Rezignoval na vlastní štěstí
Dobrý den, chtěla bych se vám svěřit s problémem, který mě hrozně ubíjí a požádat vás o radu. Vím, že se určitě setkám s pohrdáním a ani se nebudu divit. 😔 Začalo to nástupem do nového zaměstnání a okamžitými vzájemnými sympatiemi s novým kolegou. Sympatie přerostly v zamilovanost a zamilovanost v upřímnou lásku z obou stran. Každým svým pohledem, pohlazením, úsměvem mi dával neustále najevo, co ke mě cítí, i když to neřekl nahlas. V práci jsme byli sehraná dvojka, jeden druhému jsme dělali, co jsme na očích viděli, měli jsme společný smysl pro humor, pořád jsme se smáli a každý další pohodový den nás k sobě poutal čím dál víc. To je ta hezká stránka... Problém je v tom, že žije ve víceméně formálním manželství, kde se postupem času manželský život změnil na čistě rodičovský život. Mají dvě krásné děti, které zbožňuje nade všechno. Nebudu se rozepisovat, jak to chodí mezi nimi v manželství, protože žádné manželství není bez problémů. On je čestný a nesobecký člověk a už jsme se několikrát pokusili náš "vztah" ukončit právě kvůli oboustranným výčitkám svědomí. Pokaždé to dopadlo stejně, za pár dní už jsme si brečeli v náručí. Řekl mi, že kvůli dětem nechce odejít, radši bude v manželství bez lásky. Mockrát jsem přemýšlela nad tím, že odejdu z práce a spálím mosty, ale pokaždé mě prosil, ať to nedělám, že mě potřebuje mít aspoň nablízku. Nezvládám se dívat na to, jak se trápí, jak rezignoval na svoje štěstí. Je mi jedno, jestli bude šťastný se mnou nebo beze mě, ale vidět ho takhle, je strašný. Chtěla bych se vás zeptat, jestli jste zažili rozvod rodičů a jak jste ho jako děti vnímali? Moji rodiče zůstali spolu právě kvůli mně a myslím, že udělali to nejhorší, co mohli. Rozvedli se, až když jsem odešla z domu, ale ten vztah jim ublížil natolik, že každý zůstal sám a jeden o druhém mluví s takovou hořkostí, že si to nepřestanu nikdy vyčítat. Možná proto ve mně celá tahle situace otevírá staré rány. 😢 Předem děkuju za každý váš názor.
@melodygirl promiň, psala jsi, že to nefunguje, přehlédla jsem to, takže předpokládám, že jsi před rozvodem
Ja byla milenkou a teď uz jsem s tím chlapem 9. Rok. Sama to musíš cítit. Ja věděla, ze je zi ten pravý a on taky. A s jeho bývalou partnerkou jsme to taky krasne zvládly. Nemusí to byt buď z jeho strany dokazování si něčeho.
@anetka1701 jakoze se poznají a ta den zjisti, ze jo s tou chci žít? Asi ne. Nějak to zkusit musi
@whitelilith já ti přeju, aby ti vztah vydržel, ale stejně mi to nedá, to, že jste spolu šest let neznamená, že tě nepodvede v budoucnu, zatím by se spíš hodilo napsat JEŠTĚ mě nepodvedl nebo JEŠTĚ jsem na nic takového nepřišla.
Moje osobní zkušenost je přesně opačná než tvoje, taky opustil dítě a ženu, která byla přece naprosto hrozná, se mnou to bylo naprosto něco jiného, protože mě "přece miluje a nikdy by mě nepodvedl"... Což platilo jen prvních pět let a když jsem rok a půl po svatbě otěhotněla, tak hádej co? Byla jsem naprosto hrozná a on konečně našel svoji skutečnou lásku....
Jo, byla jsme blbá a mladá a v mém případě karma fakt zafungovala celkem obratem. Není to nic na co bych byla pyšná, ale aspoň už nevěřím na složité vztahy doma, chudáčky muže, co doma trpí a jsou tak "čestní a skvělí", až z toho zasunujou jinde.
@nestastnice občas je dobré odhlédnout od toho, co ten chlap říká, a podívat se na to, co dělá. Činy jsou víc jak slova a co se týče činů, tak se tvůj milý nemá opravdu čím chlubit.
