Problém se švagrem. Jak byste se zachovaly?
Ahoj maminky,
mám problém s manželovo bratrem. Než se nám narodily děti, bylo vše v pohodě. Ale co se narodily, začal se chovat jako debil a já ho už nemůžu vystát.
Do porodnice za náma chodil jak do kavárny na kafe, naše miminka choval na jedné ruce, protože to přeci dělal i se svojí dcerou, nerespektoval mou žádost, aby měl respirátor, když za námi půjde (byla zima, chřipky, covid).
Po příchodu domů se hned domáhal návštěvy na druhý den! Pohádala jsem se kvůli tomu s mužem. Neměli pochopení, že jsem po císaři, narodila se nám dvojčátka a my se učili fungovat jako rodina ...Když bylo miminkům pár týdnů, byla jsem donucena je jemu a tchyni dát do kočárku.Když odjizdeli, brečela jsem....Pak si vynutili návštěvu. Švagr si bez dovolení jedno miminko hned vzal a důležitě s ním chodil dobrou hodinu po místnosti, naklepaval mu neustále zadeček a frajersky choval opět na jedné ruce. Když jsem ho okrikla, tak udělal, jako že mu malý padá z rukou!!!
Jsem z toho člověka vyřízena. Z každé jejich návštěvy mám stres. Poslední kapka byla, když se tu objevil s tchyni, samozřejmne chtěli vozit ( neznám jediného dospělého chlapa, co chce vozit cizí kočárek). Říkala jsem jim, ať jezdí jen v okolí a když začnou plakat, ať okamžitě přijedou. Přijeli po hodině a jedno miminko se úplně zajíkalo pláčem. Prý tak pláče od začátku, ale "chtěli to zkusit"!! Malého jsem přes hodinu doma uklidňovala. Už toho člověka u našich dětí nechci. Teď se sem chystá tchýně a je mi zle. Jak byste se zachovaly? Švagra sem už nechci pustit.
@jeyre Já to nerozporuju. Nelíbila se mi původní formulace, uklizejte, nakupujte a vařte a já se budu starat o děti, což autorka dále vysvětlila a já s ní souhlasila. Ani nesouhlasím s tím, že rodinu by si měl rovnat manžel, pokud se jí něco se švagrem nelíbí, tak ať si to s ním klidně vyřeší sama. Ale musí být s manželem konzistentní, tj. když nechce návštěvy, tak je i manžel musí odmítnout a ne říct, tak na chvilku prijďte. (Netuším, jak to po porodu bylo.) Snad se chápeme.
@radecka1 to, že se na mimino těší i ostatní příbuzní je v pořádku, ale leckdy se chovají jak utržení že řetězu. A bohužel je to moje dítě, tak budou skákat, jak já pískám. A ne ať si to dělají podle sebe. A nebudu přece čekat až to mimino začne řvát, že mu něco vadí, když prostě vím, že tohle nechci, aby mu dělal. Stejně i když řvalo v kočáru bylo jim to putna i když pokyn vrátit se v tomhle případě měli. Já tyhle samorosty nesnáším, mám známého vidím ho jednou za čas a mám ho plný zuby a to mi neleze v šestinedělí domu a nechová mi děti a vystřelila bych ho na měsíc.
@blackpeps Promluv si o tom s manželem. Pokud se švagr chová, tak jak se chová, a ještě schválně, tak ať se k dětem nepřibližuje, ale musíte být s manželem jednotní a fakt trvej jen na zásadních věcech. Pokud je tchýně normální, tak si promluv i s ní. A řekni to i švagrovi, že se bojíš, že se jim něco stane, tak ať to nedělá a pokud s tím bude mít problém, tak ať nechodí (s tím by měl tady souhlasit manžel). Prostě si nedokážu představit, že by mi někdo bral mimino, přes můj nesouhlas, ale asi jsem se ještě s takovým "buranem" nesetkala. Jestli je normální, tak to pochopí, pokud blbec, tak se mu vyhýbat.
