Přítel říká, že mě miluje, ale činy mluví jinak
Ahoj holky, na modrým koníku jsem nová, nicméně bych se s vámi chtěla podělit se svým trápením. Je mi 32 a chodím s o 7 let starším přítelem. Po mnoha zklamáních z předešlých vztahů jsem do tohoto vztahu vkládala velké nadějě, zpočátku to vypadalo, že si vyhovujeme názorově i jinak- v posteli byl něžný (tak nějak normálně), no aspoň neměl problém mě svést. Po asi půl roce jsem se k němu nastěhovala, je ze sousední země, takže to znamenalo určité oběti z mé strany, každopadáně jsem byla zamilovaná, tak mi to nevadilo. V počátku vztahu jsem tak nějak celkově žila jakoby "v oparu", nemyslím tím pocit "zamilovanosti", spíš stav, kdy tak nějak pouze žijete ze dne na den a moc vám nedocházejí souvislosti, jakokdyž si nevšímáte a nepozorujete, co se vše odehrává, a tak mi unikalo, že přítel vždy něco nasliboval nebo o něčem mluvil a pak to nedodržel, nebo to prostě nebylo. Jeho byt, ve kterém jsme žili, byl v původním stavu zřejmě jestě ze 70. let, takže vybydlený se starou odpornou linkou, dvouvařičem atd. To, že jsem se tam za daných okolností neměla vůbec nastěhovat opět přičítám té "mlze", ve které jsem ještě donedávna žila. Mé oči ve vztahu k okolí, k mé rodině a k partnerovi se otevřely až po tom, co jsem prodělala jednu traumatickou zkušenost, která mě dohnala na 7-týdenní léčení do stacionáře, kde jsem za pomoci psychoterapeutů začla vše pozorovat, porovnávat, což od té doby už nyní dělám naprosto automaticky. A tak čím dál tím víc vidím, že partner pro mě asi není vhodný. Vím, že s ním není něco v pořádku, ale už si nejsem tak jistá, zda je jeho chování omluvitelné nebo zda třeba jenom nemám příliš vysoké nároky. Ačkoliv mu letos bude 40 let, připadá mi, že je stále dítě. Za prvé, v říjnu 2015 se tedy konečně pustil do rekonstrukce bytu, je to jen 1+1, takže jsem počítala tak se 4 měsíci bydlení v podnájmu. No je to už skoro rok, a stále bydlíme v provizoriu, momentálně se to zaseklo na obkladech do kuchyně, které vybírá už 3 měsíce. Tedy říká, že vybírá, ale vlastně ještě ani nezačal. Je to strašně frustrující. Dal mi již vícero termínů plánovaného dokončení a tedy termínu nastěhování, naposledy 13.8., ale máme 31.8. a byt je stále neobyvatelný (chybí umyvadlo a obklady v kuchyni). Vždy se dokáže na chvíli zmobilizovat pouze po tom, co mu doma udělám výstup. Za další, nic nikdy neudělá sám z vlastní iniciativy. je na mě, abych si všimla, co je potřeba doma opravit a abych ho o tom informovala. Je pravda, že se trochu zlepšil - dříve jsem vše musela připomínat deset nebo i vícekrát, nyní stačí už jen třikrát, ale i tak je to frustrující. Říká, že věci odkládá, protože se bojí, že nebudu spokojená s výsledkem, je ekstrémně nejistý, ale vadí mi, že jeho neschopnost plnit povinnosti svaluje na mě a na to, že se bojí mojí reakce. Říkám mu, že se bát nemusí, že je pro mě důležité hlavně aby splnil své slovo. No prostě se už denodenně přistihuju, jak dospělému chlapovi vysvětluju základní věci o tom, co by měl a proč to od něj potřebuji. Pak taky neustále potřebuje moji pozornost. Například se mě zeptá, zda jsme už spotřebovali papriky, které jsme koupili včera a to stojí před lednicí a mohl by si to ověřit sám. 