Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Rodiče mi mluví do výchovy miminka

katka9184
5. zář 2018

Možná se tu najde někdo, kdo má stejný problém jako já.
Od té doby, co se malý narodil dělám dle svých rodičů všechno špatně.
Čím je malý starší (9m), tím je to horší.
Co se týče jídla, tak je to s naší mami děs...ona by mu klidně dala jídla, kde je sůl, mastné i Masox, což já jsem zásadně proti a to je samozřejmě špatně.
Bojím se jim teď cokoliv říct a jsem z toho na nervy a cítím, že to přenáším i na malého.
Měla jsem nastoupit k naší mami do práce a něco si přivydělat, ale malý má teď hrozné období a já ho prostě nemůžu opustit...zase špatně, prý je to podpasovka, atd...tak já nevím, nechci ho nechat bez maminky, když vím, že mě potřebuje...
Další věc je ta, že jsme si koupili byteček, o tom se jim bojím říct, protože jsme měli u nich stavět, ale je problém s územním plánem, kde se bude měnit orná půda na stavební parcelu a to bude trvat minimálně dva roky a doteď jsme bydleli u tchanojc v jednom pokoji a už to prostě nešlo. Vztahy super, ale málo místa, žádné soukromí a nebyli jsme jako rodina.
Takže u mě nervy graduji a já jsem zralá na psychiatrii.:/

isabelafuentes
5. zář 2018

Rekni a udelej vsechno tak,jak to citis. Ulevi se ti. Rodice budou mozna chvili prskat,ale pokud jsou normalni,pochopi,ze jsi dospela a budes bylet,kde chces ty a krmit syna tim,cim chces ty. Kompromisy nejsou na miste-je to tvuj zivot.

swetlusska
5. zář 2018

Přesně tak, mě naopak narození dítěte dodalo sílu a začala jsem asertivně a jasně stát za svým, neobešlo se to bez hádek a konflikty jsou pořád, ale bydlíme ve svém, děláme si všechno po svým, nejsem na nich závislá (rodinu to samozřejmě štve, že furt neškemrám o pomoc), ale za ten klid mi to stojí.

priefi
5. zář 2018

@katka9184 od tak maleho ditka bych teda nesla ani nahodou do prace! A kdyby mi rekla, ze to je podpasovka, tak bych teda se pekne nastvala. Co se tyce jidla, bud razna, vubec, co se tyce ditete a Tveho zivota, bud razna a nenech se. U nas taky byly tendence kecat do vseho, parkrat jsem se vztekla a byl pokoj. Co se tyce toho bytu, no a co jako? Nekde bydlet musite, je to vase vec. Do nekonecna u tchanovcu to nejde, potrebujete svoje soukromi, to je prirozene. Nic si z toho nedelej, rodicum dej na jevo, ze uz nejsi mala.holcicka, ale dospela zenska, co.ma vlastni hlavu a hlavne vlastni zivot

montyjack
5. zář 2018

@katka9184 Proboha prober se, ty jsi dospela maminka a ne zadny decko, komu budou rodice jeste rikat co smi a co ne!!! Tvoje miminko vyroste nez se nadejes, uzij si kazdou minutu a delej to jen tak jak pisou holky - jak to sama citis. Proste smula, nenastupuj, kdyz nechces, pracovat muzes cely zivot, tech par mesicu s miminkem nikdy nevratis. Chapu, ze tlak rodiny muze byt enormni, svagrova kvuli tomu prestala po 6ti nedeli kojit - ale jednou jsi mama a mas za mimco zodpovednost, jak to vidi mamka, tatka, tchyne, tchan, postacka, znama zname nebo teticky je uplne sumak, protoze je to tvoje dite a nikoho jineho, jim po tom nic neni, nemusis se nikomu zodpovidat z niceho a nikomu nic nedluzis. Absolutne bych nereagovala na vety typu "ale my jsme to delali takhle a blabla" a promin, ale opravdu mi neprijde, ze jsou vztahy v pohode, kdyz se jim bojis rict, ze jste si koupili byt, mozna je to v pohode na ukor toho, ze jim neustale ustupujete a zapirate se, ale to rozhodne nema nic spolecneho se zdravym vztahem.