@malaveverka já myslím, že pokud by tam byla jen ta nevěra, tak by se to dalo zvládnout, ale jak tady někdo zmínil, že je nějaký pár nekompatibilní, tak to přesně u nás platí. Je to už 4 roky, srovnávala jsem se s tím tak rok od zjištění, to bylo po čtvrt roce. U nás ale bylo ještě nevhodné chování manžela kě mě po porodu, pak při mém dlouhodobějším onemocnění a velká disproporce v názorech a postojích. Já ho přestala milovat díky tomuto, ne kvůli nevěře. Asi je to hodně individuální, já totiž nemám k nevěře tak nekompromisní postoj.
@melodygirl děkuji za odpověď. Někdy se k sobě lidé opravdu nehodí a láska se pak vytratí. Já uvidím, jak se popereme, je to moc těžké. Nechci říci, že jsem nekompromisní, vím, že je to někdy složité. A třeba vím, že jsem se chlapovi v té inkriminované době moc nevěnovala, ale prostě to bychom pak omluvili nevěru vždy. A to se mi nelíbí. Myslím, že jako společnost jsme se stali moc benevolentní k nevěře a opuštění žen s malými dětmi. Za to by měl podle mě přijít odsudek vždy. Když pak člověk čte o těch uplakaných mrňousích shánících se po tatínkovi, který si šel za štěstím tak se mi zvedá žaludek...
@nnell Jasně, že se může stát, že podvede i mě. Stejně tak jako může chlap podvést kteroukoliv z této diskuse. To že to zatím neudělal neznamená, že to neudělá v budoucnu.
Já si troufnu říct, že u mě našel, to co hledal (nebudu psát co, je to docela soukromé a intimní a co mu 96% ženských nedá). Navíc, nikdy o bývalé ženě nemluvil ve zlém. Jen řekl, že to nefungovalo, i když se snažil. S exmanželkou se snaží vycházet. Dělá ji nemalé ústupky. Například doteď bydlí s dcerou v jeho bytě a on platí nájem (místo alimentů), chová se k ní naprosto korektně. Takže i kdyby sme se rozešli, mám jistotu že nebudou naschvály, že se o mě pokusí postarat a o syna se bude zajímat.
@whitelilith Spis jde o to, ze u toho, ktery to uz udelal, je to vic pravdepodobne.
@saruska89 Ahoj, nedá mi nereagovať, ja som z tej druhej strany - tá nepríjemná, ľahostajná, netolerantná, nevšímavá manželka, s ktorou už dllllllhé roky žil len kvôli deťom, ani sexuálne medzi nami nič nebolo už nejaký ten rok(?).....to som čumela, až mi to tá milá pani, môj úúúplný opak do telefónu povedala, ked to u nás prasklo. Päť rokov jej to vtlkal do hlavy, musela to predsa byť pravda...no a potom prišiel rozchod, nasťahoval sa k nej a po troch dňoch mi už na tajnáša poslal sms, že nás nikdy neopustí.....ale zas bol ten dobrý, nechcel jej ublížiť, tak sa rozchádzali rok a pol..kým na to sama prišla...no a teraz? Myslím, že nemá nič.
PS: Pre zakladateľku diskusie: Súhlasím so saruskou, má úplnú pravdu...ak potrebuješ potvrdenie, zisti si pravdu od niekoho, kto vie, ako to u nich chodí..alebo, ak máš odvahu, porozprávaj sa s jeho ženou( pokiaľ už o vás vie)...never všetkému, čo ti povie. Ono je to krásne, myslieť si, že si výnimočná, lepšia, že sex je s tebou nebo a zem v porovnaní s ňou.....že ho zachrániš.....figu borovú, len kecá, on na svoje šťastie nerezignoval..v žiadnom prípade nie, žije si sen mnohých mužov: doma to frčí ako má a kdesi ma čaká oddaná milenka, no krása.