@blackpeps nedohaduj se. Prostě nastav hranice a o ničem dal nediskutuj. Moje děti moje pravidla. Nejsou schopni to respektovat tak žádný vozeni v kocare, žádný chování. Já bych jim jasně stanovila meze. Moje máti jednou řekla "ale s tebou jsme tohle taky dělali" řekla jsem ji ze bud bude respektovat me a potřeby kluka nebo smůla. Už nejsi ta kdo musí poslouchat, vyhovět za každou cenu. Jsi máma a co dovolis to bude 🤷♀️ švagr ať si dělá pokusy na vtastnich dětech a tchyně už prostor vychovávat taky kdysi měla.
Hele a nepřeháníš trochu? To vyprávění mi přijde takové....hysterické 🙂 Ale možná jen já jsem takovej salám, ale neumím si představit, že bych po několika týdnech dala babičce děti do kočárku a brečela za nima 😀 Chápu, že se ti nelíbí návštěvy, o které nestojíš, ale tak nechápu v čem je problém, říct ne, když jste v tom s manželem za jedno. Když se naštve, tak alespoň o starost méně ne?
No já asi chápu, že máš strach, že když uděláš melu, tak půjdeš proti nejen švagrovi ale i tchyni a manželovi, že? Manžel je asi na jeho straně?
Já nevím, ale přijde mi, že to moc hrotíš. Problém vidím akorát v tom, žes nechala v šestinedělí chodit návštěvy jak domů. Já jsem všem, když se holka narodila, řekla, že se na ně budeme těšit po šestinedělí. Někteří pochopili, jiným se to muselo vysvětlit. Ale nakonec všichni přání respektovali. Jsme obrovská rodina, pak tu bylo lidí jak opic a to furt. Než je to přestalo bavit a teď o holku nikdo včetně babičky a dědečka zájem nemá. Co je za problém, že drží děcko jen v jedné ruce? Jako že z jedné ruky mu vypadne a ze dvou ne? Nebo že si chtějí povozit a ty bys raději aby ti navařili a vyšůrovali byt? Jsi přecitlivělá, hormony šílí. Chápu to. Ale nepřeháněj to. Beztak to všechno dělají schválně, když vidí jak pořád hysterčíš. Taky vychovali děcka, tak asi vedí jak s nimi zacházet. Když o návštěvu oba s manželem nestojíte, tak jim to řekněte. Že to chcete omezit, dokud děcka nepovyrostou a že pak ty jejich vtípky budeš lépe zvládat. Z toho i pochopí, jak moc je ti to proti srsti.
@kelerub na jedné natažené ruce mít dvoudenní miminko a takto ho podávat tchyni přes stůl, aby ho pochovala?? Nevím, hysterka do určitý míry jsem, ale tohle normální není!!
Do teď vozili a ani jsem nečekala. Ale když mi přivezou uřvaný miminko či mapa po dechu a s klidem mi řeknou, že takhle rve celou hodinu, ačkoliv jsem je žádala, aby když začnou plakat, okamžitě přijeli....
Nebudu se tu obhajovat. Prostě se k našim dětem nechovají v mých očích zodpovědně, mne to způsobuje stres, takže to řešit už musím. Tolerovala jsem to dost dlouho.
Tady jsem jen chtěla slyšet názory nestranných lidí.
@irmamala Jsem starší matka, hysterická do určité míry jsem. Ve 20 by mi to bylo asi jedno.
Mám za sebou x potratu, x zamlklych těhotenství. Určitě se to na mne všechno podepsalo.
A v začátcích stal manžel proti mně. Myslel si, že jen prudim. Neviděl v tom starost o ty naše mini miminka. Teď už docela pochopil.
Ale v začátcích jsem opravdu čelila jim všem. A fakt to začalo tím, že v nemocnici na pokoji seděli klidně i 3 hodiny, bylo jim jedno, že se učím kojit, že jsem po císaři, byla jsem opravdu vyflusana a oni rám seděli jako v kině.
Takhle, úplně tě chápu, děti jsem dávala na pochování takhle maličké jen v zavinovačce, kromě mojí mamky, po porodu se u nás doma všichni zastavili jen na chviličku, do porodnice jsem nikoho kromě manžela nechtěla, chviličku se zastavili naši. jinak jsem měla klídek. Kočárek jsem snad nikdy nikomu nepůjčovala, byl to pro mě právě potřebný odpočinek a relax courat s kočárkem. naštěstí se nijak extra nikdo nehrnul. Děti babička hlídala až když samy chtěly, jinak si všechno šéfujeme s manželem. Hlavně bych koukala na klid můj a mých dětí a pevně nastavila hranice co ano a co ne, protože jinak to bude horší a horší.
