Rodiče mě pošpinili u rodiny. Jak tohle vše přejít?
Já ani nevím, jak začít... S přítelem jsme na Vánoce bývali každý u svých rodičů. Letos jsme zjistili, že jsem těhotná, tak jsme chtěli být spolu. Rodina od přítele to vzala v pohodě, naopak nám to sami navrhli. Mí rodiče se urazili, začali mě urážet, že jsem je vyměnila za přítele rodinu a za našimi zády volali přítele rodičům s tím, že musí něco vyřešit. Celý první trimestr jsem probrečela a byla z toho fakt špatná. Dokonce se mnou přestali komunikovat i děda s babičkou. Nakonec jsme si s přítelem řekli, že nám za to takoví lidé nestojí a hleděli si svého. Já se uklidnila, byla jsem bez stresu a zase mi začal úsměv na tváři. Na druhém screeningu ale začaly komplikace, tak jsem pak volala mamce, jestli náhodou ty komplikace neměla taky, že je možné, že to je genetického původu. Najednou se vše zklidnilo, mamka se mnou začala komunikovat, nabídla se, že ušije malému hnízdečko do postýlky, objednala látku, bavlněné plenky... a dnes, když jsme volali, tak mi řekla, že už mě vlastně jako dceru nebere, že jí vlastně nevadí, že mě už x měsíců neviděla, a že mi bude pomáhat pouze, když ona uzná za vhodné a ne, když já budu chtít pohlídat. (Minulý týden mi tvrdila, jak nebude problém s hlídáním, že si klidně vezme volno v práci, přijede k nám.) Pak taky začala vyprávět, jak jsem černá ovce rodiny, že mě všichni zavrhli, a že si za to můžu sama, když jsem všem zkazila svátky. No, zase jsem se psychicky zhroutila. Přítel už má toho plné zuby, nejraději by mým rodičům zavolal a vyříkal si to s nimi, já ho ale pořád krotím, ať to nedělá ještě horší. Fakt už nevím, co mám dělat. Nechci syna připravit o druhou část rodiny, ale pokud se takhle budou chovat, nezbyde mi nic jiného. Zastání mám snad jen v tetě, ale ta zná jen verzi od rodičů a úplně ji nechci do našich soukromých problémů tahat a obtěžovat ji tím, přítel na mě tlačí, ať jí zavolám a alespoň zjistím, co o mně rodiče v rodině vykládají. Máte nějaký tip, jak tohle všechno přejít, aniž bych se psychicky nezhroutila? Docela mě dnes i dorazila mámina věta: "Doufám, že až skončíš ve špitále, tak to svedeš na mě, že jsem tě psychicky zdeptala."
Tak jsem volala dneska babičce. Snažila jsem se jí zkontaktovat, naštvaným tónem mi začala říkat verzi rodičů - jak jsme nic nechtěli řešit, že rodiče od přítele nechtěli nic řešit, jak jsem sobecká. Tak jsem jí zastavila a řekla k tomu zbytek, jak to bylo. No, mlčela, říkala, že neví, co si má o tom myslet. Že rodiče jí řekli, že nechceme s přítelem komunikovat. Tak jsem zvědavá, jak to teď bude. Jo a řekla mi, že ségra má prý problém s přítelem (nikdy si nestěžovala, naopak se k sobě chovají hezky, ségra přítele objímá, když se vidí), a že můj ex, se kterým jsem byla 5 let zpět, byl lepší. Takže jsem zůstala paf, absolutně nechápu. Teď jsem se akorát zase vytočila a sedím tu a brečím. Přítel byl celou dobu u telefonátu, držel mě za ruku a uklidňuje mě. Čím dál víc si říkám, že nechci do této společnosti přivézt své dítě.
@koordinatorka_odboje Jenže zas mám strach, když jí nepoděkuju, že si bude pak dělat nároky na syna. Takhle jí můžu říct, že pokud malého bude chtít vidět, tak bude muset přijet k nám a nebude mi moct říct, že mi koupila plno věcí a já jí ani vnuka nedopřeju 😏
Ona si muze rikat, co chce (a bude. I kdyz to budou jasne lzi.) ale ty si budes delat, co chces ty, prece 😮 Na nejake jeji udajne naroky kvuli zavinovacce bych se zvysoka... tim tuplem bych ji dite nedala, jeste aby me ulhana baba dala k soudu o styk s vnoucetem.
A prestan bulit, kdyz jsi tehotna. Nejsi povinna nikomu vychazet vstric. Ani rozmazlenym rodicum.
