Problémová babička: Jak řešit konflikty s rodinou?

Zdravím dámy. Zajímal by mě váš názor na následující, s tím, že nepotřebuju moralizovat jak bych měla být vděčná za to, že mi někdo pomáhá. Jsem, ale jde o něco jiného - po rozchodu s otcem mé dcery před třemi lety mi moje matka nabídla, že se bude starat o moji dceru, které v té doby byl rok a půl tak, abych mohla chodit na plný úvazek do práce. Moje matka je 4x rozvedená, my dvě jsme při společném soužití také měla problémy vyplývající z jejího nerespektování mých hranic, ale protože jsem věřila, že se třeba aspoň trochu změnila, její nabídku jsem přijala, byť jsem jí řekla, že její neznalost sebe sama může potenciálně soužití našeho tria ohrozit a ať raději předtím jde za psychologem a promluví si s ním. K tomu nedošlo, protože byl lockdown. Sestěhovaly jsme se tedy, ona, já a moje dcera do bytu, kde nyní platím nájem 20.tisíc.
Problémy začaly docela brzy - šlo o takové věci, jako že si nerozsvítila velké světlo, když dceři utírala zadek nebo když ještě ráno v zimě byla tma a dceři tak zadělávala na problémy. Nebo nechávání otevřeného okna v její přítomnosti, nechávání dceru křičet za dveřmi pokoje, ve kterém jsem pracovala na home office a protože dělám HR/Recruitment manažerku, bylo docela blbý, když jsem zrovna měla meeting s ředitelem společnosti nebo kandidáty. Nebo se rozhodla, že dceru přivede na svoji víru (křesťanství) a vůbec ji nenapadlo zeptat se mě a dceřiného otce, zda s tím souhlasíme. Protože co kdybych já byla budhistka a bývalý partner jehovista. To by asi dcera byla docela zmatená. Na moji poznámku, že toto není možné, vystupovala defensivně, že tato víra je ta pravá a další podobné bláboly. Šlo další a další věci, které jsem jí milionkrát opakovala až do mého vyčerpání, bez většího efektu. O věci, které mi způsobují časovou a i finanční újmu, jako například to, jak správně topit, jak pečovat o dceřino prádlo (když se sama ze své iniciativy jala ho vyprat, přestože jsem jí jasně řekla, že ho budu prát sama), nevšimla si skvrny a zaprané tričko se muselo vyhodit. Nebo že špinavé věci dá zpět do skříně a já si jich nemám šanci všimnout a pak zbytečně musím prát, přestože už jsem ten den vyprala dva cykly.
Nad to je chytrá jako rádio, všechno je to proto, že jsem nepřijala ježíše do svého života, jinak prý všechno mohlo být jinak. Dvě psycholožky, které o tomto byly informované, mi doporučily, ať si udělá psychiatrické vyšetření, protože je tam sklon k fanatismu a s člověkem takto nastaveným se samozřejmě nedá cokoli konstruktivně řešit, protože všechno hází na vnější "zlo", tudíž nulová introspekce a naneštěstí její komunikační návyky jsou na takové úrovni, že ani druhého člověka nenechá domluvit větu a primárně je v silně defensivním nastavení.
Ona sama věci, které jsme řešily, považuje za banalitu a cituje ježíše s tím, že z její strany několikrát padlo i to, že bude konec světa, na což jsem tedy volala psycholožce, která velmi striktně řekla, že toto před dítětem nikdy nesmí vyslovovat a že by jí i sociálka mohla zakázat styk s vnučkou. Na vyšetření psychiatrem jsem se nakonec vypravila já a ten konstatoval, že jsem na okraji fyzického a mentálního zhroucení. Po čtyřech letech neustálého řešení problémů, hádek, a pak čtyři měsíce, kdy jsem na dceru, která sporadicky chodila do školky, byla sama a pracovala z domu na plný úvazek, do toho ráno chodila s dcerou do školky, dopoledne ji šla vyzvednout, vařila ji v obědové pauze při práci oběd nebo se o ni starala, když byla nemocná, vše při plném úvazku, při náročné práci. V tu dobu byla její babička nemocná a byla v nemocnici.
Jak to vidíte, dámy, řeším blbosti?