A ešte jeden príbeh z môjho okolia: Mám kolegyňu, ktorá takto ,,zachraňovala" ďalšieho nášho kolegu. Celý život žil v manželstve bez lásky len kvôli deťom( doslova , tiež jej to takto vravieval). Bola krásna, šikovná a inteligentná..dnes má 62, žije sama v jednoizbovom byte ( ako celý život) a on? Na dôchodok sa odsťahoval do rodičovského domu niekoľko desiatok kilometrov od nej. Ale nie sám. S manželkou. Aj ked deti sa už dávno vytratili z domu a žijú ďaleko. Myslíš, že sa zas len obetuje?
ahoj😀 .. nesi nahodou milenka toho meho? 😀 ja mam sice jedno ditko ale momentalne mi beha za druhou..😀 len nejako sa nechce nikdy priznat a poviem ti ked sa od nej vracia k nam tak je ako vymeneny.. mily atd..sice si vymysla historky takych rozmerov ze uz mi je az smiešno (uz mu totižto asi došli napady😀 ) ..ale vracia sa..a ja na truc ( sice zo začiatku som bola z toho popravde mimo) sa staram o neho ešte viac..som ešte milšia ešte lepšia aby som dokazala ze som lepšia ako ta druha popripade aby ho zozrali vyčitky svedomia.. nevolim taktiku vreskot jakot kde si bol.. praveze sa robim ze mi to neva a snazim sa byt čo najlepšia zena ;)... či ma ma ako druhe vratka to momentalne neriešim, raz sa tak zamota do tych lzi ze sam to praskne ..či ho vyhodim odtial neviem..čo o mne nataral ako sa lutuje to tiez neviem ..ale myslim ze taka zla hnusna netolerantna ako opisuju manzelky nevernici niesom .lebo stale trpezlivo čakam a "baštim" jeho nove lzi...myslim ze sa len vybujači a stejne to skonči ...prezili sme si spolu niečo a nejaky dovod prečo sa stale vracia na presne stanoveny čas kedy povie ze pride maa...(povacsine je stale u kamarata a ked povie ze pride o 15.tej o 15tej je doma).ale poviem ti.. neni to najlepši pocit vediet to ze ti chodi manzelik za druhou.. momentalne nemam inu moznost len byt s nim .. a ja som taka patrajuca po pravde dokedy to z neho nevytlčiem( asi mi neostava nič ine len ich niekde spolu najst) tak ani odtial neodidem.. alebo to neukoncim..potom verim tomu, ze pride o všetko a nebude mat ani rodinu ani milenku 😀
Nevyplácí se stavět svoje štěstí na neštěstí druhých a věř, že minimálně ty děti by nešťastné byly. Člověk se může zamilovat, ale pokud jsou ve hře děti, tak by měl začít poslouchat i jiné orgány a ne jen hormony. Jak tady psaly i ostatní - jak můžeš vědět, že manželství je formální - to říkají asi všichni. Teď si to asi nepřipouštíš, ale co kdyby se opravdu rozvedl a měl např. děti ve střídavé péči. Děti, které ti to jako ženě co jim rozbila rodinu - ty by ti to daly sežrat. To už by nebyla taková idylka. Přemýšlej nad následky svého chování a soustřeď se na realitu. Žádné manželství není ideální a ani to vaše by nebylo. Skončete to dřív než se to dozví manželka a opravdu a navždy to naruší rodinu.
@karbuska Tohle rozhodnuti bych nechala na tom chlapovi, protoze nestoji za to zustat v nestastnem manzelstvi jenom kvuli detem.. deti to trapeni rodicu vnimaji tak jako tak. Spis jde v teto situaci o to, ze chlap se nema k tomu, aby rodinu opustil, akorat si chce uzivat bokem.. a to neni zrovna moc cestne ani dlouhodobe snesitelne chovani.
Asi tak..pokud je manželství tak špatné a nefunkční a člověk je v něm jen kvůli dětem ( nebo pohodlnosti, lepší organizaci péče o děti, finančnímu zázemí,společným vzpomínkám,strachu z odsouzení rodiny..), tak obvykle to ustát jde,ale pokud se zamiluje jinde,tak to bývá impuls k tomu,sebrat odvahu a rozseknout to. Pokud vztah neklape,obvykle to cítí i druhý partner. Neznám moc žen,které by mermomoci držely chlapa v manželství a tím z něj udělaly vězení. Kdo opravdu chce a je čestný,ukončí tohle trápení pro všechny a udělá vše pro to,aby to pro děti bylo co možná nejméně traumatizující. Ne vždy to musí být pro děti tragédie. Možná větší by byla vyrůstat v téhle lži.
Je těžké se pro to rozhodnout,není to nic příjemného,rozvod,soudy,emoční vypětí, dohady..než se s tím vsichni srovnají..ale jde to.
