• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Rodiče se ke mně chovají jako k onuci

9. května 2014 
Ahoj žiji v rodinném domě s rodiči a bratrem. Bratr už bydlí s přítelkyní, já jsem stále single. V dětství jsem se léčila s dědičnou vadou a byla často nemocná. Pro svoje okolí jsem neměla svoje jméno, byla jsem prostě Ten případ, někteří se ke mě chovají takto i nadále v době kdy jsem z veliké části z problému venku. Vážím si péče i starostí rodičů, určitě to se mnou neměli lehké. Na druhou stranu mi ale dávají najevo že o moje názory nestojí, moje zájmy jsou pro ně ničím (mám ráda přírodu, kočky a psy, občas udělám sbírku pro opuštěná zvířátka, zajímá mě domácí i zahraniční politika, cizí jazyky). Chtějí abych měla zájmy takové jaké mi přikáží (neustále uklízela (v domě máme i tak čisto), nutí mě najít si partera ač já se na to ještě necítím připravená. Táta dal svému kamarádovi úkol aby mi někoho našel. Nesmím mít žádný volný čas na kreativní tvoření, pěstování a výsadbu bylin, - to je podle našich bordel a k ničemu to není. Několikrát do týdne slyším jak všichni jsou lepší než já, jen já jsem ta špatná - hloupá, nedokonalá, mentálně zaostalá, neschopná a podobně. Táta mě nutí určovat kdy budu chodit spát, co si obleču, kam půjdu a podobně. Jakmile se vyskytne nějaký problém, nebo projevím jiný názor funguji jako hromosvod pro oba. Občas mě táta chce zbít, padají výrazy jako krávo, svině, mrcho, potvoro, ludro atd. Oproti tomu je brácha a jeho přitelkyně pro ně božstvo - vždy dokonalí i bezchybní. Můžou si dovolit cokoliv, kdykoliv. Naši se bojí s nimi nesouhlasit, aby je neurazili a oni se neodstěhovali. Už nevím jak dál, jedinými kamarády jsou mi naše zvířátka. Nechápu proč nechtějí přijmout fakt, že už jsem dospělá a mám právo na svůj svět i trávení volného času. Snad do budoucna všichni zmoudříme.
8. kvě 2014 v 09:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, zajímalo, kolik ti je a proč ještě u rodičů bydlíš... Není teď nejlepší čas se odstěhovat a zařídit si bydlení, které ti bude vyhovovat víc? :wink:
8. kvě 2014 v 10:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@karinsnehobila Nemůžeš se osamostatnit a odstěhovat?
8. kvě 2014 v 10:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
nepíšeš kolik je ti let, ale jestli dost tak pryč od rodičů -třeba na to čekají (možná podvědomě) :grinning:. Můžeš si pak choidt kam chceš, oblékat co chceš ... :sunglasses: a možná najdeš i kamarádky a kamarády -třeba při venčení vlastního pejska .
8. kvě 2014 v 10:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Jenže já nemám kamarády žádné,tady mám aspoň ty zvířátka jako domáci kamarády. Stejně naši říkají že kdybych se odstěhovala tak to pro spolubydlící bude katastrofa,zhynu ve špíně a na neschopnost.
8. kvě 2014 v 10:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@karinsnehobila Je naprosto normální, že když se člověk chce osamostatnit, tak to často taky znamená odstěhovat se třeba za prací na druhý konec republiky. Pokud Ti nevyhovuje soužití s rodiči, jsi plnoletá a máš šanci se zapojit do pracovního procesu, tak to prostě udělej. Kamarády si časem najdeš kdekoli. Hlavně se musíš oprostit od toho, co říkají vaši, a zaměřit se na to, co jsi schopná dokázat. To, že rodiče nemusí mít ve všem pravdu, známe asi ve větší či menší míře všichni. Navíc, jakmile se osamostatníš a odstěhuješ, vztahy s rodiči se časem zlepší - budeš jim vzácnější a budou nakonec rádi vždycky, když je navštívíš.
8. kvě 2014 v 11:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Najdi si práci a odstěhuj se. Je to jednoduché, začni se starat sama o sebe, uvidíš, že ti bude líp, budeš si o všem rozhodovat sama. Jiná rada bohužel není.
8. kvě 2014 ve 13:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
pokud ti je 18 sla bych z domu
8. kvě 2014 ve 14:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
na takové rodiče bych se asi zdravě naštvala, našla si stabilní práci a zkusila bych si na určitou dobu najít pronájem, třeba s kamarádkou nebo si pronajala pouze pokoj dle toho, jak finance dovolí. Třeba to může být prvním krokem nebo předpokladem k tomu, aby si později navázala partnerský vztah. To osamostatnění a schopnost být sama se sebou a spoléhat pouze na sebe Ti jistě zvýší sebedůvěru ve své schopnosti.
Zkus si jještě dnes projít inzeráty s nabídkou podnájmu v daném regionu, projdi si ceny apod a alespoň o této možnosti uvažuj. Napiš, jak si se rozhodla.