janety32
6. zář 2018

já tě chápu, my jsme zase bydleli půl roku u našich v pokoji - budeme stavět a mysleli jsme, že tam to období překleneme, ale když jsem otěhotněla, měla jsem jasno, že půjdeme raději mezitím do podnájmu, protože bych přesně musela poslouchat neustálé rady a připomínky... Švagrová své dvě děti podle našich vychovává naprosto do pekel 😀 Tak se odstěhujte, mějte klid a sdílejte jen tolik věcí, které zvládnete 😉

mourovatakocka
7. zář 2018

Ty jsi máma, je to tvoje zodpovědnost a tvoje pravidla. Za stávající situace, kdy v podstatě nemůžeš věřit, že se o malého postarají podle tvého přání, bych se být tebou do práce nevracela a zůstala s ním. Jak už psaly holky, je to tvůj život a na tobě závisí malé miminko, takže je třeba se ke všemu postavit čelem a s rodiči mluvit otevřeně, nebát se jim nic říct. A kdyz se jim to nelíbí... Dělej to nejlepší pro svou rodinu a tou je teď miminko.

japona
7. zář 2018

@katka9184 Jste dospělá, nikomu (ani vlastní rodině) se nemusíte vzpovídat nebo poslouchat. Vaše dítě si můžete vychovávat jak chcete a stejně tak kupovat nemovitosti..

babanci
7. zář 2018

Tohle mi dělala máma roky. Dokonce se na mě naštvala, když jsem potřetí otěhotněla, protože ona s tím prostě nesouhlasí! Třeba mě vyčinila jak to, že jsem na dovolené a jí jsme se nezeptala. To mi bylo 51 let. To je, co? Celý život jsem to se skřípěním zubů snášela a byla bych to snad dál, kdyby mě nepotkala taková tragédie, co mě srazila na kolena. Pak už dál nešlo ani kousek přidat. Pak teprve jsem se musela vzepřít, vybuchlo to všechno horem. S mámou jsem se 4 roky neviděla. Tohle by se ideálně nemělo stávat, ale ten klid, co mám.... Nikdo mě nehodnotí. nikomu se nemusím zpovídat. Moje dospělé děti mi řekly, že se diví, že jsem tak dlouho držela a že jsem si měla nastavit meze už dávno. Dneska bych teda tak dlouho nečekala, škoda let, co jsem mohla být v pohodě a nemusela si kazit život. Řekni jí důrazně, že jsi Ty matka, dospělá osoba a budeš dělat, co Tobě vyhovuje a co považuješ za správné. Buď to bude respektovat nebo si jí budeš stranit.

katka9184
autor
7. zář 2018

Ahoj holky,
celý týden jsme dělali byt, takže jsem neměla čas všem odepsat a proto budu reagovat jednou zprávou.
Všem děkuji za názory a komentáře.
S tou prací, nebyla by to práce na plný úvazek, ale na pár dní v měsíci a vždy čtyři hodiny denně.
Ale ani to se mi nechce, nechce se mi odejít od toho prcka ani na minutu, i když někdy už melu z posledního, tak ani to.
Ty děti tak rychle vyrostou a pak si budu vyčítat, že jsem netrávila ten čas se svou rodinou.
Bohužel našim jsme to sdělili, tedy jen přes SMS, protože byli tento týden na dovolené a nechtěla jsem to oddalovat.
Odpověď přišla stručná...že to je podpasovka, že bude mami v práci za blbku a že už mi nikdy nic zařizovat nebude... toť vše.
No a zítra bychom k nim měli jet oznámit, že jsme si koupili byt.
Vůbec se mi tam nechce, kdyby mi nevezli víno pro celou rodinu z druhé strany z Moravy, tak tam nejedu. Už toho všeho mám po krk, kolikrát si přijdu, že ještě nemám ani občanku :/.

soleilll
7. zář 2018

@katka9184 Máš dítě, takže ti bude do jeho výchovy vždycky někdo mluvit. Záleží jen, jak se k tomu postavíš. Matce vysvětli, že její role teď už není matka, ale babička, že matkou ses stala ty, jde o tvoje dítě a ty řídíš jeho život - ty určíš co, kdy a kolik bude jíst, jaký bude mít denní program, co si obleče atd. A že pokud si ne/přeješ, aby něco dělala vůči dítěti (a nemusí to být jen bůček, ale třeba klidně i šišlání), tak jí to prostě jasně sděl. Hned! Slušně, ale jednoznačně a bez možnosti diskutovat.
To samé s bydlením. Máte právo na soukromí a naštěstí máte tu možnost, tak proč jí nevyužít a bát se, že s tím někdo nebude souhlasit?!
Je dobře, že půjdete do vlastního. Třeba konečně získáš kuráž řídit si svůj život a život své nové rodiny podle sného (podle vás) a nezaobírat se tím, co říká a co si myslí matka. Je to ale jen a jen na tobě, nikdo jiný to za tebe nevybojuje. A navíc teď zodpovídáš i za syna...