😖 Je toho víc, ani si teď nejsem schopna vybavit co všechno mě na něm štve. Jo -příliš často mi dává všelijaké komplimenty, 100x denně mi říká, že mě miluje a chtěl by se mnou miminko, načež jde a přede mnou si v obchodě koupí kondomy. Jsem už unavená ze vší té dvojznačnosti - řekně jednu věc a udělá jinou. Vlastně spolu už ani nespíme, jeho potřeba je tak 2x do měsíce a ani tehdy to není ono, má problém s erekcí, navíc jako kdyby zapomněl, jak mě svést. Sice si mě večer k sobě přitiskne, ale pokazí to nějakou neomalenou větou, celkově k sexu přistupuje více méně mechanicky, jeho představa o romantice končí tím, že mi jednou za čas přinese kytku. ☹ Řekl mi ale, že když jsem byla týden pryč, tak každý den i vícekrát masturboval a vše bylo ok. Co to má být?? Nebo jsem ho začátkem června požádala, že musí naplánovat svatbu do konce září (po tom, co jsem už byla požádaná o ruku), souhlasil, ale už ani nemusím říkat, že dodnes nic neudělal. Pouze opět svaluje zodpovědnost na mě a říká, že nic nenaplánoval, protože ani neví, kolik tam chci mít lidí atd. Mám na něj obrovskou zlost za všechny falešné sliby, během našich častých hádek na něj začínám být už i fyzicky agresivní. Během hádky se totiž nikdy nevytočí, vždy se tváří, jako by se ho to netýkalo, což mě samozřejmě vytáčí ještě víc. Jsem skoro na 100% rozhodnutá, že odejdu. Samozřejmě se bojím, že bych už nemusela nikoho potkat, na druhou stranu mám pocit, že mi přítel pouze usypává "drobky" jeho lásky, o které ještě navíc nejdřív musím žadonit. Prosím poraďte, co byste dělaly. Již nevím kudy kam.
@caverina ne, vůbec si nemyslím, že by vše byla moje vina, pouze se snažím pochopit, co dělám špatně já, jelikož se asi shodneme, že každý vztah je 50/50 a já mohu změnit jen těch svejch 50%. takže za zamyšlení to stojí. ještě k tomu bytu, poslední dobou hodně uvažuju nad tím, neměl by chlap ve 40ti náhodou už mít větší byt??!
@malina08 ono je hlavně si důležité říct, co vlastně chcete?
1. Chcete s ním zůstat, žít a mít děti? Je to to, co chcete a o čem sníte?
2. Nechcete raději ho opustit a pokusit se najít někoho, kdo k vám bude lépe sedět?
Pakliže si ujasníte, že tohle všechno chcete mít právě s ním. Nezbývá než se smířit s jeho povahou a převzít inciativu. Vybrat společně kachlíky, svatbu atd. Je to zřejmě typ, co potřebuje být do všeho postrkován. Nemá smysl už dál testovat. Jediné, s čím si asi neporadíte, je ta jeho liknavost např. i v sexu.
Důležité je ovšem vědět, že ve 40 těžko chlapa změníte. To on by musel dostat ránu do hlavy, školu...aby se chtěl sám změnit. On už prostě bude takovej a jinej nebude. To, že by si přál rodinu, je asi pravda. To, že si kupuje kondomy, je asi to, že není přesvědčený, že je nyní chce, může mít obavy, že se neřítí do pekla, což při popisu, jak se k němu často chováte, trochu peklo připomíná.
Jestli je opravdu takový, jak ho popisujete, chce mít své pohodlí, klid, žádné scény, žádné tlaky, partnerku, co dokáže vše vyřešit a zároveň bude láskyplná.
Jestliže mu toto nedokážete a ani nechcete poskytnout a protože on se nezmění, nebude váš vztah šťastný...
A chcete-li pochopit, co děláte špatně, resp. co děláte špatně právě s ním, protože pro někoho jiného byste byla třeba ideální, dle mého názoru jsou to právě ty scény, fyzická selhání, testování atd. Uvažujete-li o větším bytě a on by o něj taky stál, musíte zorganizovat vy schůzky, jinak se nepohnete.
Ale jak jsem napsala na začátku, popřemýšlejte vy, co opravdu chcete!!!! a od toho se odrazte.
@malina08 ahojky...ono problem je de facto oboji....jednak fo rekonstrukce a jednak v 1+1 dlouho zit nelze....a s pristupem ktery on ma,ze mu vse trva a ty musis pripominat je na hlavu.....nejsi jeho matka....
Kdyby to zrekonstruoval tak alespon kdyz vam zacne byt tesno muzete to pronajmout a zase mate kacku navic....sice to treba pokryje najem vetsiho bytu ale alespon neco....
A taky otazka je zda on te nema tak trochu jistou...a hlavne nespoleha ze ty ho na vse upozornis,povedes atd....
