Rady pro řešení problémového dítěte z předchozího vztahu
Drahe damy,
Dovolte mi na Vas jako na zeny dotaz ohledne naseho manzelstvi, trvajiciho 1,5 roku. S manzelkou se zname 10let, ma syna z predchoziho vztahu 11 let spolu mame syna 6 let.
Jeji syn je "problemovy" od cca 5 let, dle vysetreni PPP slaba forma Adhd, silne podrumerny na svuj vek. Neustale se stara o veci typu valka, historie apod se svymi vrstevniky si nerozumi, kazdeho poucuje, nevnima,nema kratkodobou pamet atd. Na sourozence je neprijemny, nevnima ho, je na nej zly. Problemy ve skole, drzi na ucitele, nepozornost pri vyucovani. S manzelkou jsme od sebe diky jeho chovani a rozdilnemu nazoru na vychovu. Ja jsem dusledny, trvam na pravidlech, manzelka pravy opak. Na ni je drzy, odsekava a neuvedomuje si, ze je vse zpusobeno kvuli nemu. Jemu to takto vyhovuje, svym zpusobem docilil sveho. Prosim co s tim, zenu miluju a nechci o ni prijit. Ona mluvi stejne i se tak chova. I ve skole rikali, ze s tim ma prioritne ona neco delat, jinak ze to nedopadne dobre. Je mu teprve pres 10 let a uz dokazal co dokazal.
Budu rad za jakykoliv vas nazor, zkusenost a pohled na tuto situaci.
@tomasso2 ono kdybys tu byl delší dobu,tak by ses nedivil. Lidé jsou různí a někdy opravdu zůstává rozum stát.
Já vám přeji,ať to dáte do kupy, děti potřebují nějakou jistotu, zázemí, pochopení, vedení.. Škoda, že jste někam nešli už dřív. Začínající puberta je mazec sám o sobě. Dej časem vědět,jestli to k něčemu bylo. Doufám,že bude.
@tomasso2
Ne,kazdy chlap urcite vinny neni.Proc tolik ublizenosti?Jestli o vztah stojis tak se vrat domu ne?
@zelenaesmolda Ja doma jsem, s nasim spolecnym synem o ktereho se staram. Manzelka je pryc.
@tomasso2 mě přijde trošku smutné, že jste spolu 10 let. Od jednoho roku jejího chlapečka a ty ho pořád označuješ jako jejího syna. Kdyby mu bylo už třeba 10 při vašem seznámení, pak rozdělení na moje a tvoje děti chápu, ale takhle? Vždyť s tebou vyrůstal téměř celý život, ale pořád ho nepovažujes za svého? To je smutné.
Hele, ty sis zde přišel pouze pro názory, jak je kluk špatný. Že tvá manželka dělá vše blbě. Čehož ses nedočkal, takže kopeš. Klasika
Holky, se kterými souhlasíš ti poradily pomoc zvenčí - psycholog, manželská poradna. Takže holt makej..a bylo by fajn, kdybys po čase dál zpětnou vazbu, jak to dopadlo..
@tomasso2
To jako vazne jste rozdelili sourozence?
Dítě s diagnózou + nedůslednost = mega průšvih do dospělosti (který odnese hlavně to dítě)
Na druhou stranu... Začala bych tím, dát ženě oporu, pochopení že je to těžké být v takové situaci. A že Vám to není jedno a chcete i pro kluka to nejlepší (chcete?)
A taky podporu klukovi, říct mu, že vám na něm záleží a chcete jeho dobro a proto volíte důslednost. Naši se taky neshodli na výchově (oba biologičtí, ale to je jedno, styl byl podobný) a já to odnesla - ale aspoň táta mi říkal upřímně, že je na me přísný pro moje dobro, vše co po mě chtěl vysvětlil. Jak blízko k sobě s klukem máte? Možná ty zájmy by bylo fajn zkusit pochopit, ono to není špatně a jestli si nerozumí s vrstevníky, musi to byt i pro něj těžké. Takže respekt k těm zájmům, zkusit se ho zeptat co ho na tom baví...
No a mamince zkusit vysvětlit, že laskavost a neduslednost nejsou totéž. A může i mít pravidla jinde než Vy, ale na těch svých by si měla trvat, jinak dítě bude nešťastné. V 11 letech už je dítě hodně velké na to snažit se ho vychovávat, ale hranice mít musí, už jen ať se má o co opřít - a už je ale zase dost staré zahrnout ho do rozhodování. Co takhle se sejít všichni, jemu nechat nejdřív říct jak by chtěl nebo nechtěl aby se k němu ostatní z rodiny chovali (a nehodnotit, maximalně se ptát jestli si myslí že je to objektivně možné) a pak říct vy svoje co vám vadí když se k vám někdo (kdokoli, obecně!) chová (nesmí mít z toho rozhovoru pocity viny! - a snažit se vy dospělí respektovat jeho potřeby i svoje navzájem a zkusit to všechno sepsat na papír... A třeba z toho něco dokážete vytvořit 🙂 (třeba se dozvíte, že mu dejme tomu vadí že někdo opovrhuje tím co ho tak baví a nezajímá se, a to už se dá "vyměnit" za to "ok, já si dám pozor na tohle, zkusim to dělat jinak, ale ty si dej pozor zase na tohle, co vadí mě a zkusíš to dělat jinak") Třeba bude spolupracovat.