iva_kucerova
7. zář 2018

@katka9184 Udělej si všechno podle sebe, nesnaž se zavděčit. Rodiče to musí pochopit. Jsi dospělá, máš svoje dítě. Oni měli dost času pupeční šňůru ustřihnout a žít si svůj život. Já vím, je to dost těžký a vyvolává to spory, ale mně se neulevilo, dokud jsem to neudělala. Sice byla moje máma zezačátku docela nechápavá, ale pak jí asi došlo, že si budu život žít podle sebe a já mám klid. Jinak pokud se ti nechce od prcka odcházet, neodcházej. Odejdi, až si budeš myslet, že jste k tomu oba dospěli. Ono to jednou přijde, ale v 9 měsících to může být ještě brzo

isabelafuentes
7. zář 2018

Zaklad je asi nenechat si koukat tuhle vlezlou cast rodiny az do talire,ale udrzovat dostatecny odstup. Kdyz to budes delat,nestane se ti,ze by vsechno zaslo az tak moc daleko,ze je pak jedinym resenim prestat se vidat.
Nekdo tu psal "sdilejte jen tolik veci,kolik zvladnete" a to je presny! Kdyz se jim budes moc sverovat,budou si myslet,ze to za tebe,chudinku,musi vyresit,nebo ti poradit,a vztah rodic-dite / ucitel-zak se nezmeni a tebe to bude nicit.

penelopaw
11. zář 2018

Našemu nejstaršímu jsou 4 roky a do výchovy nám kecá pořád někdo. Ze začátku jsem razila linii, že pokud se mi někdo na výchově nepodílí (tzn. dítě mi nehlídá apod.), tak nemá nárok mi do toho mluvit. Takže za jednu cestu považuji to od rodičů nic nepotřebovat, nežádat je o pomoc, nebýt na nich závislá a nebýt pak pod tlakem povinnosti "být vděčná" za to, že pro mne něco udělali... To se u nás ukázalo jako jediná cesta, jak je zbavit potřeby pořád něco hodnotit a do něčeho mi mluvit. Samozřejmě, že ne vždycky se to podaří tak, abychom s manželem zvládli všechno sami, ale už hlídací servis nevyhledávám, pokud vím, že si to mohu nějak obstarat, byť složitě sama... Ale ne každý tu možnost má a někdo je na rodičích v tomhle závislý, takže to se pak blbě prosazují vlastní pravidla :-/. Samozřejmě pak líp fungují "oddělené domácnosti" - čím dál jste od sebe, tím líp (vidím podle sebe, kdy bydlíme v bytě pod rodiči), protože jednou za čas se to dá vydržet, za to každý den už je to na hození mašle... Další věc je, kterou by snad soudný rodič měl pochopit (ale ač jsem si o svojí mámě myslela, že sdílíme podobné hodnoty, čím dál víc se utvrzuji v tom, že jedna z nás je snad z Marsu), že tohle je Vaše dítě a Vaše normy. Oni už svoje děti vychovali, jistě je taky štvalo, když jim do toho někdo mluvil nebo jejich výchovné cíle hatil, ale svoji šanci měli, svoji práci odvedli, a teď máte příležitost Vy. Dobře se s tím pracuje, pokud rodiče svého času pronášeli moudra typu: "jen počkej, až budeš mít své děti!" Teď na to jde odpovědět: "Ano, teď je mám, tak mi dej šanci si to dělat po svém. Třeba dělám chybu, ale dokud ji neudělám, tak na to nepřijdu a nemohu ti dát za pravdu".
Kdyby ses chtěla vypovídat i v SZ, mohu Ti napsat, jak to máme doma my (třeba když kluk dostal kousek musli tyčinky z dm a celý se osypal a opuchnul, vypadal jako číňan, takže jsme zjistili, že má alergii na arašídy. A moje máma mu dva dny na to dala solené arašídy s tím, že "ležely na stole, on si je bral sám, já mu je nedávala!" A jako bonus na okraj: dítě v té době ještě ani nemělo zuby, takže kdyby ty ořechy vdechlo, tak potěš pánbu…

Za mne tedy opravdu nejvíc funguje bydlet odděleně, chtít minimálně pomáhat (protože pak je člověk zavázaný a druhá strana má pocit, že je nevděčný, když se ohrazuje), a zkusit si o tom promluvit... My teda mluvili horem dolem, ale marně, takže fakt zabralo dělat si maximum věcí po svém a mojí mámě dítě svěřit jen na poňuňání a nazdar, zkrátka minimalizovat riziko tím, že by ho měla hlídat delší dobu, cpát do něj blbosti (ve 2 letech měl kvasinkovou infekci, protože mu dávala tři kinder vejde denně) apod. Držím palce 🙂.

Sem začni psát odpověď...

Odešli