@karbuska Děti mohou být výmluvou pro leckoho...
Znám několik rodin, kde si troufám tvrdit to děti ustály dobře, nebo tedy věřím, že mnohem lépe, než kdyby se rodiče další roky hádaly a děti nechaly v tom napětí. Vlastně když nad tím tak přemýšlím, všichni rozvedení, co znám, mají děti a ani v jedné rodině to s dětmi výrazněji nezamávalo, ať už rozchod byl kvůli milnece / milenci či nikoliv... Paušalizování je jednoduché...ale byla bych s ním opatrná.
Pokud mají děti příhodný věk (čím menší, tím lepší) a rodiče si je nevezmou jako rukojmí ve vlastních sporech a noví partneři se umí upozdit, myslím, že je šance, aby rozchod rodičů nebyl stigmatem na celý život...
Bývalý přítel naopak vyrůstal v tom, že věděl, že jeho otec dlouhá léta matku podvádí a neustále řešil, proč to ona snáší, zda má tátovi promluvit do duše, co má dělat. Jeho matka mu brečela na rameni a on nevěděl, co má dělat, samozřejmě, že nemohl dělat nic...tak nevím, co je lepší.
Přesně tak - ŽENATÝ MILENEC - PROSTĚ NEBRAT!!!Jsou to všechno pacholci,hrajou si na chudáčky že to maj doma hrozně špatný...Ale odejít nemůžou kvůli dětem ha ha ha - to je jen tkaová hezká věta..
Vyprdnout se na ženatýho a užívat život se svobodným,či rozvedeným 🙂
(JEN TĚ UTRÁPÍ,TO MI VĚŘ)
@fallingstars Tak pokud se rodiče rozhodnou zůstat spolu kvůli dětem, tak by mezi ně neměli tahat svoje spory, ale chovat se dál, jakože se nic neděje. Znám takové, sice spí odděleně, děti možná něco tuší, neb už nejsou nejmenší, ale funguje to tak a já smekám před každým, kdo to dokáže. Je to někdy tak trochu obět zůstávat s někým, kdo mi třeba nějakým způsobem ublížil a koho už nemiluju, pro mne je to obdivuhodné.
@mandala pro mě taky. Vydržela jsem to rok a půl a je to mazec,nevidět světlo tunelu,že půjdeme od sebe úplně,tak to nedam. Pozitivum bylo,že to potom dobře snášely děti a nemusela jsem mít obavy,zda se otec postará,naučil se to ještě pod mým určitým vedením. Ale psychicky to bylo šílené. Dusno,chlad,tomu se člověk nevyhne.
Ono není ostuda si přiznat,že na to prostě nemám odvahu,chuť,důvody..ale je nečestné a srabacke do toho zatahovat dalšího člověka. Když se chce člověk trápit,tak ať to dělá sám.
Povím vám jeden příběh: Asi tak před pěti lety přišla mamčina kamarádka na pokec. Trochu se u nás picla (vypily dvě sedmičky vína) a úplně se sesypala. Hrozně plakala a pořád se ptala, co udělala ve výchově špatně, že z dcery vychovala ku*vu, která odvedla chlapa od manželky a rozbila rodinu s dvěma malými dětmi (to jsou její slova). A že co má teď dělat? Jak se má k těm dětem chovat? Že její dcera odvedla od rodiny chlapa těsně poté, co mu manželka porodila druhé dítě... Teď po pěti letech jsou sice pořád spolu, ale co jsem se tak doslechla, tak by její dcera chtěla založit vlastní rodinu, ale příteli se do toho už moc nechce. Má už dvě děti a s dětmi to není doma asi žádná selanka (už ví, co to obnáší a jak to člověku změní život a nejspíš i vztah). Takže to tam nejspíš vypadá na rozchod. A zůstane tolik nešťastných lidí, dětem to dost výrazně ovlivnilo život a rodinné vztahy... Dceři od máminy kámošky táhne na třicet a může začít od začátku...