@blackpeps -- mě zarazilo, že jsi byla "donucena" dát děti do kočárku a že si "vynutili" návštěvu. Možná by sis to nejdřív měla srovnat sama v sobě -- nemusíš dělat to co nechceš, jen proto, že to chce někdo jiný. Máš právo si nastavit svoje vlastní hranice a nikomu nemusíš vysvětlovat proč to máš zrovna takhle. Teď jsi matka a určitou dobu budeš ta, na které jsou děti závislé, která za děti rozhoduje. Je potřeba se naučit postavit sama za sebe a za svoje děti. Pro někoho tohle není samo sebou, já se to taky musela naučit. A čím jsem starší, tím víc si říkám, čeho jsem se tenkrát bála, proč jsem vycházela tolik lidem vstříc přes svoje vlastní nastavení.
@bara88 protože jsem krava. Protože když mi řekne manžel, že chtějí přijet, bojím se říct NE. V danou chvíli, když se něco takového stane, reaguji, pohádám se, ale pořád si připadám jako malá holka, která se furt musí hájit. Je to moje chyba. Vím to. Dávno jsem se měla jim postavit a říct, takhle tedy ne.
@helabella teď jste asi odpověděla za mne. A to "donucena" měla jsem pořád od manžela na talíři, že moje mamka u dětí být smí a jeho rodina ne. Jenže v tu dobu jsme bydleli vedle sebe a mamka mi chodila pomáhat koupat atd.
Takže mi to pořád vyčítal, že jeho rodina bude smět děti vidět, až jim bude 5 atd. Doma byla strašná atmosféra a takhle jsem byla "donucena" jim kočárek svěřit a proto jsem brečela, když odjížděli.
Ve mně se to všechno opravdu jen hromadí a hromadí. Nenávidím hádky a je mi jasné, že tímto tématem rozpoutám válku. Strašně mne sere, že v tom figurují naše děti. Kdyby šlo jen o mně, je mi to fuk.
Teď si fakt připadám jako neschopná máma, co neumí chránit své děti.
@blackpeps já nevím, byla jsem v podstatě vychovaná tak, že mám držet hubu. Tak to vnímám. Takže jak říkám, hodně jsem se sebou bojovala, ale šlo to postupně, tím, jak jsem byla čím dál víc naštvaná a frustrovaná, tak to nějak šlo. Teď už mám druhé dítě, starší dcera má tři roky a každý ví, že velím já 😀. Problém s tím nikdo extra nemá, možná tchán, ale tam je mi to jedno, s ním to ani moc po dobrém nejde, má vlastní hlavu.
Jo a nejvíc je u nás a s dětmi tchýně, s tou vycházím dobře. Tchán se u nás neukáže celý rok, tak jednou dvakrát do roka vezme manžel dceru a jede k němu, jinak by ji neviděl. Syna viděl za 9 měsíců asi dvakrát a z toho jednou malý spal (jednou byl u nás a jednou my u něho). Bydlí 10km daleko 🤣.
Tchýně je tu teda každý týden průměrné jednou na půl dne, sama ji zvu, ať přijede.
Naši bydlí skoro 2 hodiny cesty, s těma se vidíme tak jednou za měsíc.
Nemáme teda vůbec žádné hlídání, ale zvykla jsem si, dcera teď začla chodit do školky, takže už to začíná být lepší 🙂.
@blackpeps přijde mi, že máš problém hlavně s manželem. Nedivím se mu, že když tvoje mamka je tam pořád, tak chce, aby tam byla i jeho část rodiny. Vykomunikuj s ním, s čím ti pomáhá mamka a co by mohli dělat oni a co švagr nesmí. Pokud to nejsou psychopati, což snad ne, když tvůj manžel z té rodiny pochází a chce se s nimi stýkat, tak aby taky měli nějakou možnost pobývat s miminky (což se klidně může vztahovat jen na tchýni, ale na švagra ne, pokud je tak nepřizpůsobivý).
