovnaná. Myslím, že by jsi měla začít u sebe. Zapracuj na svém sebevědomí, na svém životě a třeba budeš překvapená... I kdyby to pak mělo znamenat, že si uvědomíš, že budeš muset začít zase znovu a někde jinde, nebo právě naopak, že chceš právě tohle...
Necetla jsem vse jen uvod a narovinu,toto neni na me a myslim ze ani na Tebe....
Za me - jen se situace bude zhorsovat....rekinstrukce 1+1 a chce dite????
Ty chces takhle zit?? A do tohoto privest dite???? Tak za me by jsi byla blazen....
@malina08 jakou neomalenou vetou to zkazil?'
ahoj holky, příběh s ledničkou mě fakt moc zaujal a myslím, že takto to má většina žen, jen s možná malinkýma rozdílema. Asi je to všude stejný, taky mám trable doma s manželem a nevím jak dál. Dva roky jsme fungovali jako jeden tým, až jsem si říkala, že mám doma chlapa, kterých je na zeměkouli jen pár. Když jsem otěhotněla bylo to stále super, vše fungovalo tak jak má, komunikace, vše společně vybírat, probírat problemy atd. Dnem propuštění z porodnice jako by přišel místo manžela uplně někdo jiny. Už ho nenapadne abysme sli spolu na večeři nebo k sousedum na sklenku, už chodí pouze sam. Když mu řeknu co mi vadí-jeho reakce je, že mám problemy jen ja a ze me evidentne baví se s ním hadat, jeho matka me ignoruje a když mu řeknu že se mijeji chovani ke me nelibí tak jeho odpoved zní-co proti ní furt mam a ze mi nic neudelala. Téměř spolu nekomunikujem, na co se ho nezeptam-to nevím. Mame spolu syna-o hlidání na hodinu že potebuju na nakup nemuze byt pomalu ani řeč-že pry uz za ten den nic neudela, jen pro zajimavost-mame ročního kluka. Byt by ho hlidal jen hodku třeba. Pak když řeknu nekomu ze nikam nemuzu jet protože mi manzel neni schopen pohlidat dítě tak on je uraženej že z nej jeste vsude delam krete...A řekla jsem si už dost, má ja tohle za potrebí? Takže neptam se, čekám řekne neřekne, problemy už neřeším jak on říká že mam problemy jen ja a chcete něco vedet? Rekla bych že je nas vztah uplne v pr...jak byste to řešili??
@malina08
@malina08 tak treba zrovna dneska ráno mi upekl ke snídani domácí koláč a spolu s kakaem mi donesl snídani do postele 🙂 ja si vedle něj připadám jako princezna 🙂 a v sexu funguje vše jak má 🙂 ja sama jsem z delnicky rodiny a kdyz jsem neco chtěla musela jsem si to sama vydřít nebo proste smůla tak by mě nenapadlo sedět a cekat co bude nebo nechat v tom partnera placat jsem proste žena cinu :D kdyz je neco potřeba tak ho o to párkrát pozadam a on to nakonec udělá sám např jsem chtěla předělat jedny dveře u něj doma (jeste spolu nežijeme ale je v planu ze se přestěhuji) a on je predelal jako překvapení pro mě ale trochu me to zklamalo protoze jsem si nemohla vybrat jaky dveře chci :D ale i tak me samozřejmě dost potěšil 🙂 takze ne ze bych musela delat vše ja jen mi to prijde přirozený se do všeho zapojit a rozhodovat spolecne 🙂 jen co se týče těch dovolenych me cestování bavi a vyznam se v tom tak to přítel nechává zcela na me a ja jsem rada ze mi důvěřuje a nebojí se to nechat na me 🙂
Ja bych proste neřekla ze chyba je na jeho či tvé straně můj přítel by ti treba taky nevyhovoval a ja jsem s nim šťastná ten tvůj by k sobě potřeboval zenu činu a ty k sobě chlapa činu takze jediná možnost je přehodnotit své chování a brat oteze do svých rukou nebo se poohlédnout jinde ale z toho co jsi napsala nemyslím si ze by te nemiloval jen ti to dokazuje jinak nez bys ty potřebovala :/
@jahodi
@malina08
Možná tu hraje roli i syndrom "hodné holky". Já totiž fakt vařím jenom když se mi chce, což je skoro nikdy 😀 Vaři manžel... Tím nechci říct, že nedělám nic, mně třeba fakt baví uklízet, ale full servis nedělám...