8. kvě 2014 ve 14:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zazila jsem neco podobneho. Nejstarsi ze 4 sourozencu a jedina holka. Nasi na me nevideli nikdy nic dobreho, ackoli jsem to z rodiny dotahla nejdal... Od 15ti jsem byla na intru, pozdeji na private a o neco se to zlepsilo. Ted, kdyz uz jsem spoustu let z domu jsou vztahy da se rict v poradku. Radim to same co ostatni, osamostatni se a odstehuj se. Jinak to lepsi nebude. Moji dva bratri stale bydli u nasich, me uz od 18ti chteli vystehovat atd. Dokud neodejdes lepsi to nebude a ver mi, vim o cem mluvim. Hodne stesti :slight_smile:
8. kvě 2014 ve 14:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tvarohacek Zakladatelka nepíše, jestli už někde pracuje, nebo ji zatím stále živí rodiče. Spíš mi z toho textu vyplývá, že ji živí... A v takovém případě bych nejdřív začala hledat práci, to bude to stěžejní, bydlení se nakonec dá vždycky nějaké sehnat. Hlavně nikomu nic neříkat, a pak je postavit před hotovou věc - mám práci, bydlení, díky za vše, co jste pro mě udělali a čau. Zní to možná hnusně, ale obávám se, že pokud je situace skutečně taková, jakou ji zakladatelka popisuje, tak je to asi jediné možné řešení, jak z toho ven.
8. kvě 2014 ve 14:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@somalicats s prací máš samozřejmě pravdu, mně jen připadá zakladatelka závislá na zřejmě patologickém rodinném prostředí a v popisu její situace nevidím nejmenší snahu se osamostatnit nebo uvažovat tímto směrem.
8. kvě 2014 ve 14:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tvarohacek Jo, to souhlasím. Už jen ta reakce "Stejně naši říkají že kdybych se odstěhovala tak to pro spolubydlící bude katastrofa,zhynu ve špíně a na neschopnost" říká dost. Je fakt, že některé jedince takto uvažující stačí jen mírně nakopnout a jdou do toho, některým nepomůže nic. Zakladatelce bych přála, aby ji ty naše komentáře nakoply k tomu, aby se od rodičů odtrhla.
8. kvě 2014 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Pokud jste dospělá, svéprávná a máte zaměstnání - seberte svých pět švestek a odstěhujte se !!!! Postavte se na vlastní nohy a ukažte rodičům, že svůj život zvládnete i bez jejich vedení a hloupých řečí.
I já jsem měla ve 20-ti letech neustálého kibicování od rodičů plné zuby, poslouchala jsem jak sama nic nezvládnu, doma nepomáhám, vybírám si špatné přátele apod. Prostě jsem sbalila batoh a odstěhovala do zablešeného pokoje na ubytovně, který mě sice stál polovinu mé výplaty, ale za tu svobodu mi to stálo. Rodičům se to nezamlouvalo, byli strašně naštvaní, hlavně mamka, ale za rok jsem se vdala, za další rok se narodila dcera, koupili jsme s manželem za vlastní úspory a půjčku krásný byt .... a rodiče pochopili, že svůj život zvládám ho dobře. Dnes máme dobrý vztah, navštěvujeme se, slavíme společně svátky.
Pokud nechcete, aby se k vám chovali jako k dítěti, musíte se začít chovat jako dospělá a postavit se na vlastní nohy. A mimochodem - já také zvířata moc miluji, ale upínat se k němé tváři jako k jediným životním společníkům mi nepřijde zcela běžné u dospělé inteligentní ženy ...
8. kvě 2014 v 17:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
no jo, čí chleba jíš, toho musíš zpívat píseń...chceš být volná, tak pokud máš práci, tak si najdi garsonku a odejdi, pak budeš mít klid a můžeš začít zpívat svou píseń...pokud to sama finančně neutáhneš, budeš si hold muset nejdřív najít partnera a tento krok udělat společně s ním...a do té doby můžeš max. ignorovat blbé řeči rodičů a dělat si své...
8. kvě 2014 v 17:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@karinsnehobila - tak se začni chovat jako dospělá, najdi si vlastní bydlení, starej se sama o sebe a k rodičům choď jen když budeš chtít na návštěvu...
9. kvě 2014 v 10:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Nepíšeš jaké zdravotní potíže jsi měla nebo stále máš, takže radit se dá jen všeobecně. Kontaktuj svého ošetřujícího lékaře a prober s ním svoje možnosti stran případného osamostatnění. Jako studující pohledej brigádu pokud pracuješ spočítej jakou částku dáš měsíčně dohromady. Podle toho si najdi bydlení v rámci možností, nemusíš mít hned celý byt, stačí najít někoho, kdo hledá spolubydlícího. Než se ti podaří osamostatnit se fyzicky snaž se od rodičů odpoutat emočně. Je to hrozně těžké, ale přestaň si brát jejich hodnocení k srdci, oni nemají právo předjímat do budoucna, jak si povedeš a jaký budeš člověk. Mně osobně nejvíc pomohlo, když jsem sama sobě,na jejich skeptické poznámky ohledně mého samostatného žití a studia na vš, pořád do zblbnutí opakovala, že do budoucnosti nikdo nevidí a jaký si to udělám takový to budu mít a i kdybych měla v bytě bordel jako v tanku a živila se suchýma rohlíkama, bude to můj problém a ne jejich. Ty nemáš nejmenší povinnost žít podle jejich představ a naplňovat jejich cíle. Pokud svoje jednání udržíš v mezích daných zákonem a etikou nemusíš se nikomu za nic zpovídat.
9. kvě 2014 v 15:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Promiň, že to tak napíšu, ale tvoji rodiče mi nepřipadnou psychicky v pořádku. Copak je normální svoje dítě oslovovat "krávo atd."??!! Mají tě podporovat a ne ti ztěžovat život a to nemluvím o tom, že ti přikazují co si máš oblékat?? :confused: Možná mám já trochu zkreslené představy (možná protože jsem nic takového v dětství nezažila), ale prostě mi přijde vždycky strašně líto, když toto někdo dělá svému dítěti :frowning2:
9. kvě 2014 v 16:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Tvůj příspěvek