Problémové děti (a nejen ty s diagnózou) potřebují ze všeho nejvíc 2 věci: POCHOPENÍ a laskavou DŮSLEDNOST (pravidlo na dítě netlačí, ale prostě tam je. A když ho dítě překročí, v klidu se mu to připomene třeba že na něco zapomněl, pak ještě několikrát v klidu ale nepovolit. A já třeba používám věty typu mám tě pořád ráda, ale jsem na tebe hodně naštvaná když tohle pravidlo porušuješ)
Přijde mi, že někteří lidé (nejen ženy ale asi většinou) podceňují důslednost, někteří (častěji muži, ale taky ne vždy) podceňují projevování lásky. A přitom obojí je hodně důležité. Třeba o tom můžete zkusit začít diskusi se ženou, jestli jí nepřipadá že klukovi dáváte málo lásky (a buď říct že to není pravda pokud není, nebo přiznat proč to tak vnímáte, cítíte) a že vám připadá málo důslednosti a PRO NĚJ je to špatné. V tom snad pomůže ta poradna, tam jí to o důslednosti určitě řeknou, a Vám asi řeknou zase něco jiného...
Prostě ona ať rozhodně zachová lásku a jen přidá ty pevné hranice a maximální důslednost jaké je schopna i při únavě a stresu (a vy jí to zkusit ulehčit projevy lásky třeba, musí to mít těžké) a pokud jí to dělá problém, tak začít klidně jedním pravidlem které se bude dodržovat důsledně a když to začne fungovat, přidat třeba další a už to není tak těžké (tak to dělám já když jsem s energií v loji, a funguje to, člověk musí vzít v potaz i vlastní možnosti, obzvlášť s ditetem s diagnózou je to vše těžké), vy určitě zachovejte důslednost (otázka je kde jsou ty hranice, jestli je neposunout, do toho už nevidím, ale důslednost samotná je super ať jsou hranice kdekoli)
Snad to píšu dostatečně pochopitelně, těžko se mi to vyjadřuje přesně tak jak to vnímám - ale vím a mam vyzkoušené a vypozorovane, že mám pravdu (což pak někdy v praxi je horší udržet tu pěknou teorii 😀 ale hlavní je to zkoušet a vědět o co se snažit 🍀)
Drahe damy,
dekuji za Vase reakce, nechapu jedinou vec. Sel jsem si sem pro pripadne rady, pohledy a reakce na svou situaci a ted si ctu, ze jsem nejaky Milda ci nekdo, kdo si zde vymysli nejake podobne nicky apod. Polozil jsem sem svuj prvni dotaz a dost mne zarazi Vase kritika a pohled na hotovou vec, kterou jsem zde popisoval a doufal, ze dostanu doporuceni. Doporuceni jsem dostal a nejvic mi daly odpovedi od uzivatelek tereza0111 a andelka, ktere myslim dle meho nazoru vedi v cem jsem chtel poradit, jelikoz se s tim v zivote setkali nebo setkavaji.
Ano, mozna by stalo slyset pribeh ze strany manzelky, ale predpokladam, ze z duvodu zdejsi anonymity byl uplne jiny, odlisny od meho, jelikoz je to jeho mama, ktera s nim budu pochopitelne drzet, je to jeji syn, coz plne respektuji. Vzdy jsem se snazili hledat reseni, ja byt dusledny, jen tu poradnu jsme zatim nevyzkouseli, coz byla urcite chyba. Jak jsem psal do poraden jsme objednani, snad nam to neco da, poradi a ukaze abychom postupovali stejne. Jsem presvedcen, ze to potrebujeme oba. Dokazali jsme za svuj vztah mnoho veci, a ani jeden z nas necilime k tomu se rozvest. Dost mne mrzi urcite reakce a urazky od nejakych uzivatelek, ale to je jen muj pocit a chapu, ze jsou nejaci lide takovy a maji potreby urazet cloveka, ktereho neznaji. Nechci nikiho o nicem presvedcovat nedejbuh utvrzovat, ze kazdy chlap je vzdy viny. Mozna by jste se v mem pripade divili. Mejte hezky zbytek dne.