Rodinné problémy. Co dělat?
Zdravím, omlouvám se za anonym, ale tuhle diskuzi pod svým jménem dát nemůžu. Mohla by se dostat tam, kam nemá. Předem se omlouvám, že je to dlouhý příspěvek, ale neumím to vysvětlit stručněji.
A teď k tomu hlavnímu. Potřebuju pomoct, podpořit, nevím co přesně potřebuju. Ale už to nezvládám.
Jsem doma nejstarší, také jsem se první vdávala. Před svatbou jsem chtěla být u mámy přes noc. Vždycky mi říkala, jak strašně moc si přeje mít dceru doma před svatbou, aby mohly vzpomínat, povídat si a být spolu. Přání jsem ji splnila a byla tam. Ale najednou jsem byla vzduch a ticho všichni, jde Ordinace. Dobře, večer matka a dcera nevyšel. Ráno jsme vstali a těsně před příjezdem fotografky jsem dostala vynadáno, protože všichni musíme kvůli mojí blbý svatbě vstávat. A nám to stejně nevydrží, tak co. Svatba proběhla v pořádku, já její chování přikládala nervozitě. Snažila jsem se být chapavá. Asi pět měsíců po svatbě začaly otázky. "Kdy budu babička? Co dítě? Děláte na tom? Já už chci vnoučata, koukejte se snažit. Tak už? Na co čekáte?" Po každé takové nepříjemné otázce pak byla protivná. A já taky. Děti jsme chtěli, celou hromadu dětí, ale nešlo to. Když se nějakou dobu nedařilo, muž podstoupil spermiogramu. Výsledky dopadly velice špatně. V podstatě sterilita. Já se z toho sesypala a volala jsem jedinému člověku, od něhož jsem doufala v trochu podpory. Mámě. Zeptala se mě, co jsem čekala, když jsem si vzala staršího chlapa. A co jako ona má dělat. Že by od něj odešla a našla si jiného, který jí děti dá. To ať udělám. Ale to byla věc, na kterou jsem ani nepomyslela. Manžela miluju a to bez ohledu na to, jestl může nebo nemůže mít děti. Kdybych řekla, že jsme s tím v pohodě, tedy s jeho neplodností, lhala bych. Probrečela jsem spoustu nocí a celé dny na to musela myslet. Trvalo půl roku za pomoci psychologa, než jsem se s tím nějak smířila. Dneska už nebrečím, když vidím kočárek, nebo malé dítě. Srovnala jsem si v hlavě to, že když nemůžu mít děti já, pro ostatní se nic nemění a děti mít budou.. Konečně se dostávám k jádru problému.
V prosinci otěhotněla moje mladší sestra. Hrozně jsem jí přála, aby bylo všechno v pořádku, protože o miminko před tím přišla. Vždycky jsem netrpělivě čekala, až mi zavolá nejnovější výsledky od doktora. A radovala se s ní, když bylo všechno v pořádku. Vůbec mě nenapadlo být vzhledem k naší situaci třeba naštvaná, že sestra mít miminko bude a já ne. Jenže... Pak do toho začala vrtat naše matka. Začala už třetí měsíc nakupovat hromady věcí miminku, nikoho se neptala, ani sestry, jestli to chce a prostě začala ve velkém nakupovat po bazarech. Když sestra řekla, že to stačí, že si sami chtějí koupit něco nového, matka se sice urazila, ale nakupuje dal. Když mi volala, celý hovor se točil kolem toho, co zase pořídila, jakou to má barvu, kolik to stálo... I to bych asi snesla, kdyby pokaždé neutrousila něco ve smyslu: "Konečně se mi někdo postaral o vnoučata. Od vás bych se v životě nedočkala. Vy si řešíte jenom to svoje a na děti se nevzmůžete. Měli byste si vzít příklad ze ségry, jak udělat babičku šťastnou." A pak často přijde na řadu předvádění nových věcí a další poznámky: "Tohle se vám nelíbí, dyť je to tak krásný! Představ si, jak do toho oblíkáš svoje miminko. Chtěla bys takovej kočárek? Ten jezdí úplně sám! Ale to nejdřív musíte zapracovat na tom, co do něj. Ženská prostě musí mít dítě, ne?" A to je to, co už nezvládám. Kdyby mi věci ukazovala ségra, měla bych radost s ní. Ale tohle je něco jiného. Připadá mi, že mi moje vlastní matka předhazuje, jak jsem zbytečná a neschopná. A to nedávám. Hrozně mě to trápí a bolí. Není to přece moje rozhodnutí, že děti nemáme a mít nebudeme. A já po návštěvě celé noci nespím a brecim. Aby manžel neviděl, jak mě to trápí, protože už takhle si celou situaci dává za vinu. Nevím, co s tím. Ani nevím, jak z toho ven. Vím jen, že čím víc se bude blížit ségry porod, tím hůř se bude matka chovat. A já už na to nemám. kmmmnnnnnbbbbbbbbgik
@peginka1999 To je hezký přístup od jejího partnera 🙂
@levandule_k Jo je má štěstí říkám jí to pořád ať si ho váží že takhle hodného chlapa už nenajde 😊 Oba za to nemůžou a taky co mi říkal tak je rád že to vůbec nějak jde dítě si moc přejí a kdyby to nevyšlo tak jsou do adopce 😊
