Problémy s mámou, má deprese
Ahoj, už se to táhne strašně dlouho, tak se chci poradit a možná i vypovídat. Máma prodělala před 4 lety boreliozu, dost silnou, odumřely jí některé nervy na nohou a té nemoci dost propadla. Sice se pak vyléčila, ale zhoršila se jí pohyblivost a má od té doby dost lítostivou a depresivní náladu/povahu. Do toho se navíc po 15 letech hádá a věčně rozchází se svým partnerem, spíš spolu nejsou, nemá práci a bydlí ve svém patře v domku u rodičů, se kterými se nesnese - nebaví se spolu, kvůli spoustě starým nevyřešeným a neodpuštěným sporům. Babi a dědovi je 78 a já je nadevšechno miluju a respektuju, rozumím si s nimi mnohem víc než s matkou. Jelikož máma ani nechce chodit na kafe se svými kamarádkami (mluví prý jen o vnoučatech), nehledá si žádní hobby a nechodí do práce, odnáším tohle všechno já - citově mě vydírá, zahrnuje mě negací, jen si pořád na něco stěžuje, lituje se. Je to pro mě hrozné tohle poslouchat, už nevím, co s ní. K psychologovi jít nechce, rady neposlouchá.... Fakt nevím jak dál a trápí mě to, mám o ní strach a zároveň vím, že je to od ní hrozně manipulativní a sobecké. Jenže si to asi neuvědomuje ☹
@happylenulka díky za odpoved, ano mas pravdu... je to ale docela tezke, vim, ze je asi nemocna a sve chovani si neuvedomuje, jenze nevim, co pro ni mam udelat, aby se to zlepsilo, zmenilo... navic chci brzo stavet a potrebuji se soustredit na svuj zivot, jak rikas....
@petull77 pomoci můžeš jen člověku, který o pomoc opravdu stojí... podle toho co popisuješ je na tom tvoje máma dost podobně jako můj táta a vím, že v jeho případě o pomoc nestojí...
@petull77 Já bych se jí snažila dostat k doktorovi, tady by asi pomohla nějaká léčba pomocí antidepresiv. Věřím, že je to těžké. Sama mám v rodině něco podobného. Ale nedokázala bych se na člověka v takové situaci vykašlat, je to přece máma, která se starala, tak teď si zaslouží zase péči dětí. Určitě se to dá řešit. Podle mě je rodina to nejdůležitější. Nejste na to přece sama, ať vám pomůžou ostatní příbuzní. Moc vám držím palce.
Jako bych četla o sobě a své matce 😀
Vyzkoušej místní skupinku emoční terapie. Umí pomoct 😉
Přeji ti pevné nervy a drž se🙂

Musíš být sobecká a myslet hlavně na sebe. Mám to stejné s tátou. Člověk se musí naučit si ty jejich řeči nebrat a brát to tak, že je to jejich volba takhle žít. Tisíckrát jsem se snažila tátovi pomoci, aby se uzdravil, aby se zas mohl vrátit k plnohodnotnému životu, než jsem pochopila, že mu tato role "ublíženého chudáka" vyhovuje a že chce jen litovat a házet svoje neúspěchy na všechny okolo... Je to tvrdé, ale je to tak... člověk se musí naučit být sobecký a soustředit se na sebe, své děti apod... 🙂 Hodně sil!