@mama_mila teď trošku odbočím. V létě se tchýně přes měsíc neozvala. Prý bylo moc horko?! Ani jednou nezavolala, aby se na děti zeptala, nic. Pak po měsíci a půl přijede a kluci pláčou když ji vidí.
Opravdu nikdy jsem neřekla,že k nám nesmí. Nikdy jsem proti tchyni neřekla půl slova. Tohle je její přístup.
Moje mamka přiveze nákup, přiveze jídlo, tak logicky děti vidí častěji.A má zájem. Zavolá, zeptá se atd
@blackpeps Taky máme babičku, které když jednou za měsíc sama od sebe nepošlu nějakou fotku malé nebo jak se má, tak nemá zájem. Zato moje máma když ji nevidí 3 dny, tak už je z toho nešťastná a aspoň máme videohovor. Někdy to tak prostě je a nenaděláš nic.
Přijde mi, že u nich doma byl nerespekt normální. Manžel potřebuje pochopit, že v respektujicim prostředí je všem lépe.
Švagr je ženatý, nebo rozvedený? S tím přístupem k lidem okolo bych čekala to druhé 😁
A je to i o Tobě. Moje maminka nechtěla aby mi tety dávaly moc sladkostí, prý jim to i říkala a ony vždycky dávaly. No a ty stejné tety mi říkaly, že bratrancovy děti (teď už dospělé, tehdy malé) nedostávají sladkosti, protože jejich maminka je vychovává jinak a nepřeje si to, a že jim místo toho mají dávat třeba ovoce a oříšky. Nikomu to nepřišlo divné, naopak si tím získala respekt.
Tyjo ta věta táty... Jako vážně, v tomhle století? 😲 To se nedivím, že se hádali a rozvedli. Držím pěsti, aby se to postupně měnilo. Děti jsou v tom úžasní učitelé, když už to člověk nedělá pro sebe 🙂🙃
A na rodinné sešlosti bych klidně "problémy" dělala. Ale ne v emocích... nejdřív bych udělala nádech, výdech a pak už v klidu bych sdělila, že vzhledem k tomu, že minule nerespektování moje požadavky, nemají už moji důvěru a kočárek jim prostě nepůjčím. Hádku (konflikt) v podstatě vyhrává ten, kdo dokáže zůstat v klidu.
Dnes v autobuse mě vytočil jeden hulvat, kterého jsem slušně požádala, jestli mě pustí vystoupit. Vyeskalovalo to v to, že mi sprostě nadával a tykal mi. Paní co taky vystoupila mi vyjádřila podporu. Tak jsem si pak říkala, že proč mě to vlastně vytočilo - vlastně v tom bylo hlavně to, že mi nebylo dobře a já sama byla vynervovana už z toho, že jedeme na knop (skoro pozdě) na první lekci plavání dcery o které jsem toho věděla min než jsem potřebovala (neměli to zrovna dobře zorganizované) a bála se, že s kočárkem nestihnu přestoupit na další autobus. Jinak bych asi byla v klidu a on by si mohl vyrvavat jak by chtel. A možná by ani nevyřvával, kdybych já nereagovala taky podrážděně. Taky jsem na něj řvala, i když slušně.
Ženská po porodu má v tomhle obrovskou nevýhodu. Ale práva jsou na Tvé straně.
@jerrabina švagr je samozřejmne rozvedený. Je to strašně namachrovanej blb....
Pry se o svoji dceru nikdy nestaral, když byla malá. Tak fakt netuším, co to tady předvádí.
Jo, a můj táta nás vychovával v tomto duchu. Já jsem táta, mám vždycky pravdu a ty se mnou nebudeš diskutovat. A také se držel toho, že rodič se dítěti nikdy neomlouvá. Díky němu mám s takhle vyhrocenyma situacema problém.
@radecka1 Tak já myslím že to co autorka chtěla není nic divnýho - mít po porodu trochu klidu s dětmi a manželem, s brečícím miminkem se okamžitě vrátit domů, držet ho bezpečným způsobem. Souhlasím s tím, že svoji rodinu by si měl srovnat spíš manžel.