Ahoj, rada bych Vás názor, mám známé, jsou cca třičtvrtě roku po rozchodu, mají spolu dvě děti, jedno má z předešlého vztahu celkem tedy tři, 9,necele 4 a skoro rok . Holka totálně "vychcana " V životě nedělala rukama práce ji smrdí, chlapa dovedla k insolvenci jen aby se ona měla, když spadla klec a peníze došly tak tak začlo... Kluka rok si př udelalY aby zalepily vztah všichni jsem říkaly že je to jen proto, že nechce do práce. V pohodě jejich boj, chlap začal jezdit na náklaďák ken aby vydělal. A ona začla si domů vodit pány, . Než vztah úplně stroskotal... Nic méně, 4 lety kluk se pokakava do pleny, nemluví, nezná barvy, nezná ovoce zeleninu, dává ho do soukromé školy.. Že ho tam naučí vše. No nevím. Doma se na něj řve, mluví na něj a prostě ( curaku, debile, atd. Jen aby měla klid tak co je doma má v ruce tablet či mobil jen aby měla od něj klid. . Kluk podstoupil operaci mandlí a trubiček do uší mělo by ho to prý rozmluvit, jsem stojí celkem zoufalá, a je mi ho lito. Kluk strašně zhubl. Matka má ráda peníze, ale jen pro sebe kupuje si oblíka se do značkových oblečení děti jak socky. Po otci ač má daný soudem alimenty, bombarduje ho každý týden ze chce peníze. Že mu živí děti a alimenty nestačí. To mi přijde docela uložené chce po něm jídlo ve skleničkách, pleny, ubrouskY a pro staršího pleny. Tak Hlava mo nebere nač má alimenty. ... Nicméně starší kluk,( 9) trpí šílenými migrenami že nemůže chodit tři dny do školy jelikož jen zvrací. Hraje nějaké tanky na netu a vyvolávají mu je. Má psychicky stavy i z matky ktera po něm jen řve i vulgárně. Je to hrozný myslela jsem že nic takového být nemůže ale tady je vidět že má děti jen na peníze. Momentálně má Nastehovaneho nového přítele kterého zná 3 měsíce a čeká sním 4 dítě. Pobírá dávky, rodičák a i příspěvek na bydlení. (Ne málou) částku. Za týden nic nemá. A teď mám otázku chtěla bCh ji udat na sociálku jelikož se obohacuje. Chlapa co sním má děti tak tam žil 5 let ale nesměl se přihlásit trvalé bydliště jelikož by nedostala na bydlení. Prý bude musela vracet 160 tisíc . Teď v tom pokračuje. Nelíbí se mi to. Je mi líto děti. Hlavně toho 4. Ten trpí, bojí se, je vyděšený. (Otec ho chce do své péče) . Mám šanci že ji sejme sociálka nebo se na to vykašle? Děkuji za názor.
@johnkajohnka já bych nečekala a hlavně si všechno foť a nahrávej pokud ho chce do vlastní péče a je takhle zanedbaný tak bude dobrý když budete mít v ruce důkazy protože jelikož jde o peníze u ní a ne o děti tak bude dělat hodně velký problémy... Já si teď přesně nepamatuji kdy to bylo ale známý tohle měl s jeho ex taky to bylo šílený děti zanedbaný , vychrtlý prostě katastrofa a pamatuju si že si i telefonáty nahrával tak že jeho přítelkyně měla zaplé video protože v té době neměl na telefonu nahrávání telefonátu ... Určitě to nahlaš ať ti děti mají aspoň nějakou budoucnost a je tohle 😞 jinak co na to přítel že má v takovém stavu děti ?
Je to hrozné a nezávidím ti, ale trochu rozumím. U manžela vyšel spermiogram take hrozne a napsali to same. U manzela prakticky sterilita, u mne neschopnost donosit dite. I pres to jsme se dockali 2 vlastnich deti. Puvodne jsme zadali o adopci. Priroda je mocna. A k matce...to je bez komentare. Jen prosim, pokud si se sestrou rozumite, zkuste porad vztah udrzet, i kdyz chapu, ze to uplne jen ve vasich rukach neni. Ja to zazila, jsem nechtene dite a matka je silena, rozestvala celou rodinu. Matku bych setrela a zamerila se na cokoliv jineho. I kdyby byl jiny partner a dite, nikdy by to nebylo tam, kde by to melo byt. Drzim pesti, at k prckum dojdete jakymkoliv zpusobem a pevne nervy a klid na dusi s matkou. Moje dela, ze dceru nema a je to to nejlepsi, co mne mohlo potkat.
Tvoje matka je sebestřední sobec, kterému nejspíš dělá dobře, když Ti dělá zle... Jenže musím říci, že Ty to teď máš s ní těžké, ale až Tvoje sestra porodí, bude s ní zažívat pravé peklo na zemi a bude z ní na prášky víc, než teď Ty. Takže mi je líto Vás obou, Tebe i sestry.
Podle mě bys měla matku odstřihnout , akorát vám ubližuje a co se týče děťátka tak mám kamarádku která už 3 roky řeší to samé ,byli na testech a jsou nekompatibilnía plus k tomu ona má alergií na jeho sperma takže šance na Mimi ji bylo řečeno že je 0. Teď řeší umělé ale od cizího a můžu říct že jsem je oba takhle šťastný neviděla .Ten její vždycky říká no a co že to není z mých koulí já ho vychovám takže bude můj 😊 určitě bych nad tím popřemýšlela .