@vera20 myslela jsrm to jinak....nevim jestli jsi cetla celou diskuzi....nevim jestli sis vsimla tak tady v podstate ze zakladatelky udelaly tu ktera za vse muze a ze je jeji vina ze se ten jeji chlap chova tak se chova....ja nevim kde je nebo neni pravda....slo mi o to ze se muze klidne stat,ze ti reknou to same i tobe....kdybych byla na tvem miste tak nevim jestli bych chtela at mi tady radi🙂
@malina08 a ty mas nejaky byt?? zacina mi pripadat, ze jsi nejaka namachrovana....si najdi milionare a mas to... ty se jen namalujes, ohaknes a on ti vsechno naserviruje... sorry, ale po tom vsem by se me.teda taky nepostavil....
@malina08 ahoj, když to čtu, jako bych četla o svém muži. Jsme spolu 10 let. První 3 roky zamilovanost, neviděla jsem že řekl, že něco spraví/udělá a neudělal...když jsme spolu začala déle žít, viděla jsem a doška i do fáze, zda to tak chci dál. Promluvili jsme si, dohodki se na pravidlech. Já potřebuji chlapa, ne dítě. Takže se prostě naplánuje, co se ten který měsíc udělá a udělá se to. A zpočátku jsem to dotahovala tak, že jsem prostě ráno zavelela: dopoledne sjedem pro hmoždinky a smirgl. Ať můžeš odpoledne dodělat ty poličky a v 9 stepovala u dveří s kabelkou. Chvíli to bylo pro mně, nevelitelský typ, těžké, ale on se s tím sžil. A musím říct, že teď dělá spoustu věcí sám od sebe, kolikrát to ani neřeknu. A jsem ráda,že jsem to nevzdala. Má hodně vlastností, kterých si cenním
@caverina nekdy si rikam jestli vazne je chyba jen ve me a mam treba prehnany naroky, ale na druhou stranu bohuzel mam s cim srovnavat vztah do porodu a vztah po. A pripadam si jak 10ti lety detsko, kdyz se ke me tak chova on i jeho rodina. Pak si reknu-kurna jsem stejne dospelej clovek jako on, stale se k nemu chovam pekne, ma vse az ,,pod rypak,, a fakt me to uz prestalo bavit a dopadlo to tak, ze uz mi je vlastne vsechno jedno. A rikam si jestli uz neni pozde na to aby to bylo normalni kdyz nase krize trva uz rok. Nezmeni se to vid
@vera20 No ja bych se snazila prijit na to, proc se to tak zmenilo. Ja moc neverim na to, ze by se lidi povahove zmenili a rozhodne ne ze dne na den. Takze napada me, ze predtim predstiral, nebo zkratka to tak radikalni zlom nebyl a jenom se ti to zdalo, nebo ho neco stve, popr. vas oba, kdo vi, nejlepsi je si na to prijit sama 😉
@caverina uz jsem ruzove bryle sundala a asi vis o cem mluvim, ale presne vim jak dopadne to ,,promluveni,, s nim-bude na me koukat a ani se nebude obtezovat mi odpovedet a nebo v lepsim pripade mi rekne ze nic z toho neni pravda. Ale dekuju za nazor. Mam ho stejnet jako ty a myslim ze pokud mu to nedojde tak jinak nez rozvodem to nedopadne
Přečetla jsem celý úvodní příspěvek, ale už ne celou diskusi nicméně pořád mám pocit, že jsi hodně autoritativní a dominantní (proto i možná ten 10. vztah a pořád to nefunguje). Já se s jedním klukem rozešla i právě proto, že už nedával, že pořád jsem já ta nejlepší a on nic. Od té doby máme super vztah kdykoli se potkáme.
Moc mi pomohl jeden kamarád (a pak se mi to párkrát osvědčilo a ověřilo i jinak): "chlap potřebuje být pochválen" - když jsem byla na toho svého zase totálně vytočená, tak mi poradil: "Prostě ho pochval" a když jsem se ptala, že jako za co, že mě totálně štve, tak že jsem chytrá dost, abych něco vymyslela. Rozebrala jsem s ním trošku za co vše se dá chlap chválit a našla. A pozor - ono to fakt fungovalo!!!