Děti by nikdy neměly být výmluva, ale vždy pouze důvod řešit vztahy a ne je rozbíjet. Trochu mě děsí představa, že nám vyrůstá další generace, která považuje rozvod za "normální". Pro mě je to krajní řešení - alkoholismus, gamblerství apod. Snad nikdo neuzavírá manželství s představou, že se bude 40 let vznášet na obláčku. Manželství a vztahy obecně přece nejsou jenom o štěstí. Vidím to okolo sebe den co den. Vztahy po 5 letech se rozpadají, úplně malé děti - plápolají mezi rodiči a neví čí jsou a důvody nesou vůbec závažné - je to netolerance, sobeckost, žádná komunikace. Ne že by mladý pán na něco rezignoval, ale pouze neřeší svou situaci a pokud jí neřeší se současnou manželkou, tak s tou další to bude to samé . Hodně štěstí.
@luckyhoney já vim,ale ještě to netrvá tak dlouho a rada ho furt mám a jiskra mezi nama taky furt je,tak vyckavam,ale je to boj
Nazor z druhe strany: mela jsem 2 roky pritele, on mel 7 let zenu a s ni 3 deti.Byli jdme milenci a me nikdy nenapadlo chtit cokoliv vic, davala jsem tomu max rok, nez opadne zamilovanost a kazdej pujdem zase vlastni cestou.Po pulroce se odstehoval od zeny a vzal si cas na rozmyslenou, ja pustila k vode oba a cekala, co mi zivot prichysta za prekvapeni.Nemohli jsme ale bez sebe byt, takze za par mesicu - po rodinnych terapiich a pokusu o navrat k zene se rozvadel a stehovali jsme se k sobe. Jsme spolu 8 let a jsme oba porad zamilovani.Nekdy je to komplikovanejsi, nez s bezdetnym a svobodnym, ale on mi za to stoji. Rozhodla jsem se pro nej i s jeho zavazky a hodlam je po zbytek zivota respektovat.Deti me prijaly, s byvalou se nestykame.Odesel by, i kdybychom se nepotkali, ale asi by to trvalo trochu dele.Nikdy netvrdil, ze je doma nestastny a podobne pohadky, ale proste meli se zenou jiny zivotni nazory a postoje.Rozhodl se sam a za rozhodnutim si stal, at by to s nami dopadlo jakkoliv.Deti jsou pro nej prioritou a nikdy by je neopustil nebo se o ne neprestal starat.Tim chci rict, ze ne kazdej chlap lze a uziva si na ukor manzelky a milenky, ale jsou i taci, co se dokazou rozhodnout a prijmout odpovednost za svoje jednani a svou rodinu.
@karbuska přesně!!!! Napsala jsi to perfektně. Navíc po dětech chceme aby si byly zodpovědné a nesly důsledky svých rozhodnutí, aby řešily a pak.....jak jim jdeme příkladem???? Nejde o to, že manželství má být na doživotí do konce života a přes to nejede vlak. Ale že je to vážně rozhodnutí a že pokud mám rodinu, hned ji nevymenim nebo neutecu když není něco podle mých představ hned teď.
Řekla bych, ze právě tenhle jeho přístup, který se může zdát krásný o něčem vypovídá.
Například o tom, že se v určitém ohledu neumí rozhodovat, je slabý... V životě to tak chodí, ze bemizene mít vše, co se nám líbí (děti a zároveň novou lásku). Je na něm aby se rozhodl, protože takhle okolí trápí i kdyby byl platinový. A neodcházela bych z práce, odejít případně by měl on. Ať se k něčemu postaví čelem. Stav jeho manželství je i jeho chyba. Vždy je to o dvou.
Dnes jsem si celou diskuzi četla znovu a jsem vám vděčná za všechny vaše příspěvky. Ten můj úvod i mně samotné už přijde tak strašně naivní. Stejně jste mě, holky, strašně překvapily...byla jsem připravená na hodně ostré názory, které jsem si jako "ničitelka vašich hodnot" plně zasloužila, ale že se mě pokusíte i podržet, to jsem nečekala. Do nového roku jsem si dala dárek a ukončila to. Ne z nějaké momentální depky, ale s dlouhodobějším rozmyslem. Děsím se, jak těžké to teď bude, ale prostě to budu muset zvládnout. Chtěla bych vám popřát všechno nejlepší do nového roku, hlavně zdraví, spoustu lásky, rodinné pohody a štěstí...a samozřejmě žádné starosti s milenkama! 😠
@melodygirl to jsem ráda, že to jde. Já jsem stále v procesu srovnávání se, tak ráda slyším, že se to dá. Můžu se zeptat, ustáli jste to nebo jste od sebe?