Asi mě spíš jen zamrzelo, že babička s dědou mě hned odsoudili, aniž by si zjistili i ode mě, jak to je nebo jak to vidím.
jak jsem psala výše - lidé budou spíš věřit těm narcistním rodičům, než dětem. Rodiče jsou přece ti obětaví, co to myslí vždycky dobře, že jo. To se ve starší generaci nezpochybňuje. Lidé věří tomu, čemu věřit chtějí.
@koordinatorka_odboje To máš asi pravdu. Ale alespoň se mi "ulevilo", otevřely se mi oči a vím, že v takové společnosti nechci své dítě vychovávat.
Teď mi psala babička SMS, že se omlouvá, že na mě byla včera hnusná, že mě má ráda, že až budu mít čas a chuť, tak by se ráda se mnou setkala a promluvila si o tom. Prý ale nesouhlasí s naším chováním s přítelem. Sice nechápu, co děláme špatně, ale její názor jí brát nebudu.
Já nějak nechápu celou tvoji rodinu... Já jak jsem psala v prvním příspěvku, měla jsem problém s otcem. A jeho rodiče, babička i děda, stáli při mně. Právě proto, že věděli, jaký otec je. A stojí za mnou dodnes kdykoli je problém... U vás to musí být opravdu hlubší problém, který teď jen vyústil...
Nejsem si jista, jestli bych nechala babicku se do toho plest, podle me to neni jeji vec. A opravdu nechapu, proc z toho delaji vsichni takovou aferu. Uz jenom snaha domlouvat se s pritelovymi rodici, kde a s kym budete vy travit Stedry den - pro me nepochopitelna snaha vam diktovat zivot. Nejsem si jista, jestli bych to takto chtela mit nastavene. Takto kontrolujici byli vzdycky?
Já si na jednu stranu říkám, že taky nevím, proč bych měla něco řešit s babičkou. Já jí maximálně tak můžu vysvětlit, jak to cítím já, proč konáme s přítelem tak, jak konáme, ale nemám potřebu jí lézt do zadku. Od rodičů je podle mě zbabělé, že do toho zatáhli ostatní, měli jsme si to vyřešit mezi sebou. Nejhorší je, že všichni říkají jednu naučenou frázi, nemají svůj pohled na situaci. A ne, nikdy takoví nebyli.
..tak o to líp, pokud se chovají takhle jen teď. Mohli se leknout.. najednou jejich holčička (a nezáleží na věku😉) s nimi nechce už trávit Vánoce.. ono to pro rodiče může být docela rána, protože najednou zjistí,že už jsou staří🙂).. ale tohle jejich chování dál už je přes čáru,to zas neříkám.. ohledně dárku od mamky bych si to rozmýšlela.. buď bych to vzala jako usmiřovací gesto a něco bych ji za to dala taky (ne peníze, třeba kytku).. a nebo bych si to pro mimčo zatím nevzala s tím,že mu to dá jako dárek až se narodí. Ať nejsi "zavázána"
@janina228 Já se snažím pochopit, co je špatně. Proč přítele rodiče ani má druhá babička nemá s mou aktuální životní situací problém, ale mí rodiče a první babička jo?
To se ti asi bohužel nepodaří, pokud oni sami nebudou chtít ti vysvětlit o co přesně šlo.. do hlavy jim nevlezeš, ačkoliv nejspíš to přesně si rodiče myslí,že umíš.. ono tam může být i určitá míra žárlivosti, že se cítíš lépe u rodičů přítele..?
Buď ráda, že je při tobě aspoň jedna babička. Věř, že zvládne vynahradit u tu druhou. Mně jedna babička v 11 řekla, že jsem vyrostla a že mě už nemá ráda. Za to u druhé jsem vyrůstala a byla moje top babička. Neříkám, že mě to do konce života nemrzelo, ale nějak jsem se s tím šířila. Sestře dávala furt peníze a ne malé a mně řekla, že nic nezbylo. Nakonec to dopadlo tak, že zemřela úplně sama, nikdo za ní nechodil. Moje sestra slyšela na ty peníze a když došly, přestala se ozývat. Takže to beru tak, že babička potrestala sama sebe.
Zkus se tím netrápit, nevnucuj se jim. Věřím, že se sami časem ozvou.
proč bys jí to platila? To je dárek pro miminko, ne pro tebe. Já bych jenom slušně písemně poděkovala. Ona na tebe nebude hnusná pořád, přece. To by ses od ní odstřihla a to ona ve skutečnosti nechce.