Tak pokud jsi trošku jako já a zapomínáš chválit a ráda a pořád jen kritizuješ tak zkus začít chválit a uvidíš. Mimochodem - nejsou ty nevybrané kachličky přesně o tom, že se bojí, aby se ti líbily? Co si nad to sednout společně? Co mu nabídnout třeba čtvery, že ses dívala, co by se tobě samotné líbilo, ale neumíš se rozhodnout a zda má on nějaký nápad? Nebo prostě vyražte společně s foťákem do obchodu, že se rozhlídnete, co by mohlo být fajn?
Jinak samozřejmě občas je nejlíp se rozejít a začít jindy a jinde znovu, to už ale uvidíš sama.
@kaja2016 ptala jsem se proc je ted takovej a on mi rekl, ze nevi. A to same jsem mu taky rekla, ze asi predstiral a on ze ne. Tak ja nevim, a nebo si i rikam ze je pouze jen chlap a narozenim ditete si nedokaze pripustit ze automaticky se pro me stal na prvnim miste nase dite a on to asi nedokaze prekousnout.
Ještě jsem projela další příspěvky:
- chlap flegmatik a ty cholerik - píšeš, že čteš nějaké vzdělávací knížky, doporučuji Pozitivní povahové profily nebo možná Osobnosti plus - prostě zkus pochopit, že flegmatik je flegmatik a cholerika z něj neuděláš, ale můžeš se s ním naučit žít. Mimochodem - já jsem napůl cholerik a napůl sangvinik, chlap napůl cholerik (ale nebýval tak moc) a napůl melancholik. Ony jsou tyhle introvertní typy doma moc moc moc důležité - třeba proto, že sangvinik hledá klíče asi tak 3x do týdne a často fakt netuší, kam je položil, kdežto melancholik ty svoje vždycky má (a nechápe, jak je možné, že zase netuším, kde jsou). Zkus tedy zcela racionálně zvážit, co vše je super na tom tvém chlapovi (proč ses vlastně přistěhovala), ale fakt NEČEKEJ!! jakoukoli aktivitu od flegmatika. Oni tohle fakt neumí. Nauč se, co jsou jejich silné stránky a ty využij. Třeba tady: https://cs.wikipedia.org/wiki/Flegmatik
A mimochodem - s flegmatikem aspoň nezažiješ italskou domácnost, minimum hádek, které by vyprovokoval a podobně.
A že má 1+1 - k čemu by měl samotný chlap větší? My máme ve dvou 2+1 a docela to stačí (máme tedy ještě chalupu, ale spíše je to pak jen větší odkladiště krámů). Mít větší byt by se hodilo ještě tak leda že bychom měli samostatnou kancelář (děláme dost z domu), ale k čemu dalšímu? Velký byt pokud ho nepotřebuješ, je k ničemu a fakt to není měřítko "mám na to", ale "musí se to uklízet".
@merope me spis.zarazi, prpc ona resi, jak velky.ma.on byt... jak velky ma ona?? navic vetsi si muzou poridit spolu, jako par...aspon tak se to dela.... a dle me jen ceka, ruce ma lachtani a ceka co ji pan nabidne, me dost pripomina vychcanou zlatokopku☹
@kacenka1111 a jeste do nej rejpat, ze se mu nepostavi... tak v ty sprse mela.vyvinout nejakou aktivitu a ne tam stat jak nejaka pipka!
@vera20 Tak to mi prijde zvlastni, ze nevi. Bych spis tipovala, ze o tom s tebou nechce mluvit, ze mu neco vadi, nebo mu neco doslo, nebo cokoliv.... Ja bych na tvym miste, kdyz mate spolu dite a byla jsi s nim stastna, tak bych tomu chtela prijit na kloub, chtela bych to zpatky. Veci se podle me nedeji jen tak, neco za tim vzdycky je.
@kacenka1111 Vis co, souhlasim s tebou, ze hodne zenskych resi, jaky je jejich chlap, co dokazal, dokaze a treba ani necekaji, ze by mohli/meli dokazat neco stejneho, co pozaduji, nebo to aspon teda nejak vyrovnat, treba perfektni peci o domacnost, atd.
@kaja2016 byla jem stejna, nechci moralizovat... me proste prijde jako vycurana, ale aby sama neco udelala...
@shine2015 ahoj, máš problém s tím, že 1+1 je malý byt nebo s tím, že dítě by nemělo přijít do rekonstrukce? úplně nerozumím tomu, co mi chceš říct